R.I.P. Pomazánkové, vítej EU

27. 02. 2014 7:24:09
V Madetě pláčou kvůli poslednímu pomazánkovému máslu. Za jeho vraždu viní Evropskou unii s její vpravdě poněkud patologickou chutí normovat a předepisovat a také některé české politiky, kteří „neuměli ochránit národní zájmy“.

No, ve skutečnosti bych tedy politiky opravdu nevinil z toho, že se zase moc nezabývali bojem za pomazánkové máslo, tedy za právo nazývat tento produkt „pomazánkovým máslem“. Všichni přece víme, oč jde. Kdo se vypraví na roh do samoobsluhy pro rum, netápe u regálu, protože prostě sáhne po etiketě „tuzemák“ nebo nějaké jiné. Zoufalé hospodyňky také nestráví nekonečné nervní hodiny u regálu v potravinách, celkem bez obtíží natáhnou ruku po něčem, co se bude jmenovat třeba „tradiční pomazánkové“. Ani rum ani pomazánkové máslo především nepatří k národním zájmům v tom skutečném smyslu slova. Byly a jsou to v obou případech takové zvláštnůstky, ale národní zájem? Leda, že po rumu přichází čas na svéráz národního lovu.

Kdyby to bylo tak, že oni politici, co vlastním tělem nezachránili i pro další generace pomazánkové máslo, chránili ve stejné době podstatnější zájmy České republiky, tak bych jim to vcelku s klidem odpustil. Opravdu mi podstatnější připadá, zda a v jaké podobě se připojíme nebo nepřipojíme k finančnímu (bankovnímu) valu, zda si udržíme kompaktní a nezcizitelné české finančnictví, zda a kdy budeme nebo nebudeme uvažovat o euru, nakolik budeme schopni proinvestovat peníze z rozvojových fondů a nakolik je zase vrátíme zpátky do Bruselu. To jsou otázky, které bychom měli ve vztahu k Evropské unii řešit spíše.

A měli bychom se Bruselu ptát ještě více – má tato unie smysl ve chvíli, kdy naprosto zjevně trpí zakrňováním demokracie a kdy se postupně dostává do situace, ve které stále častěji velmi pofidérně volení lidé rozhodují nejen o drobnostech (jako rum a pomazánkové máslo), ale především o věcech, které se týkají opravdových a naprosto skutečných národních zájmů jednotlivých států?

Letos budou mimo jiné volby do Evropského parlamentu. Bude zajímavé sledovat, jak se k nim postaví česká veřejnost. Ta stejná veřejnost, která vede s Bruselem válku založenou na tom, že se rozhodla nebrat Evropskou unii na vědomí, ale současně si usmyslela na ní tak nějak povšechně a co nejobecněji nadávat. Což není přístup zcela konzistentní, stačil však k tomu, že nadšení Evropané se stáhli do defenzívy a nedávají svoje názory příliš najevo. Většina politické representace se nyní začíná tvářit tak, že sjednocená Evropa je skvělá myšlenka, jenom chce vylepšit a „dotáhnout“. Takoví „poučení“ eurooptimisté, ti nyní tvoří většinu politického spektra. Ostatně všimněme si, že s novou vládou přišel i nový postoj k euru. Diskuse o tom, zda je euro vůbec potřebné pro zemi, jako je Česká republika a jestli je euro v našem národním zájmu, se stala diskuse, kdy ho přijmeme. Tedy diskuse, ony jsou to spíš jednostranná ujištění o tom, že euro bude, jediná otázka zní, kdy.

Aniž bych plakal za rumem a pomazánkovým máslem, měli bychom do Evropského parlamentu poslat spíše euroskeptiky. Nikoliv proto, aby rozbili unii, atomizovali evropskou společnost a zadupali vědomí společného kontinentu. Zdá se mi však, že potřebujeme pohled spíše skeptický k tomu, abychom postavili evropskou spolupráci na opravdu pevných základech. Těmi jsou společné evropské zájmy, volný obchod, neomezovaná spolupráce, svobodný pohyb lidí a kapitálu. To jsou zdravé věci.

Když nedávno mluvil Miloš Zeman v Europarlamentu, byl to dost zvláštní zážitek, který možná ani mnozí poslanci úplně nepochopili. Český prezident dosti skepticky pojednal o věcech, které opravdu štvou obyčejné Evropany. A mluvil o nich patřičně sarkasticky. Bylo zábavné poslouchat reakce evropských politiků oceňujících, že prezident České republiky přednesl projev „proevropský“ (na to opravdu nebyli zvyklí), ale že jim v tomto projevu chyběly „velké evropské ideje“.

To je ten unijní problém. Ze Štrasburku pro samé ideje nevidno pomazánkové máslo. Z Madety pro pomazánkové máslo nevidno ideje. To se pak ale těžko domluvíme.

Autor: Luboš Smrčka | čtvrtek 27.2.2014 7:24 | karma článku: 35.05 | přečteno: 4917x

Další články blogera

Luboš Smrčka

Utěšený růst ve stínu nejistoty

Mezinárodní měnový fond odhaduje pro příštích několik let růst světového HDP na zhruba 3,7 procenta (ročně). To je krásné číslo. Podstatně vyšší (asi trojnásobně) než roční růst počtu pozemšťanů.

18.12.2018 v 8:04 | Karma článku: 9.45 | Přečteno: 251 | Diskuse

Luboš Smrčka

Brexit v zajetí teorie chaosu a neviditelné ruky trhu

Před pár dny či spíše desítkami hodin byla zveřejněna výzkumná zpráva jedné české banky. Podle té zprávy Brexit hrozí pro Českou republiku ztrátou 55 miliardy nevytvořeného HDP a 40 tisíc pracovních míst. To vyděsí.

7.12.2018 v 10:51 | Karma článku: 15.85 | Přečteno: 370 | Diskuse

Luboš Smrčka

Donald Trump ví, co dělá…

... a dokonce to i funguje. Kdysi jsem popsal v jednom blogu politiku amerického prezidenta Donalda Trumpa jako destrukční konstruktivismus. Jeho vize je rozbít něco nefunkčního a postavit ze zbytků cosi užitečného.

4.12.2018 v 7:47 | Karma článku: 24.04 | Přečteno: 510 | Diskuse

Luboš Smrčka

Brzdíme. Tak pozor na smyk

Česká ekonomika brzdí. Ano, nevypadá to tak. Vždyť zatím je všechno v nejlepším pořádku. Já ale také neříkám „česká ekonomika padá“ nebo něco podobného. Já říkám, že brzdí. Prostě už nebude tak „hej“, jako bylo.

22.11.2018 v 8:05 | Karma článku: 21.49 | Přečteno: 790 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Josef Karlický

Služebníček či nezávislý profesionál? Vláda chce státní službu vrátit do rukou politiků

Už zítra budou senátoři projednávat vládní novelu služebního zákona. Jejím přijetím by služební zákon přišel o svůj původní smysl, politici by totiž získali účinné páky na nejvyšší státní úředníky.

18.12.2018 v 19:38 | Karma článku: 5.13 | Přečteno: 150 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Vlažné premiérovo rozhodnutí

Šéf australské vlády Scott Morrison není ani katolík, ani tradiční protestant, ale člen křesťanské denominace, k níž mám velice blízko. Je letničním křesťanem. Přesto s ním v otázce Jeruzaléma ne zcela souhlasím.

18.12.2018 v 18:25 | Karma článku: 13.76 | Přečteno: 271 | Diskuse

Michael Pálka

Od prezidenta ke Štrasburku..

Myslím, že co se týká naší vnitřní politiky se nenudíme, nabírá tak říkajíc grády pro naše pobavení. A naši europoslanci se probírají z letargie a zimního spánku ve Štrasburku díky premiérovi a dotacím.

18.12.2018 v 16:14 | Karma článku: 10.47 | Přečteno: 258 | Diskuse

Karel Stýblo

Dál-nic-e.

Ani nemusím být psycholog, abych rozpoznal, že lidé řídí automobil tak jako žijí. Zjednodušeně řečeno – stav na silnicích je nastaveným zrcadlem života. Všeobecná neúcta k právu a pohrdání pravidly se stalo normou.

18.12.2018 v 12:38 | Karma článku: 21.03 | Přečteno: 651 | Diskuse

Ladislav Cihlář

Štětinové, Molčákové a jim podobní, škodí naši zemi. Jsou vůbec Češi?

škodit naší republice mohou jedinci, skupiny vědomě, nevědomě. Naší politici by však měli mít v sobě jednoznačně zakódováno, že nikdy neuškodí naší zemi, obzvláště v cizině

18.12.2018 v 12:21 | Karma článku: 37.40 | Přečteno: 1371 | Diskuse
Počet článků 236 Celková karma 20.31 Průměrná čtenost 1411
Jsem původním povoláním biolog, ale od roku 1990 se zabývám ekonomikou. Působím jako daňový poradce, soudní znalec, vyučuji na vysoké škole.

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

více

Najdete na iDNES.cz