Není to ještě ani sto dnů, co se po rozhodnutí Bankovní rady intervenovat proti koruně sesypala na její členy dosud nevídaná kritika. Jako máme stovky tisíc fundovaných fotbalových trenérů, kteří by reprezentaci dovedli minimálně do finále mistrovství světa, našlo se nečekané množství znalců nejtemnějších zákoutí makroekonomických vztahů.
Celá devalvační intervenční akce začala 7. listopadu, trvá tedy zatím trošku více než devadesát dnů alias tři měsíce.
Co se za tu dobu skutečně stalo?
Především inflace nevyletěla do nebes. Relativně mírně zrychlila, což v překladu znamená, že jenom nejsme technicky vzato v deflaci. Blogeři (a bohužel i někteří analytici), kteří věštili benzín za 39 korun, mažou svoje vize z internetu v horečnaté snaze zamést elektronickou stopu svých omylů. Zatím to vypadá tak, že někdy koncem roku 2014 se dostaneme na úroveň dvouprocentní inflace, a to včetně významné pomoci vzpamatovávajících se realitních trhů ve Spojených státech a ve Velké Británii (jejichž vliv na české poměry se zdá být nemožný, ale opak je pravdou). Nějaké drastické nebo zločinné či děsivé znehodnocení vkladů obyvatel se tedy nedostavilo. (Ono ani nemohlo, ale to je některým ekonomickým „expertům“ vcelku jedno.)
Od konce prosince je koruna v principu absolutně stabilní a pohybuje se mezi 27,40 a 27,60 za euro. Tato oblast bude – zdá se – zónou koruny pro celý rok 2014 a obchodníci ji přijali za svou bez větších potíží. Není to sice tak úplně tržní, ale na straně druhé to je zajímavá informace pro vývozce i dovozce. Jejich kurzová rizika krátkodobě výrazně klesají, což může mít pozitivní dopady na jejich náklady a tedy na ziskovost. A je to především informace, která zpevňuje základy onoho dosti křehkého růstu, který se pomalu v České republice rodí.
Exporty i dovozy v prosinci (tedy v prvním kompletním měsíci po zahájení intervencí, za který jsou k dispozici data) výrazně meziročně vzrostly, což je přesně to, co národní banka chtěla. Jistě to není jenom devalvací, protože prosinec roku 2012 představoval mimořádně nízkou základnu, ale zlepšení je vidět a to je hlavní. Nemá zatím smysl ho přeceňovat, až příští měsíce ukážou, zda se kurz promítl také do nových zakázek. Tady existuje jistý zajímavý příslib z prosincových průmyslových dat – nové zakázky ze zahraničí vzrostly o více než 28 procent (tuzemské pouze o necelých osm procent). Zahraniční poptávka měřená novými zakázkami se zvyšovala i před intervencemi, ale podstatně pomaleji. Kdybychom to srovnali s celým 4. čtvrtletím, tak nové zahraniční zakázky vzrostly o 17,8 procenta, celoročně o 5,8 procenta. Jak vidno, prosinec potvrdil soustavný růst, ale s prudkou akcelerací.
V prosinci také meziročně vzrostly tržby maloobchodu o 5,2 procenta. To je v marasmu posledních měsíců a let výjimečná událost.
Na skutečné a seriózní hodnocení intervencí a jejich vlivu na ekonomiku je samozřejmě příliš brzy. Co lze říci již nyní je to, že se ani vzdáleně nenaplnily mnohé katastrofické scénáře (což je však urážka slova scénář), kterými naplnili mediální éter „odborníci“, novináři i někteří skuteční analytici a reální ekonomové. Krok Bankovní rady ČNB nebyl ani „děsivý“, ani „zločinný“. Je to prostě jenom seriózní (a dosud jednoznačně úspěšný) pokus o zkrocení deflace a pomoc české ekonomice k vyšší konkurenceschopnosti.
