Zase máme „jedenáct statečných“ koaličních poslanců, kteří se „postavili proti vládnímu zadlužování“. Nepodpořili ve sněmovně návrh na vydání státních dluhopisů, kterými je třeba refinancovat poněkud rozmařilé hospodaření této země v posledních skoro dvaceti letech, v roce tomto a v letech budoucích. Vypadá to jako závan zdravého rozumu v zatuchlém pokoji.
Nikoliv.
Je to těžko pochopitelný akt jedenácti lidí, kteří :
a) hlasovali pro poměrně značně schodkový rozpočet na tento rok nebo alespoň podporují koalici, která tento rozpočet prosadila,
b) mnozí z nich hlasovali i pro rozpočty starší, ve všech případech schodkové,
c) a někteří hlasovali dokonce již pro první schodkové rozpočty v dějinách této země.
Copak je to asi nyní napadlo, že nezvedli ruku pro zákon, který jaksi vyplývá z toho, co se již stalo? Pokud zde máme státní dluh podstatně vyšší než 1,6 bilionu korun (což je částka vznikající po dlouhá léta za aktivní účasti mnoha z těchto „statečných“), je třeba ho nějak financovat. Na tom už nelze nic změnit v nějakém parlamentu tím, že si několik jedinců postaví hlavu a přiváže ruku k lavici. Ten dluh je objektivním faktem, existuje – pro mnoho možná je překvapením, že ho nelze zákonem „zrušit“, ale opravdu to není možné. Když chtěli být tito poslanci za hrdiny, měli si postavit hlavu před necelými dvěma měsíci, když přidávali další schodek do sbírky.
Všimněme si ještě jedné zábavné věci. Tedy kromě té, že dva poslanci ANO místo hlasování čůrali popřípadě v bufetu popíjeli kávu. Aniž bych to jinak komentoval, vyjadřuji tímto jistou soustrast panu ministrovi financí – má to opravdu těžké.
Proti dluhopisům hlasovali také poslanci (a pochopitelně poslankyně) TOP09 a ODS. Což je zvláště vtipné, protože období jejich vlády patřilo také k těm, kdy stát hlava nehlava čerpal z cizích zdrojů. Takže udělám pořádné zářezy na pažbě a pak se začnu tvářit „já nic, já muzikant“? Opravdu mají tito politici pocit, že občané České republiky mají paměťový kvocient 0,02 (řečeno s Cimrmanem)? Považují svoje spoluobčany za nesvéprávné jedince, kteří si nedovedou vedle sebe postavit jedna a jedna?
Samozřejmě bude nalezen způsob, jak dluh financovat – každý ekonom vytáhne z rukávu minimálně dva nebo tři. (Ostatně novela jiného zákona umožní vládě vydávat dluhopisy na krytí schodků a refinancování dluhu bez parlamentu - což se ukazuje jako rozumné řešení.) Ale proč v této zemi není možné dělat jednoduché věci jednoduše a musí se kvůli elementárním záležitostem pořádat takové hloupé divadélko?
Smutné.
