USA se derou na místo ropné jedničky
Renesance těžby v USA během posledních patnácti let vejde do učebnic ekonomie. Samozřejmě již nyní vznikají erudované studie na toto téma a mnohé ještě vzniknou, ale určitě nebude na škodu podívat se na to, jak se tento „ropný zázrak“ rodil. Alespoň v základních obrysech.
Důležité je to proto, že vzestup těžby je jednou z příčin dynamického růstu americké ekonomiky. Pokud považujeme prosperitu a růst životní úrovně za jeden z hlavních (nezpochybnitelných) národních zájmů (vedle bezpečnosti), pak bychom si měli vzít z USA příklad. Nebo tam alespoň hledat poučení.
Amerika především, navzdory silné vnitřní opozici, uvolnila regulace, které těžbu omezovaly. A to pozor! Dělo se tak za administrativ republikánských, pak demokratických a nyní znovu republikánských. Jakkoliv se to odehrávalo s různou intenzitou, bylo tomu ve shodě politických reprezentací jinak velmi odlišných. Tedy první věc, která u nás elementárně chybí – politici byli ochotni nést reputační rizika spojená s uvolněním regulace. O tom si můžeme nechat pouze zdát.
Americká společnost většinově nikdy neslyšela na zoufalé výkřiky o „ropě, která patří národu“ a podobné socialistické konstrukty. Ty naopak velmi dobře známe z našich příběhů s lithiem. Je jich plný veřejný prostor. Podobně jako u uhlí či jiných surovin, kde existují velké antipatie společnosti k těžařským společnostem. Ostatně nadějné náznaky obnovení významnější těžby zlata se během nedlouhé doby podařilo zcela udusit.
Podobně Spojené státy nepropadly představě, že se „nerostné bohatství má šetřit na horší časy“, což je další z oblíbených omylů, které se u nás tradují. Což je vtipné zvláště u onoho lithia, kde nemáme tušení, zda za deset let ještě bude zajímavou a důležitou surovinou nebo zda nebude odsunuto k téměř zapomnění technologickým pokrokem.
USA totiž nyní profitují z pevného přesvědčení, že technologický pokrok je logickou součástí vývoje. Příklad pravdivosti? Technicky vzato před dvaceti lety Spojené státy nedisponovaly žádnými významnými těžitelnými zásobami zemního plynu a ropy (ve srovnání s tehdejšími velmocemi). Technologie a uvolnění regulací vedly k „zázraku“. Nyní zmapované zásoby postačí na několik desetiletí intenzivní těžby.
To souvisí i s oním „necháváním na horší časy“. Jaké „horší časy“? Máme nyní nějakou racionální představu o tom, jak dlouho bude světová spotřeba ropy stoupat? Víme, že nějakou dobu poroste v zemích, které považujeme za rozvojové a samozřejmě v Číně či v Rusku a Indii. Ale v zemích vyspělých? Velmi pravděpodobně během oněch několika desítek let, po které Američanům jejich ropa a zemní plyn vydrží i při současných znalostech a technologiích, dojde k dramatickým změnám ve struktuře spotřeby. A dost možná bude ropa již jen surovinou pro chemický průmysl. Nebo ani to.
Jistě – těžba ropy znamená ekologickou zátěž. O tom není spor. Ale Spojené státy nejsou v tomto směru zemí, která by ekologii neměla na zřeteli. Jakkoliv k tomu občasná prohlášení Donalda Trumpa třeba i svádějí. Nynější velmi ostrá diskuse o těžbě v pobřežních vodách Floridy je toho ostatně ukázkou. A je také ukázkou toho, jak se mají poměřovat dva veřejné zájmy. Je z tohoto hlediska důležitější tvorba národního produktu díky turismu nebo tvorba národního produktu díky těžbě? Kladu zde tuto otázku velmi elementárně, ale jen během té chvíle, kdy píši tyto věty, padlo k tomuto tématu ve Spojených státech jistě několik vyjádření vlivných i málo vlivných lidí, byly z různých stran posouzeny různé argumenty, věci se posunuly k nějakému neobyčejně silně sledovanému rozhodnutí.
A až toto rozhodnutí padne, ponesou jeho aktéři jak reputační riziko, tak i benefity.
Cesta USA k postu světové ropné jedničky byla umožněna souhrou několika aspektů. V politické rovině připraveností politických struktur nést následky rozhodnutí, jakkoliv byla spojena s reputačními riziky. Ve společenské rovině pak ochotou občanů země přijmout rozhodnutí, akceptovat je a nepodléhat představám plánovačů o lepším budoucím využití nerostného bohatství. Ve stejné společenské rovině pak vědomím, že technologický pokrok je součástí vývoje civilizace a že posuzovat budoucnost na základě současných znalostí je omezené.
Najde se v této zemi politická síla, která bude schopna předstoupit před občany a jednat s nimi dostatečně otevřeně a partnersky, aby mohla prosazovat podobná rozhodnutí, která vedla k renesanci americké těžby a k tomu, že byl obnoven robustní ekonomický růst?
Luboš Smrčka
Zemřel demýtizátor racionality
Než se do toho se svým kolegou Amosem Tverskym pořádně pustili, ekonomie byla přesvědčena, že v podstatě bohatě vystačí s matematickým aparátem, sofistikovanými vzorci a důvěrou v lidskou racionalitu.
Luboš Smrčka
Jak se to má s tou naší hlubokou krizí
Obecně panuje přesvědčení, že procházíme ekonomickou krizí. Dokonce i mnozí studenti na VŠE o tom často hovoří. Na to musím říct jediné: Krize vypadá skutečně jinak. Nemáme dobré časy. Ano. Ale krizi?
Luboš Smrčka
Je (nebo bude) čínská ekonomika větší než americká?
Studenti mi na pražské VŠE občas kladou vcelku záludné dotazy. Často jsou inspirované denním tiskem nebo úvahami na internetu. Jedním z oblíbených je: Kdy čínská ekonomika překoná svou velikostí americkou?
Luboš Smrčka
Plíživá, nenápadná a soustavná euroizace
Sleduji diskuse o euru s jistým pobavením. Bavíme se (s mimořádnou vášní) o přijetí eura v zemi, kde přesně ten proces (přijímá eura) průběžně a dosti dynamicky probíhá bez ohledu na to, co si kdo myslí a k čemu se kdo upíná.
Luboš Smrčka
Čína už není motor, sotva setrvačník
Samozřejmě to na Západě mnoho lidí nechce příliš slyšet, ale Čína byla v posledních dvou či dokonce třech dekádách jedním z motorů světové ekonomiky. Teď je z ní snad setrvačník. A málo stačí, aby byla brzdou.
Luboš Smrčka
Jak to, že ruská ekonomika roste a jak dlouho jí to vydrží?
Lidé občas mívají tendenci brát některé budoucí události jako hotovou věc, jako téměř osudově danou jistotu. Obvykle to nedělá žádné velké škody. Problém je, když jde o ekonomiku. Pak může být předpojatost problém.
Luboš Smrčka
Argentina: Pokusná laboratoř moderní ekonomie
Nový argentinský prezident Javier Milei zahájil asi největší ekonomický experiment od transformace postkomunistických ekonomik a od čínských reforem. A třetí největší od novozélandských reforem Rogera Douglase před čtyřiceti lety
Luboš Smrčka
Stoletý stařík, který změnil svět
Smrt Henryho Kissingera s konečnou platností uzavřela 20. století. Století, které bylo podobně rozporuplné, jako byl rozporuplný i sám Henry Kissinger: Nositel Nobelovy ceny míru, pro některé válečný zločinec.
Luboš Smrčka
Měli bychom s eurem nižší inflaci?
Podle informace Eurostatu poklesla inflace v říjnu v eurozóně na úroveň 2,9 procenta v meziročním vyjádření. Což je tedy o hodně lepší číslo, než v jaké jsme mohli doufat při stejném srovnání my (bylo to 9,5 procenta).
Luboš Smrčka
Konec Erdoganovy doktríny
Před několika týdny oslavila ekonomická věda (za tichého nezájmu médií) naprosté vítězství nad tezí, kterou by bylo možné v nadsázce nazvat Erdoganova doktrína. Ta zní (přesněji ta zněla): S inflací lze bojovat zlevňováním peněz.
Luboš Smrčka
Proč nerosteme? Protože proto!
Letošní růst ekonomiky je nerůst, řekl by prezident Klaus. On je to ve skutečnosti pokles – jakkoliv v pásmu, které by bylo lépe nazývat stagnací. Protože několik desetin je v tak agregovaném ukazateli, jako HDP, vlastně nula.
Luboš Smrčka
BRICS? Jako opravdu?
Summit BRICS v Johannesburgu vyvolal novou lavinu úvah o konci západní moci a nástupu nových zemí na světové kolbiště. Přesně to stejné poslouchám již 22 let od chvíle, kdy Jim O ́Neill z Goldman Sachs s tím názvem přišel.
Luboš Smrčka
Za nulové sociální dávky!
Většinu lidí to asi hodně překvapí, ale pokud by tato země škrtla najednou všechny platby občanům, které lze alespoň trochu označit za sociální dávky, schodek rozpočtu (aktuální) by se nesnížil ani o polovinu.
Luboš Smrčka
Kroupy nic nepopírají. Ani ledové
Nejsem klimatický alarmista. Pochybuji naopak, že za stav planety či tak zvané globální oteplování může lidská činnost. Ale letní závěje ledových krup nebudu používat jako podporu mých pochybností, protože závěje nic nedokazují.
Luboš Smrčka
Nic není zadarmo, i hotovost má náklady
Rád bych nadšené příznivce hotovosti upozornil, že nic není zadarmo. I hotovost má náklady. Možná nejsou tak vidět, jako náklady bezhotovostních plateb. Ale když něco není očividné, neznamená to neexistenci.
Luboš Smrčka
Mezi rozpočtovou Skyllou a Charybdou
Neříkám, že je úplně jedno, zda je v pololetí schodek státního rozpočtu 215 miliard nebo 271 miliard korun. Je to sakra rozdíl. Ale o budoucí české prosperitě bude rozhodovat něco jiného.
Luboš Smrčka
Nebojte se. Chtějte víc peněz
Nebojte se, řekněte si o přidání, pomůžete sobě i ekonomice. Vážně, je to tak. Výzkum společnosti PwC odhalil, že v disciplíně „chci za svoji práci více peněz“ jsou Češi nejhorší na světě. Tedy ze zkoumaných zemí.
Luboš Smrčka
O zemi žijící na dluh
Budu vám vyprávět pohádku o zemi, která si zvykla žít na dluh. Ta země se jmenuje Česká republika. V rámci úspor se rozhodla říkat si jenom Česko, má to méně písmenek. Ale jinak se v ní rozhazuje plnými hrstmi.
Luboš Smrčka
Vida, jak političky fungují
Francouzský Playboy si mne ruce. Státní tajemnice (což je ve Francii prakticky členka vlády) Marléne Schiappa vyprodala náklad 100 tisíc výtisků a zřejmě vyprodá i 60 tisíc kusů dotisku. A to jsou její fotky vskutku decentní.
Luboš Smrčka
Statistika jsou přesné součty nepřesných čísel
Statistika je samozřejmě důležitá. Ekonomové ostatně mají rádi statistiky, bez nich by byli v mnoha směrech v koncích. A proto také vědí lépe než kdo jiný, že statistika je skutečně jenom přesný součet nepřesných čísel.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 361
- Celková karma 21,50
- Průměrná čtenost 1391x