Řecká kuchařka jednoduše a pochopitelně
Nicméně problém Řeků je v podstatě jednoduchý.
Za prvé nejde nyní ani tak o peníze již půjčené. Především je tu potíž s penězi budoucími. Řecko hovoří o drakonických úsporách v minulosti, ale faktem je, že ani po více než šesti letech není schopno financovat samo sebe. Nikoliv kvůli úrokům či snad dokonce splátkám jistiny, Řecko má schodkový i běžný rozpočet. Před vítězstvím hnutí SYRIZA to před zhruba rokem vypadalo po jistou dobu velmi nadějně, objevily se náznaky ekonomického růstu, zlepšila se situace na trhu práce. Ale těch několik měsíců vlády premiéra Tsiprase a nyní již bývalého ministra financí Varufakise vedlo k návratu na sestupnou spirálu.
Za druhé je zde problém „odpuštění“ části dluhu. Ve chvíli, kdy Řecko potřebuje dále financovat „samo sebe“ – nemá na platy úředníků, nemá na důchody, nemá na svůj provoz – je irelevantní odpouštět dluh. I kdybychom nyní řekli, že dluh Řecka se snižuje na padesát nebo klidně i třicet procent, na jeho bankrotu to naprosto nic nemění.
Za třetí, co vlastně požaduje vláda hnutí SYRIZA od zemí eurozóny? Chtěla a chce po eurozóně, aby zbylých 18 zemí nadále financovalo život řeckého státu. Nikoliv úroky nebo splátky jistiny, ale běžné výdaje, na které Athény stále nemají peníze. A prostřednictvím referenda odmítla země podmínky další pomoci – především odložení důchodového věku a snížení počtu státních zaměstnanců.
Za čtvrté: Jaký smysl vlastně referendum mělo? Hovoří se o „silném mandátu“. Těžko říci. Možná to tak i uvnitř Řecka je, ale to je problém Řecka, nikoliv EU. Z hlediska EU vytvořil premiér Tsipras situaci, kdy EU nemůže ustoupit. Tedy může, ale politici, kteří to učiní, ztratí naprosto tvář a riskují svojí budoucnost. Řecká vláda si možná došla „pro silný mandát“, ale k něčemu, co sama nemůže ovlivnit nebo přesněji zajistit. Velmi zjednodušeně řečeno tedy předhodila SYRIZA rozhodnutí „lidu“ v referendu – což je jinak chvályhodný čin, těžko ho ale brát vážně ve chvíli, kdy na přípravu plebiscitu je týden a kdy většina národa pravděpodobně nezná důsledky ANO či NE a hlasuje se o něčem, co již neplatí. Celkem logicky zvolili Řekové NE. Potíž s tímto referendem je ještě jedna. Ve skutečnosti totiž vláda Řekům slíbila, že jejich NE bude zároveň německé ANO. Ale pan premiér Tsipras měl tedy uspořádat referendum také v Německu, ve Francii, na Slovensku nebo třeba v Litvě. Pravděpodobně by ale z těchto zemí neslyšel kolektivní nadšené ANO, chceme nadále z našich daní financovat Řecko. Zvláště nepravděpodobné je to u těch států, ve kterých jsou důchody a celková životní úroveň nižší než v Řecku.
Za páté je Řecko obětí neuvěřitelné ekonomické demagogie. I v Čechách se objevuje mnoho článků – povětšinou od laiků, ale i od některých ekonomů (nepochopitelné) – ve kterých jsou koncipovány zmatené představy, které si protiřečí. Například: Řecko může zkrachovat a zároveň zůstat v eurozóně. To je nesmyslné, nemožné. Leda, že by i nadále eurozóna platila významnou část provozu Řecka. Tedy aby Athénám dávala tolik peněz, aby stát nezkrachoval. Jenže to je to, v čem je problém – eurozóna pokračovat nechce bez dalších reforem. A Řekové nejsou ochotni další reformy dělat. To je pořád dokola.
Za šesté: Řekové samotní mají pravděpodobně velmi zmatené představy o budoucnosti, ale většina věří novým politickým vůdcům. Proč jim důvěřují, když zatím řecká vláda vedená hnutím SYRIZA udělala jediné, totiž spolehlivě uhasila všechny náznaky oživení ekonomiky? Těžko říci. Ale zdá se, že vládě projde i fatální nesplnění slibu o otevření bank v úterý (ve středu, ve čtvrtek…) Mnozí Řekové opravdu možná u uren v neděli věřili, že v úterý si mohou dojít do banky vybrat peníze. No, komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí.
Stále více se zdá, že pánové Tsipras a Varufakis (nyní Tsalakotos) mohou během příštích asi tak čtyř dnů a nocí pokračovat jen a pouze dvěma směry.
Prvním je předložení reforem, o kterých budou tvrdit, že jsou smysluplné a spravedlivé a demokratické a rozumné, ale které budou obsahovat další úspory, především na důchodech a v oblasti státní správy (viz výše). Doma budou na letišti mávat papírem a vykřikovat silná slova o vítězství řeckého lidu a splnění předvolebních slibů. Evropští lídři pokývají hlavou a budou zkušeně mlčet, nicméně Athény splní podmínky věřitelů.
Nebo Řekové zopakují svoje nepochopitelné kousky z posledních měsíců, předstoupí před Evropu s nějakým dalším paskvilem a pak si příští týden vyzkoušíme, jak se odpoutává země od eurozóny.
V pozadí toho všeho je samozřejmě vydírání ruskou kartou. Je vcelku známo, že řečtí představitelé používají model „když nepomůžete vy, pomůže Moskva“. To je věc, kterou by si Západ a Evropa měly pamatovat a nezapomenout. Především ale Západ nemůže držet pohromadě díky tomu, že zodpovědní budou uplácet nezodpovědné. Jestliže to skončí tak, že pro záchranu goodwill eurozony budou evropští lídři korumpovat řecký národ, pak celý koncept EU ztratil smysl a obsah. Stejně, jako když se nechají vydírat bezpečnostním rizikem. Svobodu a demokracii si nelze koupit. A s vyděrači a teroristy se nevyjednává. S těmi se bojuje. Pokud se ovšem ještě v dekadentní Evropě najdou osobnosti typu Churchilla, De Gaula, Kohla, Thatcherové. Doufejme, že kdesi jsou a že je vynese k moci vedle jejich vůle a vize i slabost a neschopnost jejich předchůdců.
Pak bychom opravdu mohli Řecku poděkovat za nový a neotřelý přínos evropské demokracii.
Luboš Smrčka
Zemřel demýtizátor racionality
Než se do toho se svým kolegou Amosem Tverskym pořádně pustili, ekonomie byla přesvědčena, že v podstatě bohatě vystačí s matematickým aparátem, sofistikovanými vzorci a důvěrou v lidskou racionalitu.
Luboš Smrčka
Jak se to má s tou naší hlubokou krizí
Obecně panuje přesvědčení, že procházíme ekonomickou krizí. Dokonce i mnozí studenti na VŠE o tom často hovoří. Na to musím říct jediné: Krize vypadá skutečně jinak. Nemáme dobré časy. Ano. Ale krizi?
Luboš Smrčka
Je (nebo bude) čínská ekonomika větší než americká?
Studenti mi na pražské VŠE občas kladou vcelku záludné dotazy. Často jsou inspirované denním tiskem nebo úvahami na internetu. Jedním z oblíbených je: Kdy čínská ekonomika překoná svou velikostí americkou?
Luboš Smrčka
Plíživá, nenápadná a soustavná euroizace
Sleduji diskuse o euru s jistým pobavením. Bavíme se (s mimořádnou vášní) o přijetí eura v zemi, kde přesně ten proces (přijímá eura) průběžně a dosti dynamicky probíhá bez ohledu na to, co si kdo myslí a k čemu se kdo upíná.
Luboš Smrčka
Čína už není motor, sotva setrvačník
Samozřejmě to na Západě mnoho lidí nechce příliš slyšet, ale Čína byla v posledních dvou či dokonce třech dekádách jedním z motorů světové ekonomiky. Teď je z ní snad setrvačník. A málo stačí, aby byla brzdou.
Luboš Smrčka
Jak to, že ruská ekonomika roste a jak dlouho jí to vydrží?
Lidé občas mívají tendenci brát některé budoucí události jako hotovou věc, jako téměř osudově danou jistotu. Obvykle to nedělá žádné velké škody. Problém je, když jde o ekonomiku. Pak může být předpojatost problém.
Luboš Smrčka
Argentina: Pokusná laboratoř moderní ekonomie
Nový argentinský prezident Javier Milei zahájil asi největší ekonomický experiment od transformace postkomunistických ekonomik a od čínských reforem. A třetí největší od novozélandských reforem Rogera Douglase před čtyřiceti lety
Luboš Smrčka
Stoletý stařík, který změnil svět
Smrt Henryho Kissingera s konečnou platností uzavřela 20. století. Století, které bylo podobně rozporuplné, jako byl rozporuplný i sám Henry Kissinger: Nositel Nobelovy ceny míru, pro některé válečný zločinec.
Luboš Smrčka
Měli bychom s eurem nižší inflaci?
Podle informace Eurostatu poklesla inflace v říjnu v eurozóně na úroveň 2,9 procenta v meziročním vyjádření. Což je tedy o hodně lepší číslo, než v jaké jsme mohli doufat při stejném srovnání my (bylo to 9,5 procenta).
Luboš Smrčka
Konec Erdoganovy doktríny
Před několika týdny oslavila ekonomická věda (za tichého nezájmu médií) naprosté vítězství nad tezí, kterou by bylo možné v nadsázce nazvat Erdoganova doktrína. Ta zní (přesněji ta zněla): S inflací lze bojovat zlevňováním peněz.
Luboš Smrčka
Proč nerosteme? Protože proto!
Letošní růst ekonomiky je nerůst, řekl by prezident Klaus. On je to ve skutečnosti pokles – jakkoliv v pásmu, které by bylo lépe nazývat stagnací. Protože několik desetin je v tak agregovaném ukazateli, jako HDP, vlastně nula.
Luboš Smrčka
BRICS? Jako opravdu?
Summit BRICS v Johannesburgu vyvolal novou lavinu úvah o konci západní moci a nástupu nových zemí na světové kolbiště. Přesně to stejné poslouchám již 22 let od chvíle, kdy Jim O ́Neill z Goldman Sachs s tím názvem přišel.
Luboš Smrčka
Za nulové sociální dávky!
Většinu lidí to asi hodně překvapí, ale pokud by tato země škrtla najednou všechny platby občanům, které lze alespoň trochu označit za sociální dávky, schodek rozpočtu (aktuální) by se nesnížil ani o polovinu.
Luboš Smrčka
Kroupy nic nepopírají. Ani ledové
Nejsem klimatický alarmista. Pochybuji naopak, že za stav planety či tak zvané globální oteplování může lidská činnost. Ale letní závěje ledových krup nebudu používat jako podporu mých pochybností, protože závěje nic nedokazují.
Luboš Smrčka
Nic není zadarmo, i hotovost má náklady
Rád bych nadšené příznivce hotovosti upozornil, že nic není zadarmo. I hotovost má náklady. Možná nejsou tak vidět, jako náklady bezhotovostních plateb. Ale když něco není očividné, neznamená to neexistenci.
Luboš Smrčka
Mezi rozpočtovou Skyllou a Charybdou
Neříkám, že je úplně jedno, zda je v pololetí schodek státního rozpočtu 215 miliard nebo 271 miliard korun. Je to sakra rozdíl. Ale o budoucí české prosperitě bude rozhodovat něco jiného.
Luboš Smrčka
Nebojte se. Chtějte víc peněz
Nebojte se, řekněte si o přidání, pomůžete sobě i ekonomice. Vážně, je to tak. Výzkum společnosti PwC odhalil, že v disciplíně „chci za svoji práci více peněz“ jsou Češi nejhorší na světě. Tedy ze zkoumaných zemí.
Luboš Smrčka
O zemi žijící na dluh
Budu vám vyprávět pohádku o zemi, která si zvykla žít na dluh. Ta země se jmenuje Česká republika. V rámci úspor se rozhodla říkat si jenom Česko, má to méně písmenek. Ale jinak se v ní rozhazuje plnými hrstmi.
Luboš Smrčka
Vida, jak političky fungují
Francouzský Playboy si mne ruce. Státní tajemnice (což je ve Francii prakticky členka vlády) Marléne Schiappa vyprodala náklad 100 tisíc výtisků a zřejmě vyprodá i 60 tisíc kusů dotisku. A to jsou její fotky vskutku decentní.
Luboš Smrčka
Statistika jsou přesné součty nepřesných čísel
Statistika je samozřejmě důležitá. Ekonomové ostatně mají rádi statistiky, bez nich by byli v mnoha směrech v koncích. A proto také vědí lépe než kdo jiný, že statistika je skutečně jenom přesný součet nepřesných čísel.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 361
- Celková karma 21,50
- Průměrná čtenost 1391x