Waters již několik let otevřeně podporuje palestinskou a obecně islámskou (nejen arabskou) snahu vymazat Izrael z mapy světa. Jde s módním proudem, který se rozhodl zapomenout na křesťansko-židovskou tradici našeho kontinentu, na naše hodnoty svobody občanské i ekonomické a raději vzhlíží k hnutím, jejichž cílem (ve vojenském smyslu slova, tedy cílem ke zničení) je možná v první linii Izrael, v dalších ale Evropa jako princip a centrum západní společnosti. Waters a další staví nynější situaci na Blízkém východě takto: Zlý Izrael potlačuje hodné Palestince, provádí na nich genocidu a vytvořil společnost založenou na apartheidu. Proto musí být izolován, jeho přirození spojenci v Evropě a v Americe od něj musejí dát ruce pryč a je třeba ho co nejrychleji zničit.
Při vší úctě je to naivní a hloupé. Nesměšuji Palestice a teroristické organizace, které se skládají z jednotlivců. Nesměšuji národ a politiku. Ale stejně není možné směšovat stát Izrael, jako nesporně demokratický celek, s tím, že se někde někdy staly nebo zrovna dějí nespravedlnosti. Naprosto nelze pochybovat o tom, že mnoho Palestinců zcela nespravedlivě trpí a mnoho Palestinců žije ve strašlivých podmínkách. Ale větší vinu na tom nesou okolní státy (povětšinou arabské a pohříchu islámské) než kdo jiný. Drtivá většina vzájemných válek vzešla ze Sýrie, Jordánska či Egypta – ať již přímo tak, že jejich armády překročily izraelskou hranici nebo tím, že jejich vlády podporovaly terorismus. Nemám pocit, že by mi chyběl realismus a cit pro situaci, ale historicky i aktuálně platí, že Izrael není agresor, ale uskutečňuje primárně svoji obranu. Někdy sice dosti aktivní, ale obranu.
Nechci se zaplétat do detailů sporu o vedení hranice, o problém okupovaných území a samozřejmě je mi známo, že pohyb značného množství Palestinců je v rámci území ovládaného Izraelem velmi omezen. Avšak v zemi, kterou zasahují teroristické rakety a kde vybuchují kavárny či městské autobusy, na tom není nic divného. Třeba u těch autobusů. Když ještě relativně nedávno byly oddělené vozy pro bílé a černé v Jihoafrické republice, bylo to především rasové a nepřijatelné (i když i to mělo svůj bezpečnostní aspekt), když totéž existovalo před desítkami let ve Spojených státech, bylo to nepřijatelné. Samozřejmě, protože to bylo rasové. Pokud ale panuje oprávněné podezření, že ve smíšeném autobuse se vyskytne sebevražedný terorista s podstatně větší pravděpodobností, než že bude v autobuse segregovaném, pak nejde o otázku rasovou, ale bezpečnostní.
Roger Waters je jistě rocková hvězda a člověk s nemalým vlivem. Nyní napsal svým kolegům otevřený dopis, kde je vyzývá k bojkotu Izraele. Na to má jistě právo – naopak od nemalé části palestinských území se mu za projevení vlastního názoru v naší společnosti nic nestane. Nebude ani vykleštěn, ani zastřelen a dokonce ani kamenován, nebude mu ani na krk naražena zapálená pneumatika, což patřilo k oblíbeným trestům „kolaborantů“ v JAR. Jeho děti nebudou odveleny do výcvikové základny teroristů, kde by jim vštípili nenávist k Davidově hvězdě a naučili zacházet s časovačem nebo s kalašnikovem. Nic z toho Rogeru Watersovi nehrozí.
Škoda, že si mnozí z nás necení toho, co máme. A škoda, že jen málokdy dokážeme ocenit třeba to, že někde relativně nedaleko je země, kde lidé nám velmi kulturně a společensky příbuzní žijí s mnohonásobnou přesilou sveřepých nepřátel za zády.
