Jděte už s tím levičáctvím někam…
Dělení na levici a pravici vzniklo ve velmi nešťastné době Francouzské revoluce. V konventu seděli vpravo od řečníka zastánci „starých pořádků“, vlevo pak „revolucionáři“. Bylo to tedy něco jako „místopisné“ odlišení. Jak vpravo, tak i vlevo přitom posedávali lidé neobyčejně odlišných názorů na vlastnictví, otázky svobody a další klíčové společenské problémy. Na levici tak byli mnozí liberálové. Vpravo zase lidé, které bychom dnes označili spíše za „fašisty“ či „komunisty“. Konec konců – pod gilotinou končili stejně lidé zleva i zprava, zvláště pak ti, kterým šlo opravdu o svobodu. Páku mechanické sekyry pak zatáhli ti, kterým šlo o moc. Ale dělení na pravici a levici od té doby napomáhá soustavnému politizování reality.
Vinou tohoto historického omylu nyní řadíme fašismus mezi extrémní pravici, i když je to nesmysl a ideologie i realita Třetí říše se svým specifickým plánováním a korporatismem blížila daleko více bolševickému Sovětskému svazu než čemukoliv jinému.
V čem je potíž s pravo-levým dělením v České republice roku 2013? Mimo jiné v tom, že jakmile někdo začne hovořit o sociálních aspektech, je označen za levičáka. Nikdo se ho už neptá na daleko podstatnější věci. Těmi jsou: poměr k soukromému vlastnictví, názor na velikost a úlohu státu a tím pádem na velikost zdanění, názor na podíl lidu na mocenských procesech a na význam přímé demokracie, postoj k regulatorním krokům a k dotačním systémům a tak dále. Je fakt, že žijeme ve světě, který nutně zjednodušujeme, protože jinak je těžko uchopitelný. Ale opravdu potřebujeme zjednodušení, které z věcí dělá naprosto jiné? To nám k pochopení světa nepomůže – naopak.
Pravda, nekompromisní zjednodušení je pohodlné. Pro „pravici“ je pohodlné vytvořit škatulku „levice“, nalepit na ni srp, kladivo a třešničky, omotat ji ostnatým drátem a nabízet se jako jediná obrana před komunismem. Ale je to pustá lež.
Platí to i opačně. Jedním z témat „levice“ v těchto volbách má být heslo „zastavte Kalouska“. Jenže dlouholetý ministr financí je trochu složitější oříšek. Jeho strategický cíl byl a je správný a bude ho muset převzít kterákoliv další vláda. Tedy rozumná vláda, která se nebude řídit heslem po nás potopa. Stát musí být úsporný, musí pracovat s rozumnými a seriózně sestavenými veřejnými financemi. Veřejný dluh je zlo. Miroslav Kalousek ale propadl z taktiky. Jeho jednotlivá opatření byla chybně koncipována a zatěžovala společenské skupiny neadekvátně. Neohlížel se na dopady svých řešení a nezkoumal jejich devastační účinky. Takových příkladů je mnoho – například zdravotnictví je nutné elektronizovat, protože to je jediná cesta, jak dostat pod kontrolu náklady v celém odvětví. Projekt elektronických zdravotních knížek byl ale tragickým omylem a jsem opravdu zvědavý, kdy někdo najde odvahu říci, že je potřeba zavést něco podobného, ale racionálního. S-karty jsou zase to stejné. Tyto projekty mohly ušetřit ročně miliardy nebo desítky miliard, místo toho znamenaly obrovské zbytečné náklady, které skončily bůhví kde. Ani nemluvím o penzijní reformě.
Potřebuje odpolitizovat naše problémy a zbavit je pravo-levého prizmatu. Ve většině případů jde totiž o odborné záležitosti, které jsou ze strategického hlediska naprosto zjevné a zralé k řešení. Jenže tato řešení musí akceptovat fakt, že ekonomie není odvětví matematiky, ale sociální věda, tedy věda o společnosti.
Luboš Smrčka
Zemřel demýtizátor racionality
Než se do toho se svým kolegou Amosem Tverskym pořádně pustili, ekonomie byla přesvědčena, že v podstatě bohatě vystačí s matematickým aparátem, sofistikovanými vzorci a důvěrou v lidskou racionalitu.
Luboš Smrčka
Jak se to má s tou naší hlubokou krizí
Obecně panuje přesvědčení, že procházíme ekonomickou krizí. Dokonce i mnozí studenti na VŠE o tom často hovoří. Na to musím říct jediné: Krize vypadá skutečně jinak. Nemáme dobré časy. Ano. Ale krizi?
Luboš Smrčka
Je (nebo bude) čínská ekonomika větší než americká?
Studenti mi na pražské VŠE občas kladou vcelku záludné dotazy. Často jsou inspirované denním tiskem nebo úvahami na internetu. Jedním z oblíbených je: Kdy čínská ekonomika překoná svou velikostí americkou?
Luboš Smrčka
Plíživá, nenápadná a soustavná euroizace
Sleduji diskuse o euru s jistým pobavením. Bavíme se (s mimořádnou vášní) o přijetí eura v zemi, kde přesně ten proces (přijímá eura) průběžně a dosti dynamicky probíhá bez ohledu na to, co si kdo myslí a k čemu se kdo upíná.
Luboš Smrčka
Čína už není motor, sotva setrvačník
Samozřejmě to na Západě mnoho lidí nechce příliš slyšet, ale Čína byla v posledních dvou či dokonce třech dekádách jedním z motorů světové ekonomiky. Teď je z ní snad setrvačník. A málo stačí, aby byla brzdou.
Luboš Smrčka
Jak to, že ruská ekonomika roste a jak dlouho jí to vydrží?
Lidé občas mívají tendenci brát některé budoucí události jako hotovou věc, jako téměř osudově danou jistotu. Obvykle to nedělá žádné velké škody. Problém je, když jde o ekonomiku. Pak může být předpojatost problém.
Luboš Smrčka
Argentina: Pokusná laboratoř moderní ekonomie
Nový argentinský prezident Javier Milei zahájil asi největší ekonomický experiment od transformace postkomunistických ekonomik a od čínských reforem. A třetí největší od novozélandských reforem Rogera Douglase před čtyřiceti lety
Luboš Smrčka
Stoletý stařík, který změnil svět
Smrt Henryho Kissingera s konečnou platností uzavřela 20. století. Století, které bylo podobně rozporuplné, jako byl rozporuplný i sám Henry Kissinger: Nositel Nobelovy ceny míru, pro některé válečný zločinec.
Luboš Smrčka
Měli bychom s eurem nižší inflaci?
Podle informace Eurostatu poklesla inflace v říjnu v eurozóně na úroveň 2,9 procenta v meziročním vyjádření. Což je tedy o hodně lepší číslo, než v jaké jsme mohli doufat při stejném srovnání my (bylo to 9,5 procenta).
Luboš Smrčka
Konec Erdoganovy doktríny
Před několika týdny oslavila ekonomická věda (za tichého nezájmu médií) naprosté vítězství nad tezí, kterou by bylo možné v nadsázce nazvat Erdoganova doktrína. Ta zní (přesněji ta zněla): S inflací lze bojovat zlevňováním peněz.
Luboš Smrčka
Proč nerosteme? Protože proto!
Letošní růst ekonomiky je nerůst, řekl by prezident Klaus. On je to ve skutečnosti pokles – jakkoliv v pásmu, které by bylo lépe nazývat stagnací. Protože několik desetin je v tak agregovaném ukazateli, jako HDP, vlastně nula.
Luboš Smrčka
BRICS? Jako opravdu?
Summit BRICS v Johannesburgu vyvolal novou lavinu úvah o konci západní moci a nástupu nových zemí na světové kolbiště. Přesně to stejné poslouchám již 22 let od chvíle, kdy Jim O ́Neill z Goldman Sachs s tím názvem přišel.
Luboš Smrčka
Za nulové sociální dávky!
Většinu lidí to asi hodně překvapí, ale pokud by tato země škrtla najednou všechny platby občanům, které lze alespoň trochu označit za sociální dávky, schodek rozpočtu (aktuální) by se nesnížil ani o polovinu.
Luboš Smrčka
Kroupy nic nepopírají. Ani ledové
Nejsem klimatický alarmista. Pochybuji naopak, že za stav planety či tak zvané globální oteplování může lidská činnost. Ale letní závěje ledových krup nebudu používat jako podporu mých pochybností, protože závěje nic nedokazují.
Luboš Smrčka
Nic není zadarmo, i hotovost má náklady
Rád bych nadšené příznivce hotovosti upozornil, že nic není zadarmo. I hotovost má náklady. Možná nejsou tak vidět, jako náklady bezhotovostních plateb. Ale když něco není očividné, neznamená to neexistenci.
Luboš Smrčka
Mezi rozpočtovou Skyllou a Charybdou
Neříkám, že je úplně jedno, zda je v pololetí schodek státního rozpočtu 215 miliard nebo 271 miliard korun. Je to sakra rozdíl. Ale o budoucí české prosperitě bude rozhodovat něco jiného.
Luboš Smrčka
Nebojte se. Chtějte víc peněz
Nebojte se, řekněte si o přidání, pomůžete sobě i ekonomice. Vážně, je to tak. Výzkum společnosti PwC odhalil, že v disciplíně „chci za svoji práci více peněz“ jsou Češi nejhorší na světě. Tedy ze zkoumaných zemí.
Luboš Smrčka
O zemi žijící na dluh
Budu vám vyprávět pohádku o zemi, která si zvykla žít na dluh. Ta země se jmenuje Česká republika. V rámci úspor se rozhodla říkat si jenom Česko, má to méně písmenek. Ale jinak se v ní rozhazuje plnými hrstmi.
Luboš Smrčka
Vida, jak političky fungují
Francouzský Playboy si mne ruce. Státní tajemnice (což je ve Francii prakticky členka vlády) Marléne Schiappa vyprodala náklad 100 tisíc výtisků a zřejmě vyprodá i 60 tisíc kusů dotisku. A to jsou její fotky vskutku decentní.
Luboš Smrčka
Statistika jsou přesné součty nepřesných čísel
Statistika je samozřejmě důležitá. Ekonomové ostatně mají rádi statistiky, bez nich by byli v mnoha směrech v koncích. A proto také vědí lépe než kdo jiný, že statistika je skutečně jenom přesný součet nepřesných čísel.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 361
- Celková karma 21,50
- Průměrná čtenost 1391x