Analytici PwC se pokusili předpovědět, jaké budou hospodářské poměry v roce 2050. (Zájemci naleznou celou studii ZDE.) Samozřejmě je to věštění z křišťálové koule. Už jen proto, že pochopitelně nemohou počítat s černými labutěmi, tedy nepředvídatelnými událostmi velkého dosahu. Ale na českých sociálních sítích získala zpráva jistou popularitu – zřejmě vlivem poněkud extrémně zjednodušené interpretace, že „vyspělé ekonomiky“ (G7 – USA, Německo, Velká Británie, Kanada, Francie, Itálie a Japonsko) ztratí svou „sílu“ a naopak E7 („rozvojové ekonomiky“ – Čína, Indie, Rusko, Indonésie, Brazílie, Rusko a Turecko) „převezmou“ jejich postavení. V tomto výkladu se studie úžasně hodí do oblíbených předpovědí o „pádu západní civilizace“.
Ve skutečnosti v té studii nic podobného obsaženo není.
Tak jen letmo, k čemu výzkumníci došli. Tedy základní závěry studie PwC zní – zatímco země E7 porostou příštích cca 30 let ročně o 3-5 procent, země G7 o cca 1,6 procenta. Díky tomu podíl E7 na světovém produktu vzroste na téměř polovinu, podíl G7 se sníží na něco málo přes 20 procent. Přičemž současný poměr je dle PwC cca 35 na 35 procent. Vliv Evropské unie silně poklesne ze současných patnácti pod deset procent světového objemu. Největší ekonomikou co do velikosti bude i nadále Čína (růst z nynějších 18 procent na cca 20 procent světové ekonomiky), na druhé místo se dostane Indie, Spojené státy poklesnou na místo třetí (a sníží podíl na globálním produktu z 16 na 12 procent).
Tak – a nyní se na to podívejme poněkud detailnějším způsobem.
Vzestup Indie na druhé místo na světě. Vzhledem k tomu, že demografický vývoj v Indii je přímo ďábelský, není o tom v podstatě pochybnost. Indie má nyní asi 1,3 miliardy obyvatel. Předpoklad je, že v roce 2050 se bude blížit své demografické špičce a počet Indů dosáhne závratných 1,7 a podle některých „katastrofických scénářů“ až 2,1 miliardy (je zde jistý problém s přídavnými jmény – pro někoho katastrofický scénář je pro jiného optimistický scénář, ale to nechci hodnotit).
Indie bude tak či onak s přehledem nejlidnatější zemí světa. Pokud by to nebylo doprovázeno patřičným růstem ekonomiky, muselo by dojít k děsivým hladomorům a nepředstavitelným důsledkům. Indická ekonomika se prostě musí zvýšit minimálně o 40 procent a možná i zdvojnásobit i při v podstatě marginálním růstu produktu na obyvatele. Ten je však natolik extrémně nízký (viz dále), že k jeho zvýšení prostě dojít musí a těžko si představit, že za tři desetiletí by byl stejný jako nyní (samozřejmě v případě, že nedojde k nějakému zásadnímu etnickému konfliktu nebo k rozpadu země). O řád níže, ale systémově podobně je to s Indonésií. Ta má v současnosti asi 260 milionů obyvatel, ale v tomto směru také dynamicky roste. Za oněch třicet let bude na úrovni kolem 350 až 400 milionů obyvatel. Tedy znovu – již jen takto daný růst při zachování i zde velmi nízkého produktu na obyvatele znamená zvýšení objemu HDP o padesát procent.
Oproti tomu se populace Spojených států (nyní asi 326,5 milionu obyvatel) podle optimistických odhadů zvýší do roku 2050 na 389 milionů, podle pesimistických vzroste nevýznamně a zůstane v podstatě na nynější úrovni (cca 335 milionů). I při optimistické variantě maximálního zvýšení počtu obyvatel to znamená, že nárůst v USA bude cca 15-17 procent. Proti tomu mírná indická varianta předpokládá růst počtu obyvatel o více než 30 procent, ale možná až o 60 procent. A pro pořádek Čína – nyní má asi 1,38 miliardy lidí. Pesimistický předpoklad hovoří o 1,45 miliardy za cca 20 let a následující stagnaci. Samotní Číňané doufají, že zrušení politiky jednoho dítěte povede k obnovení demografického růstu a k tomu, že v roce 2050 bude mít Čína 1,5 miliardy obyvatel. Tedy že dosáhne zhruba desetiprocentního růstu.
Co z toho všeho plyne?
Že i v případě, kdy se předpovědi PwC naplní (vezměme, že je to samozřejmě možná a dokonce v danou chvíli velmi pravděpodobné), změní se především objemové poměry mezi jednotlivými ekonomikami. Nyní žije na světě asi 7,4 miliardy lidí. V roce 2050 má jít podle různých odhadů o 9,5 až 10,5 miliardy lidí. Bez ohledu na pokles v Rusku (jediná země E7 s předpokladem snížení populace) se tento růst odehraje primárně právě tam a pak ve „zbytku světa“. Země E7 samy o sobě budou mít za oněch o něco více než třicet let o zhruba 0,9 až 1,1 miliardy obyvatel více než mají nyní. S tím nutně musí být spojeno významné zvětšení jejich ekonomik. Ještě jeden příklad – v Japonsku dojde ze současných 126 milionů obyvatel k poklesu na asi 107 milionů, ale v Brazílii z nynějších 210 milionů k růstu na 240 milionů. Určitě by mělo zaznít i něco o Evropě. Nynější EU28 má asi 508 milionů obyvatel včetně 64 milionů Britů. Odhady se různí, ale bez migrace poklesne tento počet do roku 2050 na zhruba 460 milionů. Spolu s odchodem Británie z EU to pak plně vysvětluje ústup z podílu na světové ekonomice.
Ve skutečnosti je sice celkový objem ekonomiky dané země podstatný, důležitější je ale ukazatel HDP na obyvatele (a to nemluvíme ani o tom, že ještě podstatnější by bylo srovnání HNP na obyvatele – ale to už bychom dělali věc zbytečně složitou). A tady jsme u jádra věci. Světový průměr je necelých 15,6 tisíce dolarů na hlavu. Čína dosahuje úrovně kolem 14,4 tisíce, Brazílie 15,4 tisíce, Indonésie 11 tisíc, Indie 6,1 tisíce a tak dále. Česká republika je na tom podstatně lépe a udává 32,5 tisíce dolarů na jednoho obyvatele. Spojené státy 56 tisíc, Norsko 61 tisíc... (metodika Světové banky). I když se předpovědi PwC naplní, tak na těchto vzájemných poměrech se změní nemnoho – nyní velmi široce rozevřené nůžky se přivřou, to jistě, ale stále zůstanou dramaticky rozevřené.
Tedy: Studie PwC není o konci Západu. Nepředpovídá tragické zhroucení naší civilizace. Naopak je postavena na předpokladu, že nynější vyspělé státy zůstanou nejvyspělejšími zeměmi světa a očekává, že ostatní se k ním „alespoň trochu“ dotáhnou.
