Intelektuálovy omyly ohledně kapitalismu
Ani nenatočí film.
Citujme doslova z letitého rozhovoru v Českém rozhlasu:
"Problém je v tom, že v kapitalismu není druhá strana. Kapitalismus tvrdí, že je jediný legální systém na téhle planetě, přirozený a daný od boha. Přitom nesouvisí se svobodnými volbami ani s demokracií. Nejlíp se mu daří v zemích mírné despocie."
Já bych to po těch skoro pěti letech od vyslovení nevytahoval. Nenapsal jsem o tom tehdy, i když to bylo lákavé. Jenže tento citát se před pár dny reinkarnoval na sociálních sítích a začal žít svým novým životem, určitě bych řekl, že intenzivnějším než po své premiéře.
Takže není od věci se k němu vrátit a podívat se na něj, při vší úctě k autorovi, trochu pečlivěji.
V kapitalismu není druhá strana, začíná Petr Zelenka. No to ona není v žádném systému. Systém buď je, nebo není, ale určitě nemá druhé nebo třetí strany. Nemělo je otrokářství, feudalismus ani socialismus – pokud bychom vytáhli poněkud formalistní a ploché termíny oblíbené na hodinách vědeckého komunismu.
Kapitalismus tvrdí, že je dán od Boha a je jediný přirozený, zní další postulát. No, kapitalismus nic takového zcela jistě netvrdí. Nemá pusu. Někteří ekonomové, filosofové či politologové v dějinách přišli s názorem, že to, čemu celkem nepřesně a malinko vulgárně říkáme kapitalismus, je přirozené uspořádání společnosti, které přináší největší efektivitu a nejvyšší míru uspokojování lidských potřeb. Jeden ze stěžejních principů tohoto přesvědčení vyjádřil Adam Smith svým příkladem o řezníkovi, který neporáží a neporcuje zvíře kvůli tomu, aby pomohl sousedům, ale proto, aby výsledek své práce se sousedy směnil za věci a služby a mohl tak uspokojit své potřeby. Vhodné a svobodné uspořádání společnosti je pak takové, které každému člověku bez rozdílu umožní vykonávat práci, vstupovat do kooperačních vazeb a díky svému umu a schopnostem získávat užitek v míře co nejvyšší. Nu, jakkoliv mám úctu i k novým myšlenkám, nemám pocit, že by od toho roku 1776, kdy vyšlo Bohatství národů, někdo přišel s lepším vysvětlením.
Nechci tady hlásat, že kapitalismus je „konečným a nepřekonatelným stádiem“ vývoje společnosti. Už jenom proto, že samotný pojem kapitalismus je trochu ideologický (viz ty hodiny marxleninismu).
Pak pan režisér říká, že kapitalismus nesouvisí s demokracií ani se svobodnými volbami. I to je trochu potíž. Souvisí. Demokracie a svobodné volby jsou do jisté míry (ne úplně) synonyma. Doplňme je tím, co je podstatnější, totiž konstitucí, čili vládou zákona a svrchovaností Ústavy, která definuje a chrání základní práva, svobody a povinnosti občana. Tedy prosím o jmenování jediné země na celém, celičkém světě, o které můžeme s klidným svědomím říci, že je demokratická a že je konstitucí, a ve které ale zároveň není to, co Petr Zelenka nazývá s jistým despektem kapitalismem.
A konečně: „Nejlíp se mu daří v zemích mírné despocie“. Zase vedle. Když si vezmeme státy s nejvyšším HDP na obyvatele či státy s nejvyššími příjmy na obyvatele nebo státy s nejvyššími indexy spokojenosti obyvatel (a vyřadíme ropné ekonomiky), vždycky půjde o konstituční demokracie a země, které by každý poctivý učitel marxismu leninismu nazval kapitalistickým státem. Tím neříkám, že kapitalismus není po nějakou dobu slučitelný s autoritářským režimem. Klasickým příkladem je Chile za času Augusta Pinocheta. Ale dlouhodobě nejsou ekonomické svobody, základní podmínka kapitalismu, bez které to prostě nejde, slučitelné s politickými nesvobodami. To je vyzkoušené, prověřené a není kam utéct.
Petru Zelenkovi se v pouhých čtyřech větách podařilo shromáždit v podstatě kompletní výčet hlavních omylů, ve kterých žijí někteří intelektuálové. Popravdě – do značné míry je chápu. To, co oni nazývají kapitalismus, to skutečně vytváří obrovské majetkové nerovnosti, formuje to člověka spotřebitelského, oplývá to mnohými problémy. Avšak, a to je podstatnější, zároveň to přineslo nejvyšší životní úroveň v dějinách, překvapivě i nejnižší chudobu (jakkoliv stovky milionů lidí žijí v hladu – žádní z nich ale nepobývají ve skutečně „kapitalistických“ zemích), největší dostupnost kultury, vzdělání a dalších statků.
Ten omyl podobných shluků bonmotů je v tom, že svoboda je v konečném důsledku pouze jedna. I když mluvíme o ekonomických svobodách a politických svobodách (a řadě dalších či dílčích), tak nakonec vždycky dojdeme k tomu, že bez sebe navzájem nemohou existovat. Svoboda ekonomická je svobodou vlastnit a svobodou pracovat k uspokojení svých potřeb bez toho, že by někdo plánoval nebo nad rámec zákona omezoval moje aktivity. Svoboda politická je spolurozhodovat volbou a být si roven s ostatními před zákonem.
Takže jakkoliv oněch pár vět Petra Zelenky zní zajímavě a zábavně a dokonce i intelektuálně, ve skutečnosti je to (omlouvám se velmi) z hlediska ekonomie spíše shluk prázdných slov.
Luboš Smrčka
Zemřel demýtizátor racionality
Než se do toho se svým kolegou Amosem Tverskym pořádně pustili, ekonomie byla přesvědčena, že v podstatě bohatě vystačí s matematickým aparátem, sofistikovanými vzorci a důvěrou v lidskou racionalitu.
Luboš Smrčka
Jak se to má s tou naší hlubokou krizí
Obecně panuje přesvědčení, že procházíme ekonomickou krizí. Dokonce i mnozí studenti na VŠE o tom často hovoří. Na to musím říct jediné: Krize vypadá skutečně jinak. Nemáme dobré časy. Ano. Ale krizi?
Luboš Smrčka
Je (nebo bude) čínská ekonomika větší než americká?
Studenti mi na pražské VŠE občas kladou vcelku záludné dotazy. Často jsou inspirované denním tiskem nebo úvahami na internetu. Jedním z oblíbených je: Kdy čínská ekonomika překoná svou velikostí americkou?
Luboš Smrčka
Plíživá, nenápadná a soustavná euroizace
Sleduji diskuse o euru s jistým pobavením. Bavíme se (s mimořádnou vášní) o přijetí eura v zemi, kde přesně ten proces (přijímá eura) průběžně a dosti dynamicky probíhá bez ohledu na to, co si kdo myslí a k čemu se kdo upíná.
Luboš Smrčka
Čína už není motor, sotva setrvačník
Samozřejmě to na Západě mnoho lidí nechce příliš slyšet, ale Čína byla v posledních dvou či dokonce třech dekádách jedním z motorů světové ekonomiky. Teď je z ní snad setrvačník. A málo stačí, aby byla brzdou.
Luboš Smrčka
Jak to, že ruská ekonomika roste a jak dlouho jí to vydrží?
Lidé občas mívají tendenci brát některé budoucí události jako hotovou věc, jako téměř osudově danou jistotu. Obvykle to nedělá žádné velké škody. Problém je, když jde o ekonomiku. Pak může být předpojatost problém.
Luboš Smrčka
Argentina: Pokusná laboratoř moderní ekonomie
Nový argentinský prezident Javier Milei zahájil asi největší ekonomický experiment od transformace postkomunistických ekonomik a od čínských reforem. A třetí největší od novozélandských reforem Rogera Douglase před čtyřiceti lety
Luboš Smrčka
Stoletý stařík, který změnil svět
Smrt Henryho Kissingera s konečnou platností uzavřela 20. století. Století, které bylo podobně rozporuplné, jako byl rozporuplný i sám Henry Kissinger: Nositel Nobelovy ceny míru, pro některé válečný zločinec.
Luboš Smrčka
Měli bychom s eurem nižší inflaci?
Podle informace Eurostatu poklesla inflace v říjnu v eurozóně na úroveň 2,9 procenta v meziročním vyjádření. Což je tedy o hodně lepší číslo, než v jaké jsme mohli doufat při stejném srovnání my (bylo to 9,5 procenta).
Luboš Smrčka
Konec Erdoganovy doktríny
Před několika týdny oslavila ekonomická věda (za tichého nezájmu médií) naprosté vítězství nad tezí, kterou by bylo možné v nadsázce nazvat Erdoganova doktrína. Ta zní (přesněji ta zněla): S inflací lze bojovat zlevňováním peněz.
Luboš Smrčka
Proč nerosteme? Protože proto!
Letošní růst ekonomiky je nerůst, řekl by prezident Klaus. On je to ve skutečnosti pokles – jakkoliv v pásmu, které by bylo lépe nazývat stagnací. Protože několik desetin je v tak agregovaném ukazateli, jako HDP, vlastně nula.
Luboš Smrčka
BRICS? Jako opravdu?
Summit BRICS v Johannesburgu vyvolal novou lavinu úvah o konci západní moci a nástupu nových zemí na světové kolbiště. Přesně to stejné poslouchám již 22 let od chvíle, kdy Jim O ́Neill z Goldman Sachs s tím názvem přišel.
Luboš Smrčka
Za nulové sociální dávky!
Většinu lidí to asi hodně překvapí, ale pokud by tato země škrtla najednou všechny platby občanům, které lze alespoň trochu označit za sociální dávky, schodek rozpočtu (aktuální) by se nesnížil ani o polovinu.
Luboš Smrčka
Kroupy nic nepopírají. Ani ledové
Nejsem klimatický alarmista. Pochybuji naopak, že za stav planety či tak zvané globální oteplování může lidská činnost. Ale letní závěje ledových krup nebudu používat jako podporu mých pochybností, protože závěje nic nedokazují.
Luboš Smrčka
Nic není zadarmo, i hotovost má náklady
Rád bych nadšené příznivce hotovosti upozornil, že nic není zadarmo. I hotovost má náklady. Možná nejsou tak vidět, jako náklady bezhotovostních plateb. Ale když něco není očividné, neznamená to neexistenci.
Luboš Smrčka
Mezi rozpočtovou Skyllou a Charybdou
Neříkám, že je úplně jedno, zda je v pololetí schodek státního rozpočtu 215 miliard nebo 271 miliard korun. Je to sakra rozdíl. Ale o budoucí české prosperitě bude rozhodovat něco jiného.
Luboš Smrčka
Nebojte se. Chtějte víc peněz
Nebojte se, řekněte si o přidání, pomůžete sobě i ekonomice. Vážně, je to tak. Výzkum společnosti PwC odhalil, že v disciplíně „chci za svoji práci více peněz“ jsou Češi nejhorší na světě. Tedy ze zkoumaných zemí.
Luboš Smrčka
O zemi žijící na dluh
Budu vám vyprávět pohádku o zemi, která si zvykla žít na dluh. Ta země se jmenuje Česká republika. V rámci úspor se rozhodla říkat si jenom Česko, má to méně písmenek. Ale jinak se v ní rozhazuje plnými hrstmi.
Luboš Smrčka
Vida, jak političky fungují
Francouzský Playboy si mne ruce. Státní tajemnice (což je ve Francii prakticky členka vlády) Marléne Schiappa vyprodala náklad 100 tisíc výtisků a zřejmě vyprodá i 60 tisíc kusů dotisku. A to jsou její fotky vskutku decentní.
Luboš Smrčka
Statistika jsou přesné součty nepřesných čísel
Statistika je samozřejmě důležitá. Ekonomové ostatně mají rádi statistiky, bez nich by byli v mnoha směrech v koncích. A proto také vědí lépe než kdo jiný, že statistika je skutečně jenom přesný součet nepřesných čísel.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 361
- Celková karma 21,50
- Průměrná čtenost 1391x