Do učňáků? To není řešení…
Je třeba se na věci podívat podstatně střízlivějšíma očima. A hlavně ne z pozice prezidenta Hospodářské komory. Jeho optika je nutně poněkud specifická.
Bavíme se o vzdělání našich dětí. Čili o žádné maličkosti. Je to něco, co spolurozhodne o jejich příští úspěšnosti. O tom, zda a jak se ony (i naše země) uplatní za deset, dvacet nebo čtyřicet let. Něco tak důležitého přece nejde řešit tím, že se podívám na aktuální seznam volných míst a spočítám si, kolik chybí techniků plynových kotlů.
Samozřejmě platí, že nemáme křišťálovou kouli, takže neumíme říci, jaké vzdělání našim dětem pomůže v době, kdy budou dospělé, ke skutečně dobrému uplatnění se na trhu práce. Nevíme, nakolik reálně postoupí robotizace a automatizace, netušíme, kolik z běžných i intelektuálních lidských činností nahradí stroje a AI. Můžeme se pouze… Dohadovat. Což vytváří pocit nejistoty a vede k poměrně absurdním závěrům, jako „řemeslo má zlaté dno a vždycky bude“ nebo „v budoucím světě nebude pro člověka místo“. Znejistění lidé kolísají od nezřízeného optimismu k bezednému pesimismu. To je ale nejlepší cesta do léčebny.
Nevíme v podstatě nic, kromě jednoho. Pokud má a bude mít nějaké vzdělávání smysl, je to posilování a rozvíjení těch vlastností a schopností, které člověka odlišují od strojů – flexibility, inovativnosti, schopnosti řešit neobvyklé situace, kreativity. Ano, není to moc jasný kompas. Není to striktně narýsovaná dálnice ke světlé budoucnosti. Ale zase to není tak málo.
A ruku na srdce. Kvalitní gymnázium zřejmě kreativitu a flexibilitu posílí více, než učňovský obor. To – pro Boha – není naprosto nic proti učňovským oborům! To je pouze konstatování, že kvalitní všeobecné vzdělání otevírá další cesty dál. Kvalitní vyučení je nezavírá, ale přece jenom ten vějíř možností zužuje. Jenže gymnázium může pro mnohé být utrpení, vyučení naopak požehnání.
Mám daleko do toho, že bych byl fanoušek multioborových studií „od všeho něco, dohromady nic pořádně“. Konec konců, my ekonomové máme k podobným „hop sem, hop tam“ projektům jaksi přirozenou nedůvěru. Když bych si měl pro své studenty vybrat mezi výukou „tvrdých vědomostí“ finančního managementu a „dovedností“ marketingu, tak jim řeknu: Naučte se nejprve finančně řídit firmu a pak, když na to budete mít talent a bude vás to bavit, vrhněte se na marketing.
Tváří tvář budoucnosti a (jak se módně říká) jejím výzvám bych tedy doporučil trochu toho, čemu se říká v psychologii a mezilidských vztazích „tvrdá láska“ a aplikoval bych to na podobné úvahy. My bychom asi měli především dbát na to, abychom na všech typech škol a když trochu přeženu, tak i od školek až po doktorantská studia, požadovali co nejlepší všeobecné vzdělání, schopnost aplikovat vědomosti na konkrétní situace, rozvoj lidských dovedností a samostatného myšlení. Vedle toho bychom měli nabízet našim dětem co největší prostor pro následné specializované vzdělávání. Dát co největšímu počtu mladých prostor vzdělat se v oblasti, ve které se cítí nejlépe. A fakt mi připadá vedlejší, zda to bude egyptologie nebo umění cechu pokrývačského.
Protože ve výsledku to vždycky bylo tak a vždycky to i bude tak, že dobrý soustružník bude pro společnost větším přínosem než mizerný egyptolog. Ale dobrý egyptolog byl, je a bude podstatnější než mizerný soustružník. Tyhle stesky na téma „malý zájem o učňovské obory“ sice možná dobře vypadají v novinách, ale to je tak všechno. Nemají obsah. Nic neřeší.
P.S. Abych předběhl diskutéry. Neříkám, že na gymnázium nebo na maturitní obory má jít každý. Nemá, protože z principu nejsou pro každého. Stejně tak namá mít každý maturant automatické právo studovat na vysoké škole. Nikoliv kvůli tomu, že by neměla být ta možnost třeba z kapacitních důvodů. Ale kvůli tomu, že i pro vysokoškolské vzdělání musíme požadovat dostatečné schopnosti a dovednosti.
Luboš Smrčka
Zemřel demýtizátor racionality
Než se do toho se svým kolegou Amosem Tverskym pořádně pustili, ekonomie byla přesvědčena, že v podstatě bohatě vystačí s matematickým aparátem, sofistikovanými vzorci a důvěrou v lidskou racionalitu.
Luboš Smrčka
Jak se to má s tou naší hlubokou krizí
Obecně panuje přesvědčení, že procházíme ekonomickou krizí. Dokonce i mnozí studenti na VŠE o tom často hovoří. Na to musím říct jediné: Krize vypadá skutečně jinak. Nemáme dobré časy. Ano. Ale krizi?
Luboš Smrčka
Je (nebo bude) čínská ekonomika větší než americká?
Studenti mi na pražské VŠE občas kladou vcelku záludné dotazy. Často jsou inspirované denním tiskem nebo úvahami na internetu. Jedním z oblíbených je: Kdy čínská ekonomika překoná svou velikostí americkou?
Luboš Smrčka
Plíživá, nenápadná a soustavná euroizace
Sleduji diskuse o euru s jistým pobavením. Bavíme se (s mimořádnou vášní) o přijetí eura v zemi, kde přesně ten proces (přijímá eura) průběžně a dosti dynamicky probíhá bez ohledu na to, co si kdo myslí a k čemu se kdo upíná.
Luboš Smrčka
Čína už není motor, sotva setrvačník
Samozřejmě to na Západě mnoho lidí nechce příliš slyšet, ale Čína byla v posledních dvou či dokonce třech dekádách jedním z motorů světové ekonomiky. Teď je z ní snad setrvačník. A málo stačí, aby byla brzdou.
Luboš Smrčka
Jak to, že ruská ekonomika roste a jak dlouho jí to vydrží?
Lidé občas mívají tendenci brát některé budoucí události jako hotovou věc, jako téměř osudově danou jistotu. Obvykle to nedělá žádné velké škody. Problém je, když jde o ekonomiku. Pak může být předpojatost problém.
Luboš Smrčka
Argentina: Pokusná laboratoř moderní ekonomie
Nový argentinský prezident Javier Milei zahájil asi největší ekonomický experiment od transformace postkomunistických ekonomik a od čínských reforem. A třetí největší od novozélandských reforem Rogera Douglase před čtyřiceti lety
Luboš Smrčka
Stoletý stařík, který změnil svět
Smrt Henryho Kissingera s konečnou platností uzavřela 20. století. Století, které bylo podobně rozporuplné, jako byl rozporuplný i sám Henry Kissinger: Nositel Nobelovy ceny míru, pro některé válečný zločinec.
Luboš Smrčka
Měli bychom s eurem nižší inflaci?
Podle informace Eurostatu poklesla inflace v říjnu v eurozóně na úroveň 2,9 procenta v meziročním vyjádření. Což je tedy o hodně lepší číslo, než v jaké jsme mohli doufat při stejném srovnání my (bylo to 9,5 procenta).
Luboš Smrčka
Konec Erdoganovy doktríny
Před několika týdny oslavila ekonomická věda (za tichého nezájmu médií) naprosté vítězství nad tezí, kterou by bylo možné v nadsázce nazvat Erdoganova doktrína. Ta zní (přesněji ta zněla): S inflací lze bojovat zlevňováním peněz.
Luboš Smrčka
Proč nerosteme? Protože proto!
Letošní růst ekonomiky je nerůst, řekl by prezident Klaus. On je to ve skutečnosti pokles – jakkoliv v pásmu, které by bylo lépe nazývat stagnací. Protože několik desetin je v tak agregovaném ukazateli, jako HDP, vlastně nula.
Luboš Smrčka
BRICS? Jako opravdu?
Summit BRICS v Johannesburgu vyvolal novou lavinu úvah o konci západní moci a nástupu nových zemí na světové kolbiště. Přesně to stejné poslouchám již 22 let od chvíle, kdy Jim O ́Neill z Goldman Sachs s tím názvem přišel.
Luboš Smrčka
Za nulové sociální dávky!
Většinu lidí to asi hodně překvapí, ale pokud by tato země škrtla najednou všechny platby občanům, které lze alespoň trochu označit za sociální dávky, schodek rozpočtu (aktuální) by se nesnížil ani o polovinu.
Luboš Smrčka
Kroupy nic nepopírají. Ani ledové
Nejsem klimatický alarmista. Pochybuji naopak, že za stav planety či tak zvané globální oteplování může lidská činnost. Ale letní závěje ledových krup nebudu používat jako podporu mých pochybností, protože závěje nic nedokazují.
Luboš Smrčka
Nic není zadarmo, i hotovost má náklady
Rád bych nadšené příznivce hotovosti upozornil, že nic není zadarmo. I hotovost má náklady. Možná nejsou tak vidět, jako náklady bezhotovostních plateb. Ale když něco není očividné, neznamená to neexistenci.
Luboš Smrčka
Mezi rozpočtovou Skyllou a Charybdou
Neříkám, že je úplně jedno, zda je v pololetí schodek státního rozpočtu 215 miliard nebo 271 miliard korun. Je to sakra rozdíl. Ale o budoucí české prosperitě bude rozhodovat něco jiného.
Luboš Smrčka
Nebojte se. Chtějte víc peněz
Nebojte se, řekněte si o přidání, pomůžete sobě i ekonomice. Vážně, je to tak. Výzkum společnosti PwC odhalil, že v disciplíně „chci za svoji práci více peněz“ jsou Češi nejhorší na světě. Tedy ze zkoumaných zemí.
Luboš Smrčka
O zemi žijící na dluh
Budu vám vyprávět pohádku o zemi, která si zvykla žít na dluh. Ta země se jmenuje Česká republika. V rámci úspor se rozhodla říkat si jenom Česko, má to méně písmenek. Ale jinak se v ní rozhazuje plnými hrstmi.
Luboš Smrčka
Vida, jak političky fungují
Francouzský Playboy si mne ruce. Státní tajemnice (což je ve Francii prakticky členka vlády) Marléne Schiappa vyprodala náklad 100 tisíc výtisků a zřejmě vyprodá i 60 tisíc kusů dotisku. A to jsou její fotky vskutku decentní.
Luboš Smrčka
Statistika jsou přesné součty nepřesných čísel
Statistika je samozřejmě důležitá. Ekonomové ostatně mají rádi statistiky, bez nich by byli v mnoha směrech v koncích. A proto také vědí lépe než kdo jiný, že statistika je skutečně jenom přesný součet nepřesných čísel.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 361
- Celková karma 21,50
- Průměrná čtenost 1391x