Takže nepřekvapí, že kdo se i jenom zběžně projde seznamy kandidátů, skoro všude najde lidi, kterým dát hlas prostě nechce a také lidi, které by v Zastupitelstvu hlavního města Prahy rád viděl.
Třeba a jenom namátkou. Hnutí Pro Prahu vede Zbyněk Passer, který se mně osobně docela líbí a i když je to konkurence, pro něj bych vcelku klidně ruku zvednul. Ale nikdo nemůže chtít, abych zároveň s ním posílal do pražského Zastupitelstva Pavla Ždárského, který ještě nedávno v dresu ODS obhajoval nechutně účelové rozdělení města na deset obvodů. A může mi být docela sympatická kandidátní listina stejného hnutí třeba na Praze 1, ale abych kvůli tomu volil Oldřicha Lichtenberga, který produkoval pro sociální demokraty monstrkoncerty a režíroval jejich kampaně v časech Jiřího Paroubka? Nebo na kandidátce ANO najdu lidi, kteří jsou určitě zajímaví, které znám a věřím jim. A pak spoustu, kterým se mi hlas dát nechce – tím neříkám, že jsou špatní, prostě je neznám. Ale znám jiné lidi z jiných stran a ti mi vyhovují, tak proč si s tím trochu nepohrát?
V obecních volbách totiž má občan možnost tak zvaného panašování, což v této souvislosti znamená výběr kandidátů napříč stranami. Když to přeženu, tak si můžete u volební urny říct, že dáte hlas jenom profesorům a docentům (abych nebyl krácen) a sestavit si svojí „vědeckou“ kandidátku. Nebo si vybrat pouze lékaře, ekonomy nebo jenom právníky (i když řada lidí by možná volila všechny ostatní kromě právníků a také platí, že právě v tomto oboru není hnedka každý JUDr. A na první pohled poznatelný).
Nechme extrémů. Je prostě možné vzít si tu obrovskou plachtu, věnovat tomu nějaký čas a vybrat si lidi, ve které má ten který konkrétní volič důvěru. Nesnášet vás budou členové volebních komisí, protože se z toho při počítání hlasů zblázní, ale to je život a jejich občanská odpovědnost (ostatně mírně honorovaná).
A teď jednoduchý návod na panašování. Především se nebojte, že se někde za plentou musíte probírat onou obrovskou plachtou. Volební lístky byste měli mít minimálně tři dny před volbou ve své poštovní schránce. Pokud ne, lze si je vyzvednout na obvodním úřadě. Takže není problém si to pěkně v klidu nachystat doma.
Můžete zaškrtnout celou jednu stranu a k ní třeba deset lidí z jiných kandidátek. V případě pražských celoměstských voleb to bude znamenat, že 55 hlasů dostanou podle pořadí ti kandidáti, kteří jsou na kandidátce zaškrtnuté strany. Představme si, že ostatních deset zaškrtnutých bude ze tří kandidátek – potom třeba pět hlasů dostane jedna z nich, čtyři druhá a jeden ta poslední. Zároveň se pokusíte vybrané kandidáty poslat nahoru pořadím uvnitř jejich formace, zvýšíte tedy pravděpodobnost, že právě oni se dostanou do zastupitelstva.
Můžete také vybrat třeba dvacet lidí z jedné kandidátky, dvakrát patnáct z druhé a třetí, deset ze čtvrté a pět z páté. Ale pozor – součet nesmí být víc než 65! Může být nižší, v takovém případě jenom některé ze svých hlasů nepoužijete. Ale nesmí být vyšší, pak by byla volba neplatná.
Také není možné zaškrtnout více stran. Což dá rozum.
Na panašování tedy není vlastně nic tak strašně složitého. A má tu výhodu, že když chcete vyzkoušený mercedes, nemusíte si s ním kupovat v jednom balíku vyhrkanou dacii prošlou garážemi ODS a ČSSD nebo nedej bože sedlanou ještě nedávno Věcmi veřejnými, ale pořídit si k němu třeba mírně ojeté audi z jiné stáje.
Kdybyste hledali autora textu, najdete ho u SPO úplně nahoře.
