Nejsou lidi? Tak je třeba investovat
Stát by na to měl reagovat. Velmi rychle reagovat. Samozřejmě se dá říci, že tohle není úkol pro vládu, že to je něco, co vyřeší trh. A je to pravda. Jenže stát také určuje řadu podmínek, například daňových, které významným způsobem předznamenávají způsob, jak si ekonomika s problémem poradí.
Uvedu to na velmi zjednodušeném modelu.
Prvním řešením je zjednodušení „dovozu“ pracovní síly z ciziny – primárně ze států relativně „nedalekých“, ale také ze zemí vzdálenějších.
Vzhledem k tomu, jak obrovské jsou byrokratické potíže při zaměstnávání cizinců, by to bylo potřebné. Jenže to má logické ekonomické důsledky. Pokud se takto zvýší nabídka volné pracovní síly, sníží se tlak na růst mezd. Dojde především ke kvantitativní změně s úměrou „více lidí – více produktu“. Jsou obory podnikání, kde to jinak příliš nejde – třeba stavebnictví (samozřejmě do jisté míry jde, ale nikoliv tak, aby to změnilo základní poměry). Podobně je to v některých službách. Když budu mít nabitou restauraci, potřebuji více lidí do kuchyně a víc lidí „na plac“, když dorazí více cizinců, potřebuji více průvodců. A tak dále. Jenže když to stejné platí v průmyslu a k výrobě dalších deseti procent svého produktu potřebuji o deset procent více lidí – je to špatně. Ukazuje to na nízké mzdy, protože se mi pořád vyplatí raději nabrat pracovní sílu místo investice do technologie, která poměr „nutná práce – produkt“ změní. Ale jenom nízké mzdy to nevysvětlují.
Protože i průmyslová oblast „jede“ v tomto poněkud starém módu „více – více“, někde je něco špatně. První chyba jsou ony mzdy. Dokud se pro část výrobního procesu nevyplatí zavést automat či instalovat robota, ale raději nabrat nového pracovníka, máme jako ekonomika problém, protože pracovníků není nikdy nekonečné množství.
Jenže to určitě není jenom ve mzdách. Co třeba odpisová politika? Jsou správně nastavené doby, během kterých se nová investice odepisuje jako náklad a tedy snižuje zaplacené daně, čili zároveň zlepšuje cash-flow podnikatele? Neměli bychom po letech preferování „zaměstnanosti“, kde jsme se dostali na těžko překonatelný vrchol, zaměřit raději na usnadnění investic směřujících k úspoře práce a tedy k tomu, aby se alespoň část pracovní síly uvolnila směrem k oborům, které se bez ní opravdu neobejdou?
Já vím, že pro mnoho lidí může být taková úvaha nepříjemná. Ale pokud má náš průmysl fungovat jako klíčová oblast ekonomiky této země nejen letos nebo za tři roky, ale také za dvacet let, tak je jediná možná. Objevily se studie, které si stěžují na vysoký odliv zisků z naší země směrem do zahraničí k mateřským firmám a na nízkou míru investic. O některých uváděných číslech lze mít pochybnosti, ale obávám se, že jako celek je to skutečně silný trend. Jenže nynější investice jsou základem úspěchu v budoucnosti. Pokud nyní investice nejsou nebo spíše nejsou dostatečné, tak za pár let nutně musí přijít problém. Příznačné je, že se to vláda chystá řešit ztížením podmínek pro přesun zisku do ciziny. Lepší by ale bylo přemýšlet o tom, proč vlastně míra investic klesá nebo není na úrovni, která by byla dlouhodobě přijatelná. Tedy proč je pro zahraniční vlastníky lepší vzít zisk a rozdělit ho v dividendě nebo investovat jinde.
Druhé opatření je složitější. I když slovně roky bojujeme s byrokracií a zbytečnou administrativou, stejně s jistým překvapením sledujeme výsledek tohoto „boje“: soustavný růst počtu státních zaměstnanců, zvyšování byrokracie, stále nové regulace, na které dohlíží stále více lidí. Od roku 2012 do konce roku 2016 se počet státních zaměstnanců zvýšil o 23 tisíc na 445 tisíc lidí. Letos přibude asi osm tisíc dalších. Jistě – někteří z nich budou vojáci a policisté, což je v pořádku, otázka bezpečnosti je na pořadu dne a vyžaduje svoje náklady. V tom celkovém čísle jsou i učitelé. S tím také asi mnoho neuděláme. Ale 54 tisíc zaměstnanců daňových úřadů, obchodní inspekce či úřadů práce? Pak není divu, že sehnat účetního se ukazuje jako neřešitelný problém.
Čísla o ekonomickém růstu vypadají velmi pěkně. Údaje o průmyslových tržbách za první tři měsíce 2017 jsou nadmíru optimistické. Růst HDP o 2,9 procenta je vysoký a trendový. Obecná míra v nezaměstnanosti byla v dubnu 3,3 procenta a těžko říci, jak by ještě mohla poklesnout. Ale ve skutečnosti směřujeme plnou parou k velkým potížím. Letošní volby by měly být principiálně nikoliv o migrační krizi (k čemuž se je leckdo snaží nasměrovat), ale o tom, kdo nabídne racionální cestu vpřed pro českou ekonomiku. Protože pokud ta bude zdravá, s krizí si poradíme – ať již s migrační nebo s hospodářskou.
Luboš Smrčka
Zemřel demýtizátor racionality
Než se do toho se svým kolegou Amosem Tverskym pořádně pustili, ekonomie byla přesvědčena, že v podstatě bohatě vystačí s matematickým aparátem, sofistikovanými vzorci a důvěrou v lidskou racionalitu.
Luboš Smrčka
Jak se to má s tou naší hlubokou krizí
Obecně panuje přesvědčení, že procházíme ekonomickou krizí. Dokonce i mnozí studenti na VŠE o tom často hovoří. Na to musím říct jediné: Krize vypadá skutečně jinak. Nemáme dobré časy. Ano. Ale krizi?
Luboš Smrčka
Je (nebo bude) čínská ekonomika větší než americká?
Studenti mi na pražské VŠE občas kladou vcelku záludné dotazy. Často jsou inspirované denním tiskem nebo úvahami na internetu. Jedním z oblíbených je: Kdy čínská ekonomika překoná svou velikostí americkou?
Luboš Smrčka
Plíživá, nenápadná a soustavná euroizace
Sleduji diskuse o euru s jistým pobavením. Bavíme se (s mimořádnou vášní) o přijetí eura v zemi, kde přesně ten proces (přijímá eura) průběžně a dosti dynamicky probíhá bez ohledu na to, co si kdo myslí a k čemu se kdo upíná.
Luboš Smrčka
Čína už není motor, sotva setrvačník
Samozřejmě to na Západě mnoho lidí nechce příliš slyšet, ale Čína byla v posledních dvou či dokonce třech dekádách jedním z motorů světové ekonomiky. Teď je z ní snad setrvačník. A málo stačí, aby byla brzdou.
Luboš Smrčka
Jak to, že ruská ekonomika roste a jak dlouho jí to vydrží?
Lidé občas mívají tendenci brát některé budoucí události jako hotovou věc, jako téměř osudově danou jistotu. Obvykle to nedělá žádné velké škody. Problém je, když jde o ekonomiku. Pak může být předpojatost problém.
Luboš Smrčka
Argentina: Pokusná laboratoř moderní ekonomie
Nový argentinský prezident Javier Milei zahájil asi největší ekonomický experiment od transformace postkomunistických ekonomik a od čínských reforem. A třetí největší od novozélandských reforem Rogera Douglase před čtyřiceti lety
Luboš Smrčka
Stoletý stařík, který změnil svět
Smrt Henryho Kissingera s konečnou platností uzavřela 20. století. Století, které bylo podobně rozporuplné, jako byl rozporuplný i sám Henry Kissinger: Nositel Nobelovy ceny míru, pro některé válečný zločinec.
Luboš Smrčka
Měli bychom s eurem nižší inflaci?
Podle informace Eurostatu poklesla inflace v říjnu v eurozóně na úroveň 2,9 procenta v meziročním vyjádření. Což je tedy o hodně lepší číslo, než v jaké jsme mohli doufat při stejném srovnání my (bylo to 9,5 procenta).
Luboš Smrčka
Konec Erdoganovy doktríny
Před několika týdny oslavila ekonomická věda (za tichého nezájmu médií) naprosté vítězství nad tezí, kterou by bylo možné v nadsázce nazvat Erdoganova doktrína. Ta zní (přesněji ta zněla): S inflací lze bojovat zlevňováním peněz.
Luboš Smrčka
Proč nerosteme? Protože proto!
Letošní růst ekonomiky je nerůst, řekl by prezident Klaus. On je to ve skutečnosti pokles – jakkoliv v pásmu, které by bylo lépe nazývat stagnací. Protože několik desetin je v tak agregovaném ukazateli, jako HDP, vlastně nula.
Luboš Smrčka
BRICS? Jako opravdu?
Summit BRICS v Johannesburgu vyvolal novou lavinu úvah o konci západní moci a nástupu nových zemí na světové kolbiště. Přesně to stejné poslouchám již 22 let od chvíle, kdy Jim O ́Neill z Goldman Sachs s tím názvem přišel.
Luboš Smrčka
Za nulové sociální dávky!
Většinu lidí to asi hodně překvapí, ale pokud by tato země škrtla najednou všechny platby občanům, které lze alespoň trochu označit za sociální dávky, schodek rozpočtu (aktuální) by se nesnížil ani o polovinu.
Luboš Smrčka
Kroupy nic nepopírají. Ani ledové
Nejsem klimatický alarmista. Pochybuji naopak, že za stav planety či tak zvané globální oteplování může lidská činnost. Ale letní závěje ledových krup nebudu používat jako podporu mých pochybností, protože závěje nic nedokazují.
Luboš Smrčka
Nic není zadarmo, i hotovost má náklady
Rád bych nadšené příznivce hotovosti upozornil, že nic není zadarmo. I hotovost má náklady. Možná nejsou tak vidět, jako náklady bezhotovostních plateb. Ale když něco není očividné, neznamená to neexistenci.
Luboš Smrčka
Mezi rozpočtovou Skyllou a Charybdou
Neříkám, že je úplně jedno, zda je v pololetí schodek státního rozpočtu 215 miliard nebo 271 miliard korun. Je to sakra rozdíl. Ale o budoucí české prosperitě bude rozhodovat něco jiného.
Luboš Smrčka
Nebojte se. Chtějte víc peněz
Nebojte se, řekněte si o přidání, pomůžete sobě i ekonomice. Vážně, je to tak. Výzkum společnosti PwC odhalil, že v disciplíně „chci za svoji práci více peněz“ jsou Češi nejhorší na světě. Tedy ze zkoumaných zemí.
Luboš Smrčka
O zemi žijící na dluh
Budu vám vyprávět pohádku o zemi, která si zvykla žít na dluh. Ta země se jmenuje Česká republika. V rámci úspor se rozhodla říkat si jenom Česko, má to méně písmenek. Ale jinak se v ní rozhazuje plnými hrstmi.
Luboš Smrčka
Vida, jak političky fungují
Francouzský Playboy si mne ruce. Státní tajemnice (což je ve Francii prakticky členka vlády) Marléne Schiappa vyprodala náklad 100 tisíc výtisků a zřejmě vyprodá i 60 tisíc kusů dotisku. A to jsou její fotky vskutku decentní.
Luboš Smrčka
Statistika jsou přesné součty nepřesných čísel
Statistika je samozřejmě důležitá. Ekonomové ostatně mají rádi statistiky, bez nich by byli v mnoha směrech v koncích. A proto také vědí lépe než kdo jiný, že statistika je skutečně jenom přesný součet nepřesných čísel.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 361
- Celková karma 21,50
- Průměrná čtenost 1391x