Uznávám, že je poněkud laciné argumentovat cenou espresa, ale oněch 130 korun za jednu kávu musí řadě voličů sociální demokracie stačit na snídani, oběd i večeři pro celou rodinu. Což by pana předsedu mohlo vést k jistému zamyšlení.
Faktem je, že bývá obtížné vytrhnout se z poněkud bonviánské tradice strany chránící (údajně) práva zaměstnanců, dělníků, rolníků a tak dále, včetně pracující inteligence. Vždyť Sobotkův rival Michal Hašek zase spřádá svoje plány v hotelu Augustine, což vyjde cenově nastejno. A jejich předchůdce Jiří Paroubek nadevše miloval posezení v hotelu Kempinski. Pravda je, že ten je od sídla ČSSD přes ulici, takže to bylo alespoň rozhodnutí ekologické, neboť z Lidového domu se tam nedá jet autem.
Vůdci sociální demokracie mají určitou představu o stylu a kvalitě svých životů. Nepřipadá jim divné, že v jejich kavárnách a hotelových lobby barech se povětšinou nevyskytují ani dělníci, ani rolníci a dokonce obvykle ani ta pracující inteligence. Od toho je nijak neodvádí ani konkurence komunistické strany, která v preferencích ještě nedávno drtivý náskok ČSSD stahuje. Ale proč by odváděla, když k předvolebnímu setkání Bohuslava Sobotky s vedením KSČM došlo (podle tisku) nikoliv v pivnici Pod kaštanem, ale v poměrně exkluzivní restauraci AvantGarde.
Aby nebyla mýlka. Tohle není text o závisti. Ať pan Sobotka, pan Hašek, pan Zaorálek, pan Filip a všichni ostatní utrácejí peníze, kde je napadne. To je jejich věc. Ale jenom do chvíle, dokud nezačnou jiným kázat o skromnosti a potřebě střídmosti. Je vhodné být uměřený.
Také nejsem nadšený z podoby tak zvaných církevních restitucí (které nejsou restitucemi – ale to je vlastně vedlejší). Je však třeba zachovávat vlastní integritu a věrohodnost. Pokud nejsem vzorem skromnosti sám, neměl bych ostatní poučovat o tom, jak má skromnost vypadat.
