Komunistické referendum
Náprava majetkových křivd spáchaných na církvích je velmi nepopulární téma. Veřejné mínění míní, že lidu tak byly odcizeny nějaké hodnoty a majetek, který byl „přidělen“ církvím, především církvi katolické. Je tu ve hře nějaký dosti značný majetek a k tomu významná suma peněz, které budou postupně vypláceny. Zajímavé je, jak pod nánosem negativní argumentace kolem „restitucí“ (přičemž o restituce vlastně nejde, ale to je vedlejší) mizí jiná významná suma peněz, která naopak vyplácena být přestane (církve budou postupně – během 17 let - odříznuty od státního rozpočtu, což je jednoznačně správné). Neexistuje žádný důvod, proč by veřejné rozpočty měly vyplácet mzdy kazatelům jakékoliv církve. Z dlouhodobého hlediska bude vrácení majetku církvím pro stát výhodné, sedmnáct let bude klesat státní příspěvek, až zanikne zcela. Třicet let bude splácen majetek, který nelze vrátit. A pak konečně nebudou mít státní moc a církve z hlediska peněz nic společného. Věci se dostanou do té podoby, v jaké mají být.
Zpátky k tomu komunistickému podvodu. Referendum je výborná věc a přímá demokracie má velký význam. Přímá volba prezidenta, starostů, hejtmanů, většinový volební systém, to všechno jsou velmi rozumné kroky. V odpovědné zemi odpovědných občanů. Čímž neříkám, že občané ČR nejsou odpovědní, to jistě jsou. Nicméně odpovědnost musí být i na straně politiků, což je ještě důležitější. Podívejme se, kam chtějí někteří vychytralí lidé českou politiku a české občany kormidlovat.
Tedy má být referendum o zákoně, který byl přijat, je platný a nabyl účinnosti. A posvětil ho i Ústavní soud. Pokud opravdu politická reprezentace na tuto myšlenku kývne, je možné vyhlásit referendum o čemkoliv. Dejme tomu: co kdybychom si jako Svrchovaný Lid této země usmysleli, že prostřednictvím referenda znárodníme (za symbolickou náhradu) veškerý majetek privatizovaný v letech 1990 až 2013 a to i v případě, že již není v rukou privatizátorů? Na základě precedentu s církevním majetkem by to bylo možné. To je hodně velká divočina, ale mohli bychom si usmyslet znárodnit alespoň veškerý restituovaný majetek. Nejen církevní, ale všechen. Nebo by bylo možné jít na to jinak a znárodnit referendem majetek jenom některých lidí – třeba Andreje Babiše. Že to jsou nesmysly? Samozřejmě, dokonce jsem přesvědčen, že žijeme v zemi rozumných lidí, kde by se pro takovýto stádní komunismus nenašla většina. Jenže váhání řady politiků nad tím, zda by jim taková referenda přece jen neumožnila větší moc, varuje.
Nejsem nadšen z podoby Zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Ale tento zákon platí a není proti ústavnímu pořádku. Existuje podstatný rozdíl mezi tím, co je demokracie a co republika. První znamená vládu lidu (vládu většiny, přičemž nikde není řečeno, že většina vládne dobře a především není jisté, že vůbec ví o tom, že vládne). Republika je věc veřejná – vláda zákona. Znamená, že zákon platí pro každého stejně a mimo jiné i to, že ho nelze retroaktivně měnit podle okamžité nálady a rozmaru většiny.
Dobře udělaný zákon o referendu (který by například znemožňoval referendum o tom, že slunce nad Českou republikou nezapadne, nebo referendum o tom, že lidé s japonskými předky nesmí být politicky činní, nebo referendum schvalující retroaktivní legislativní úkony) potřebujeme. Nebo přesněji řečeno: byl by vhodný. Ale kdo si alespoň trochu váží vlastní svobody a svých občanských práv, měl by být velmi opatrný ve chvíli, kdy se jednou z podstatných diskusí kolem sestavování nové vlády stává licitování o referendu, jehož otázka by znamenala opravdový návrat do února 1948. Občanská práva jsou ten největší výdobytek, který vlastníme – a tato práva jsou konstituována, určena nebo i omezena v Ústavě a návazných zákonech. Pokud o nich necháme ad hoc rozhodovat náhodnou většinu a to v úzce politických souvislostech, vzdáváme se nenahraditelné části svobody a práv.
Luboš Smrčka
Zemřel demýtizátor racionality
Než se do toho se svým kolegou Amosem Tverskym pořádně pustili, ekonomie byla přesvědčena, že v podstatě bohatě vystačí s matematickým aparátem, sofistikovanými vzorci a důvěrou v lidskou racionalitu.
Luboš Smrčka
Jak se to má s tou naší hlubokou krizí
Obecně panuje přesvědčení, že procházíme ekonomickou krizí. Dokonce i mnozí studenti na VŠE o tom často hovoří. Na to musím říct jediné: Krize vypadá skutečně jinak. Nemáme dobré časy. Ano. Ale krizi?
Luboš Smrčka
Je (nebo bude) čínská ekonomika větší než americká?
Studenti mi na pražské VŠE občas kladou vcelku záludné dotazy. Často jsou inspirované denním tiskem nebo úvahami na internetu. Jedním z oblíbených je: Kdy čínská ekonomika překoná svou velikostí americkou?
Luboš Smrčka
Plíživá, nenápadná a soustavná euroizace
Sleduji diskuse o euru s jistým pobavením. Bavíme se (s mimořádnou vášní) o přijetí eura v zemi, kde přesně ten proces (přijímá eura) průběžně a dosti dynamicky probíhá bez ohledu na to, co si kdo myslí a k čemu se kdo upíná.
Luboš Smrčka
Čína už není motor, sotva setrvačník
Samozřejmě to na Západě mnoho lidí nechce příliš slyšet, ale Čína byla v posledních dvou či dokonce třech dekádách jedním z motorů světové ekonomiky. Teď je z ní snad setrvačník. A málo stačí, aby byla brzdou.
Luboš Smrčka
Jak to, že ruská ekonomika roste a jak dlouho jí to vydrží?
Lidé občas mívají tendenci brát některé budoucí události jako hotovou věc, jako téměř osudově danou jistotu. Obvykle to nedělá žádné velké škody. Problém je, když jde o ekonomiku. Pak může být předpojatost problém.
Luboš Smrčka
Argentina: Pokusná laboratoř moderní ekonomie
Nový argentinský prezident Javier Milei zahájil asi největší ekonomický experiment od transformace postkomunistických ekonomik a od čínských reforem. A třetí největší od novozélandských reforem Rogera Douglase před čtyřiceti lety
Luboš Smrčka
Stoletý stařík, který změnil svět
Smrt Henryho Kissingera s konečnou platností uzavřela 20. století. Století, které bylo podobně rozporuplné, jako byl rozporuplný i sám Henry Kissinger: Nositel Nobelovy ceny míru, pro některé válečný zločinec.
Luboš Smrčka
Měli bychom s eurem nižší inflaci?
Podle informace Eurostatu poklesla inflace v říjnu v eurozóně na úroveň 2,9 procenta v meziročním vyjádření. Což je tedy o hodně lepší číslo, než v jaké jsme mohli doufat při stejném srovnání my (bylo to 9,5 procenta).
Luboš Smrčka
Konec Erdoganovy doktríny
Před několika týdny oslavila ekonomická věda (za tichého nezájmu médií) naprosté vítězství nad tezí, kterou by bylo možné v nadsázce nazvat Erdoganova doktrína. Ta zní (přesněji ta zněla): S inflací lze bojovat zlevňováním peněz.
Luboš Smrčka
Proč nerosteme? Protože proto!
Letošní růst ekonomiky je nerůst, řekl by prezident Klaus. On je to ve skutečnosti pokles – jakkoliv v pásmu, které by bylo lépe nazývat stagnací. Protože několik desetin je v tak agregovaném ukazateli, jako HDP, vlastně nula.
Luboš Smrčka
BRICS? Jako opravdu?
Summit BRICS v Johannesburgu vyvolal novou lavinu úvah o konci západní moci a nástupu nových zemí na světové kolbiště. Přesně to stejné poslouchám již 22 let od chvíle, kdy Jim O ́Neill z Goldman Sachs s tím názvem přišel.
Luboš Smrčka
Za nulové sociální dávky!
Většinu lidí to asi hodně překvapí, ale pokud by tato země škrtla najednou všechny platby občanům, které lze alespoň trochu označit za sociální dávky, schodek rozpočtu (aktuální) by se nesnížil ani o polovinu.
Luboš Smrčka
Kroupy nic nepopírají. Ani ledové
Nejsem klimatický alarmista. Pochybuji naopak, že za stav planety či tak zvané globální oteplování může lidská činnost. Ale letní závěje ledových krup nebudu používat jako podporu mých pochybností, protože závěje nic nedokazují.
Luboš Smrčka
Nic není zadarmo, i hotovost má náklady
Rád bych nadšené příznivce hotovosti upozornil, že nic není zadarmo. I hotovost má náklady. Možná nejsou tak vidět, jako náklady bezhotovostních plateb. Ale když něco není očividné, neznamená to neexistenci.
Luboš Smrčka
Mezi rozpočtovou Skyllou a Charybdou
Neříkám, že je úplně jedno, zda je v pololetí schodek státního rozpočtu 215 miliard nebo 271 miliard korun. Je to sakra rozdíl. Ale o budoucí české prosperitě bude rozhodovat něco jiného.
Luboš Smrčka
Nebojte se. Chtějte víc peněz
Nebojte se, řekněte si o přidání, pomůžete sobě i ekonomice. Vážně, je to tak. Výzkum společnosti PwC odhalil, že v disciplíně „chci za svoji práci více peněz“ jsou Češi nejhorší na světě. Tedy ze zkoumaných zemí.
Luboš Smrčka
O zemi žijící na dluh
Budu vám vyprávět pohádku o zemi, která si zvykla žít na dluh. Ta země se jmenuje Česká republika. V rámci úspor se rozhodla říkat si jenom Česko, má to méně písmenek. Ale jinak se v ní rozhazuje plnými hrstmi.
Luboš Smrčka
Vida, jak političky fungují
Francouzský Playboy si mne ruce. Státní tajemnice (což je ve Francii prakticky členka vlády) Marléne Schiappa vyprodala náklad 100 tisíc výtisků a zřejmě vyprodá i 60 tisíc kusů dotisku. A to jsou její fotky vskutku decentní.
Luboš Smrčka
Statistika jsou přesné součty nepřesných čísel
Statistika je samozřejmě důležitá. Ekonomové ostatně mají rádi statistiky, bez nich by byli v mnoha směrech v koncích. A proto také vědí lépe než kdo jiný, že statistika je skutečně jenom přesný součet nepřesných čísel.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 361
- Celková karma 21,50
- Průměrná čtenost 1391x