Jistě, nikdo asi netouží po minaretu na Řípu. Ale podívejme se na problém z poněkud jiné strany.
Pátral jsem ve veřejných zdrojích po počtu dětí zplozených všemi devíti členy Hnutí Úsvit a došel jsem k číslu sedm. Možná je jich malinko více, členové tohoto podnikatelského projektu se dětmi zrovna nechlubí, takže je u některých nejisté, zda svoje ratolesti dokonce netají. Avšak jedno nebo dvě opomenutá děcka na věci stejně nic nezmění.
Malá lekce z demografie pro pana Okamuru a ostatní. Hranice prosté reprodukce, kdy každá další generace má ALESPOŇ tolik jedinců, jako generace předchozí, je dána hodnotou 2,1 až 2,14 živě narozeného dítěte na jednu ženu v produktivním věku. Tomuto údaji se obvykle říká plodnost neboli fertilita. Vezmeme-li, že členové hnutí se dohromady (bez ohledu na pohlaví, to je nyní vedlejší) přičinili o celková čísla sedm dětí lomeno devíti členy, pak jde o porodnost 0,77 živě narozeného dítěte na jednu ženu v produktivním věku. A to počítám i syna pana Okamury, který není Čech, alespoň ne v tom smyslu, že by žil v České republice, pan Okamura ho má s cizinkou. Celková statistika za členy hnutí by tak měla být ve skutečnosti ještě horší (0,66).
Co z toho plyne, o tom za chvíli. Jenom stojí za zmínku, že výkon členů Hnutí Úsvit je hanebný a je dokonce daleko za celkovým číslem České republiky – plodnost dosahuje v poslední době hodnot mezi 1,2 a 1,5. To je ovšem jenom o něco pomalejší verze vymírání než vymírání podle Okamury.
Odbočme ke kandidátům hnutí do Evropského parlamentu (neboť k těmto volbám se ona sladká bílá ovečka nakopávající tu hnusnou ovci černou pne). Donedávna byla číslem jedna Klára Samková. Na jejím kontě je jedna dcera, a aniž bych chtěl být hrubý, pravděpodobnost dosažení koeficientu 2,14 je zde poměrně nízká. Číslem tři je Kateřina Radostová. Nula dětí, ročník 1977, takže buď směřuje do Štrasburku na mateřskou dovolenou, nebo se koeficient 2,14 ztrácí v dálce nedosažitelné. Současnou jedničkou je Roman Škrabánek – ročník 1967, z veřejných zdrojů není známo, že by nějaké ženě pomohl směrem k jejímu úkolu přispět národu alespoň k té prosté reprodukci.
Sečteno a spočítáno – devět členů hnutí a tři kandidáti do EP mají dohromady osm dětí na dvanáct současných dospělých. A to pořád do oněch osmi dětí počítáme i Ruye, syna pana Okamury, jehož vliv na prostou reprodukci českého národa se rovná nule.
Vážení a milí lidé z Úsvitu a okolí. Pokud se nevzpamatujete a nezačnete se množit, uvolníte v prostoru současné České republiky v následující generaci 17 až 18 míst pro imigranty. Možná to nechápete, ale je to vlastně jednoduché.
Představme si generaci, která má pro zjednodušení jeden milion příslušníků, půl muži a půl ženy (ve skutečnosti to bude asi 520 na 480 tisíc ve prospěch mužů, ale tento aspekt věci vynechme, ať je to celé pochopitelnější). Kolik příslušníků bude mít následující generace v případě, že v oné milionové generaci dosáhne porodnost úsviťácké hodnoty 0,77 na jednu ženu? Fascinujících 385 tisíc. Tedy z populace jeden milion se během jediné generace stane populace o síle 385 tisíc příslušníků! Dovedete si vůbec představit, jaké to bude mít dopady na ekonomiku, životní úroveň a všechno ostatní?
Opravdu bych uvítal, kdyby o „problémech s imigranty“ mluvili lidé, kteří národu odevzdali, co mu odevzdat mají, tedy dostatek dětí do další generace. Absolutně nedostatečný počet dětí je reálný ekonomický problém (který se projeví již během příštích patnácti let a drasticky pak za 25 až třicet let). Takže ve skutečnosti velká potíž pro ČR naopak je, že zájem o imigraci do této země klesá. A lidé, jako Tomio Okamura, Kateřina Radostová, Roman Škrabánek a zbytek povětšinou bezdětného Úsvitu, tomu nasazují korunu hlouposti. Kdyby se místo přitroublých gest přičinili o úsviťácký babyboom, udělali by lepší věc.
