Válka s Turkem

6. 04. 2017 8:18:18
Vášně kolem bitvy s Turkem trochu utichly a je čas podívat se na turecký problém střízlivýma očima. Ono totiž na dnešním Turecku je toho trochu víc než se může zdát z poněkud nabubřených slov, která nám posílá Ankara.

Samozřejmě je Recep Tayyip Erdoğan nebezpečný. Směřuje k systému, který již nebude ani prezidentskou republikou a kde význam parlamentu klesne blízko k nule a vláda bude mít v podstatě charakter převodové skříně prezidentových přání. V takovém systému je představa udržení demokracie absurdní. Ale to je – popravdě – spíše věc Turků. Jaké si to udělají, takové to budou mít. A zatím se zdá, že radostně směřují do diktatury. A je třeba se ptát, co to bude znamenat pro Evropu, blízkovýchodní region a samozřejmě také pro NATO. To všechno je třeba posoudit opravdu s chladnou hlavou a také s ohledem na obchodní výměnu a budoucí vztahy.

Což samozřejmě není vůbec jednoduché. Nicméně je skvělé, že Nizozemci, Němci i Rakušané a další evropské národy odmítly prostřednictvím svých vlád vcelku jednoznačně představu, že by po jejich území jezdili turečtí politici a dělali kampaň týkající se Turecka. Fascinující je přitom drzost oné samozřejmosti, s jakou to turecký prezident Erdoğan požadoval.

Slovní ekvilibristika znějící z Ankary pochopitelně ve skutečnosti nemíří do hlavních měst evropských zemí, ta je nasměrována k domácímu tureckému publiku a do jisté míry odezní, až Erdoğan zvítězí ve svém s velkou pravděpodobností zmanipulovaném referendu. Ostatně zmanipulovaný byl zřejmě i onen „zbabraný“ vojenský převrat. Podstatné je, co se bude dít potom.

Ankara se pokusí jednat s Evropskou unií jako rovný s rovným, což je vzhledem k síle tureckého hospodářství trochu směšné, ale jenom na první pohled. Ekonomická situace Turecka se nezačne zlepšovat, spíše naopak. A proto bude Erdoğan pokračovat v tom, co se nyní ukázalo jako zajímavá nátlaková zbraň proti evropským demokraciím – totiž ve využívání turecké menšiny způsobem, který lze směle nazvat „pátou kolonou“. Pak dojde na lámání chleba.

Nebude to žádný měkký bochník, ale pěkně ztvrdlý kus těsta. V Německu žijí možná až 4 miliony etnických Turků, z nichž mnoho má dokonce občanství obou zemí a kolem 1,6 milionu jsou občané Turecka. V Bulharsku je jich asi 750 tisíc, ve Francii půl milionu, v Nizozemsku 400 tisíc, v Rakousku 250 tisíc a tak dále. Nejsou to žádné ohromné počty, ale zároveň je to skutečně hodně lidí. Hodně lidí, o jejichž loajalitě „k Evropě“ lze pochybovat.

Tento problém není možné „nechat být“. Turecko bude chtít další hospodářské bonusy a bude si je vynucovat. Přijde s velmi asertivní zahraniční politikou, která zcela jistě bude obsahovat přímo nevyřčené, ale jasné požadavky, reminiscence na Osmanskou říši a posilování představy jakéhosi „Velkého Turecka“. Erdoğan potřebuje posílit image Vůdce. Pak přijde chvíle, kdy Evropa bude nucena udělat to, co evropská diplomacie živelně nesnáší, totiž zaujmout jasný a nezpochybnitelný postoj. Včetně tak nepopulárních a problematických opatření, jako vyhoštění Erdoğanových aktivistů a vyslovení toho, co se některým Evropanům příčí: Pokud nejste loajální k zemi, ve které žijete, odejděte zpět do své vlasti. Především je třeba zastavit financování některých náboženských a ideologických aktivit na území EU ze strany Turecka.

Turecký problém je třeba vyřešit dříve, než skutečně vypukne. Z naší strany by tam měl být jasný signál směrem k EU, že cokoliv, co by připomínalo pokračování rozhovorů v rámci asociační dohody, z hlediska ČR naprosto nepřichází do úvahy. Je třeba jasně říci, že další rozvíjení obchodních vztahů není samozřejmost a že EU je připravena v této oblasti udělat i kroky zpět. Je třeba jasně říci, že Evropa má zájem na stabilním Turecku, ale určitě nikoliv na rozpínavém Turecku jako hlasateli islámu. Je nutné dát Erdoğanovu Turecku jasné hranice tolerance. Neplést se do jeho vnitřních věcí, ale také seknout ihned, jakmile tyto vnitřní věci „přelezou“ tureckou hranici. A znovu – dokud to půjde, držet hospodářské vztahy. Ale také se je nebát obětovat.

A samozřejmě je tu problém s NATO. Těžko si představit, že Turci s Erdoğanem v čele budou nadále plnohodnotným členem Aliance. Je tu problém s obrovskou zásobárnou uprchlíků na tureckém území, což bude možná vyžadovat nasazení nemalých sil na zemi i na moři nutných k tomu, aby se tyto masy nedaly do pohybu. Erdoğan má karty, se kterými může Evropu vydírat, ale vydíraný se nemusí nechat vydírat.

Vztah a postoj k Turecku bude v příštích měsících klíčový pro to, zda evropská zahraniční politika (pokud cosi takového vůbec funguje) získá po předchozích neustálých neúspěších alespoň nějaký statut „existujícího pojmu“, nebo zda i nadále půjde spíše o hadr na podlahu. A tentokrát by byl neúspěch velmi vážný, protože nyní je problém skutečně u bran EU – nikoliv stovky nebo tisíce kilometrů daleko.

Autor: Luboš Smrčka | čtvrtek 6.4.2017 8:18 | karma článku: 24.30 | přečteno: 674x

Další články blogera

Luboš Smrčka

Brexit v zajetí teorie chaosu a neviditelné ruky trhu

Před pár dny či spíše desítkami hodin byla zveřejněna výzkumná zpráva jedné české banky. Podle té zprávy Brexit hrozí pro Českou republiku ztrátou 55 miliardy nevytvořeného HDP a 40 tisíc pracovních míst. To vyděsí.

7.12.2018 v 10:51 | Karma článku: 15.33 | Přečteno: 359 | Diskuse

Luboš Smrčka

Donald Trump ví, co dělá…

... a dokonce to i funguje. Kdysi jsem popsal v jednom blogu politiku amerického prezidenta Donalda Trumpa jako destrukční konstruktivismus. Jeho vize je rozbít něco nefunkčního a postavit ze zbytků cosi užitečného.

4.12.2018 v 7:47 | Karma článku: 23.89 | Přečteno: 506 | Diskuse

Luboš Smrčka

Brzdíme. Tak pozor na smyk

Česká ekonomika brzdí. Ano, nevypadá to tak. Vždyť zatím je všechno v nejlepším pořádku. Já ale také neříkám „česká ekonomika padá“ nebo něco podobného. Já říkám, že brzdí. Prostě už nebude tak „hej“, jako bylo.

22.11.2018 v 8:05 | Karma článku: 21.31 | Přečteno: 787 | Diskuse

Luboš Smrčka

Minimální mzda je zlo. Ale logické

Vláda rozhodla, že minimální mzda pro příští rok by byla stanovena na 13 350 korun. Hospodářská komora téměř povinně protestuje. Odbory (také téměř povinně) říkají, že jejich návrh na 13 700 korun byl lepší.

21.11.2018 v 9:52 | Karma článku: 20.98 | Přečteno: 830 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jiří Turner

Někomu se při vylovení slova „migrace“ zatmí před očima, někomu i v mozku

Snažil jsem se pod svým posledním článkem poctivě vést diskusi. Bylo to docela těžké, protože diskutující nereagovali na obsah článku, ale chtěli konfrontovat to, co si sami myslí o migraci s tím, co si myslí, že si myslím já.

16.12.2018 v 11:57 | Karma článku: 13.25 | Přečteno: 586 | Diskuse

Josef D. Kortan

Špatná zpráva

Parlament si schválil zvýšení platů jen o 9%. Důchod se může zvýšit až o 8 000 korun. Plat poslance jen o 6 500.

16.12.2018 v 10:29 | Karma článku: 22.69 | Přečteno: 640 | Diskuse

Pavel Kalabis

Před sto lety jsme dostali do vínku "nebát se a nekrást".

Společnost stojí na ideálech, na kterých vznikla. O myšlence TGM z titulku bych chtěl stručně pojednat. Stručně a obecně, případná aplikace do konkrétního společenského rámce, která se zjevně nabízí, je ponechána na čtenáři.

16.12.2018 v 9:49 | Karma článku: 9.41 | Přečteno: 147 | Diskuse

Zdeňka Ortová

Jak oznámit dítěti, že nenaděluje Ježíšek?

Za jednu z nejtěžších rodičovských povinností považuji oznámit malému děcku, že není Ježíšek. Myslím, že je to mnohem složitější než o deset let později vysvětlování rizika pohlavních chorob.

16.12.2018 v 5:45 | Karma článku: 15.60 | Přečteno: 371 | Diskuse

Miroslav Semecký

Škrábu, škrábeš, škrábeme. Automaty na jízdenky esteticky znehodnocené lidskou ignorancí

Zničené nátěry. Smutní hrdinové všedního života. Stojí zde doslova oškrábáni na plech. Memento naší hlouposti. Lidé NEŠKRÁBEJTE ! Je to k ničemu!

16.12.2018 v 4:03 | Karma článku: 8.26 | Přečteno: 505 | Diskuse
Počet článků 235 Celková karma 22.67 Průměrná čtenost 1415
Jsem původním povoláním biolog, ale od roku 1990 se zabývám ekonomikou. Působím jako daňový poradce, soudní znalec, vyučuji na vysoké škole.

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

více

Najdete na iDNES.cz