Šlo o přímočarou a naprosto jednoduchou fintu. K solárnímu parku byl dodán dieselagregát a instalovány na něm výkonné reflektory, v dalších případech bylo toto „přídavné osvitové“ zařízení zcela normálně připojeno na běžnou síť. Reflektory svítily jako divé, elektrárny vyráběly bez ohledu na slunce a díky obrovskému rozdílu mezi náklady na „výrobu sluníčka“ a cenou povinně vykupované elektřiny z „obnovitelného“ zdroje to všechno skvěle fungovalo. Tedy jak pro koho. Skvěle pro majitele solárního parku. Občané a podniky si rvali vlasy, protože to oni platili zisk pro několik „investorů“.
Majitelé elektráren se bránili v podstatě velmi vtipně, když instalované reflektory označili jako bezpečnostní opatření proti potenciálním krádežím panelů. Logika věci zní – musíme rozsvítit, abychom mohli bránit vlastní majetek. To je přece oprávněné. Že díky tomu vyrábíme i v noci a při zatažené obloze? Druhotný efekt. Osvětlování fotovoltaických panelů totiž nahradilo dřívější zjištěný způsob, kdy celý solární park byl pouze kamufláž a elektřinu ve skutečnosti vyráběl dieselagregát napojený přímo na síť. Jenže to šlo o zjevný trestný čin, který pro majitele znamenal riziko vězení.
Řadu lidí zjištěné podvody vedly k podivuhodným úvahám nad tím, jak „kapitalismus křiví lidské povahy“, protože na „první místo staví zisk“. To je vskutku originální interpretace, která má zakrýt zjevný fakt, že potíž je v samotném dotačním systému. Přece nebýt rozdílu ve výkupních cenách, žádné podvody by možné nebyly. Řada lidí ale raději mudruje nad zkažeností „investorů“ místo toho, aby si přiznala, že zkažený je systém založený na vynucené preferenci něčeho drahého ve chvíli, kdy existuje podstatně levnější řešení.
Česká republika má se solárním boomem svoje vlastní a minimálně stejně špatné zkušenosti. Nyní je vyšetřováno asi 1500 provozovatelů fotovoltaických elektráren, kteří deklarovali dodávky do sítě v hodnotách odpovídajících délce a intenzitě slunečního svitu v Kalifornii a nikoliv na světlo a teplo přece jenom daleko chudší České republice. Takový rozdíl asi globálním oteplováním vysvětlit nepůjde. A to nemluvíme o téměř dvou stovkách projektů, kterým byly během hektického konce roku 2010 uděleny na poslední chvíli licence nutné k prodeji elektřiny za extrémně výhodných podmínek. Zdá se, že vyřízení a administrativní záležitosti kolem mnoha z nich provázelo obcházení a porušování zákonů.
Lidská povaha není v principu ani dobrá ani špatná – ale pokud stát přímo na podnosu nabízí příležitost, řada lidí toho využije – zneužije. Jedním z úkolů příští vlády proto bude narovnat legislativu a omezit podobné možnosti. Důkladná a fundamentální reforma zákona o obnovitelných zdrojích energie patří k prvním úkolům jakékoliv vlády, která si jako svůj cíl dá nelehký úkol, totiž vrátit občanům důvěru ve vládu zákona.
