Čínská nákaza a český tygří skok

18. 08. 2015 6:56:53
Otázka zní, zda a jak ohrozí čínské problémy střední Evropu a konec konců celou EU. Tak odpověď je v závěru tohoto rozhovoru, který sem dávám z www.vyzkuminsolvence.cz

Začněme daty o vývoji insolenčních řízení, které jsou našim čtenářům k dispozici ve formě tiskové zprávy společnosti Creditreform ZDE. Vidíte v nich nějaký zásadní trend?

Zcela jistě. Je zde zjevný úbytek případů. Za první loňské pololetí zaregistrovali odborníci společnosti Creditreform dohromady 1220 skutečně vyhlášených konkurzů na majetek firem - jak právnických, tak i fyzických osob. Letos to je 1150 případů. To snížení není samozřejmě zásadní, ale trend je zde jasný a je potvrzený delším vývojem. V podstatě ve všech krajích se snížil index insolvenčních návrhů, totiž počet firem, na které byl podán insolvenční návrh vůči celkovému počtu firem registrovaných v daném kraji. Tento ukazatel je ale samozřejmě hodně relativní, protože může být ovlivněn mnoha jinými aspekty, například počtem šikanózních návrhů, který může být v daném kraji s nějakých důvodů výjimečně vyšší než jinde.

Myslíte tedy, že tento trend soustavného poklesu nyní vydrží?

Pokud se nestane něco naprosto neobvyklého, pokud budou věci pokračovat tak, jako dosud, nevidím jakýkoliv důvod, proč by se trend poklesu počtu konkurzů měl snížit. Nějakou dobu by to mělo vydržet a zřejmě nás čeká několik let, během kterých se dostaneme na nějakou novou obvyklou úroveň ročního počtu konkurzů. Pochopitelně je zde mnoho nejistoty a mnoho neznámých, ale to v ekonomice platí naprosto vždy, takže v podobných souvislostech nemá tak úplně smysl se tím trápit.

Pokud bychom ten vývoj měli nějak verifikovat větším množstvím dat, která byste vybral? A když mluvíte o nové úrovni, máte tím na mysli zhruba kolik případů za rok?

Vidíme výrazně rychlejší pokles počtu návrhů u firem než u osobních bankrotů. U firem je to deset procent, u fyzických osob méně než 3,5 procenta. To má svoje důvody a svojí logiku - u fyzických osob je zde totiž ještě obrovský rezervoár rodin ve vážných finančních potížích. Ty budou - přes značné oživení ekonomiky - nadále zásobovat insolvenční soudy svými potížemi. Je také třeba vidět různé dopady oživení na podnikovou sféru a na rodiny. U firmy může ekonomický růst znamenat skokové zvýšení příjmů při relativně nevelkém růstu výdajů. Jinými slovy může dojít k vyřešení nějakých finančních potíží v podstatě velmi brzy, v nedlouhém časovém úseku. U rodin však platí, že oživení obvykle vede k růstu příjmů, ale nikoliv skokovým způsobem. Takže hovořme o nějakém několikaletém období, kdy se bude počet návrhů na povolení oddlužení pohybovat kolem 25 čí 28 tisíci ročně. U podnikalských subjektů bych očekával pokles počtu vyhlášených konkurzů na zhruba polovinu současného stavu.

Zmínil jste i poslední zprávy o oživení ekonomiky. Ty mnoho analytiků překvapily.

Já bych zdůraznil, že překvapila dynamika, nikoliv samotný fakt růstu. I když je fakt, že někteří lidé dokonce předpokládali pokles mezi čtvrtletími, tedy že druhé letošní čtvrtletí bude oproti prvnímu znamenat pokles hospodářské aktivity. Ale i tito analytici předpokládali, že mezičtvrtletní snížení se odehraje při meziročním růstu. Předběžná data ČSÚ ale ukazují růst jak oproti prvnímu čtvrtletí o 0,9 procenta, tak i meziročně a to dokonce o 4,4 procenta. To jsou fascinující čísla a nejlepší data v celém evropském prostoru, což ostatně zdůraznil i běžný tisk. Ale nepřišla jen tak ze vzduchu - nedávno byla vydána zpráva o růstu úvěrů v české ekonomice a ta ukazovala, že je tu návrat na optimistickou vlnu a že kapitál se začal hýbat. Osobně nad růstem úvěrů nijak nejásám, protože to je problematický jev, který má pozitiva, ale také velmi mnoho negativ, nicméně ta zpráva ze začátku července prostě jasně ukazovala na dynamiku ekonomiky, když úvěry podnikům rostly meziročně o 4,8 procenta. To nám vypráví příběh o potřebě provozního kapitálu a investičním apetitu firem. Růst úvěrů ukazuje, že banky považují poptávku podnikové sféry za financovatelnou. Jinými slovy za takovou, která s sebou nese přiměřená rizika. Jenom na okraj - podíl úvěrů v problémech (úvěry se selháním) poklesl pod šest procent, což je velmi dobré číslo. To všechno umožňuje levné úvěrování, nezapomínejme, že máme pořád ještě v podstatě deflaci. Podniky si mnohdy půjčují za méně než 1,8 procenta ročního úroku, což umožňuje financovat rozvoj opravdu velmi levně.

Takže další středoevropský hospodářský zázrak?

To bych snad ani neřekl. Znovu se ukázalo, že struktura české ekonomiky je dobře založená. Za to můžeme do nemalé míry poděkovat hospodářské politice hned několika vlád. Zcela jistě již vládě Miloše Zemana, která privatizovala banky a přilákala mnoho zahraničních investorů. Následovala dekáda poklesu daňové zátěže pro podnikovou sféru a i když následné vlády premiérů Topolánka a Nečase v mnoha oblastech neuspěly, stále platilo, že podnikatelské prostředí je alespoň v základních obrysech stabilní. Především ale platí, že české podniky a živnostníci ukazovali a ukazují neobyčejnou míru schopností, pracovitosti a množství inovačních nápadů. Mnoho vládních a dalších rozhodnutí je samozřejmě velmi důležitých, ale nesmíme nikdy zapomínat na podnikatelského ducha, který v národu je. A v Čechách je velmi silný. Ale je zde řada krátkodobých a střednědobých aspektů, které velmi zvyšují dosažený růst, na druhé straně jsou tady aspekty hrozící naopak jeho podlomením. Situace tedy není jednoznačná, ale to platí v ekonomice v podstatě vždy.

Když mluvítě o pozitivních vlivech, máte na mysli politiku ČNB?

Jistě. Podle mého přesvědčení se kurz koruny podílí na růstu minimálně jednou třetinou. Je to velmi silný vliv. Zajímavé je, jak mnoho lidí národní banku kritizuje kvůli intervencím proti koruně a ještě zajímavější je, že u některých jde o nepochopitelný rozpor v názorech. Řada odpůrců ČNB například při jiných příležitostech zdůrazňuje, jak výhodné je mít vlastní měnu a nepřijímat euro. V tom případě ale není jasné, na co mít vlastní měnu, když nemá být používána kurzová politika? Ale jinak je samozřejmě faktem, že intervence jsou netržní postupy, které přinášejí svého druhu nestabilitu. O to se zřejmě nikdo nepře, ostatně to stejné platí třeba o sociálních dávkách. Podobně zbytečná jsou prohlášení typu "Intervence nemohou trvat věčně" a podobně. Bylo by výborné, kdybychom se ve veřejném prostoru přestali navzájem zaplavovat balastem banalit.

Prezident Zeman spolu s předsedy Senátu a Poslanecké sněmovny vyzvali ČNB ke změně její intervenční politiky. Je čas ukončit intervence?

Já bych nejprve řekl, že ten názor, který připomínáte, je legitimní politický postoj, ale je to právě a pouze postoj politický, nikoliv ekonomický. Politici sledují věci ze širší perspektivy, ale ekonomicky je naprosto jasné, že intervence dopadly nadmíru úspěšně a že rozhodnutí ČNB podlomit kurz koruny bylo nejlepším prorůstovým rozhodnutím posledních let. Ekonomika zoufale potřebovala impulz a ten dostala. Všimněme si ostatně, co nyní dělá Čína, o co se snaží spousta jiných zemí - jde jim také o podlomení vlastní měny a o import ekonomického růstu. ČNB svoje kroky udělala vizionářsky včas a jak se ukazuje, měla a má vysoký kredit mezi investory, neboť ti vzali rozhodnutí Bankovní rady ČNB se vší vážností a respektem. Naopak od mnoha domácích komentátorů, politiků, pseudopolitiků nebo analytiků. A co se týká ukončení intervencí, já bych především ponechal toto rozhodnutí na Bankovní radě ČNB. Je plná skvělých odborníků a nevidím důvod, proč by neměla být absolutně kompetentní k takovému kroku. Přinejmenším je k němu kompetentní ze zákona, to bychom měli vždy ctít. Nějaký poradenský aktivismus ze strany všech možných lidí, politiků, bývalých politiků a podobně, snaha ovlivňovat tlakem přes veřejné mínění nezávislé orgány, to jsou všechno kroky sice v pravém smyslu slova legitimní, tedy jsou v pořádku z hlediska práva, ale ve skutečnosti jsou to společensky projevy špatné, chybné, hloupé. Snižují vážnost nezávislé instituce. Samozřejmě není nutné souhlasit vždy a za všech okolnost s postupem Bankovní rady ČNB (a stejně tak Ústavního soudu nabo Úřadu na ochranu osobních údajů, to jenom pro příklad), ale při jakékoliv kritice je nutné ctít princip nezávislosti a vyjadřovat příslušnou vážnost dané instituci.

Kdy očekáváte změnu strategie ČNB?

Během příštích dvanácti měsíců bude s velkou dávkou pravděpodobnosti zahájen proces směřující k návratu k tržnímu kurzu, zatím ale musíme sledovat inflaci a ta je stále velmi nízká. Přitom je zde růst poptávky, je zde růst ekonomický, je zde i růst mezd, tedy ceny práce, ale spotřebitelské ceny a tedy také inflace jsou stále zmrazené. To potvrzuje podezření, že současné cenové deprese jsou zapřičiněny jinými aspekty než množstvím peněz v ekonomice, což je situace, která by nás měla oprávněně znepokojovat. Už jenom kvůli ataku na dosti klíčové sloupy převládající ekonomické teorie současnosti. Možná je to odpověď na jednu z hádanek moderní ekonomické vědy. Stále jsme přemýšleli, jak zaplatíme za ten obrovský technologický rozvoj, za ty technologické skoky, kterých jsme v posledních čtyřiceti letech opakovaně dosáhli. Mnoho ekonomů nebylo spokojeno s vysvětlením toho, že tak významné posuny nejsou provázeny negativy, která by byla alespoň vzdáleně odpovídající získanému užitku. Nyní možná nacházíme odpověď v tom, že zaplatíme neustále hrozící latentní deflací a k tomu ještě zvláštní směsicí společenských jevů, jakými jsou například pokles porodnosti a demografická krize. Je v tom jistá dávka ironie. Ale abych se vrátil od dlouhodobých procesů k aktuální současnosti a příštím měsícům či letům. Určitě očekávejme posun ve strategii ČNB, neboť inflace se - přes to, co jsem řekl před chvílí a co platí spíše dlouhodobě v podobě trendu - v nějaké době dostavit musí. Důležité je pak načasování a správné rozhodnutí o mechanismu opuštění umělého kurzu a návratu na tržní platformu. Protože to je krok, který není možné vyhlásit den ze dne. Tedy přesněji: Možné to je, ale není to chytré a mělo by to jistě nešťastné následky.

Máte nějakou představu o tom, jak bude celá věc návratu k tržnímu kurzu řešena?

Zase opakuji: To je věc ČNB. Nicméně osobně předpokládám postupné vyhlašování nových hranic pro intervence a proces trvající například rok nebo dokonce o několik měsíců déle. Tedy předpokládám, že by po sobě následovalo třeba pět kroků, které by čtyřkrát definovaly novou hladinu intervencí a patý by znamenal návrat k tržnímu mechanismus v plném rozsahu. Ale já bych chtěl jednu věc opravdu zdůraznit a to zdůraznit jednoznačně. Politická reprezentace má plné právo diskutovat o kurzu a kurzové politice i o všech ostatních otázkách, bylo by ale opravdu vhodné, kdyby součástí takové diskuse vždy byl také poukaz na nezávislost ČNB a na to, že rozhodnutí o kurzu je absolutně v kompetenci Bankovní rady.

Mluvili jsme také o vlivech negativních, které mohou podkopávat růst v Evropě a následně v České republice. Co máte na mysli?

Je zde problém Číny, který je zřejmě v danou chvíli nejvážnější ze všech. Čína devalvuje jüan, před tím jsme viděli divoké turbulence na burze, což nám oboje něco podstatného říká o stavu čínské ekonomiky. Zcela jistě je horší, než jsme si dosud mysleli. Tempo růstu se snižuje, což čínská společnost ponese zcela jistě velmi nelibě. V podstatě víme, že pokud růst v Číně klesne meziročně pod šest procent, je to příznak "krize". Já chápu, že to mnoha idem musí připadat nepochopitelné, když náš růst 4,4 procenta oslavujeme jako svého druhu zázrak, ale je třeba vnímat čínskou situaci a nastavení celého systému, samozřejmě také základnu, ze které tento růst počítáme. Čína pumpuje do ekonomiky naprosto nepředstavitelné prostředky, veřejné stavby si v podstatě skoro překážejí a to nepřeháním. Když přes jeden záliv stavíte zároveň most a zároveň pod ním kopete tunel, přičemž v obou případech jste daleko nad výdaji na něco tak nicotného, jako je Tunelový komplex Blanka, není to pochopitelně normální a zdravý jev. Je to ekonomický nesmysl. Veřejné výdaje jsou navíc málo efektivním způsobem alokace kapitálu, to platí o investicích do infrastruktury i o podpoře podnikání a dotacích. Takže v Číně můžeme očekávat značné množství nadbytečných kapacit a nesmyslných neužitečných projektů. Navíc poslední týdny ukazují, že čínská společnost je atakována řadou silně negativních situací, které režimu mohou hodně znepřijemnit život. Tragédie v Tchien-ťin může vést k velkému společenskému napětí a k novým tlakům na vládnoucí komunisty. To všechno dohromady je sice potenciál pro Čínu jako takovou, protože z podobných krizí se mnohdy ukáže nová cesta vpřed, ale z hlediska světové a zvláště evropské ekonomiky je to opravdový problém. Celá ruská krize je v podstatě naprosto nedůležitá epizoda ve srovnání s tím, co může přijít v případě opravdové stagnace v Číně.

Autor: Luboš Smrčka | úterý 18.8.2015 6:56 | karma článku: 10.76 | přečteno: 389x

Další články blogera

Luboš Smrčka

Utěšený růst ve stínu nejistoty

Mezinárodní měnový fond odhaduje pro příštích několik let růst světového HDP na zhruba 3,7 procenta (ročně). To je krásné číslo. Podstatně vyšší (asi trojnásobně) než roční růst počtu pozemšťanů.

18.12.2018 v 8:04 | Karma článku: 9.45 | Přečteno: 251 | Diskuse

Luboš Smrčka

Brexit v zajetí teorie chaosu a neviditelné ruky trhu

Před pár dny či spíše desítkami hodin byla zveřejněna výzkumná zpráva jedné české banky. Podle té zprávy Brexit hrozí pro Českou republiku ztrátou 55 miliardy nevytvořeného HDP a 40 tisíc pracovních míst. To vyděsí.

7.12.2018 v 10:51 | Karma článku: 15.85 | Přečteno: 370 | Diskuse

Luboš Smrčka

Donald Trump ví, co dělá…

... a dokonce to i funguje. Kdysi jsem popsal v jednom blogu politiku amerického prezidenta Donalda Trumpa jako destrukční konstruktivismus. Jeho vize je rozbít něco nefunkčního a postavit ze zbytků cosi užitečného.

4.12.2018 v 7:47 | Karma článku: 24.04 | Přečteno: 510 | Diskuse

Luboš Smrčka

Brzdíme. Tak pozor na smyk

Česká ekonomika brzdí. Ano, nevypadá to tak. Vždyť zatím je všechno v nejlepším pořádku. Já ale také neříkám „česká ekonomika padá“ nebo něco podobného. Já říkám, že brzdí. Prostě už nebude tak „hej“, jako bylo.

22.11.2018 v 8:05 | Karma článku: 21.49 | Přečteno: 790 | Diskuse

Další články z rubriky Ekonomika

Luboš Smrčka

Utěšený růst ve stínu nejistoty

Mezinárodní měnový fond odhaduje pro příštích několik let růst světového HDP na zhruba 3,7 procenta (ročně). To je krásné číslo. Podstatně vyšší (asi trojnásobně) než roční růst počtu pozemšťanů.

18.12.2018 v 8:04 | Karma článku: 9.45 | Přečteno: 251 | Diskuse

Josef D. Kortan

Dilema Václava Klause

Je možné rozumět ekonomii a klimatologii současně? Rozumí jim vůbec někdo? Náš člověk v Katovicích a náš člověk ne v Marrákeši. Kolik řečí znáš, tolik můžeš hostit migrantů.

17.12.2018 v 21:05 | Karma článku: 16.25 | Přečteno: 656 | Diskuse

Martin Skalik

Akcie, měny a názory : ČNB a česká koruna – část druhá

Ještě jednou se vrátím k blogu České národní banky a pojednání na téma transmise měnové politiky. V článku jsou minimálně dvě místa, kde je z mého pohledu prostor pro komentář.

17.12.2018 v 10:54 | Karma článku: 5.14 | Přečteno: 214 | Diskuse

Josef Sedláček

Mám se stydět já, nebo obsluhující číšník?

Sobotu jsem strávil v Praze. Programem byla prohlídka Národního muzea, oběd v restauraci a návštěva divadelního představení.

16.12.2018 v 8:30 | Karma článku: 27.95 | Přečteno: 2347 | Diskuse

Josef D. Kortan

Jde jen o počty

Jaký je rozdíl mezi čísly 118,2 a 2,2? Odměna milion dolarů za vyřešení. Máme málo doktorů, protože který může, pracuje někde na západě, a máme mnoho pedagogů. Trpaslíci z Cimrmanovy hry Dlouhý, Široký a Krátkozraký na úřadech.

14.12.2018 v 17:58 | Karma článku: 14.91 | Přečteno: 402 | Diskuse
Počet článků 236 Celková karma 20.36 Průměrná čtenost 1411
Jsem původním povoláním biolog, ale od roku 1990 se zabývám ekonomikou. Působím jako daňový poradce, soudní znalec, vyučuji na vysoké škole.

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

více

Najdete na iDNES.cz