Potřebujeme „velké oddlužení“?
Když přepočítáme toto číslo na celé dotčené rodiny, můžeme s klidem tvrdit, že exekutora se bojí přes dva miliony lidí.
Samozřejmě můžeme dlouze diskutovat o tom, kolik z nich si „za to může samo“, kolik z nich je spíše „obětí systému“, ale ve skutečnosti je to v danou chvíli vedlejší. Toto obrovské číslo exekucí již není souhrnem osobních potíží jednotlivců. Tady jde o především o ekonomický, sociální a politický problém.
Ekonomická rovina je jasná. Pokud je 900 tisíc lidí v exekuci a možná i více než polovina z tohoto počtu v naprosté dluhové krizi, ze které se již reálně nedá uniknout, pak můžeme s klidným svědomím dovodit, že těchto 400 tisíc až půl milionu spoluobčanů se uchyluje nemalou částí svých ekonomických aktivit do zóny, kterou obvykle nazýváme „šedou“. Nemá smysl se nad tím pohoršovat. Chovají se logicky. Pokud jste v takovém zadlužení, které nemá východisko, splácení ztrácí smysl. Pak je jednodušší najít způsob, jak naprosté maximum příjmů uskutečnit mimo standardní ekonomické vztahy a tedy neposkytnout je na splácení dluhu, ale využít je ke svému prospěchu.
Ekonomicky je to pak samozřejmě problém ani ne tak pro tyto dlužníky, ale spíše pro stát, který přichází o daně i platby na pojistném. A navíc zde vzniká velká skupina obyvatel země, kteří za pár let, až se dostanou do důchodového věku, zatíží rozličným neodhadnutelným způsobem sociální systém, protože jejich příjmy z důchodového systému budou velmi nízké a nashromážděný majetek nulový.
Sociální rovina je vskutku elementární. Sociální vydělení a pocit ponížení, který je s exekucemi spojen, se obtiskují do společnosti. Nutně ji zbavují empatie, nutně zesilují kriminální tendence. Bezvýchodné situace jsou podhoubím závislostí všeho druhu včetně gamblerství. Nic, z čeho by i jen vzdáleně mohl plynout užitek.
Politický problém je také zjevný. Lidé bez východiska mají logickou tendenci preferovat spíše strany nabízející jednoduchá řešení. Jakkoliv by taková řešení nefungovala, jsou absurdní nebo by jejich použití způsobilo obrovské škody, pro lidi bez budoucnosti jsou lákavé. Nad tím se může leckdo ušklíbat, ale pokud jediný majetek, který můžete užívat bez omezení, je volební právo, těžko lze očekávat, že toto volební právo bude používáno s cílem plnit šlechetné celospolečenské cíle. Spíše bude používáno ve zlosti a bez rozmyslu.
Ano, jsem také toho názoru, že dluhy se mají vracet. Ale v České republice věc přerostla rozměr, ve kterém je možné hovořit o normální situaci. Navíc dřívější chybná rozhodnutí státu a jejich institucí uvedla do dluhů i velké množství takových lidí, kteří by jinak neměli podobné problémy. Nepochopíte, jak může mít člověk od narození slepý exekuci za jízdu v MHD načerno, když má a vždy měl jízdné zdarma? Já také ne. Nicméně dopravní podnik pokutu vyměřil, právní kancelář zažalovala „černého pasažéra“, soud ho odsoudil a invalidní důchodce má nyní zaplatit nejen dlužné jízdné, které nemohl spotřebovat, ale i všechny náklady – tedy celkem mnoho desítek tisíc korun. Absurdní? Samozřejmě.
Jistě, tento příběh je extrémní, ale pokud z dluhu pět tisíc korun vyrobí systém dluh padesát tisíc, je to o tolik jiné? A co případ, kdy má jeden člověk exekuce za deset nesplácených úvěrů? Jakou odpovědnost prokázali věřitelé, když o těchto půjčkách rozhodovali?
Čili dluhy se mají platit, ale dostali jsme se do jakési hodně divné reality, ve které tato věta ztrácí smysl. A zároveň jakékoliv řešení musí být plošné. Není možné rozhodovat jednotlivě, zda se pan X zadlužil vlastní hloupostí nebo zda mu největší ránu dal stát svou laxností a špatným zákonodárstvím. A zda pan Y má být oddlužen, když mu postupně půjčilo pět věřitelů, i když jeho plat stačil v nejlepším na klidné splácení jedné půjčky.
Současný stav nemůže pokračovat, protože nemá žádný exit, kterého by systém dosáhnul vlastními silami. Je nutné do něj zasáhnout zvenku a udělat rychlé plošné řešení. Takové, jaké je obsaženo v novele insolvenčního zákona, která je v současnosti v Poslanecké sněmovně.
Očekávejme kolem ní velké diskuse. Je skutečně kontroverzní. Ale potřebujeme „velké oddlužení“, protože žádnou jinou rozumnou a průchodnou cestu nemáme.
Luboš Smrčka
Zemřel demýtizátor racionality
Než se do toho se svým kolegou Amosem Tverskym pořádně pustili, ekonomie byla přesvědčena, že v podstatě bohatě vystačí s matematickým aparátem, sofistikovanými vzorci a důvěrou v lidskou racionalitu.
Luboš Smrčka
Jak se to má s tou naší hlubokou krizí
Obecně panuje přesvědčení, že procházíme ekonomickou krizí. Dokonce i mnozí studenti na VŠE o tom často hovoří. Na to musím říct jediné: Krize vypadá skutečně jinak. Nemáme dobré časy. Ano. Ale krizi?
Luboš Smrčka
Je (nebo bude) čínská ekonomika větší než americká?
Studenti mi na pražské VŠE občas kladou vcelku záludné dotazy. Často jsou inspirované denním tiskem nebo úvahami na internetu. Jedním z oblíbených je: Kdy čínská ekonomika překoná svou velikostí americkou?
Luboš Smrčka
Plíživá, nenápadná a soustavná euroizace
Sleduji diskuse o euru s jistým pobavením. Bavíme se (s mimořádnou vášní) o přijetí eura v zemi, kde přesně ten proces (přijímá eura) průběžně a dosti dynamicky probíhá bez ohledu na to, co si kdo myslí a k čemu se kdo upíná.
Luboš Smrčka
Čína už není motor, sotva setrvačník
Samozřejmě to na Západě mnoho lidí nechce příliš slyšet, ale Čína byla v posledních dvou či dokonce třech dekádách jedním z motorů světové ekonomiky. Teď je z ní snad setrvačník. A málo stačí, aby byla brzdou.
Luboš Smrčka
Jak to, že ruská ekonomika roste a jak dlouho jí to vydrží?
Lidé občas mívají tendenci brát některé budoucí události jako hotovou věc, jako téměř osudově danou jistotu. Obvykle to nedělá žádné velké škody. Problém je, když jde o ekonomiku. Pak může být předpojatost problém.
Luboš Smrčka
Argentina: Pokusná laboratoř moderní ekonomie
Nový argentinský prezident Javier Milei zahájil asi největší ekonomický experiment od transformace postkomunistických ekonomik a od čínských reforem. A třetí největší od novozélandských reforem Rogera Douglase před čtyřiceti lety
Luboš Smrčka
Stoletý stařík, který změnil svět
Smrt Henryho Kissingera s konečnou platností uzavřela 20. století. Století, které bylo podobně rozporuplné, jako byl rozporuplný i sám Henry Kissinger: Nositel Nobelovy ceny míru, pro některé válečný zločinec.
Luboš Smrčka
Měli bychom s eurem nižší inflaci?
Podle informace Eurostatu poklesla inflace v říjnu v eurozóně na úroveň 2,9 procenta v meziročním vyjádření. Což je tedy o hodně lepší číslo, než v jaké jsme mohli doufat při stejném srovnání my (bylo to 9,5 procenta).
Luboš Smrčka
Konec Erdoganovy doktríny
Před několika týdny oslavila ekonomická věda (za tichého nezájmu médií) naprosté vítězství nad tezí, kterou by bylo možné v nadsázce nazvat Erdoganova doktrína. Ta zní (přesněji ta zněla): S inflací lze bojovat zlevňováním peněz.
Luboš Smrčka
Proč nerosteme? Protože proto!
Letošní růst ekonomiky je nerůst, řekl by prezident Klaus. On je to ve skutečnosti pokles – jakkoliv v pásmu, které by bylo lépe nazývat stagnací. Protože několik desetin je v tak agregovaném ukazateli, jako HDP, vlastně nula.
Luboš Smrčka
BRICS? Jako opravdu?
Summit BRICS v Johannesburgu vyvolal novou lavinu úvah o konci západní moci a nástupu nových zemí na světové kolbiště. Přesně to stejné poslouchám již 22 let od chvíle, kdy Jim O ́Neill z Goldman Sachs s tím názvem přišel.
Luboš Smrčka
Za nulové sociální dávky!
Většinu lidí to asi hodně překvapí, ale pokud by tato země škrtla najednou všechny platby občanům, které lze alespoň trochu označit za sociální dávky, schodek rozpočtu (aktuální) by se nesnížil ani o polovinu.
Luboš Smrčka
Kroupy nic nepopírají. Ani ledové
Nejsem klimatický alarmista. Pochybuji naopak, že za stav planety či tak zvané globální oteplování může lidská činnost. Ale letní závěje ledových krup nebudu používat jako podporu mých pochybností, protože závěje nic nedokazují.
Luboš Smrčka
Nic není zadarmo, i hotovost má náklady
Rád bych nadšené příznivce hotovosti upozornil, že nic není zadarmo. I hotovost má náklady. Možná nejsou tak vidět, jako náklady bezhotovostních plateb. Ale když něco není očividné, neznamená to neexistenci.
Luboš Smrčka
Mezi rozpočtovou Skyllou a Charybdou
Neříkám, že je úplně jedno, zda je v pololetí schodek státního rozpočtu 215 miliard nebo 271 miliard korun. Je to sakra rozdíl. Ale o budoucí české prosperitě bude rozhodovat něco jiného.
Luboš Smrčka
Nebojte se. Chtějte víc peněz
Nebojte se, řekněte si o přidání, pomůžete sobě i ekonomice. Vážně, je to tak. Výzkum společnosti PwC odhalil, že v disciplíně „chci za svoji práci více peněz“ jsou Češi nejhorší na světě. Tedy ze zkoumaných zemí.
Luboš Smrčka
O zemi žijící na dluh
Budu vám vyprávět pohádku o zemi, která si zvykla žít na dluh. Ta země se jmenuje Česká republika. V rámci úspor se rozhodla říkat si jenom Česko, má to méně písmenek. Ale jinak se v ní rozhazuje plnými hrstmi.
Luboš Smrčka
Vida, jak političky fungují
Francouzský Playboy si mne ruce. Státní tajemnice (což je ve Francii prakticky členka vlády) Marléne Schiappa vyprodala náklad 100 tisíc výtisků a zřejmě vyprodá i 60 tisíc kusů dotisku. A to jsou její fotky vskutku decentní.
Luboš Smrčka
Statistika jsou přesné součty nepřesných čísel
Statistika je samozřejmě důležitá. Ekonomové ostatně mají rádi statistiky, bez nich by byli v mnoha směrech v koncích. A proto také vědí lépe než kdo jiný, že statistika je skutečně jenom přesný součet nepřesných čísel.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 361
- Celková karma 22,04
- Průměrná čtenost 1391x