Ministr životního prostředí Richard Brabec dostal od svého šéfa Andreje Babiše jeden základní úkol: za každou cenu uklidnit ekologisty a zelené teroristy, protože se ministr financí chce před národem profilovat především jako stavitel dálnic. Aby dostaly dálnice „zelenou“, je třeba obětovat cokoliv. Nebo skoro cokoliv.
Nejprve byl Brabec minimálně z jedné strany obklopen lidmi blízkými právě Bursíkovi. Náměstkem se stal například Jan Kříž, kterého si prapůvodně přivedl na ministerstvo v roce 2007 Martin Bursík jako dohled nad správným směřováním peněz z evropských fondů. Velký vliv na úřadu má znovu Ladislav Miko - biolog, bývalý ministr životního prostředí a především spoluzakladatel Bursíkovy současné strany LES (což je pátá stranická příslušnost Martina Bursíka, pokud Občanské fórum a Občanské hnutí počítáme jako dvě formace). Zlí jazykové tvrdí, že většina vedení ministerstva (včetně ministra) nemá o ochraně životního prostředí ani potuchy a všichni, kdo problémy odborně znají, jsou tak nebo onak spjati s érou Martina Bursíka.
Každopádně ředitel NP Šumava byl první oběť, alespoň první viditelná oběť toho, jak se změnily poměry. Jiří Mánek byl odvolán (přesnější formulace by zněla „byl donucen se odvolat“) ve chvíli, kdy vyřešil efektivně kůrovcovou krizi, kdy se díky aktivnímu postupu Národního parku dařilo řešit palčivé problémy s nezaměstnaností v šumavských obcích a kdy běží projednávání senátního návrhu zákona o NP Šumava. A jak ředitel odcházel, ministerstvo naopak přišlo s novým Plánem péče o Národní park Šumava, který je především podstatně vstřícnější ke škodlivým broučkům nežli k lidem a který podle samotného ministra směřuje během historicky krátké doby k jednomu cíli, totiž postupně změnit celé území NP Šumava v bezzásahovou zónu.
Co to znamená? Ztrátu stovek nebo spíše tisíců pracovních míst. A jakési patologické uspokojení Martinů Bursíků a jim podobných. A také roztrhání dohody z roku 2012 o velikostech bezzásahových zón a o velikosti prvního ochranného pásma. Tuto dohodu udělal stát s obcemi a s krajskými orgány, znamenala postupné zvětšení první zóny (což není to stejné jako bezzásahová zóna, ale v podstatě se příliš neliší) postupně na 35 procent plochy parku. A teď se dozvídáme, že „převážná část území parku bude postupně směřovat do bezzásahového režimu“. A co za to pan ministr dá městům jako Kašperské Hory nebo Volary, který ty lesy na Šumavě PATŘÍ? Suché z nosu jako obvykle? A co dá stovkám lesních dělníků, kteří díky experimentům pánů jako Brabec, Miko nebo Bursík chodí místo s pilou do lesa k přepážce na pracák? To pana exministra Bursíka, který si (když seděl ve vládě) svoje domy opravil za státní dotace, asi příliš nezajímá.
Nebo takové rozšíření letiště Vodochody. Pět let probíhalo řízení EIA – posouzení vlivu na životní prostředí. Po pěti letech bylo stanovisko vydáno a konečně se mohlo začít mluvit o uskutečnění projektu. Vzápětí ministr Richard Brabec prohlásil, že jeho úřad „zahájil předběžné posouzení již vydaného stanoviska“.
Já chápu, že lidem v okolí letiště se nelíbí jeho rozšíření. Jistě není o co stát. Jenže v této zemi se nikomu nelíbí nic, to už je norma, kterou částečně vytvořili, ale hlavně podporují a zneužívají ekoteroristé. Ať kurovec sežere Šumavu a už ani metr asfaltu! A hlavně zvýšit podporu výkupu z obnovitelných zdrojů, ať k těm desítkám miliard korun, co Martin Bursík (hrdý autor zákona o podpoře OZ) a jemu podobní občanům z kapes už vytahali, zaplatí lidé ještě další a další peníze. A komu asi patřily pozemky nejlépe použitelné pro větrné elektrárny? Kdo na tomhle zeleném byznyse nejvíc vydělává?
Tak jako za podporou obnovitelných zdrojů nikdy nebyla ani špetka ochrany přírody, není láska k tetřevu ani za nynějším šumavským extempore a vystrnaděním úspěšného ředitele NP. A stejně jako za OZ platíme krvavé peníze, budeme je platit i za sežranou Šumavu. A majitelé letiště zaplatí velké peníze za to, že v této zemi je na každý prd třeba deset ministerských razítek.
