Rusko a Saudská Arábie vehnáni si do náruče
V kostce oč jde: Letošek je pro těžaře ještě větší noční můra než loňský rok. V prvních měsících byla ropa dokonce pod třiceti dolary za barel, nyní je lehce nad 45 dolary. To všechno je zoufale málo. Ekonomika ropných států je obvykle postavena na cenách kolem 80 dolarů (někteří spoléhali na 100 dolarů a více). Výsledky jsou nejlépe vidět ve Venezuele, která stojí reálně na pokraji hladu a hovořit o tamním hospodářství jako o „rozvráceném“ je eufemismus – žádné skutečné hospodářství totiž neexistuje. Což pochopitelně souvisí i s téměř dvaceti lety socialistických experimentů, ale „budovat komunismus“ s ropou za sto dolarů alespoň nějak lze. S ropou za třicet dolarů to prostě možné není.
Potíže Ruska jsou vcelku známé, problémy Saudské Arábie možná méně, protože „petrodolarový polštář“ královské rodiny je podstatně více naplněný, ale přesto se země dostává do složité situace. Jak Rusko, tak i Saudská Arábie ale těží na maximum. To je výsledek jejich snahy o vzájemné vytlačování z trhů. Velmi podobně se chovají i ostatní, výsledkem je obrovský převis nabídky nad poptávkou. A to jsme v období velmi slušného celosvětového ekonomického růstu.
Moskva již více než rok vyzývá ostatní velké producenty k omezení těžby s cílem „posílit trh“, což jinými slovy znamená vrátit ropu alespoň na sedmdesát nebo osmdesát dolarů za barel. Nyní se zdá, že Rijád na tyto výzvy začal reagovat s daleko větším pochopením. Obě země se „dohodly, že se dohodnou“. Z běžného pohledu vypadá snaha Rusů velmi nesympaticky, ale je vlastně naprosto pochopitelná. Reálná cena (při zohlednění inflace) je totiž i při ceně kolem 45 dolarů za barel nižší, než byla cena ropy od jomkipurské války (napadení Izraele Egyptem a Sýrií v říjnu 1973) a v celých následných sedmdesátých i osmdesátých letech. Pouze devadesáté roky znamenaly povětšinou nižší skutečné příjmy. V první dekádě našeho století a pak i v první polovině tohoto desetiletí byly reálné příjmy ropných zemí dvoj- až trojnásobné oproti současnosti.
Přinejmenším každého, kdo si libuje v cestování autem, ale ještě spíše úplně každého (protože cena ropy je jedna z klíčových veličin světového hospodářství) by mělo zajímat, k čemu případná dohoda o omezení těžby povede. Slovo „případná“ je na místě – zatím je na světě pouze společný výbor.
V první linii to nevypadá na nic dobrého – dražší benzín, letenky a další tisíce produktů asi nejsou lákavé.
V linii druhé se ale otevírají zajímavé výhledy. Tržní cena ropy je jeden konec provazu – druhým jsou investice do odvětví. Nízké ceny v devadesátých letech znamenaly útlum zájmu investorů o těžbu ropy. Výsledek byl jasný – produkce přestala odpovídat poptávce. Zažili jsme také další čas katastrofických předpovědí, kdy dojde ropa. A pak raketový růst ceny. S tím přišli investoři a nové technologie. Po nutné době na uskutečnění projektů začala produkce prudce růst a cena se poslušně podívala dolů. Je to v podstatě naprosto standardní fungování tržních podmínek – samozřejmě v případě ropy hrají krátkodobou roli lokální války, embarga a další dopady světové politiky, ale ve střednědobém a především delším – třeba pětiletém – horizontu jde vždy o míru investic. I kdyby došlo k nějaké velké válce v prostoru arabských zemí, pořád platí, že cenu ropy ovlivní na rok, dva nebo pět. Ale nikoliv dlouhodobě.
Snaha Ruska vytvořit spojenectví s cílem omezit těžbu povede k růstu světové ceny (pokud bude úspěšná). V podstatě jistě se není třeba obávat toho, že by se ceny utrhly ze řetězu. Aktuální přebytek kapacit je vpravdě obrovský (děkujme investorům do břidlic a stovek nových nalezišť, děkujme inovativním inženýrům, kteří přišli s levnějšími a realizovatelnými těžebními postupy i pro oblasti, které byly ještě před deseti lety naprosto neřešitelné, děkujme faktu, že nyní lze těžit i již jednou „vytěžené“ vrty – ještě nedávno jsme byli schopni získat pouhou třetinu naleziště). Nicméně utažení těžebních kohoutků v Rusku a v arabském světě přinese nové investice do celého odvětví.
A s nimi dorazí další posunutí hranice „těžitelnosti“ a tedy i hranice „vyčerpání zásob“. Vzato s nadhledem by vyspělé země (kam i přes nemalou snahu klesnout k rozvojovým státům nějakým zázrakem patříme) měly Rusku a Saudské Arábii i dalším ropným mocnostem přát jejich šedesát, sedmdesát nebo osmdesát dolarů za barel. Zdá se totiž, že právě tam je jakási aktuální hladina „trvale udržitelné těžby“.
Luboš Smrčka
Zemřel demýtizátor racionality
Než se do toho se svým kolegou Amosem Tverskym pořádně pustili, ekonomie byla přesvědčena, že v podstatě bohatě vystačí s matematickým aparátem, sofistikovanými vzorci a důvěrou v lidskou racionalitu.
Luboš Smrčka
Jak se to má s tou naší hlubokou krizí
Obecně panuje přesvědčení, že procházíme ekonomickou krizí. Dokonce i mnozí studenti na VŠE o tom často hovoří. Na to musím říct jediné: Krize vypadá skutečně jinak. Nemáme dobré časy. Ano. Ale krizi?
Luboš Smrčka
Je (nebo bude) čínská ekonomika větší než americká?
Studenti mi na pražské VŠE občas kladou vcelku záludné dotazy. Často jsou inspirované denním tiskem nebo úvahami na internetu. Jedním z oblíbených je: Kdy čínská ekonomika překoná svou velikostí americkou?
Luboš Smrčka
Plíživá, nenápadná a soustavná euroizace
Sleduji diskuse o euru s jistým pobavením. Bavíme se (s mimořádnou vášní) o přijetí eura v zemi, kde přesně ten proces (přijímá eura) průběžně a dosti dynamicky probíhá bez ohledu na to, co si kdo myslí a k čemu se kdo upíná.
Luboš Smrčka
Čína už není motor, sotva setrvačník
Samozřejmě to na Západě mnoho lidí nechce příliš slyšet, ale Čína byla v posledních dvou či dokonce třech dekádách jedním z motorů světové ekonomiky. Teď je z ní snad setrvačník. A málo stačí, aby byla brzdou.
Luboš Smrčka
Jak to, že ruská ekonomika roste a jak dlouho jí to vydrží?
Lidé občas mívají tendenci brát některé budoucí události jako hotovou věc, jako téměř osudově danou jistotu. Obvykle to nedělá žádné velké škody. Problém je, když jde o ekonomiku. Pak může být předpojatost problém.
Luboš Smrčka
Argentina: Pokusná laboratoř moderní ekonomie
Nový argentinský prezident Javier Milei zahájil asi největší ekonomický experiment od transformace postkomunistických ekonomik a od čínských reforem. A třetí největší od novozélandských reforem Rogera Douglase před čtyřiceti lety
Luboš Smrčka
Stoletý stařík, který změnil svět
Smrt Henryho Kissingera s konečnou platností uzavřela 20. století. Století, které bylo podobně rozporuplné, jako byl rozporuplný i sám Henry Kissinger: Nositel Nobelovy ceny míru, pro některé válečný zločinec.
Luboš Smrčka
Měli bychom s eurem nižší inflaci?
Podle informace Eurostatu poklesla inflace v říjnu v eurozóně na úroveň 2,9 procenta v meziročním vyjádření. Což je tedy o hodně lepší číslo, než v jaké jsme mohli doufat při stejném srovnání my (bylo to 9,5 procenta).
Luboš Smrčka
Konec Erdoganovy doktríny
Před několika týdny oslavila ekonomická věda (za tichého nezájmu médií) naprosté vítězství nad tezí, kterou by bylo možné v nadsázce nazvat Erdoganova doktrína. Ta zní (přesněji ta zněla): S inflací lze bojovat zlevňováním peněz.
Luboš Smrčka
Proč nerosteme? Protože proto!
Letošní růst ekonomiky je nerůst, řekl by prezident Klaus. On je to ve skutečnosti pokles – jakkoliv v pásmu, které by bylo lépe nazývat stagnací. Protože několik desetin je v tak agregovaném ukazateli, jako HDP, vlastně nula.
Luboš Smrčka
BRICS? Jako opravdu?
Summit BRICS v Johannesburgu vyvolal novou lavinu úvah o konci západní moci a nástupu nových zemí na světové kolbiště. Přesně to stejné poslouchám již 22 let od chvíle, kdy Jim O ́Neill z Goldman Sachs s tím názvem přišel.
Luboš Smrčka
Za nulové sociální dávky!
Většinu lidí to asi hodně překvapí, ale pokud by tato země škrtla najednou všechny platby občanům, které lze alespoň trochu označit za sociální dávky, schodek rozpočtu (aktuální) by se nesnížil ani o polovinu.
Luboš Smrčka
Kroupy nic nepopírají. Ani ledové
Nejsem klimatický alarmista. Pochybuji naopak, že za stav planety či tak zvané globální oteplování může lidská činnost. Ale letní závěje ledových krup nebudu používat jako podporu mých pochybností, protože závěje nic nedokazují.
Luboš Smrčka
Nic není zadarmo, i hotovost má náklady
Rád bych nadšené příznivce hotovosti upozornil, že nic není zadarmo. I hotovost má náklady. Možná nejsou tak vidět, jako náklady bezhotovostních plateb. Ale když něco není očividné, neznamená to neexistenci.
Luboš Smrčka
Mezi rozpočtovou Skyllou a Charybdou
Neříkám, že je úplně jedno, zda je v pololetí schodek státního rozpočtu 215 miliard nebo 271 miliard korun. Je to sakra rozdíl. Ale o budoucí české prosperitě bude rozhodovat něco jiného.
Luboš Smrčka
Nebojte se. Chtějte víc peněz
Nebojte se, řekněte si o přidání, pomůžete sobě i ekonomice. Vážně, je to tak. Výzkum společnosti PwC odhalil, že v disciplíně „chci za svoji práci více peněz“ jsou Češi nejhorší na světě. Tedy ze zkoumaných zemí.
Luboš Smrčka
O zemi žijící na dluh
Budu vám vyprávět pohádku o zemi, která si zvykla žít na dluh. Ta země se jmenuje Česká republika. V rámci úspor se rozhodla říkat si jenom Česko, má to méně písmenek. Ale jinak se v ní rozhazuje plnými hrstmi.
Luboš Smrčka
Vida, jak političky fungují
Francouzský Playboy si mne ruce. Státní tajemnice (což je ve Francii prakticky členka vlády) Marléne Schiappa vyprodala náklad 100 tisíc výtisků a zřejmě vyprodá i 60 tisíc kusů dotisku. A to jsou její fotky vskutku decentní.
Luboš Smrčka
Statistika jsou přesné součty nepřesných čísel
Statistika je samozřejmě důležitá. Ekonomové ostatně mají rádi statistiky, bez nich by byli v mnoha směrech v koncích. A proto také vědí lépe než kdo jiný, že statistika je skutečně jenom přesný součet nepřesných čísel.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 361
- Celková karma 21,50
- Průměrná čtenost 1391x