Je to zvláštní postoj, který je v principu velmi socialistický. Je založený na představě, že zdaníme „zlé“, protože jim to patří. Jenže to nikdy není pravda – ve skutečnosti totiž vždycky zdaníme lidi a nikoho jiného. Každá koruna daní a to dokonce všech, se tak nebo onak promítne do ceny. Daně z příjmů, pojištění – ty zvyšují cenu práce nebo cenu produktů. U spotřebních daní nebo DPH je věc jasná. A dokonce i daň z hazardu je – v důsledku – vždycky zaplacená hráčem. Ono to v podstatě ani jinak nejde.
Nehodlám brojit proti daním jako takovým. Ale poněkud mne děsí pomalé a plíživé zvyšování zdanění u těch „zlých“. Připomínám opakované pokusy zavádět sektorovou daň u bankovních institucí. Připomínám soustavné zvyšování tabákové daně. Připomínám zdražování dálničních kupónů, což je zase jenom daň ze soukromé dopravy a nic jiného. Ostatně naše spotřební daně na benzín a naftu jsou ze stejného soudku. Nyní je v parlamentu celá hora zmatených návrhů na zvýšení sektorové daně z loterií a hazardních her. Výsledkem je, že sice teoreticky žijeme v prostředí, kde „daně nerostou“, jenže také v zemi, kde prakticky soustavně rostou.
A mnohdy to celé postrádá i logiku. Třeba u zdanění loterií a hazardu je vyšší daň obhajována jako „regulační opatření“. Podobně jako třeba vyšší spotřební daň z tabáku (jinak by kouřil každý) nebo z benzínu (dáme přednost hromadné dopravě). Jinými slovy se tvrdí, že když budou provozovatelé loterií a heren platit vyšší daň, tím méně lidí bude hrát. Což je ve skutečnosti nesmysl. Hned ze dvou důvodů.
Za prvé. Restrikce dopadá na hráče nepřímo. Prvotně zasáhne provozovatele. Zhorší to jejich soutěžní schopnost vůči aktivitám nezdaněným. A těch je tady spousta. Třeba polovina sportovních sázek se uskutečňuje na webech provozovaných ze zahraničí, které daň v ČR neplatí. Těm necháváme jejich daňové prázdniny, ale domácí firmy zdaníme více? To nevypadá jako sofistikované řešení. Pokud nechceme domácí herní průmysl zlikvidovat jako třídu a z gruntu.
Za druhé: Aniž bych se jakkoliv zastával provozovatelů herních automatů, což jsou přístroje, které pokládám za čisté zlo, zase je třeba se ptát, jestli vyšší daň je správný postup. Hlavně ve chvíli, kdy stát nedokáže zabránit desítkám tisíc přístrojů maskovaných jako „kvízomaty“, ze kterých daň není placena vůbec. A to nemluvě o naprosto nelegálních hernách – „klubech pro zvané“, se kterými si také naše legislativa a příslušné orgány nějak nevědí rady. Když vyšší daní vymýtíme i ty zbylé legální stroje, tak ubude patologických hráčů? Nemám ten pocit – jenom se přestěhují z non stop heren do non stop sklepů.
Ve skutečnosti totiž platí, že určité „hrací šílení“ je ve společnosti přítomné vždy – bylo ve starém Římě, bylo ve středověkých putykách, probíhalo i v rigidní komunistické společnosti (doporučuji vzpomínky Michala Horáčka), odehrávalo se i na tržištích Teheránu v době, kdy za odhalený hazard hrozilo bičování nebo smrt. Stále vyšším zdanění legální hry a legálního hazardu dosáhneme jenom toho, čeho Amerika prohibicí. Posílí mafie, více peněz v nelegální sféře povede k vyšší korupci a tak dále.
Správná cesta je zdanit zahraniční weby (technicky to možné je), zvýšit a přitvrdit boj s nelegálními automaty a hernami – vybírat primárně daně tam, kde zatím unikají, zajistit ochranu legálních provozovatelů proti nelegální činnosti. Pak nám legální herny zaplatí více peněz. Přitom se ukazuje, že stát tohle umí – projekt na zavedení elektronické evidence tržeb je toho v podstatě důkazem.
Můžeme se přít o jeho praktičnost a schůdnost, osobně jsem pro zavedení EET, každopádně je to totiž cesta (nebo pokus), jak přitáhnout nezdaněné peníze tam, kam podle zákona patří. Minimálně z tohoto pohledu je to cesta správná, totiž zajistit, aby daň dopadala na všechny plátce stejně. Proč se tedy u loterií chystá vyšší daň pro ty, kteří už platí, místo toho, aby byli zdaněni ti, kteří daň neplatí – ať již kvůli špatným zákonům, nebo protože jsou to podvodníci?
