Tak ano. Teď to skutečně začíná vypadat na problém
Po dlouhém a bolestivém porodu provázeném zatím dvaceti čtvrtletími nepřerušeného růstu se tentokrát skutečně zdá, když ne hned krize, tak že stagnace je na dosah ruky. Alespoň příznaků je vidět skutečně hodně.
Popravdě – ve vzduchu to zavání problémem asi jako je cítit rybářská vesnice mořem. Stačí se podívat po světě. Obchodní války vedené Spojenými státy především proti Číně, ale i Evropské unii nebudou ukončeny přinejmenším do prezidentských voleb v USA. Což je až na konci příštího roku. Tak dlouho bude Donald Trump potřebovat dokazovat voličům, že se bije za dělníka z Pensylvánie. Ostatně Čína sama vysílá velmi rozporuplné signály. Na jedné straně jako by nebyl její export podle statistických dat celními bariérami na americkém trhu nijak poznamenán, na straně druhé je zjevná klesající domácí poptávka a celková rostoucí nedůvěra v budoucnost. Problém neuvěřitelného čínského dluhu se příliš neposunul a banky mají stále stejné potíže, jako před pěti lety. A namátkou další potenciální krize: Relativně velká brazilská ekonomika pluje nějakým podivným směrem do neznámých vod. Vedlejší Argentina prochází – zdá se – další z periodicky se opakujících kolapsů. Itálie zkouší vynalézt dluhové finanční perpetuum mobile, zpackaný Brexit je kapitola sama pro sebe a Německo, tradiční motor české ekonomiky, přepnulo na volnoběh.
Takže člověk nemusí být zrovna laureátem Nobely ceny, aby viděl tu ohromnou hromadu rizik čekajících s vyceněnými zuby na příležitost.
Přesto jsou zde optimisté. Poslední prognóza ministerstva financí třeba zvýšila letošní odhad růstu HDP na 2,5 procenta. Pravda – pro rok 2020 naopak úřad odhad lehce snížil na 2,3 procenta, ale to v podstatě znamená jen potvrzení dřívějších odhadů. Jsou to data rok vůči roku, tak když bude letos číslo vyšší a jinak se nic nezmění, tak matematicky nutně poklesne adekvátně příští meziroční výsledek. Čili ministerstvo je vlastě dost optimistické a předpokládá místo 2,4 a 2,4 nově 2,5 a 2,3.
Ještě podstatně radostněji hledí do budoucna ČNB. Ta uvádí aktuálně pro letošek 2,6 procenta a pro další rok 2,9 procenta. Čili dokonce mírnou akceleraci růstu.
Mám velkou úctu a důvěru k oběma zmíněným pracovištím, naprosto nepochybuji, že v rámci daných modelů poskytli pracovníci obou institucí data vzniklá v souladu s jejich svědomím a s využitím plné erudice, jaká je k dispozici.
Ale naopak od ministerstva či centrální banky si mohu dovolit zapojit trochu emocí a pocitů – i když v tomto případě je možná lepší anglické slovo feeling. Vidím rozpaky a špatnou náladu podnikatelů v Německu. Vidím problémy některých českých firem z automobilového průmyslu, vidím zhoršenou investorskou náladu… To všechno na mne skoro křičí: Problém! Problém! Problém! Každé jedno zmíněné riziko a každý jeden náznak zvlášť by nebyly fatální. Ale to varující je, kolik se těch komplikací objevuje najednou.
Ani Šárka Strachová (Záhrobská) by tím nedokázala prokličkovat bez ztráty kytičky – a to byla nějaká slalomářka. Z principu opatrnosti prostě předpokládám, že některé z těch rizik se uskuteční, že některý z těch pocitů německých či českých manažerů ukazuje na opravdový problém.
Ani tak nemyslím, že bychom měli propadat tragickým vizím zmaru. Nikoliv. Ale předpokládejme, že když teď máme za sebou 20 čtvrtletí nepřetržitého růstu, tak na víc než nějakých 23 nebo 24 to nedotáhneme.
I tak budeme mít za sebou šnůru, jaká se hned tak nevidí. Měli bychom za ni být vděční a měli bychom hodně rychle přemýšlet, jak se chystat na potíže.
Luboš Smrčka
Zemřel demýtizátor racionality
Než se do toho se svým kolegou Amosem Tverskym pořádně pustili, ekonomie byla přesvědčena, že v podstatě bohatě vystačí s matematickým aparátem, sofistikovanými vzorci a důvěrou v lidskou racionalitu.
Luboš Smrčka
Jak se to má s tou naší hlubokou krizí
Obecně panuje přesvědčení, že procházíme ekonomickou krizí. Dokonce i mnozí studenti na VŠE o tom často hovoří. Na to musím říct jediné: Krize vypadá skutečně jinak. Nemáme dobré časy. Ano. Ale krizi?
Luboš Smrčka
Je (nebo bude) čínská ekonomika větší než americká?
Studenti mi na pražské VŠE občas kladou vcelku záludné dotazy. Často jsou inspirované denním tiskem nebo úvahami na internetu. Jedním z oblíbených je: Kdy čínská ekonomika překoná svou velikostí americkou?
Luboš Smrčka
Plíživá, nenápadná a soustavná euroizace
Sleduji diskuse o euru s jistým pobavením. Bavíme se (s mimořádnou vášní) o přijetí eura v zemi, kde přesně ten proces (přijímá eura) průběžně a dosti dynamicky probíhá bez ohledu na to, co si kdo myslí a k čemu se kdo upíná.
Luboš Smrčka
Čína už není motor, sotva setrvačník
Samozřejmě to na Západě mnoho lidí nechce příliš slyšet, ale Čína byla v posledních dvou či dokonce třech dekádách jedním z motorů světové ekonomiky. Teď je z ní snad setrvačník. A málo stačí, aby byla brzdou.
Luboš Smrčka
Jak to, že ruská ekonomika roste a jak dlouho jí to vydrží?
Lidé občas mívají tendenci brát některé budoucí události jako hotovou věc, jako téměř osudově danou jistotu. Obvykle to nedělá žádné velké škody. Problém je, když jde o ekonomiku. Pak může být předpojatost problém.
Luboš Smrčka
Argentina: Pokusná laboratoř moderní ekonomie
Nový argentinský prezident Javier Milei zahájil asi největší ekonomický experiment od transformace postkomunistických ekonomik a od čínských reforem. A třetí největší od novozélandských reforem Rogera Douglase před čtyřiceti lety
Luboš Smrčka
Stoletý stařík, který změnil svět
Smrt Henryho Kissingera s konečnou platností uzavřela 20. století. Století, které bylo podobně rozporuplné, jako byl rozporuplný i sám Henry Kissinger: Nositel Nobelovy ceny míru, pro některé válečný zločinec.
Luboš Smrčka
Měli bychom s eurem nižší inflaci?
Podle informace Eurostatu poklesla inflace v říjnu v eurozóně na úroveň 2,9 procenta v meziročním vyjádření. Což je tedy o hodně lepší číslo, než v jaké jsme mohli doufat při stejném srovnání my (bylo to 9,5 procenta).
Luboš Smrčka
Konec Erdoganovy doktríny
Před několika týdny oslavila ekonomická věda (za tichého nezájmu médií) naprosté vítězství nad tezí, kterou by bylo možné v nadsázce nazvat Erdoganova doktrína. Ta zní (přesněji ta zněla): S inflací lze bojovat zlevňováním peněz.
Luboš Smrčka
Proč nerosteme? Protože proto!
Letošní růst ekonomiky je nerůst, řekl by prezident Klaus. On je to ve skutečnosti pokles – jakkoliv v pásmu, které by bylo lépe nazývat stagnací. Protože několik desetin je v tak agregovaném ukazateli, jako HDP, vlastně nula.
Luboš Smrčka
BRICS? Jako opravdu?
Summit BRICS v Johannesburgu vyvolal novou lavinu úvah o konci západní moci a nástupu nových zemí na světové kolbiště. Přesně to stejné poslouchám již 22 let od chvíle, kdy Jim O ́Neill z Goldman Sachs s tím názvem přišel.
Luboš Smrčka
Za nulové sociální dávky!
Většinu lidí to asi hodně překvapí, ale pokud by tato země škrtla najednou všechny platby občanům, které lze alespoň trochu označit za sociální dávky, schodek rozpočtu (aktuální) by se nesnížil ani o polovinu.
Luboš Smrčka
Kroupy nic nepopírají. Ani ledové
Nejsem klimatický alarmista. Pochybuji naopak, že za stav planety či tak zvané globální oteplování může lidská činnost. Ale letní závěje ledových krup nebudu používat jako podporu mých pochybností, protože závěje nic nedokazují.
Luboš Smrčka
Nic není zadarmo, i hotovost má náklady
Rád bych nadšené příznivce hotovosti upozornil, že nic není zadarmo. I hotovost má náklady. Možná nejsou tak vidět, jako náklady bezhotovostních plateb. Ale když něco není očividné, neznamená to neexistenci.
Luboš Smrčka
Mezi rozpočtovou Skyllou a Charybdou
Neříkám, že je úplně jedno, zda je v pololetí schodek státního rozpočtu 215 miliard nebo 271 miliard korun. Je to sakra rozdíl. Ale o budoucí české prosperitě bude rozhodovat něco jiného.
Luboš Smrčka
Nebojte se. Chtějte víc peněz
Nebojte se, řekněte si o přidání, pomůžete sobě i ekonomice. Vážně, je to tak. Výzkum společnosti PwC odhalil, že v disciplíně „chci za svoji práci více peněz“ jsou Češi nejhorší na světě. Tedy ze zkoumaných zemí.
Luboš Smrčka
O zemi žijící na dluh
Budu vám vyprávět pohádku o zemi, která si zvykla žít na dluh. Ta země se jmenuje Česká republika. V rámci úspor se rozhodla říkat si jenom Česko, má to méně písmenek. Ale jinak se v ní rozhazuje plnými hrstmi.
Luboš Smrčka
Vida, jak političky fungují
Francouzský Playboy si mne ruce. Státní tajemnice (což je ve Francii prakticky členka vlády) Marléne Schiappa vyprodala náklad 100 tisíc výtisků a zřejmě vyprodá i 60 tisíc kusů dotisku. A to jsou její fotky vskutku decentní.
Luboš Smrčka
Statistika jsou přesné součty nepřesných čísel
Statistika je samozřejmě důležitá. Ekonomové ostatně mají rádi statistiky, bez nich by byli v mnoha směrech v koncích. A proto také vědí lépe než kdo jiný, že statistika je skutečně jenom přesný součet nepřesných čísel.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 361
- Celková karma 21,50
- Průměrná čtenost 1391x