Trump tahá za delší (a nebezpečnější) konec provazu
Jedním z významných důvodů, proč války končí, dosti často je, že jedna strana může hodně ztratit a nic se nedá získat. To je situace Číny. Hrubý domácí produkt země činí něco přes 11 bilionů dolarů. Vývoz do Spojených států se rovná zhruba 4,5 procentům čínského HDP. Hrubý domácí produkt USA činí něco kolem 18,8 bilionu dolarů. Podíl vývozu do Číny je někde u 0,7 procenta.
Číňané tedy ve sporu s USA riskují 4,5 procenta svého produktu, Američané asi 0,7 procenta. To se to prezidentovi troubí do boje, když má bazuku proti brokovnici.
Jakkoliv to možná někdo zpochybňuje, dělá Donald Trump z taktického hlediska dobrou ekonomickou politiku. Prosadil významnou daňovou reformu, která ponechává značné prostředky občanům – chce pomoci domácí poptávce, chce pomoci růstu a životní úrovni, chce pomoci správně alokovaným investicím. A kritickým okem se podíval na obchodní bilanci své země, což jinými slovy znamená, že se podíval na schodek obchodní bilance své země. A řekl si, zda to USA s tou globalizací trochu nepřehánějí. Protože ten (obchodní) schodek je vskutku masivní.
Přes 811 miliard dolarů schodku v obchodu se zbožím je moc. Ale horší je, že v podstatě neustále roste. Za posledních pět let se zvýšil o více než sto miliard. S Čínou byl naposledy 375 miliard dolarů, s Evropskou unií 140 miliard (vždy v USD). A to všechno v situaci, kdy americký export spíše stagnuje.
Takže Trumpův konec provazu v obchodních sporech je slušně dlouhý, určitě o pořádný kus delší, než konec čínský či evropský. Z krátkodobého hlediska tedy, řekněme z taktického, je na tom americký prezident skvěle. Každý jeho krok v obchodní válce může mít dopady kobercového náletu. A druhá strana může odpovědět nepoměrně méně masivně. Spíš takovým „polechtáním“.
Strategicky ale Donald Trump drží ten konec, který přináší velká rizika. Zaprvé je v jeho rétorice hodně merkantilismu, směru v ekonomickém myšlení, který prý snad zemřel někdy s průmyslovou revolucí. Samozřejmě tento ekonomický nacionalismus v kostce může být dobře politicky použitelný, protože se dá velmi šikovně prodat voličům. Mnozí jistě slyší na jednoduché tvrzení, že bohatství vznikne tím, že hodně vyvezeme a přitom málo dovezeme. Takže importu je dobré zabránit uvalením cel, kvót, obchodních nebo administrativních překážek.
Jenže merkantilismus, jakkoliv je pochopitelný a vypadá logicky, nefunguje. To je historicky ověřený fakt, o kterém nemá smysl diskutovat. Kdo diskutovat chce, nechť si nejprve nastuduje Petici výrobců svíček, geniální článek Frédérica Bastiata z roku 1845 (volně ZDE). Bránění levnému dovozu škodí vlastním občanům, kterým místo toho podstrkujeme dražší domácí produkt. A tento produkt (nevystavený konkurenci) poté zastarává, technicky odpadá. Krátkodobý prospěch se změní v dlouhodobé náklady. Rychlý užitek z narovnání obchodní bilance je vykoupen sice pomalejším, ale o to delším a bolestivějším zaostáváním. A užitek z nových pracovních míst ve výrobě nahrazující dovoz je přeplacen vyššími cenami v prostředí potlačené konkurence.
Vcelku nepochybujme o tom, že Donald Trump dobře ví, jak riskantní konec provazu v rukou drží. Pokusí se získat krátkodobé bonusy bez zaplacení dlouhodobých (daleko větších) malusů. Je dobré si všímat, jak v oné začínající obchodní válce argumentuje. Evropě předhazuje dotace, Číně nedbání na duševní vlastnictví. Obojí je možná tak trochu pravda, ve druhém případě na to můžeme dát krk.
Jakkoliv Donald Trump může působit zmateně a jako slon v porcelánu, jeho představa, že když se nefungující věc rozmlátí na součástky, lze z ní postavit věc funkční, může být nakonec docela dobře uskutečnitelná.
Americký systém skutečně funguje méně dotačně (jakkoliv by bylo naivní si myslet, že stát ekonomickým subjektům nepomáhá) a popravdě – bohatství USA neroste z pensylvánských hutí, ale z neustálého toku licenčních poplatků. Zjednodušeně se totiž čipy sice vyrábějí všude možně po světě, ale z každého jdou do Ameriky dolary za právo ten čip vyprodukovat. Čipy jsou jen jeden z příkladů onoho duševního vlastnictví, které Trump chrání.
Nicméně prezident USA ve skutečnosti asi obchodní válku moc nechce. On ji hodlá použít jako nástroj k vynucení své představy o tom, jak mají věci fungovat. Snad si také přesně uvědomuje, že občas se události dají do pohybu, že dlouhé konce provazu pak mívají hloupý zvyk poletovat a že se může najednou ocitnout tak trochu svázaný ve vleku dějů.
Luboš Smrčka
Zemřel demýtizátor racionality
Než se do toho se svým kolegou Amosem Tverskym pořádně pustili, ekonomie byla přesvědčena, že v podstatě bohatě vystačí s matematickým aparátem, sofistikovanými vzorci a důvěrou v lidskou racionalitu.
Luboš Smrčka
Jak se to má s tou naší hlubokou krizí
Obecně panuje přesvědčení, že procházíme ekonomickou krizí. Dokonce i mnozí studenti na VŠE o tom často hovoří. Na to musím říct jediné: Krize vypadá skutečně jinak. Nemáme dobré časy. Ano. Ale krizi?
Luboš Smrčka
Je (nebo bude) čínská ekonomika větší než americká?
Studenti mi na pražské VŠE občas kladou vcelku záludné dotazy. Často jsou inspirované denním tiskem nebo úvahami na internetu. Jedním z oblíbených je: Kdy čínská ekonomika překoná svou velikostí americkou?
Luboš Smrčka
Plíživá, nenápadná a soustavná euroizace
Sleduji diskuse o euru s jistým pobavením. Bavíme se (s mimořádnou vášní) o přijetí eura v zemi, kde přesně ten proces (přijímá eura) průběžně a dosti dynamicky probíhá bez ohledu na to, co si kdo myslí a k čemu se kdo upíná.
Luboš Smrčka
Čína už není motor, sotva setrvačník
Samozřejmě to na Západě mnoho lidí nechce příliš slyšet, ale Čína byla v posledních dvou či dokonce třech dekádách jedním z motorů světové ekonomiky. Teď je z ní snad setrvačník. A málo stačí, aby byla brzdou.
Luboš Smrčka
Jak to, že ruská ekonomika roste a jak dlouho jí to vydrží?
Lidé občas mívají tendenci brát některé budoucí události jako hotovou věc, jako téměř osudově danou jistotu. Obvykle to nedělá žádné velké škody. Problém je, když jde o ekonomiku. Pak může být předpojatost problém.
Luboš Smrčka
Argentina: Pokusná laboratoř moderní ekonomie
Nový argentinský prezident Javier Milei zahájil asi největší ekonomický experiment od transformace postkomunistických ekonomik a od čínských reforem. A třetí největší od novozélandských reforem Rogera Douglase před čtyřiceti lety
Luboš Smrčka
Stoletý stařík, který změnil svět
Smrt Henryho Kissingera s konečnou platností uzavřela 20. století. Století, které bylo podobně rozporuplné, jako byl rozporuplný i sám Henry Kissinger: Nositel Nobelovy ceny míru, pro některé válečný zločinec.
Luboš Smrčka
Měli bychom s eurem nižší inflaci?
Podle informace Eurostatu poklesla inflace v říjnu v eurozóně na úroveň 2,9 procenta v meziročním vyjádření. Což je tedy o hodně lepší číslo, než v jaké jsme mohli doufat při stejném srovnání my (bylo to 9,5 procenta).
Luboš Smrčka
Konec Erdoganovy doktríny
Před několika týdny oslavila ekonomická věda (za tichého nezájmu médií) naprosté vítězství nad tezí, kterou by bylo možné v nadsázce nazvat Erdoganova doktrína. Ta zní (přesněji ta zněla): S inflací lze bojovat zlevňováním peněz.
Luboš Smrčka
Proč nerosteme? Protože proto!
Letošní růst ekonomiky je nerůst, řekl by prezident Klaus. On je to ve skutečnosti pokles – jakkoliv v pásmu, které by bylo lépe nazývat stagnací. Protože několik desetin je v tak agregovaném ukazateli, jako HDP, vlastně nula.
Luboš Smrčka
BRICS? Jako opravdu?
Summit BRICS v Johannesburgu vyvolal novou lavinu úvah o konci západní moci a nástupu nových zemí na světové kolbiště. Přesně to stejné poslouchám již 22 let od chvíle, kdy Jim O ́Neill z Goldman Sachs s tím názvem přišel.
Luboš Smrčka
Za nulové sociální dávky!
Většinu lidí to asi hodně překvapí, ale pokud by tato země škrtla najednou všechny platby občanům, které lze alespoň trochu označit za sociální dávky, schodek rozpočtu (aktuální) by se nesnížil ani o polovinu.
Luboš Smrčka
Kroupy nic nepopírají. Ani ledové
Nejsem klimatický alarmista. Pochybuji naopak, že za stav planety či tak zvané globální oteplování může lidská činnost. Ale letní závěje ledových krup nebudu používat jako podporu mých pochybností, protože závěje nic nedokazují.
Luboš Smrčka
Nic není zadarmo, i hotovost má náklady
Rád bych nadšené příznivce hotovosti upozornil, že nic není zadarmo. I hotovost má náklady. Možná nejsou tak vidět, jako náklady bezhotovostních plateb. Ale když něco není očividné, neznamená to neexistenci.
Luboš Smrčka
Mezi rozpočtovou Skyllou a Charybdou
Neříkám, že je úplně jedno, zda je v pololetí schodek státního rozpočtu 215 miliard nebo 271 miliard korun. Je to sakra rozdíl. Ale o budoucí české prosperitě bude rozhodovat něco jiného.
Luboš Smrčka
Nebojte se. Chtějte víc peněz
Nebojte se, řekněte si o přidání, pomůžete sobě i ekonomice. Vážně, je to tak. Výzkum společnosti PwC odhalil, že v disciplíně „chci za svoji práci více peněz“ jsou Češi nejhorší na světě. Tedy ze zkoumaných zemí.
Luboš Smrčka
O zemi žijící na dluh
Budu vám vyprávět pohádku o zemi, která si zvykla žít na dluh. Ta země se jmenuje Česká republika. V rámci úspor se rozhodla říkat si jenom Česko, má to méně písmenek. Ale jinak se v ní rozhazuje plnými hrstmi.
Luboš Smrčka
Vida, jak političky fungují
Francouzský Playboy si mne ruce. Státní tajemnice (což je ve Francii prakticky členka vlády) Marléne Schiappa vyprodala náklad 100 tisíc výtisků a zřejmě vyprodá i 60 tisíc kusů dotisku. A to jsou její fotky vskutku decentní.
Luboš Smrčka
Statistika jsou přesné součty nepřesných čísel
Statistika je samozřejmě důležitá. Ekonomové ostatně mají rádi statistiky, bez nich by byli v mnoha směrech v koncích. A proto také vědí lépe než kdo jiný, že statistika je skutečně jenom přesný součet nepřesných čísel.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 361
- Celková karma 21,50
- Průměrná čtenost 1391x