Ani Bůh, ani ďábel

15. 12. 2014 11:08:12
Je hloupé snažit se udělat boha z obyčejného člověka, třebas slavného a v mnohém výjimečného. Je to stejně hloupé, jako dělat z výjimečného člověka s nespornými zásluhami duševního mrzáka a trosku.

Václav Havel zemřel před třemi roky a neměl nám to dělat. Nikoliv proto, že s ním by byla naše současná situace lepší, to by nedokázal. Máme se přesně tak, jak si zasloužíme, abychom se měli. Jeden člověk by to nezměnil. Nebyla by lepší ani „naše demokracie“ a dokonce ani úroveň toalet na benzínových pumpách. Ale po ony tři roky probíhá, někdy pod hladinou a jindy na povrchu, soustavný spor „o Havla“. Jako všechny zástupné spory má jednu chybu. Je to bitva o všem a o ničem. Takže marná ztráta času.

Do „haveliády“ si ztělesnili mnozí spor o podobu českého státu, jeho orientaci a nasměrování. Což ovšem tento spor nutně dělá statickou bitvou u Verdunu s množstvím padlých, ale bez vítěze. Pokud chci směřování země do budoucnosti opřít o glorifikaci nebo zatracení postavy z minulosti, nemohu se nikdy dobrat výsledku, který by stál za řeč. Nic totiž není absurdnější než válka o ikonu. Pro jednu stranu o ikonu odporu proti komunismu, boje za demokracii, vyvléknutí se z ruského chomoutu a návratu do Evropy. Pro stranu druhou o ztělesnění opilectví, sukničkářství, prodejnosti a oportunismu. Jenže Havel nebyl ani největším štěstím této země a ani jejím největším neštěstím. Postavit naší situaci takto může jenom nerozumný člověk.

Dochází až k absurdním situacím. Jedni dělají z Václava Havla člověka, který rozpačitě a vlastně nechtěně kývnul „národu“ na službu, o kterou příliš nestál. Avšak obětavě nesl pochodeň demokracie bez ohledu na okopávače kotníků v souladu s tím, že celý život zasvětil boji za svobodu. Jiní mu přičítají ambicióznost, taktizování, farizejství, proradnost. Protože nevyhověl všem, tak je zrádce. Kamarádil se s Němci a prodal zemi kapitálu.

Nesmysl je první i druhé. Těžko říci, proč by člověk přesvědčený o zrůdnosti komunismu nemohl zároveň pít alkohol a v pauzách mezi psaním a vězením běhat za ženskými (když to doma ustál). Stejně tak není jasné, co je špatného na ambicích a na tom, že někdo má chuť šéfovat, když je přesvědčený, že na to má.

S tím, co nazývají jedni „živoucím odkazem“ Václava Havla a druzí „Havlovým prokletím“ se budeme muset dříve nebo později nějakým rozumným způsobem vyrovnat. Výkřiky, které Václava Havla staví na piedestal nebo se ho z něj snaží strhnout, jsou a budou jenom výkřiky. Mají jenom tak omezenou platnost, jako je význam těch, kdo křičí. Všimněme si, že u adoristů i pomlouvačů jsou nejvíce slyšet bezvýznamní, po právu nikdy neobjevení nebo naopak po zásluze zapomenutí lidé, pro které je Václav Havel jenom prostředek ke zviditelnění. Zatím to vypadá, že při každém výročí úmrtí nastává souboj o to, kdo vytvoří nejlepší svatozář a kdo naopak vydáví nejvíc slizu.

Nikdy jsem nevěřil představě roztomilého introvertního nešiky, stejně tak nevěřím představě ďábelského plánovače spolčeného se světovým židovstvem. Líbí se mi varianta člověka, který se nebrání požitkům, neuhne problémům, ale umí zakličkovat, když to považuje za potřebné, který se nebrání rozhodování pod tlakem, někdy to dopadne dobře a někdy špatně, ale kvůli chybám nemá trauma ani si nehází lano, který ví, že má svůj význam a váhu, ale je mu jasné, že bez neznámých podporovatelů by nic nedokázal. (K tomu je ostatně zajímavý tento rozhovor s Karlem Srpem: http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Rad-bych-pootocil-Havlovu-svatozar-o-bezbrannem-az-naivnim-obcankovi-Karel-Srp-promluvil-349876 )

A co se týká skutečného historického vlivu Václava Havla, počkejme ještě nějaké roky, kam dospějeme v naší diskusi o této zemi. Co z toho, co považujeme za „odkaz“, zůstane zakódované v politice a společnosti, co bude naopak odloženo. Význam se má měřit tím, jak někdo ovlivní svou zemi a svůj národ, jak ovlivní jiné státy a jiné národy. Nikoliv tím, jak se pro pomatené stane modlou nebo prokletím.

Autor: Luboš Smrčka | pondělí 15.12.2014 11:08 | karma článku: 17.47 | přečteno: 498x

Další články blogera

Luboš Smrčka

Brexit v zajetí teorie chaosu a neviditelné ruky trhu

Před pár dny či spíše desítkami hodin byla zveřejněna výzkumná zpráva jedné české banky. Podle té zprávy Brexit hrozí pro Českou republiku ztrátou 55 miliardy nevytvořeného HDP a 40 tisíc pracovních míst. To vyděsí.

7.12.2018 v 10:51 | Karma článku: 15.33 | Přečteno: 358 | Diskuse

Luboš Smrčka

Donald Trump ví, co dělá…

... a dokonce to i funguje. Kdysi jsem popsal v jednom blogu politiku amerického prezidenta Donalda Trumpa jako destrukční konstruktivismus. Jeho vize je rozbít něco nefunkčního a postavit ze zbytků cosi užitečného.

4.12.2018 v 7:47 | Karma článku: 23.89 | Přečteno: 506 | Diskuse

Luboš Smrčka

Brzdíme. Tak pozor na smyk

Česká ekonomika brzdí. Ano, nevypadá to tak. Vždyť zatím je všechno v nejlepším pořádku. Já ale také neříkám „česká ekonomika padá“ nebo něco podobného. Já říkám, že brzdí. Prostě už nebude tak „hej“, jako bylo.

22.11.2018 v 8:05 | Karma článku: 21.31 | Přečteno: 787 | Diskuse

Luboš Smrčka

Minimální mzda je zlo. Ale logické

Vláda rozhodla, že minimální mzda pro příští rok by byla stanovena na 13 350 korun. Hospodářská komora téměř povinně protestuje. Odbory (také téměř povinně) říkají, že jejich návrh na 13 700 korun byl lepší.

21.11.2018 v 9:52 | Karma článku: 20.98 | Přečteno: 830 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jiří Turner

Někomu se při vylovení slova „migrace“ zatmí před očima, někomu i v mozku

Snažil jsem se pod svým posledním článkem poctivě vést diskusi. Bylo to docela těžké, protože diskutující nereagovali na obsah článku, ale chtěli konfrontovat to, co si sami myslí o migraci s tím, co si myslí, že si myslím já.

16.12.2018 v 11:57 | Karma článku: 11.88 | Přečteno: 440 | Diskuse

Josef D. Kortan

Špatná zpráva

Parlament si schválil zvýšení platů jen o 9%. Důchod se může zvýšit až o 8 000 korun. Plat poslance jen o 6 500.

16.12.2018 v 10:29 | Karma článku: 22.34 | Přečteno: 603 | Diskuse

Pavel Kalabis

Před sto lety jsme dostali do vínku "nebát se a nekrást".

Společnost stojí na ideálech, na kterých vznikla. O myšlence TGM z titulku bych chtěl stručně pojednat. Stručně a obecně, případná aplikace do konkrétního společenského rámce, která se zjevně nabízí, je ponechána na čtenáři.

16.12.2018 v 9:49 | Karma článku: 9.41 | Přečteno: 135 | Diskuse

Zdeňka Ortová

Jak oznámit dítěti, že nenaděluje Ježíšek?

Za jednu z nejtěžších rodičovských povinností považuji oznámit malému děcku, že není Ježíšek. Myslím, že je to mnohem složitější než o deset let později vysvětlování rizika pohlavních chorob.

16.12.2018 v 5:45 | Karma článku: 15.04 | Přečteno: 343 | Diskuse

Miroslav Semecký

Škrábu, škrábeš, škrábeme. Automaty na jízdenky esteticky znehodnocené lidskou ignorancí

Zničené nátěry. Smutní hrdinové všedního života. Stojí zde doslova oškrábáni na plech. Memento naší hlouposti. Lidé NEŠKRÁBEJTE ! Je to k ničemu!

16.12.2018 v 4:03 | Karma článku: 7.46 | Přečteno: 482 | Diskuse
Počet článků 235 Celková karma 22.67 Průměrná čtenost 1415
Jsem původním povoláním biolog, ale od roku 1990 se zabývám ekonomikou. Působím jako daňový poradce, soudní znalec, vyučuji na vysoké škole.

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

více

Najdete na iDNES.cz