Ve skutečnosti jsou to především reakce povětšinou tupé, neznalé věci, nesmyslné nebo zmatečné, obvykle účelové.
Rovnou řeknu, že se s Petrem Machem znám už hezkých pár let. Podotýkám to jenom pro pořádek, jiný obsah to nemá. Stejně tak dodám, že s ním v tisíci a jedné věci nesouhlasím. Mohu se v jistém směru označit za jeho politicko-ekonomického oponenta. To mi nebrání říci, že to je rovný chlap, který neuhýbá a je naprosto konzistentní. Kéž bychom to stejné mohli prohlásit o většině naší politické reprezentace a také o většině našich spoluobčanů.
A teď k věci. Na Petra Macha se vrhli kritici s několika argumenty a překvapivě ani jeden z nich nemá hlavy ni paty.
Tak především: živí 14 lidí z našich daní. No to je mi bomba! Kdyby živil dva nebo padesát, na naše daně to má stále stejný dopad. Částka na asistenty je daná a pevná. Tečka. Argument o čtrnácti, jako že to je moc, je zcela neznalý faktů. Pokud nějaký bloger nebo politik má názor, že číslo pět je z principu lepší číslo než deset nebo dvacet, je zralý pro psychiatra.
Za druhé: „živí“ svoje spolustraníky. Jaký je rozdíl, kdyby o spolupráci požádal nestraníky? Nebo snad má mezi asistenty mít celé politické spektrum? To by si měl nominovat do týmu komunistu, sociálního demokrata, lidovce, člena ANO? A v jakém poměru? Co to je za naprostou blbost? Do týmu si beru lidi, které znám a vím, co mi poskytnou za služby. A jestli jsou to straníci nebo Svědci Jehovovi?
Za třetí: chce nižší daně, tak ať neutrácí. To je jeden z nejhloupějších bonmotů na toto téma. Nemá obsah, protože pouze absolutní blázen může předpokládat, že odmítnutí zaměstnávat asistenty by vedlo k čemukoliv, co by i jenom vzdáleně připomínalo úsporu v rozpočtu Evropské unie. Jestliže nějaké peníze z tohoto budgetu zbudou, budou využity nejspíše na propagaci EU nebo nějakou podobnou nesmyslnou záležitost.
Za čtvrté: za peníze EU živí propagandu proti EU. To je další zvláště hloupý „argument“. Nejsou zde žádné peníze EU – jsou jenom peníze vybrané od evropských daňových poplatníků. Část z nich dala svoje hlasy Petru Machovi a to s tím, aby tlumočil jejich názory na EU na patřičné úrovni, v dané věci na úrovni Evropského parlamentu. Voliči Petra Macha mají na tyto prostředky stejné právo, jako voliči fandící Unii. Petr Mach má absolutní právo využívat svoje zdroje poslance Evropského parlamentu k prosazení svých myšlenek, jako to právo mají největší eurooptimisté. Jestliže toto někdo popírá, mělo by se mu říci, že popírá zastupitelskou demokracii a demokratické principy obecně.
Celé tohle tažení odkrývá spodinu českého politického myšlení. V něm je názorový oponent nikoliv partner do diskuse, ale lovná zvěř na odstřel. Jako vhodná zbraň je použito cokoliv, co alespoň několik lidí (stačí, když jde o myšlenkový plebs) je ochotno brát jako „nepřijatelné“. Otázka zní, jak s tímhle přístupem chceme něco dokázat.
