Prezident kontra pohrobci kmotrů a teroristé

Novináři a někteří politici obzvláště rádi tvrdí, že prezident Miloš Zeman je populista. Dvě veřejná vyhlášení z poslední doby dokazují, že Miloš Zeman má k populismu daleko. Spíše vidí podstatně dál, než jeho kritici.

Kauza první: František Kriegel, jediný stranický představitel, který v roce 1968 odmítl podepsat Moskevský protokol. Tedy jediný, který svým podpisem nedodal legitimitu okupaci země. V rámci diskuse o tom, zda by měl dostat in memoriam čestné občanství Prahy 2, prezident prohlásil, že Kriegel se zachoval jako pravý hrdina, že jeho odmítnutí sovětského (komunistického) diktátu bylo odvážné a že naopak ti, kteří se dříve tvářili, jako hrdinové, skončili jako zbabělci.

Radní a zastupitelé na Praze 2, jak typické, že šlo především o lidi z TOP09, ODS a naprosto obskurních formací jako Občané za spokojené bydlení, čestné občanství pro Františka Kriegela odmítli. Zazněla mnohá hloupá slova. Hloupá především od lidí, jejichž politický život je pevně spojen s kmotry a rozkrádači veřejných financí.

Kauza druhá: Prezident znovu vyzval k naprosto jednoznačnému boji proti terorismu a islámskému fundamentalismu. Podle něj je třeba útočit na základny teroristů, ať jsou kdekoliv na světě.

Těžko říci, co je na těchto postojích populistického. František Kriegel patřil k prvním signatářům Charty 77, dnes je spíše módní trefovat se do disidentů a dělat si z nich legraci, ponižovat je. Ostatně jeden ze zastupitelů za ODS prohlásil, že naštěstí on v disidentské rodině nevyrůstal, protože by ho to jinak poznamenalo. Jiný zase řekl, že Kriegel byl „řezník s krví na rukou“, což je poněkud zvláštní v případě lékaře, který odjel léčit raněné a nemocné do Španělska během občanské války, do Číny, kterou obsazovali na přelomu třicátých a 40. let Japonci (a páchali tam rozsáhlá zvěrstva připomínající spíše genocidu). Ano, Kriegel byl také významným činitelem Lidových milicí v roce 1948, ale již v první polovině  padesátých let měl s režimem potíže, které pominuly až s opadnutím represí na začátku let šedesátých.

Mluvit o potřebě ničit teroristy všude, kde to je možné a kde se vyskytnou v této zemi, v níž je politickým problémem udržet české jednotky na misích v horkých oblastech, kde si na „mírové“ vlně ohřívá politickou polívčičku kde jaký komunista nebo sociální demokrat a extrémista, to je populismus? Neuvěřitelné.

Populismus v České republice vypadá zcela jinak – populismus byly sliby politiků skoro všech stran, že co nejrychleji zajistí zveřejňování veškerých smluv státu, úřadů a státních institucí na internetu jako podmínku jejich platnosti. Skutek utek! Všichni z toho couvají, všichni to jenom bojkotují. Stejně tak slibovali reformu přístupu k informacím. A výsledek. Nic se nezměnilo a spíše to směřuje k horšímu.

Je zvláštní, jak ohebné slovo může být takový „populismus“, když se to hodí. Na prezidenta je každý náboj dobrý. I když je to z fakálií upletený bič.