Národní fotbalový nesmysl
Bylo by dobré, aby se poptali také občanů, zda v této věci cití "shodu".
Zmínění pánové došli k tomu, že výstavba národního klenotu vyjde daňové poplatníky "přibližně" na tři miliardy korun. Jaký je ale vlastně osud slova "přibližně" v českých krajích? Hokejová aréna stavěná Sazkou (abychom mohli pořádat MS v hokeji) měla stát "přibližně" 1,5 miliardy korun a vyšla na slušných sedm miliard. Tunel Blanka měl přijít "přibližně" na 25 miliard a zatím se turbo na taxametru blíží 37 miliardám a to není konec.
Jak poté pan ministr školství (a také tělovýchovy a sportu) poznamenal, stát hodlá ročně investovat do projektu 300 miliónů korun, což jsem si vysvětlil tak, že projekt zdědí i další vlády. Tedy se to s námi potáhne.
Podívejme se na některá "fotbalová", ale nikoliv "přibližná" fakta.
Máme v současné době tři stadióny splňující kritéria pro pořádání utkání Ligy mistrů (hlavní soutěž, nikoliv předkola: jsou to Letná a Eden v Praze, Doosan Arena v Plzni). V Edenu se dokonce loni hrálo finále Superpoháru Bayern Mnichov - Chelsea. Ale stadion s kapacitou 30 000 míst nutně potřebujeme! Důvod? Možnost ucházet se o pořádání ME.
Vzhledem k tomu, že jsem se bez fotbalového Národního stadiónu doposud obešel a pro tři miliardy ze státního rozpočtu bych našel vhodnější uplatnění, začal jsem se pídit po dalších číslech. To my ekonomové máme takový hloupý zvyk, že ty krásné představy porovnáváme s fakty. Tedy jak moc patříme mezi fotbalové národy? Loňská průměrná návštěvnost na zápasech Gambrinus ligy činila 4 565 platících diváků. Nejvíce se v průměru chodilo na Spartu (10 137 diváků), nejméně na Duklu Praha (1 905 diváků). Největšímu zájmu diváků se těšil zápas Sparta – Slavia (19 410 diváků), nejméně fotbalu chtivých jedinců dorazilo na utkání Mladá Boleslav – Teplice (847 diváků). Nevím, jak vy, ale já si národ propadlý fotbalu představuji trochu jinak. Mimochodem, dočetl jsem se, že anglický fotbalový svatostánek Wembley je mimo potřeb reprezentace využíván k domácím pohárovým soutěžím. Představa, že by se 2 285 diváků, kteří navštívili poslední finále Poháru České pošty, tedy obdoby anglického FA Cupu, „mačkalo“ na Národním stadiónu pro 30 000 lidí, mi přijde velmi úsměvná, přesněji řečeno, groteskní.
Nicméně, pojďme dále. Jak vyplývá z názvu, měl by Národní stadion sloužit potřebám naší reprezentace. Pokud by mělo platit pravidlo, že se fotbal hraje pro lidi, naše současné stadióny zájmu českého fanouška bohatě vystačí. Za poslední tři roky jsme totiž doma odehráli jedenáct zápasů. Ani jednou nepraskal žádný fotbalový (svato)stánek ve švech. Letnou loni nevyprodali ani čtyřnásobní mistři světa z Itálie, utkání navštívilo 18 235 diváků, což se rovná 90% kapacity. Ještě méně diváků přišlo v roce 2011 na úřadující světové šampióny ze Španělska.
Kromě toho si musíme přiznat, že český fotbal dílem výkonnosti hráčů, dílem neschopnosti našich fotbalových diplomatů, světovou elitu garantující alespoň solidně zaplněný dům, rozuměj stadión, jaksi netáhne. V posledních sezónách hráli naši reprezentanti na domácí půdě přátelská utkání s Maďarskem, Finskem, Slovenskem, Kanadou a Norskem. Nic proti těmto týmům, do kategorie diváckých a marketingových taháků je lze ovšem řadit jen stěží. Proto považuji „přibližnou“ investici tři miliardy korun za zbytečnou. Za takový národní fotbalový nesmysl.
Ale když už by pánové opravdu zoufale hledali využití třech miliard korun, pak by se jistě daly postupně utratit na podporu žákovského a mládežnického fotbalu, na prosazení této hry jako zbraně proti drogovým závislostem a na řadu podobných velmi užitečných aktivit. Z pár let možná díky tomu vyroste opravdu silná fotbalová generace, která do ochozů potáhne davy a stadiony přestanou stačit. Pak nastane chvíle na vybudování velkého stadionu a klidně ho můžeme nazvat Národním fotbalovým chrámem.
Luboš Smrčka
Zemřel demýtizátor racionality
Než se do toho se svým kolegou Amosem Tverskym pořádně pustili, ekonomie byla přesvědčena, že v podstatě bohatě vystačí s matematickým aparátem, sofistikovanými vzorci a důvěrou v lidskou racionalitu.
Luboš Smrčka
Jak se to má s tou naší hlubokou krizí
Obecně panuje přesvědčení, že procházíme ekonomickou krizí. Dokonce i mnozí studenti na VŠE o tom často hovoří. Na to musím říct jediné: Krize vypadá skutečně jinak. Nemáme dobré časy. Ano. Ale krizi?
Luboš Smrčka
Je (nebo bude) čínská ekonomika větší než americká?
Studenti mi na pražské VŠE občas kladou vcelku záludné dotazy. Často jsou inspirované denním tiskem nebo úvahami na internetu. Jedním z oblíbených je: Kdy čínská ekonomika překoná svou velikostí americkou?
Luboš Smrčka
Plíživá, nenápadná a soustavná euroizace
Sleduji diskuse o euru s jistým pobavením. Bavíme se (s mimořádnou vášní) o přijetí eura v zemi, kde přesně ten proces (přijímá eura) průběžně a dosti dynamicky probíhá bez ohledu na to, co si kdo myslí a k čemu se kdo upíná.
Luboš Smrčka
Čína už není motor, sotva setrvačník
Samozřejmě to na Západě mnoho lidí nechce příliš slyšet, ale Čína byla v posledních dvou či dokonce třech dekádách jedním z motorů světové ekonomiky. Teď je z ní snad setrvačník. A málo stačí, aby byla brzdou.
Luboš Smrčka
Jak to, že ruská ekonomika roste a jak dlouho jí to vydrží?
Lidé občas mívají tendenci brát některé budoucí události jako hotovou věc, jako téměř osudově danou jistotu. Obvykle to nedělá žádné velké škody. Problém je, když jde o ekonomiku. Pak může být předpojatost problém.
Luboš Smrčka
Argentina: Pokusná laboratoř moderní ekonomie
Nový argentinský prezident Javier Milei zahájil asi největší ekonomický experiment od transformace postkomunistických ekonomik a od čínských reforem. A třetí největší od novozélandských reforem Rogera Douglase před čtyřiceti lety
Luboš Smrčka
Stoletý stařík, který změnil svět
Smrt Henryho Kissingera s konečnou platností uzavřela 20. století. Století, které bylo podobně rozporuplné, jako byl rozporuplný i sám Henry Kissinger: Nositel Nobelovy ceny míru, pro některé válečný zločinec.
Luboš Smrčka
Měli bychom s eurem nižší inflaci?
Podle informace Eurostatu poklesla inflace v říjnu v eurozóně na úroveň 2,9 procenta v meziročním vyjádření. Což je tedy o hodně lepší číslo, než v jaké jsme mohli doufat při stejném srovnání my (bylo to 9,5 procenta).
Luboš Smrčka
Konec Erdoganovy doktríny
Před několika týdny oslavila ekonomická věda (za tichého nezájmu médií) naprosté vítězství nad tezí, kterou by bylo možné v nadsázce nazvat Erdoganova doktrína. Ta zní (přesněji ta zněla): S inflací lze bojovat zlevňováním peněz.
Luboš Smrčka
Proč nerosteme? Protože proto!
Letošní růst ekonomiky je nerůst, řekl by prezident Klaus. On je to ve skutečnosti pokles – jakkoliv v pásmu, které by bylo lépe nazývat stagnací. Protože několik desetin je v tak agregovaném ukazateli, jako HDP, vlastně nula.
Luboš Smrčka
BRICS? Jako opravdu?
Summit BRICS v Johannesburgu vyvolal novou lavinu úvah o konci západní moci a nástupu nových zemí na světové kolbiště. Přesně to stejné poslouchám již 22 let od chvíle, kdy Jim O ́Neill z Goldman Sachs s tím názvem přišel.
Luboš Smrčka
Za nulové sociální dávky!
Většinu lidí to asi hodně překvapí, ale pokud by tato země škrtla najednou všechny platby občanům, které lze alespoň trochu označit za sociální dávky, schodek rozpočtu (aktuální) by se nesnížil ani o polovinu.
Luboš Smrčka
Kroupy nic nepopírají. Ani ledové
Nejsem klimatický alarmista. Pochybuji naopak, že za stav planety či tak zvané globální oteplování může lidská činnost. Ale letní závěje ledových krup nebudu používat jako podporu mých pochybností, protože závěje nic nedokazují.
Luboš Smrčka
Nic není zadarmo, i hotovost má náklady
Rád bych nadšené příznivce hotovosti upozornil, že nic není zadarmo. I hotovost má náklady. Možná nejsou tak vidět, jako náklady bezhotovostních plateb. Ale když něco není očividné, neznamená to neexistenci.
Luboš Smrčka
Mezi rozpočtovou Skyllou a Charybdou
Neříkám, že je úplně jedno, zda je v pololetí schodek státního rozpočtu 215 miliard nebo 271 miliard korun. Je to sakra rozdíl. Ale o budoucí české prosperitě bude rozhodovat něco jiného.
Luboš Smrčka
Nebojte se. Chtějte víc peněz
Nebojte se, řekněte si o přidání, pomůžete sobě i ekonomice. Vážně, je to tak. Výzkum společnosti PwC odhalil, že v disciplíně „chci za svoji práci více peněz“ jsou Češi nejhorší na světě. Tedy ze zkoumaných zemí.
Luboš Smrčka
O zemi žijící na dluh
Budu vám vyprávět pohádku o zemi, která si zvykla žít na dluh. Ta země se jmenuje Česká republika. V rámci úspor se rozhodla říkat si jenom Česko, má to méně písmenek. Ale jinak se v ní rozhazuje plnými hrstmi.
Luboš Smrčka
Vida, jak političky fungují
Francouzský Playboy si mne ruce. Státní tajemnice (což je ve Francii prakticky členka vlády) Marléne Schiappa vyprodala náklad 100 tisíc výtisků a zřejmě vyprodá i 60 tisíc kusů dotisku. A to jsou její fotky vskutku decentní.
Luboš Smrčka
Statistika jsou přesné součty nepřesných čísel
Statistika je samozřejmě důležitá. Ekonomové ostatně mají rádi statistiky, bez nich by byli v mnoha směrech v koncích. A proto také vědí lépe než kdo jiný, že statistika je skutečně jenom přesný součet nepřesných čísel.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 361
- Celková karma 21,50
- Průměrná čtenost 1391x