Brexit je (možná) stezka k zářným výhledům, ale bolí a bolet bude
Vcelku nepochybuji o tom, že jde o přesnou citaci. Což ukazuje hodně o brexitu.
Ten problém totiž přece vůbec NENÍ v tom, že by si snad někdo myslel, že s Británií nechce obchodovat celý svět. A jedno, zda PŘED nebo PO brexitu.
Stejně tak problém není v tom, že by s Británií některé země nyní obchodovat NECHTĚLY a po brexitu by rázem obchodovat CHTĚLY. Nenapadá mne ani jedna (zajímavá), kterou by bylo možné zařadit do takové skupiny. Všichni chtějí obchodovat se všemi – pokud jim z toho plyne užitek. Když neplyne, těžko je donutíte. Pokud tedy nejste v RVHP. Jenže to nemělo s trhem nic společného.
V podstatě v tom titulku lze najít celé zoufalství, jaké kolem brexitu především v posledních měsících a dnech můžeme vidět.
Aby nevznikla mýlka. Nic proti vůli britského lidu, která byla vyjádřena v referendu. Naopak. Nemám rád tvrzení, že lidé nevěděli, o čem hlasují, nedovedli si představit důsledky a podobně. To je jejich problém a jejich volba. Pokud někdo házel do urny „Leave“, aniž by domyslel, co to znamená, měl na to prostě plné právo. S právem je ale spojena i povinnost. A tou je nesení důsledků.
Britské přešlapování kolem brexitu může působit směšně a je to právě kvůli jediné věci – že po využití práva to prostě zvenku vypadá, že ty důsledky nějak nikdo nechce.
Výsledkem je (mimo jiné) poněkud humorně působící ujišťování sebe sama, že s Británií budou chtít všichni obchodovat, což nutně vyvolává představu, že nyní s Británií kdosi obchodovat nechce a že „Leave“ to nějak zázračně změní.
Zase aby nevznikla mýlka. To přece vůbec nevylučuje, že Británie, pokud tedy nakonec k brexitu vůbec dojde (a těžko si představit, že by bez dalšího referenda nedošlo), uzavře s řadou zemí výhodnější a lepší obchodní smlouvy, než jaké má Unie jako celek. To se klidně může stát. Unie není žádná nedělní škola dobročinnosti a některá obchodní omezení, která uplatňuje, jsou prostě špatná a pod pláštíkem ochrany toho nebo onoho producenta snižují užitek, jaký by z mezinárodního obchodu mohli mít všichni evropští spotřebitelé. A to již vůbec nemluvím o dotačním systému a stále rostoucí míře regulace, o zaslepených krocích proti průmyslu a o mnoha dalších věcech. Tady všude má Británie po brexitu velký prostor k nastavení rozumnějších pravidel, která skutečně přinesou občanům Spojeného království vyšší užitek.
Dost pravděpodobně například mohou mít levnější banány.
Ale chlácholit se tím, že „celý svět“ bude mít nutkavou potřebu změnit svoje chování? To je opíjení se rohlíkem.
Připadá mi to signifikantní k celé situaci kolem brexitu. Spojené království se vydalo po složité a riskantní stezce, na jejímž konci jsou možná krásné výhledy, ale která je také mimořádně obtížná. Řečeno s britským klasikem, je to stezka, která vede přes „krev, slzy a pot“. Moc si neumím představit, jak se po ni chtějí Britové škrábat nahoru, když jim potíže dělají už první kroky.
Aby bylo možné projít tak náročnou pěšinou mezi nástrahami, musím k tomu mít pevnou vůli a nezdolné rozhodnutí. Musím být přesvědčen o správnosti a dělat při každém jednotlivém kroku jasná rozhodnutí. Nic takového v Británii nevidím. Zato často čtu podobná prohlášení o tom, jak to bude skvělé, až to tedy bude. Ta fáze „krve, potu a slz“ bývá nějak pomíjena. Jakoby se dala přehupkat v rytmu kytarového popu.
Připadá mi to jako hlavní brexitový problém. Z toho plánu se vytratila ta vcelku podstatná část putování za zářnou budoucností, která obnáší oběti.
Nenechme se omámit tím, že jedinou potíží brexitu je „irská pojistka“. Ta je pouze konkrétním vyjádřením problému. Za ní se schovává podstatně více překážek. Řekl totiž někdo Britům, že i když brexit bude zabalen do „smlouvy“, tak to znamená jen další dva roky v podstatě stejného fungování, jaké je nyní, během kterých je ale nutné vyřešit stovky a spíše mnoho tisíc věcí? Třeba takové drobnosti, aby fén vyrobený v Británii nemusel žádat o certifikaci v každé zemi Unie zvlášť (ty náklady!), ale stačilo mu jedno razítko?
Co tím chci říci? Že jakkoliv (probůh) vůbec nezpochybňuji právo Britů a obecně občanů Spojeného království rozhodnout v referendu o brexitu, měli by konečně sebrat odvahu a přijmout i dopady toho, jak hlasovali.
Spojené království je poněkud velké na to, aby si hrálo na Schrödingerovu kočku. A navíc toto není kvantová fyzika.
29. března bylo původní datum, kdy měl brexit proběhnout. Neproběhl. Teď tu máme 12. duben. Nebo 22. květen. Nebo na svatého Dyndy.
I když dnes poslanci Dolní komory schválí dohodu o rozchodu s EU, pořád bude brexit tak trochu paní Colombová. Všichni o ní mluví, ale nikdo ji nikdy neviděl. Pokud dospět k tomuto bodu (schizofrenie s dohodou na dosah, ale stejně vzdálenou jako Belfast a Gibraltar) bylo krušné, pak uskutečnit opravdový rozvod bude daleko, daleko těžší.
A skutečně to poslední, co v tom pomůže, je ujišťování se, že celý svět se přetrhne při obchodování se Spojeným královstvím.
Luboš Smrčka
U Pekingu se bojuje o Pensylvánii
Dost možná rozhodne Pensylvánie podzimní prezidentské volby ve Spojených státech. Na oltář volebních hlasů dělníků bude proto slavnostně položena i nová americko – čínská obchodní válka.
Luboš Smrčka
Zemřel demýtizátor racionality
Než se do toho se svým kolegou Amosem Tverskym pořádně pustili, ekonomie byla přesvědčena, že v podstatě bohatě vystačí s matematickým aparátem, sofistikovanými vzorci a důvěrou v lidskou racionalitu.
Luboš Smrčka
Jak se to má s tou naší hlubokou krizí
Obecně panuje přesvědčení, že procházíme ekonomickou krizí. Dokonce i mnozí studenti na VŠE o tom často hovoří. Na to musím říct jediné: Krize vypadá skutečně jinak. Nemáme dobré časy. Ano. Ale krizi?
Luboš Smrčka
Je (nebo bude) čínská ekonomika větší než americká?
Studenti mi na pražské VŠE občas kladou vcelku záludné dotazy. Často jsou inspirované denním tiskem nebo úvahami na internetu. Jedním z oblíbených je: Kdy čínská ekonomika překoná svou velikostí americkou?
Luboš Smrčka
Plíživá, nenápadná a soustavná euroizace
Sleduji diskuse o euru s jistým pobavením. Bavíme se (s mimořádnou vášní) o přijetí eura v zemi, kde přesně ten proces (přijímá eura) průběžně a dosti dynamicky probíhá bez ohledu na to, co si kdo myslí a k čemu se kdo upíná.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Dva ruští vojáci se doznali k trojnásobné vraždě na Ukrajině
V okupované části Chersonské oblasti na jihovýchodu Ukrajiny zadrželi dva ruské vojáky, kteří se...
Architektonickou cenu EU získal univerzitní pavilon, blízko byla i ostravská galerie
Studijní pavilon Technické univerzity v německém Braunschweigu se stal vítězem prestižní...
Lidovci navrhli zvýšit slevy na dani na děti, stát to má přes 8 miliard ročně
Zvýšení slev na dani na děti navrhuje KDU-ČSL a hodlá to prosazovat v jednáních s koaličními...
Prezident má absolutní imunitu. Trump zaměstnal Nejvyšší soud, věří v průtahy
Většina členů amerického Nejvyššího soudu se ve čtvrtek zdála být skeptická k argumentu...
Denní recepční - poloviční úvazek
Clarion Hotel Prague Old Town****
Praha
- Počet článků 362
- Celková karma 19,60
- Průměrná čtenost 1387x