KSČM: Hloupá naivita a naivní hloupost
Občas bývám sarkastický a tak návrhy partnerů při jednáních provázím průpovídkami, jako „nikdo vám nedá tolik, kolik vám já mohu slíbit“. Když mi někdo maže med kolem pusy se slovy jako „zdroje jsou“ nebo „dluhy se vlastně nemusí platit, když je zaplatíme novým dluhem“, bývá přímočarý lidový vtip nejlepší odpovědí. A tak se mi moc líbí, že v době před volbami, kdy politici na straně jedné vyjednávají s voliči na straně druhé, slibuje první strana za potenciální hlasy modré z nebes.
Nedávno jsem napsal text „Antikomunistický manifest“ . Jde o rozbor některých zvláště vypečených třešniček z programu komunistické strany. Pan Dolejš, dvojka komunistů na pražské kandidátce a fanda loterijních automatů, mi v Haló novinách odpověděl. Jedním z jeho podivných argumentů bylo, že bych byl pro zvýšení základní sazby DPH na 25 procent.
Tak se na tento problém podívejme nepoliticky, realisticky.
Naše zdanění prostřednictvím DPH je velmi vysoké. Snížená sazba 15 procent (zjednodušeně potraviny), je nejvyšší v Evropské unii. Kdo nevěří, ať tam běží a přehled si může najít třeba zde. Ona i ta standardní sazba 21 procent je proklatě vysoká, ale to teď zrovna nechme stranou.
Čistě ekonomicky je to tak, že nejlepší by bylo mít jednu sazby DPH někde na úrovni 13,5 procenta. Výběr takové daně by byl nejjednodušší, nejlevnější, jedna sazba by zamezila daňovým únikům a tak dále. Prostě platí, že nejjednodušší řešení bývá velmi efektivní z hlediska jeho prosazení a kontroly. To dokonce můžeme povýšit na ekonomický zákon.
Nicméně nejsme v situaci, kdy by mělo smysl uvažovat o sjednocení daně. Rovnou říkám, že pro mne není argumentem tvrzení, že to „nikdo nemá“ a podobně – to totiž není ekonomický argument. Naše situace v oblasti veřejných financí nedovoluje uvažovat o potenciálu jedné sazby. I když, opakuji, by byla ekonomicky nejčistší a správná.
Ekonomie však není věda o číslech, ale o lidech a lidském chování. I ty ekonomické zákony, které stojí na vzorcích, vždycky předpokládají nějaký model chování lidí, jako ekonomických subjektů. Z toho například plyne, že nemohu zvyšovat daně donekonečna, protože nad nějakou hranicí dospěji ke dvěma efektům – potlačím spotřebu (to známe) a donutím lidi přecházet ze zdaněné části ekonomiky do nezdaněné (to také známe). Nakonec vyberu na daních méně než před zvýšením sazeb (zájemci o tento efekt si ho mohou nastudovat zde). Pan Dolejš by to měl ovládat. Komunisté za desetiletí své vlády dospěli ke zdanění naprosto nerealistickému, proti kterému bylo nějakých 25 procent DPH drobnou lapálií. Fungování daňového systému pak zajišťovali obřím represivním aparátem a mimo jiné oním ostnatým drátem kolem republiky.
Když se vrátím k meritu věci: Snížená sazba 15 procent (potraviny, léky) je v době, kdy má část obyvatel opravdu velký problém se svoji životní úrovní, prostě příliš vysoká a devastující. Je nutné jít níže a to podstatně. Hladina 10 procent a popřípadě vytvoření pro některé speciální zboží sazbu ještě nižší (léky), se zdá jako rozumné řešení vedené nikoliv ekonomickou logikou správce daně, ale vnímáním sociální situace. Ovšem veřejné rozpočty jsou v dosti dezolátním stavu – za posledních osm let se dluh (který se platit musí a ne že ne) zvýšil z úrovně necelých 29 procent HDP na více než 46 procent HDP. A i kdybychom se postavili na hlavu, přeroste vbrzku 50 procent. Nemůžeme si dovolit snížit „sníženou“ sazbu DPH bez nějaké kompenzace. V podstatě jediné, co by bylo možné, je růst standardní sazby.
Jako ekonoma mne tento výhled nijak netěší. Čím větší rozdíl mezi sazbami, tím větší prostor pro daňové úniky. Čím vyšší standardní sazba, tím více například stavebních prací bude „bez paragonu“. Jako realista však nevidím jiné řešení. Peníze nerostou na stromech. Další přímočará lidová moudrost, kterou ale mnoho politiků odmítá vzít na vědomí.
Být realistou v zemi, kde se to hemží populisty s hesly „Bude líp“ nebo „S lidmi pro lidi“, je těžké. Dokud mnoho obyvatel věří tomu, že vyřešit problém bankovních poplatků je možné tím, že založím státní komerční banku (což by mělo stovky různých důsledků), budeme v pasti hloupé naivity.
Luboš Smrčka
Zemřel demýtizátor racionality
Než se do toho se svým kolegou Amosem Tverskym pořádně pustili, ekonomie byla přesvědčena, že v podstatě bohatě vystačí s matematickým aparátem, sofistikovanými vzorci a důvěrou v lidskou racionalitu.
Luboš Smrčka
Jak se to má s tou naší hlubokou krizí
Obecně panuje přesvědčení, že procházíme ekonomickou krizí. Dokonce i mnozí studenti na VŠE o tom často hovoří. Na to musím říct jediné: Krize vypadá skutečně jinak. Nemáme dobré časy. Ano. Ale krizi?
Luboš Smrčka
Je (nebo bude) čínská ekonomika větší než americká?
Studenti mi na pražské VŠE občas kladou vcelku záludné dotazy. Často jsou inspirované denním tiskem nebo úvahami na internetu. Jedním z oblíbených je: Kdy čínská ekonomika překoná svou velikostí americkou?
Luboš Smrčka
Plíživá, nenápadná a soustavná euroizace
Sleduji diskuse o euru s jistým pobavením. Bavíme se (s mimořádnou vášní) o přijetí eura v zemi, kde přesně ten proces (přijímá eura) průběžně a dosti dynamicky probíhá bez ohledu na to, co si kdo myslí a k čemu se kdo upíná.
Luboš Smrčka
Čína už není motor, sotva setrvačník
Samozřejmě to na Západě mnoho lidí nechce příliš slyšet, ale Čína byla v posledních dvou či dokonce třech dekádách jedním z motorů světové ekonomiky. Teď je z ní snad setrvačník. A málo stačí, aby byla brzdou.
Luboš Smrčka
Jak to, že ruská ekonomika roste a jak dlouho jí to vydrží?
Lidé občas mívají tendenci brát některé budoucí události jako hotovou věc, jako téměř osudově danou jistotu. Obvykle to nedělá žádné velké škody. Problém je, když jde o ekonomiku. Pak může být předpojatost problém.
Luboš Smrčka
Argentina: Pokusná laboratoř moderní ekonomie
Nový argentinský prezident Javier Milei zahájil asi největší ekonomický experiment od transformace postkomunistických ekonomik a od čínských reforem. A třetí největší od novozélandských reforem Rogera Douglase před čtyřiceti lety
Luboš Smrčka
Stoletý stařík, který změnil svět
Smrt Henryho Kissingera s konečnou platností uzavřela 20. století. Století, které bylo podobně rozporuplné, jako byl rozporuplný i sám Henry Kissinger: Nositel Nobelovy ceny míru, pro některé válečný zločinec.
Luboš Smrčka
Měli bychom s eurem nižší inflaci?
Podle informace Eurostatu poklesla inflace v říjnu v eurozóně na úroveň 2,9 procenta v meziročním vyjádření. Což je tedy o hodně lepší číslo, než v jaké jsme mohli doufat při stejném srovnání my (bylo to 9,5 procenta).
Luboš Smrčka
Konec Erdoganovy doktríny
Před několika týdny oslavila ekonomická věda (za tichého nezájmu médií) naprosté vítězství nad tezí, kterou by bylo možné v nadsázce nazvat Erdoganova doktrína. Ta zní (přesněji ta zněla): S inflací lze bojovat zlevňováním peněz.
Luboš Smrčka
Proč nerosteme? Protože proto!
Letošní růst ekonomiky je nerůst, řekl by prezident Klaus. On je to ve skutečnosti pokles – jakkoliv v pásmu, které by bylo lépe nazývat stagnací. Protože několik desetin je v tak agregovaném ukazateli, jako HDP, vlastně nula.
Luboš Smrčka
BRICS? Jako opravdu?
Summit BRICS v Johannesburgu vyvolal novou lavinu úvah o konci západní moci a nástupu nových zemí na světové kolbiště. Přesně to stejné poslouchám již 22 let od chvíle, kdy Jim O ́Neill z Goldman Sachs s tím názvem přišel.
Luboš Smrčka
Za nulové sociální dávky!
Většinu lidí to asi hodně překvapí, ale pokud by tato země škrtla najednou všechny platby občanům, které lze alespoň trochu označit za sociální dávky, schodek rozpočtu (aktuální) by se nesnížil ani o polovinu.
Luboš Smrčka
Kroupy nic nepopírají. Ani ledové
Nejsem klimatický alarmista. Pochybuji naopak, že za stav planety či tak zvané globální oteplování může lidská činnost. Ale letní závěje ledových krup nebudu používat jako podporu mých pochybností, protože závěje nic nedokazují.
Luboš Smrčka
Nic není zadarmo, i hotovost má náklady
Rád bych nadšené příznivce hotovosti upozornil, že nic není zadarmo. I hotovost má náklady. Možná nejsou tak vidět, jako náklady bezhotovostních plateb. Ale když něco není očividné, neznamená to neexistenci.
Luboš Smrčka
Mezi rozpočtovou Skyllou a Charybdou
Neříkám, že je úplně jedno, zda je v pololetí schodek státního rozpočtu 215 miliard nebo 271 miliard korun. Je to sakra rozdíl. Ale o budoucí české prosperitě bude rozhodovat něco jiného.
Luboš Smrčka
Nebojte se. Chtějte víc peněz
Nebojte se, řekněte si o přidání, pomůžete sobě i ekonomice. Vážně, je to tak. Výzkum společnosti PwC odhalil, že v disciplíně „chci za svoji práci více peněz“ jsou Češi nejhorší na světě. Tedy ze zkoumaných zemí.
Luboš Smrčka
O zemi žijící na dluh
Budu vám vyprávět pohádku o zemi, která si zvykla žít na dluh. Ta země se jmenuje Česká republika. V rámci úspor se rozhodla říkat si jenom Česko, má to méně písmenek. Ale jinak se v ní rozhazuje plnými hrstmi.
Luboš Smrčka
Vida, jak političky fungují
Francouzský Playboy si mne ruce. Státní tajemnice (což je ve Francii prakticky členka vlády) Marléne Schiappa vyprodala náklad 100 tisíc výtisků a zřejmě vyprodá i 60 tisíc kusů dotisku. A to jsou její fotky vskutku decentní.
Luboš Smrčka
Statistika jsou přesné součty nepřesných čísel
Statistika je samozřejmě důležitá. Ekonomové ostatně mají rádi statistiky, bez nich by byli v mnoha směrech v koncích. A proto také vědí lépe než kdo jiný, že statistika je skutečně jenom přesný součet nepřesných čísel.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 361
- Celková karma 22,04
- Průměrná čtenost 1391x