Nostalgie je v pořádku, výmysly nikoliv

3. 09. 2022 12:15:08
Pokud něco socialistické hospodářství během pokusů o jeho realizaci opravdu dokázalo, tak svoji absolutní nepoužitelnost. I tak se při každé demonstraci, krizi či výročí smutných milníků dějin komunismu objeví vlna nostalgie,

Prý to bývalo takové pěkné.

Samozřejmě naprosto nebývalo.

Na slovenských sítích se v posledních dnech šíří zvláště podivuhodný post (viz obrázek). Protože je hojně sdílen i v českém prostředí, může posloužit jako skutečně názorný příklad kombinace čisté a průzračné lži s absurdní dávkou demagogie. Což je přesně ta směs, ne které jsou tvrzení jako "bývalo líp", "tohle nebylo ani za komunistů" nebo "za socialismu by se to nestalo".

Principem postu je, že v roce 1989 měl státní rozpočet tehdejší Slovenské (socialistické) republiky (a tedy součásti ještě existující federace) přebytek státního rozpočtu ve výši dvě miliardy amerických dolarů. Pak je tam tvrzení, že nyní je dluh 60 miliard dolarů a přitom „jsme všechno prodali“.

Vezmeme si to popořadě.

Nejprve co se týká toho schodku.

Tak to je, milí přátelé, čistá a průzračná lež jako věž. To číslo si prostě autor vymyslel, zjevně v přesvědčení, že si to buď nikdo nebude pamatovat nebo nikdo neumí použít Google.

Schodek SSR (Slovenské socialistické republiky, která se ale na konci roku 1989 již jmenovala jen Slovenská republika) činil v onom účetním období 1,42 miliardy tehdejších korun československých (Kčs). Pro nás podstatnější ale je schodek celé soustavy rozpočtů (federace + česká část + slovenská část). A ten dosáhnul na danou dobu „úctyhodné“ výše 3,5 miliardy Kčs.

Je poměrně složité převést tuto sumu na současný stav, ale bráno poměrem tehdejšího a současného HDP by měl být orientační převod někde kolem 1:11 nebo spíše 1:12. Takže šlo o zhruba 40 miliard nynějších korun.

V porovnání s aktuálními schodky to jistě není mnoho, byli bychom za toto mínus ve státní kase vděční, ale to nic nemění na tom, že o přebytku naprosto nebyla řeč. Nehledě na fakt, že s tím, jak se hroutila tehdejší sovětská ekonomika, prohlubovaly se nerovnováhy i v satelitních zemích. V podstatě po celá osmdesátá léta se tempo ekonomického růstu neúprosně snižovalo a na jejich konci stálo hospodářství tehdejší federace na prahu recese. To je dobré vědět i vzhledem k neradostným vzpomínkám na první roky ekonomické transformace začátkem let devadesátých. I kdyby se totiž režim udržel, prošel by velmi hlubokými ekonomickými turbulencemi se značným dopadem na životní úroveň obyvatel.

K těm dvěma miliardám amerických dolarů. Ono je vůbec těžké tehdejší koruny na dolary přepočítávat, protože neexistovalo naprosto nic, co by se dalo považovat za tržní kurz. Oficiálně byl dolar něco přes pět korun, což byla cena, za kterou občan a ani podnik cizí měnu skutečně získat nemohl (v podstatě ji legálně nemohl získat vůbec kromě omezené směny při ojedinělých cestách do zahraničí). Cena na černém trhu přesahovala v danou dobu třicet tehdejší korun. Převod na současnost je ještě daleko obtížnější než v případě schodku rozpočtu. Bylo by nutné kalkulovat nejen inflaci koruny, ale také vývoj dolaru. Postačí však, když si řekneme, že za současnou průměrnou mzdu je možné koupit asi patnáctkrát více dolarů, než si za průměrnou mzdu koupil v socialistickém Československu v roce 1989 člověk na černém trhu. Dokonce i kdyby si někdo snad tehdy mohl koupit dolary za kurz oficiální (což, jak bylo řečeno, nešlo) pořád je dnešní nákup skoro trojnásobný.

Porovnání dluhu ČSSR z roku 1989 a nynější České republiky nebo Slovenské republiky je podobně složité. V čem je problém: Federace nebyla nijak zásadně zadluženým státem, v tomto směru je možné socialistické vedení země považovat za poměrně zodpovědné. Co ale byl zásadní problém, to bylo tak zvané vnitřní zadlužení, tedy zaostalost a neuskutečněné investice od infrastruktury až po bytový fond (povětšinou státní nebo kvazistátní).

Odhadnout tento dluh je velmi složité. Samozřejmě existuje mnoho čísel na toto téma, jenže jde o odhady uskutečněné v různých letech (a pracující pohříchu s cenami v době odhadu). Když si ušetříme následných mnoho odstavců popisování metod a výsledků, tak bychom mohli vcelku klidně říct, že tento vnitřní dluh vysoce a možná i násobně převyšoval tehdejší hrubý domácí produkt (či tedy přesněji dobový agregát hrubý národní důchod).

Například na železnici byla míra investic pod hranicí prosté reprodukce (která by zajistila alespoň uchování předchozí kvality sítě) prakticky po celou dobu socialistické éry (čili od konce čtyřicátých let minulého století), přinejmenším však od poloviny šedesátých let (kdy se to v socialistickém bordelu kolem státních peněz dá alespoň spočítat). U bytového fondu to bylo (navzdory masivní sídlištní výstavbě) podobné. Zaostalost produkčních kapacit byla extrémní (kdo navštívil nějaký strojírenský podnik v osmdesátých letech, nemohl minout dlouhé řady historických soustruhů často již raritních a blížících se věku vskutku kmetskému). O stavu silnic a praktické neexistenci dálnic ani nemluvě, vodovodní síť byla „děravá jako cedník“ a tak dále, a tak dále.

Samozřejmě by bylo naivní říct, že nyní žádný vnitřní infrastrukturní dluh neexistuje. Je zde. Ale jeho masivnost je neporovnatelně menší.

Samozřejmě je možné diskutovat a porovnávat rok 1989 a současnost z mnoha úhlů. Ale pokud zůstaneme v oblasti ekonomiky a životní úrovně, tak dokonce i přes současnou mimořádnou inflační vlnu a všechny nesporné potíže, se kterými se naše země utkává, budeme srovnávat v podstatě nesrovnatelné.

Nostalgii rozumím, prostě jsme byli v těch letech mladší a nohy ani záda nebolely, ale to určitě neopravňuje k výmyslům o přebytcích rozpočtu a nízkých dluzích.

Autor: Luboš Smrčka | sobota 3.9.2022 12:15 | karma článku: 21.41 | přečteno: 549x

Další články blogera

Luboš Smrčka

Jak se to má s tou naší hlubokou krizí

Obecně panuje přesvědčení, že procházíme ekonomickou krizí. Dokonce i mnozí studenti na VŠE o tom často hovoří. Na to musím říct jediné: Krize vypadá skutečně jinak. Nemáme dobré časy. Ano. Ale krizi?

28.2.2024 v 7:36 | Karma článku: 30.62 | Přečteno: 3267 | Diskuse

Luboš Smrčka

Je (nebo bude) čínská ekonomika větší než americká?

Studenti mi na pražské VŠE občas kladou vcelku záludné dotazy. Často jsou inspirované denním tiskem nebo úvahami na internetu. Jedním z oblíbených je: Kdy čínská ekonomika překoná svou velikostí americkou?

26.2.2024 v 13:02 | Karma článku: 18.87 | Přečteno: 441 | Diskuse

Luboš Smrčka

Plíživá, nenápadná a soustavná euroizace

Sleduji diskuse o euru s jistým pobavením. Bavíme se (s mimořádnou vášní) o přijetí eura v zemi, kde přesně ten proces (přijímá eura) průběžně a dosti dynamicky probíhá bez ohledu na to, co si kdo myslí a k čemu se kdo upíná.

21.1.2024 v 9:02 | Karma článku: 19.70 | Přečteno: 617 | Diskuse

Luboš Smrčka

Čína už není motor, sotva setrvačník

Samozřejmě to na Západě mnoho lidí nechce příliš slyšet, ale Čína byla v posledních dvou či dokonce třech dekádách jedním z motorů světové ekonomiky. Teď je z ní snad setrvačník. A málo stačí, aby byla brzdou.

9.1.2024 v 8:12 | Karma článku: 21.95 | Přečteno: 544 | Diskuse

Další články z rubriky Ekonomika

Tomáš Flaška

Někdo tady lže

Prezident Pavel svolal schůzku opozice a koalice ohledně důchodové reformy. Záslužný čin. Nepamatuji, že by některý z jeho dvou předchůdců zkusil něco podobného. A o tom má prezidentská funkce být.

29.3.2024 v 9:13 | Karma článku: 23.45 | Přečteno: 408 | Diskuse

Ladislav Jílek

Něco k huti Liberty

My starší ji známe pod jménem Nová huť Klementa Gottwalda. Ti ještě starší ji znali pod jménem Jižní závod, který jí dali Němci, kteří ji začali stavět během 2SV.

25.3.2024 v 16:35 | Karma článku: 22.66 | Přečteno: 599 | Diskuse

Milan Smutný

Nesnesitelně drahá láce solárních a větrných zdrojů

Daňoví poplatníci v Německu se vztekají: v rozporu s vládní ideologií zjišťují, že zelená tranzice levnými zdroji ze slunce a větru se nejen nekoná, ale devastuje ekonomiku, soukromé i veřejné rozpočty a vede k politickému chaosu.

25.3.2024 v 11:31 | Karma článku: 35.83 | Přečteno: 913 | Diskuse

Markéta Šichtařová

Co se to děje s úroky?!

Už tento týden bude znovu Česká národní banka rozhodovat o nastavení jejích úrokových sazeb. A ekonomové ve svých reportech skoro o ničem jiném nemluví.

20.3.2024 v 8:00 | Karma článku: 34.95 | Přečteno: 1590 | Diskuse

Karel Trčálek

Čelíme statistickému zkreslení paní Šichtařové!!!

Počet lidí, kteří jsou přesvědčení, že je paní Šichtařová ekonomka, v roce 2023 stoupl o 173 000 na 4,224 milionu lidí. Vyplývá to ze statistik paní Šichtařové...

18.3.2024 v 8:43 | Karma článku: 19.36 | Přečteno: 498 | Diskuse
Počet článků 360 Celková karma 23.06 Průměrná čtenost 1392

Jsem původním povoláním biolog, ale od roku 1990 se zabývám ekonomikou, především podnikovou. Specializuji se na problematiku sanací a restrukturalizací. Profesor podnikové ekonomiky na Vysoké škole ekonomické v Praze.

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

více

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...