Tři znaky pravé lumpenkavárny
Vrcholem úspěchu je marketingové využití a nápisy na dveřích „Vítejte v lumpenkavárně“.
Nicméně pokud bychom snad opravdu chtěli definovat nějaké znaky, které z části osazenstev pražských intelektuálních kaváren vytvářejí lumpenkavárnu, pak bych jich několik navrhnul.
Za prvé.
Příslušník lumpenkavárny na jedné straně odmítá (pro příklad) těžbu z břidlic jako ekologicky nebezpečnou a odporující trvale udržitelnému rozvoji (povětšinou zároveň o principu těžby nic neví a svoje podezření o nebezpečnosti odvozuje z videí na youtube případně z dobrozdání ekologických organizací). Na straně druhé však ten stejný člověk požaduje tvrdé kroky proti Putinovu Rusku, odříznutí Kremlu od společenství svobodných zemí a energetickou bezpečnost pro Českou republiku, přilehlé okolí i EU. Aniž bych se stavěl do pozice ďábelsky chytrého energetického analytika, musím nicméně konstatovat, že zastávání obou tezí najednou je znakem určité schizofrenie. Žena nemůže být napůl těhotná a nežijeme ve světě myšlenkových experimentů plných mrtvých/živých Schrödingerových koček. Ano, mnohdy máme na výběr z řady potenciálních řešení jedné situace, můžeme si dát k snídani koláč nebo volská oka, s nedostatkem peněz a času se ale výběr zmenšuje až na minimum či nic. Lumpenkavárna žije v myšlenkovém experimentu mnoha dostupných řešení, neboť odmítá akceptovat nedostatek prostředků a omezenost zdrojů. Pro lumpenkavárnu je myšlenkový model víc než skutečnost.
Za druhé.
Příslušník lumpenkavárny bude do nekonečnosti hovořit o nedělitelnosti lidských práv a jejich universálnosti. Aniž by kdy v ruce měl Deklaraci nezávislosti, bude hovořit o svobodě a právu každého na tento výdobytek. Podepíše jakoukoliv petici, která se bude tvářit jako akt boje za svobodu kohokoliv, v kterékoliv zemi a kdekoliv na světě. Bude opakovat po Johnu Stuartu Millovi, že „Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého“. Jenže on bude vždy tím druhým a to tak dlouho, až jeho rozpínavá svoboda udusí svobodu všech okolo. A pokud mu to nebude stačit, vytasí veřejný zájem, za který prohlásí své priority a své postoje.
Za třetí.
Zasloužilý kavárenský povaleč (což nesouvisí s prací v běžném smyslu slova) hlásící se k lumpenkavárně umře ochotně za demokracii na barikádě frází a floskulí, bude ji bránit do posledního slova, ale v principu bude vždy elitář. Nicméně rozdíl mezi demokracií (vláda lidu) a republikou (věc veřejná alias vláda zákona) mu zůstane vždy skryt za vlastním egem. Bude horovat za demokracii, ale nikdy se nepodřídí většině, neboť většinu považuje za hloupou a nevzdělanou (což může být i pravda – ale o to tady nejde). Proto bude vždy do všeho mluvit, bude „ostře protestovat“ nebo se „jednoznačně stavět za…“ Ale nikdy se nesníží k tomu, aby se pokusil prosadit svoje názory ve volbě, protože protest považuje za oprávněný a vznešený, reálnou politiku za nízkou a nehodnou lumpenkavárny. Má rád občanskou společnost, protože je jiná než reálná politika, považuje ji za „více demokracie“. Ne však proto, že by měla vytvářet zkušenější většinu a tedy lepší rozhodování ve volbách, ale protože menšině (jakkoliv líné) umožňuje permanentní revizi politického výsledku. Proto je proti jakékoliv diskriminaci, pokud to není diskriminace většiny. Neboť většina je hloupá a diskriminaci si zaslouží.
Ve skutečnosti potkávám lidi zralé pro lumpenkavárnu všude a vidím je na všech myslitelných stranách. Lumpenkavárna je totiž jenom jedna z mnoha odrůd oportunismu. Oportunisté všeho ražení jsou opravdový mor. Zhusta se vyskytují v pivnicích stejně jako ve vinárnách, ve městech stejně jako na vesnicích.
Luboš Smrčka
Zemřel demýtizátor racionality
Než se do toho se svým kolegou Amosem Tverskym pořádně pustili, ekonomie byla přesvědčena, že v podstatě bohatě vystačí s matematickým aparátem, sofistikovanými vzorci a důvěrou v lidskou racionalitu.
Luboš Smrčka
Jak se to má s tou naší hlubokou krizí
Obecně panuje přesvědčení, že procházíme ekonomickou krizí. Dokonce i mnozí studenti na VŠE o tom často hovoří. Na to musím říct jediné: Krize vypadá skutečně jinak. Nemáme dobré časy. Ano. Ale krizi?
Luboš Smrčka
Je (nebo bude) čínská ekonomika větší než americká?
Studenti mi na pražské VŠE občas kladou vcelku záludné dotazy. Často jsou inspirované denním tiskem nebo úvahami na internetu. Jedním z oblíbených je: Kdy čínská ekonomika překoná svou velikostí americkou?
Luboš Smrčka
Plíživá, nenápadná a soustavná euroizace
Sleduji diskuse o euru s jistým pobavením. Bavíme se (s mimořádnou vášní) o přijetí eura v zemi, kde přesně ten proces (přijímá eura) průběžně a dosti dynamicky probíhá bez ohledu na to, co si kdo myslí a k čemu se kdo upíná.
Luboš Smrčka
Čína už není motor, sotva setrvačník
Samozřejmě to na Západě mnoho lidí nechce příliš slyšet, ale Čína byla v posledních dvou či dokonce třech dekádách jedním z motorů světové ekonomiky. Teď je z ní snad setrvačník. A málo stačí, aby byla brzdou.
Luboš Smrčka
Jak to, že ruská ekonomika roste a jak dlouho jí to vydrží?
Lidé občas mívají tendenci brát některé budoucí události jako hotovou věc, jako téměř osudově danou jistotu. Obvykle to nedělá žádné velké škody. Problém je, když jde o ekonomiku. Pak může být předpojatost problém.
Luboš Smrčka
Argentina: Pokusná laboratoř moderní ekonomie
Nový argentinský prezident Javier Milei zahájil asi největší ekonomický experiment od transformace postkomunistických ekonomik a od čínských reforem. A třetí největší od novozélandských reforem Rogera Douglase před čtyřiceti lety
Luboš Smrčka
Stoletý stařík, který změnil svět
Smrt Henryho Kissingera s konečnou platností uzavřela 20. století. Století, které bylo podobně rozporuplné, jako byl rozporuplný i sám Henry Kissinger: Nositel Nobelovy ceny míru, pro některé válečný zločinec.
Luboš Smrčka
Měli bychom s eurem nižší inflaci?
Podle informace Eurostatu poklesla inflace v říjnu v eurozóně na úroveň 2,9 procenta v meziročním vyjádření. Což je tedy o hodně lepší číslo, než v jaké jsme mohli doufat při stejném srovnání my (bylo to 9,5 procenta).
Luboš Smrčka
Konec Erdoganovy doktríny
Před několika týdny oslavila ekonomická věda (za tichého nezájmu médií) naprosté vítězství nad tezí, kterou by bylo možné v nadsázce nazvat Erdoganova doktrína. Ta zní (přesněji ta zněla): S inflací lze bojovat zlevňováním peněz.
Luboš Smrčka
Proč nerosteme? Protože proto!
Letošní růst ekonomiky je nerůst, řekl by prezident Klaus. On je to ve skutečnosti pokles – jakkoliv v pásmu, které by bylo lépe nazývat stagnací. Protože několik desetin je v tak agregovaném ukazateli, jako HDP, vlastně nula.
Luboš Smrčka
BRICS? Jako opravdu?
Summit BRICS v Johannesburgu vyvolal novou lavinu úvah o konci západní moci a nástupu nových zemí na světové kolbiště. Přesně to stejné poslouchám již 22 let od chvíle, kdy Jim O ́Neill z Goldman Sachs s tím názvem přišel.
Luboš Smrčka
Za nulové sociální dávky!
Většinu lidí to asi hodně překvapí, ale pokud by tato země škrtla najednou všechny platby občanům, které lze alespoň trochu označit za sociální dávky, schodek rozpočtu (aktuální) by se nesnížil ani o polovinu.
Luboš Smrčka
Kroupy nic nepopírají. Ani ledové
Nejsem klimatický alarmista. Pochybuji naopak, že za stav planety či tak zvané globální oteplování může lidská činnost. Ale letní závěje ledových krup nebudu používat jako podporu mých pochybností, protože závěje nic nedokazují.
Luboš Smrčka
Nic není zadarmo, i hotovost má náklady
Rád bych nadšené příznivce hotovosti upozornil, že nic není zadarmo. I hotovost má náklady. Možná nejsou tak vidět, jako náklady bezhotovostních plateb. Ale když něco není očividné, neznamená to neexistenci.
Luboš Smrčka
Mezi rozpočtovou Skyllou a Charybdou
Neříkám, že je úplně jedno, zda je v pololetí schodek státního rozpočtu 215 miliard nebo 271 miliard korun. Je to sakra rozdíl. Ale o budoucí české prosperitě bude rozhodovat něco jiného.
Luboš Smrčka
Nebojte se. Chtějte víc peněz
Nebojte se, řekněte si o přidání, pomůžete sobě i ekonomice. Vážně, je to tak. Výzkum společnosti PwC odhalil, že v disciplíně „chci za svoji práci více peněz“ jsou Češi nejhorší na světě. Tedy ze zkoumaných zemí.
Luboš Smrčka
O zemi žijící na dluh
Budu vám vyprávět pohádku o zemi, která si zvykla žít na dluh. Ta země se jmenuje Česká republika. V rámci úspor se rozhodla říkat si jenom Česko, má to méně písmenek. Ale jinak se v ní rozhazuje plnými hrstmi.
Luboš Smrčka
Vida, jak političky fungují
Francouzský Playboy si mne ruce. Státní tajemnice (což je ve Francii prakticky členka vlády) Marléne Schiappa vyprodala náklad 100 tisíc výtisků a zřejmě vyprodá i 60 tisíc kusů dotisku. A to jsou její fotky vskutku decentní.
Luboš Smrčka
Statistika jsou přesné součty nepřesných čísel
Statistika je samozřejmě důležitá. Ekonomové ostatně mají rádi statistiky, bez nich by byli v mnoha směrech v koncích. A proto také vědí lépe než kdo jiný, že statistika je skutečně jenom přesný součet nepřesných čísel.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 361
- Celková karma 21,50
- Průměrná čtenost 1391x