Sobota 19. června 2021, svátek má Leoš
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Sobota 19. června 2021 Leoš

Kde končí rozum, tam začíná politika, aneb o exekucích a vysavačích

30. 04. 2014 7:16:34
V politických kruzích probíhá již delší dobu diskuse o teritorialitě v exekučních řízeních. Na první pohled poměrně rozumná myšlenka v sobě skrývá několik opravdu nebezpečných nášlapných min, které ekonoma musí vyděsit.

Princip teritoriality má v jednoduchosti znamenat, že by jednotlivé exekuce dostávali místně příslušní exekutoři „přidělené" a to nejspíše podle krajů (přitom není jasné, zda krajů soudních nebo správních, v čemž je značný rozdíl), nebo podle okresů. Klíčovým prvkem na tomto systému z pohledu ekonoma je, že by vůle věřitele byla nulitní.

Jednoduše formulováno současný stav znamená, že pokud se jako věřitel domohu exekučního titulu (například pravomocného rozsudku), pak podám návrh na nařízení exekuce a vyberu si exekutorský úřad podle svého uvážení. Mnoho věřitelů nemá s exekucemi příliš zkušeností, takže si vybere úřad ad hoc, často asi teritoriálně. Avšak věřitelé s mnoha dlužníky (například banky, telekomunikační společnosti, dodavatelé energií a mnozí další) mají poměrně přesný přehled o kvalitě práce exekutorských úřadů, takže povětšinou zadávají vymáhání svých pohledávek pouze jednomu nebo několika málo exekutorům.

Všimněme si základní premisy, totiž že exekutora si vybírá věřitel, nikoliv dlužník. Primitivní příklad: když přijdete pro vysavač do elektra, také nemáte povinnost koupit Rowentu, ale vybíráte si z většího množství značek.

Teritorialita by do tohoto nesporně spravedlivého principu významným způsobem zasáhla. Principiálně by byl exekutor zvolen dlužníkem. Totiž situace je ta, že soudem příslušným v případě dluhu je soud v místě trvalého bydliště dlužníka. Takže exekutor by se přiděloval podle toho, kde by měl dlužník hlášené své trvalé bydliště.

To je však vlastně jenom zjevné okleštění práv věřitele. Pokud pohledávku chápeme jako určitý soubor práv, pak jedním z těchto práv nutně je i právo volby způsobu vymáhání. Výběr exekutora (tedy sice privátního subjektu, ale vykonatele vůle soudu) k nim naprosto zjevně patří. Pokud je mi státem uzmuto, jde o nespornou újmu, za kterou nedostávám jako majitel práv adekvátní náhradu.

Tento závěr ještě bude dosti podstatný.

A nyní si vezměme příklad z minulosti. Před privatizací exekutorské agendy, tedy před rokem 2001, byla vymahatelnost pohledávek uváděna ve výši tří procent z jejich objemu. Tehdejší soudní vykonavatelé (dodnes ostatně existující a pracující jako alternativa systému soukromých exekutorů) byli vlastně tím systémem, ke kterému by vedla teritorialita. Vykonavatelé jsou zaměstnanci soudu do jisté míry, ale pouze nepřímo, zainteresovaní na svém úspěchu. V případě zavedení teritoriality soukromých exekutorů by tito zůstali soukromými osobami, ale s jistým přílivem zakázek (v rámci teritoria se totiž mají případy přidělovat „poměrně", což znamená, že pokud by v teritoriu bylo deset exekutorů na 80 000 exekucí, každý by měl osm tisíc případů bez ohledu na svoji výkonnost).

Došlo by k velmi zvláštní situaci. Exekutor by byl i nadále vykonavatelem vůle soudu, dokonce oproti dnešku by měl zaručený příliv případů, stal by se však v podstatě zcela nezávislý na jakémkoliv přání věřitele, tedy sklutečného majitele pohledávek, které by vykonával. Došlo by k nejhorší možné kombinaci - soukromník by se stal monopolistou ve "svém dílu pohledávek". Vlastně moc dobře víme, jak se chovají monopoly.

Každý člověk se chová nějakým tržním způsobem, určitým způsobem se začleňuje do dělby práce a vztahů s jinými lidmi a s jinými ekonomickými subjekty. Co se stane, pokud exekutor (podnikatelský subjekt) vstopupí do monopolistické situace zajištěného přísunu exekučních případů? Ekonomická logika pak velí pracovat s minimem zaměstnanců a soustředit se na případy, kde zcela zjevně majetek nebo příjem u dlužníka existuje, protože vymožení je pak levné a pro exekutora vysoce ziskové. Všechny složitější případy by exekutor nechal být, protože by bylo třeba vynaložit na vymáhání nemalé náklady s vidinou nejistého výnosu. Jediné, co by ekonomicky přemýšlející exekutor činil, by byly nejlevnější kroky, které by ho uchránili před výtkou nečinnosti. Rozesílal by tedy dopisy se žádostmi o součinnost. Po několika letech poštovních tanečků by oznámil nevymahatelnost pohledávky a poslal věřiteli (ano, tak to je!) účet za svopje náklady a "služby". Exekutorovi v monopolistickém postavení se totiž nevyplatí velké množství pohledávek vymáhat.

Nynější systém soukromých exekutorů přináší věřitelům obvykle 30 až 40 procent dluhu, v případě teritoriality by ale došlo k drastickému poklesu. Pravděpodobně nikoliv na zmíněná tři procenta, ale jistě daleko blíže k nim než k současnému stavu.

Rozdíl mezi nynějšími dejme tomu 40ti procenty a budoucími teoretickými třeba deseti procenty je finančně vyjádřenou újmou věřitelů, ke které by došlo zavedením principu teritoriality. Můžeme se pouze dohadovat o tom, o jak velkou sumu jde - Exekutorská komora totiž zveřejňuje jenom hanebné minimum statistických údajů, ve skutečnosti bychom to mohli nazvat spíše hanebnou nulou. Možná by bylo nejlepší donutit před nějakými zmatenými pokusy o novelizaci Exekučního řádu tajnůstkářskou komoru zákonem nejprve k úplnému zveřejnění statistik za celou dobu její činnosti a pak teprve debatovat o změnách. Neboť legislativa nemá být o dojmech, ale o pojmech a těžko si představit novelizaci ekonomicky důležitéhjo zákona před tím, než vůbec víme, jak tento zákon funguje ve stávající podobě.

Pracujme nicméně s tím, že nyní vymožená částka je 17 až 20 miliard korun ročně. Suma vymožená po případné teritorialitě by pak mohla být asi 5 miliard korun. Rozdíl je dramatický. A těžko si představit, že by se věřitelé jenom tak vzdali částky někde mezi dvanácti až patnácti miliardami korun. To je vyčíslení oné újmy, kterou by stát způsobil změnou legislativy.

Ve skutečnosti tedy platí: Proti teritorialitě stojí všechny ekonomická argumenty. Neexistuje jakýkoliv hospodářský důvod, proč teritorialitu zavádět.

Na závěr by se slušela ještě jedna poznámka. V této souvislosti se často mluví o teritorialitě notářů a teritorialitě insolvenčních správců. V obou případech reálně teritorialita vůbec neexistuje. U notářů se vyskytuje pouze ve věci dědických řízení. U insolvenčních správců zase jenom u části insolvenčních řízení (těch menších, zvláštní správci mají celorepublikovou působnost) a navíc si věřitelé mohou soudem přiděleného správce poměrně snadno převolit a vybrat si podle svého uvážení jiného.

Autor: Luboš Smrčka | středa 30.4.2014 7:16 | karma článku: 16.64 | přečteno: 880x

Další články blogera

Luboš Smrčka

Biden sklízí Trumpa protože za rohem je Čína

Průlom po sedmnácti letech! Na dohled je ukončení nejdelšího obchodního sporu mezi USA a EU. Ten se sice týká státní podpory v od běžného spotřebitele odtažité oblasti výroby letadel, ale soužil milovníky vína i motorek.

18.6.2021 v 7:51 | Karma článku: 8.61 | Přečteno: 221 | Diskuse

Luboš Smrčka

Ještě že středověk neznal motorovou pilu

Občas slýchávám, o kolik blíže měli naši předkové k přírodě, jak s ní žili v symbióze a především – jak tu přírodu NENIČILI. Obávám se, že jde o jeden z velkých romantizujících omylů, který utváří naše přemýšlení o světě.

26.5.2021 v 8:12 | Karma článku: 27.32 | Přečteno: 584 | Diskuse

Luboš Smrčka

Počasí není klima, výkyv není trend

Letošní jaro je studené. Kdyby se to stalo před padesáti lety, u tohoto konstatování bychom také s klidem skončili. Prostě je to studenější a docela deštivý začátek přirozeného koloběhu. Tečka. Od jisté doby jde o „politiku“.

18.5.2021 v 8:15 | Karma článku: 19.45 | Přečteno: 568 | Diskuse

Luboš Smrčka

Madoffové odcházejí, naivita je věčná a regulace nepomohou

Na Bernarda Madoffa se lze podívat dvěma způsoby. Jako podvodníka a zločince, který připravil ohromné množství lidí o peníze a přeneseně vlastního syna o život. Nebo jako na podivné zrcadlo našeho světa.

26.4.2021 v 8:18 | Karma článku: 16.27 | Přečteno: 344 | Diskuse

Další články z rubriky Ekonomika

Petr Borovec

Proč být radši investorem než filantropem.

Pokud chceš zlepšit svět k lepšímu, kým se staneš? Filantropem, nebo Investorem. Ekonomové mají jasno.

18.6.2021 v 16:20 | Karma článku: 4.87 | Přečteno: 87 | Diskuse

Luboš Smrčka

Biden sklízí Trumpa protože za rohem je Čína

Průlom po sedmnácti letech! Na dohled je ukončení nejdelšího obchodního sporu mezi USA a EU. Ten se sice týká státní podpory v od běžného spotřebitele odtažité oblasti výroby letadel, ale soužil milovníky vína i motorek.

18.6.2021 v 7:51 | Karma článku: 8.61 | Přečteno: 221 | Diskuse

Richard Neugebauer

Inflace je zlo a příliš nízká nezaměstnanost je katastrofa

Zdánlivě se nic hrozného neděje. Mladé trápí drahé byty v Praze, staří se poněkud uklidnili rostoucími důchody, "záslužné profese" se konečně dočkaly prémií ... ale časovaná bomba tiká ....

17.6.2021 v 8:20 | Karma článku: 19.40 | Přečteno: 404 | Diskuse

Markéta Šichtařová

Vládní i opoziční populismus nezná mezí

Už koncem července 2020 premiér Andrej Babiš navrhl zvýšení valorizace důchodů o 60 korun. Spoluvládní ČSSD v tom viděla příležitost.

16.6.2021 v 8:00 | Karma článku: 45.17 | Přečteno: 9361 | Diskuse

Lukas Baloga

Vývoj „korona" farmaceutických firem

Farmaceutické společnosti, které dokázaly nejrychleji vyvinout vakcínu na koronavirus, vytěžily nejvíce z recese, ze které se pomalu vzpamatováváme.

14.6.2021 v 11:04 | Karma článku: 7.51 | Přečteno: 315 | Diskuse
Počet článků 305 Celková karma 17.59 Průměrná čtenost 1396

Jsem původním povoláním biolog, ale od roku 1990 se zabývám ekonomikou, především podnikovou. Specializuji se na problematiku sanací a restrukturalizací. Profesor podnikové ekonomiky na Vysoké škole ekonomické v Praze.

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

více

Najdete na iDNES.cz