Sobota 15. května 2021, svátek má Žofie
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Sobota 15. května 2021 Žofie

Kde končí rozum, tam začíná politika, aneb o exekucích a vysavačích

30. 04. 2014 7:16:34
V politických kruzích probíhá již delší dobu diskuse o teritorialitě v exekučních řízeních. Na první pohled poměrně rozumná myšlenka v sobě skrývá několik opravdu nebezpečných nášlapných min, které ekonoma musí vyděsit.

Princip teritoriality má v jednoduchosti znamenat, že by jednotlivé exekuce dostávali místně příslušní exekutoři „přidělené" a to nejspíše podle krajů (přitom není jasné, zda krajů soudních nebo správních, v čemž je značný rozdíl), nebo podle okresů. Klíčovým prvkem na tomto systému z pohledu ekonoma je, že by vůle věřitele byla nulitní.

Jednoduše formulováno současný stav znamená, že pokud se jako věřitel domohu exekučního titulu (například pravomocného rozsudku), pak podám návrh na nařízení exekuce a vyberu si exekutorský úřad podle svého uvážení. Mnoho věřitelů nemá s exekucemi příliš zkušeností, takže si vybere úřad ad hoc, často asi teritoriálně. Avšak věřitelé s mnoha dlužníky (například banky, telekomunikační společnosti, dodavatelé energií a mnozí další) mají poměrně přesný přehled o kvalitě práce exekutorských úřadů, takže povětšinou zadávají vymáhání svých pohledávek pouze jednomu nebo několika málo exekutorům.

Všimněme si základní premisy, totiž že exekutora si vybírá věřitel, nikoliv dlužník. Primitivní příklad: když přijdete pro vysavač do elektra, také nemáte povinnost koupit Rowentu, ale vybíráte si z většího množství značek.

Teritorialita by do tohoto nesporně spravedlivého principu významným způsobem zasáhla. Principiálně by byl exekutor zvolen dlužníkem. Totiž situace je ta, že soudem příslušným v případě dluhu je soud v místě trvalého bydliště dlužníka. Takže exekutor by se přiděloval podle toho, kde by měl dlužník hlášené své trvalé bydliště.

To je však vlastně jenom zjevné okleštění práv věřitele. Pokud pohledávku chápeme jako určitý soubor práv, pak jedním z těchto práv nutně je i právo volby způsobu vymáhání. Výběr exekutora (tedy sice privátního subjektu, ale vykonatele vůle soudu) k nim naprosto zjevně patří. Pokud je mi státem uzmuto, jde o nespornou újmu, za kterou nedostávám jako majitel práv adekvátní náhradu.

Tento závěr ještě bude dosti podstatný.

A nyní si vezměme příklad z minulosti. Před privatizací exekutorské agendy, tedy před rokem 2001, byla vymahatelnost pohledávek uváděna ve výši tří procent z jejich objemu. Tehdejší soudní vykonavatelé (dodnes ostatně existující a pracující jako alternativa systému soukromých exekutorů) byli vlastně tím systémem, ke kterému by vedla teritorialita. Vykonavatelé jsou zaměstnanci soudu do jisté míry, ale pouze nepřímo, zainteresovaní na svém úspěchu. V případě zavedení teritoriality soukromých exekutorů by tito zůstali soukromými osobami, ale s jistým přílivem zakázek (v rámci teritoria se totiž mají případy přidělovat „poměrně", což znamená, že pokud by v teritoriu bylo deset exekutorů na 80 000 exekucí, každý by měl osm tisíc případů bez ohledu na svoji výkonnost).

Došlo by k velmi zvláštní situaci. Exekutor by byl i nadále vykonavatelem vůle soudu, dokonce oproti dnešku by měl zaručený příliv případů, stal by se však v podstatě zcela nezávislý na jakémkoliv přání věřitele, tedy sklutečného majitele pohledávek, které by vykonával. Došlo by k nejhorší možné kombinaci - soukromník by se stal monopolistou ve "svém dílu pohledávek". Vlastně moc dobře víme, jak se chovají monopoly.

Každý člověk se chová nějakým tržním způsobem, určitým způsobem se začleňuje do dělby práce a vztahů s jinými lidmi a s jinými ekonomickými subjekty. Co se stane, pokud exekutor (podnikatelský subjekt) vstopupí do monopolistické situace zajištěného přísunu exekučních případů? Ekonomická logika pak velí pracovat s minimem zaměstnanců a soustředit se na případy, kde zcela zjevně majetek nebo příjem u dlužníka existuje, protože vymožení je pak levné a pro exekutora vysoce ziskové. Všechny složitější případy by exekutor nechal být, protože by bylo třeba vynaložit na vymáhání nemalé náklady s vidinou nejistého výnosu. Jediné, co by ekonomicky přemýšlející exekutor činil, by byly nejlevnější kroky, které by ho uchránili před výtkou nečinnosti. Rozesílal by tedy dopisy se žádostmi o součinnost. Po několika letech poštovních tanečků by oznámil nevymahatelnost pohledávky a poslal věřiteli (ano, tak to je!) účet za svopje náklady a "služby". Exekutorovi v monopolistickém postavení se totiž nevyplatí velké množství pohledávek vymáhat.

Nynější systém soukromých exekutorů přináší věřitelům obvykle 30 až 40 procent dluhu, v případě teritoriality by ale došlo k drastickému poklesu. Pravděpodobně nikoliv na zmíněná tři procenta, ale jistě daleko blíže k nim než k současnému stavu.

Rozdíl mezi nynějšími dejme tomu 40ti procenty a budoucími teoretickými třeba deseti procenty je finančně vyjádřenou újmou věřitelů, ke které by došlo zavedením principu teritoriality. Můžeme se pouze dohadovat o tom, o jak velkou sumu jde - Exekutorská komora totiž zveřejňuje jenom hanebné minimum statistických údajů, ve skutečnosti bychom to mohli nazvat spíše hanebnou nulou. Možná by bylo nejlepší donutit před nějakými zmatenými pokusy o novelizaci Exekučního řádu tajnůstkářskou komoru zákonem nejprve k úplnému zveřejnění statistik za celou dobu její činnosti a pak teprve debatovat o změnách. Neboť legislativa nemá být o dojmech, ale o pojmech a těžko si představit novelizaci ekonomicky důležitéhjo zákona před tím, než vůbec víme, jak tento zákon funguje ve stávající podobě.

Pracujme nicméně s tím, že nyní vymožená částka je 17 až 20 miliard korun ročně. Suma vymožená po případné teritorialitě by pak mohla být asi 5 miliard korun. Rozdíl je dramatický. A těžko si představit, že by se věřitelé jenom tak vzdali částky někde mezi dvanácti až patnácti miliardami korun. To je vyčíslení oné újmy, kterou by stát způsobil změnou legislativy.

Ve skutečnosti tedy platí: Proti teritorialitě stojí všechny ekonomická argumenty. Neexistuje jakýkoliv hospodářský důvod, proč teritorialitu zavádět.

Na závěr by se slušela ještě jedna poznámka. V této souvislosti se často mluví o teritorialitě notářů a teritorialitě insolvenčních správců. V obou případech reálně teritorialita vůbec neexistuje. U notářů se vyskytuje pouze ve věci dědických řízení. U insolvenčních správců zase jenom u části insolvenčních řízení (těch menších, zvláštní správci mají celorepublikovou působnost) a navíc si věřitelé mohou soudem přiděleného správce poměrně snadno převolit a vybrat si podle svého uvážení jiného.

Autor: Luboš Smrčka | středa 30.4.2014 7:16 | karma článku: 16.64 | přečteno: 880x

Další články blogera

Luboš Smrčka

Madoffové odcházejí, naivita je věčná a regulace nepomohou

Na Bernarda Madoffa se lze podívat dvěma způsoby. Jako podvodníka a zločince, který připravil ohromné množství lidí o peníze a přeneseně vlastního syna o život. Nebo jako na podivné zrcadlo našeho světa.

26.4.2021 v 8:18 | Karma článku: 15.46 | Přečteno: 314 | Diskuse

Luboš Smrčka

SuperLiga? SuperPrůšvih! Aneb očima ekonoma

Světové fotbalové prostředí přestalo na pár dnů řešit, kdo v Čechách nahradí Peltu, a skočilo po revoluční myšlence dvanácti velkoklubů a jejich SuperLize. Nebudu posté popisovat podstatu. Jiní to udělali lépe.

21.4.2021 v 12:56 | Karma článku: 15.75 | Přečteno: 331 | Diskuse

Luboš Smrčka

Proč je politická korektnost zhouba

Politická korektnost je jeden z nesmírných omylů naší doby. A také jeden z velkých ekonomických problémů. Politická korektnost v podstatě (mimo jiné) znamená, že některé informace jsou tabu, nelze je zjistit.

8.3.2021 v 8:38 | Karma článku: 31.47 | Přečteno: 842 | Diskuse

Luboš Smrčka

Proč má Ivermektin zpoždění a proč nepoužíváme léky na „první dobrou“

Dnes už názvy Contergan či Kevadon něco říkají jen odborníkům a fandům historie farmaceutického průmyslu. A také těm několika málo z desítek tisíc postižených dětí, kterým se podařilo dosáhnout více než šedesáti let věku.

3.3.2021 v 10:37 | Karma článku: 28.51 | Přečteno: 991 | Diskuse

Další články z rubriky Ekonomika

Martin Pýcha

Ekologizací k vysokým cenám potravin a potravinové nesoběstačnosti

Téměř čtvrtina zemědělské půdy ČR má být do sedmi let v režimu ekologického zemědělství, to plánuje Ministerstvo zemědělství. Snaha prosazovat biopotraviny za každou cenu, ale zvýší ceny potravin a zhorší potravinovou soběstačnost

14.5.2021 v 15:08 | Karma článku: 13.92 | Přečteno: 241 | Diskuse

Jaromír Tichý

OBCHOĎÁK TVRDEJ CHLEBA MÁ - DÍL PRVNÍ: S KÝM BUDU JEDNAT?

Pracujete jako obchodní zástupce zaměřený na firemní klientelu a vaši šéfové vám neporadili kam a na koho se zaměřit? Koho oslovit? Trestuhodné! Kolegové vám nemají zájem radit? Pochopitelné! Co si počít?

14.5.2021 v 13:55 | Karma článku: 3.23 | Přečteno: 126 | Diskuse

Petr Kalina

Biometan – nástroj k dosažení emisních úspor či inovativní investice roku?

V letošním roce se sešlo hned několik faktorů, které oživily zájem o biometan, a to na všech možných úrovních. Ale pojďme raději pěkně popořádku...

14.5.2021 v 7:58 | Karma článku: 4.72 | Přečteno: 148 | Diskuse

Martin Faltýn

Když někdo neřekne celou pravdu, uvádí v omyl nebo přímo lže?

ČT24 dnes snaživě informovala o nových celních pravidlech od července pro zásilky ze zemí mimo EU. To by bylo chvályhodné, kdyby nezamlčela dva poměrně podstatné detaily. Záměrně?

13.5.2021 v 16:08 | Karma článku: 28.76 | Přečteno: 1130 | Diskuse

Petr Borovec

Umělí problém roku 2021.

Bonusový článek. O tom co víme dnes a jaký jsou předpoklady vývoje situace. O problému, který byl uměle a zbytečně vytvořený a bude stát spoustu cílů lidi a způsobí utrpení.

13.5.2021 v 10:35 | Karma článku: 9.02 | Přečteno: 1026 | Diskuse
Počet článků 302 Celková karma 20.89 Průměrná čtenost 1405

Jsem původním povoláním biolog, ale od roku 1990 se zabývám ekonomikou, především podnikovou. Specializuji se na problematiku sanací a restrukturalizací. Profesor podnikové ekonomiky na Vysoké škole ekonomické v Praze.

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

více

Najdete na iDNES.cz