Hledání jehly v ruské kupce sena

Prezidenta Miloše Zemana doprovází na ruské cestě největší podnikatelská mise se zástupci 132 společností. Očekává se podpis kontraktů za 20 miliard korun. To jsou jakoby oslnivá čísla. Popravdě ale málo významná.

Za prvé: Rozvoj obchodu s Ruskem je nesporně dobrý. Jako rozvoj prakticky jakýchkoliv obchodů, tedy kromě prodeje těžké vody do KLDR.

Za druhé: Rusko může být někdy v relativně vzdálené budoucnosti skutečně významným obchodním partnerem České republiky. Konec konců je to obrovský trh. Sice s nízkou kupní sílou, ale je to trh s jasným potenciálem růstu. Teoreticky může jít o zajímavé místo pro export. Import je zřejmě dán na dlouhé časy – viz níže.

Za třetí: Jakkoliv jsem dalek zjednodušených hodnocení, tak stále platí, že ruský trh nepatří k nejnáročnějším a je možné na něm uplatnit i výrobky technicky nikoliv špičkové, ale postavené spíše na výhodném poměru mezi kvalitou a cenou. To je pro řadu výrobců rozumná cesta k vlastní prosperitě. Zároveň je Rusko nerostná základna, kterou nelze přehlížet.

Za čtvrté: Při vší ústě k ruské kosmické a vojenské technice platí, že některé produkty na skutečně vyspělých trzích pomalu končí svoji éru (například a jenom namátkou svíčky do spalovacích motorů), v Rusku budou ale žít déle, než v jiných dostupných a alespoň trochu solventních regionech.

Kdo nevidí tento potenciál, ten je ekonomickým slepcem.

A teď důvody, proč ani 132 účastníků mise a kontrakty za 20 miliard nejsou nic oslnivého.

Náš obchod s Ruskem nestojí ve skutečnosti za řeč. Ano, je v tom trochu dopad sankcí motivovaných krizí kolem Krymu, ale jenom částečně. Popravdě obchod s Ruskem klesal či stagnoval již před jejich uvalením. Ekonomická krize vyvolaná poklesem cen ropy byl ten hlavní důvod.

Co se dovozu týká: Snížení jeho fyzického objemu je dlouhodobě dáno diverzifikací na poli dodavatelů energetických surovin, protože závislost ČR na dodávkách z Ruska je nyní nepoměrně nižší než před deseti nebo dvaceti lety. Nízký finanční objem dovozů je pak zesílen právě vyfouknutím komoditní bubliny a poklesem cen energetických (i mnoha jiných) surovin. Dovoz z Ruska do České republiky tvoří z 88 procent paliva, suroviny, polotovary a hrubé materiály. Zřejmě neexistuje jiný stát, jehož vývoz k nám by měl tak tristní bilanci (obchod s Ukrajinou je proti tomu vrcholně sofistikovaný). V podstatě nikdy v dějinách samostatné České republiky to nebylo jiné a vskutku není důvod předpokládat nějakou změnu. Ale suroviny jsou suroviny, bez nich to nejde. Je tu tedy racionální důvod usmívat se východním směrem. Popravdě států ochotných těžit cokoliv, kdekoliv a za jakýchkoliv podmínek ubývá.

Co se vývozu týká: Kdybychom si chtěli přiblížit význam českého exportu do Ruska, lze použít tento příměr: Je celkově (rok 2016) o něco nižší, než kolik jsme vyvezli do Německa za pouhé tři týdny. Kdybychom to přepočítali na celou Evropskou unii, tak je to asi osm a půl dne.

Celkově o obchodní bilanci zboží: Podíl Ruska na objemu českého zahraničního obchodu nebyl nikdy významný a v současnosti činí asi dvě procenta.

A nyní k těm smlouvám za dvacet miliard korun. Ani to není nic světoborného. I při vší malé významnosti obchodní výměny s Moskvou je to objem českého vývozu do Ruska asi na tři měsíce.

Přesto je dobře, když obchodní vztahy s Ruskem nejsou ponechány tak zcela ladem. Nicméně nynější ekonomická megamise je skutečně jenom hledání jehly v kupce sena. Samozřejmě pro jednotlivé podniky může mít velký význam. Ale jinak je to rozumná investice do nějaké vzdálenější budoucnosti.