Social Watch – trochu povyku, trochu reálií
Shrnuto říká zpráva, že takhle tedy nikdy vyspělé země nedoženeme. (Celá zpráva je k nalezení ZDE.) V čemž má – do jisté míry – samozřejmě pravdu. Jenom jsou v té zprávě popleteny dohromady příčiny a následky, leccos je dezinterpretováno a mnohé je spíše zmatené. Ekonomická argumentace je chabá. Nicméně, jak bylo řečeno, prošla tato zpráva snad všemi sdělovacími prostředky, takže stojí za to ji krátce okomentovat.
Především mají autoři určitý problém se samotným principem dohánění. Kdyby všichni (například země bývalého komunistického bloku) všechny (vyspělé země) doháněli, co by mělo být výsledkem? Že se všichni ve všech zemích Evropy a potom i světa (protože třeba africké země budou chtít také dohánět) začnou mít jednoho dne stejně? To nezní příliš realisticky.
Můžeme se tedy spíše bavit o tom, že „ČR bude dohánět Německo“. Ale které Německo budeme mít na mysli? Bavorsko nebo Sasko? Od Bavorska jsme stále míle daleko, zato Sasku jsme „na dohled“. A to zhruba stejně, jako na konci osmdesátých let – přičemž ale Sasko a další východní země Německa byly taženy vpřed mocným a silným západním příbuzenstvem. Ve skutečnosti Sasko doháníme, alespoň podle řady parametrů. Nebo třeba severní Itálie a Sicílie… Bohaté italské regiony jsou daleko před námi, Sicílie (i když to možná někoho překvapí) daleko za námi. Zase – v některých aspektech. V jiných možná nikoliv.
Je však třeba také definovat, co se tím doháněním myslí. Je to kupní síla? Tedy třeba počet těsnění do vodovodu, které si může člověk s průměrným příjmem koupit za svůj plat (pokud možno po zdanění)? Tak to hurá, protože jsme před Portugalskem a Řeckem. Nebo jde o „kvalitu života“, kde zároveň budeme ohodnocovat čistotu vzduchu, vody a množství polétavých prachových částic na kubík vzduchu? A započítáme také fakt, že i když se řada lidí z různorodých směrů snaží o opak, žijeme ve svobodné zemi, kde si každý může dělat skoro všechno, co se mu zachce, pokud to neodporuje zákonu? Protože v tomhle jsme od roku 1989 udělali skutečně obrovský skok (včetně mnoha dílčích posunů zpět).
Můžeme to vzít třeba přes dostupnost lékařské péče a tam, světe, div se, na tom budeme velmi dobře. A to ani nemluvíme o úmrtnosti kojenců. V průměrném věku dožití jsme se přiblížili vyspělým zemím na dva roky (na konci komunismu jsme byli zpět o cca pět let). Čili doháníme jako diví. Jenže jak si vysvětlit, že nejdéle v Evropě žijí Španělé, kteří jinak v mnoha disciplínách (třeba v té kupní síle nebo v dostupnosti lékařské péče) nejsou žádná špička?
Celý koncept „dohánění“ je problematický. Rozdíly v životní úrovni mezi například Portugalskem, Slovinskem a Německem vznikaly po celá staletí, tam nejde jenom a pouze o posledních pár desítek let. To bychom se mohli bavit třeba o vlivu protestanství na ekonomický rozvoj ve srovnání s katolictvím…
A teď trocha ekonomiky. Pominu takové formulace ze zprávy, jako „zájmy sobeckých zisků“, což z objektivně se tvářící studie dělá pohříchu spíše ideologický pamflet. Ostatně podobně, jako kritika vývozu zbraní do Nigérie a Iráku (v kapitole nazvané „Vývoz válečných zločinů“, což hovoří samo za sebe) nebo pasáž o vývozu energie z ČR, kde autoři prokazují neznalost (nebo hranou neznalost?) problematiky energetického trhu. Klíčovým grafem ekonomické části je podíl zaměstnaneckých náhrad na HDP, což můžeme jednoduše interpretovat jako podíl sumy vyplacené na mzdy a platy vůči objemu domácího produktu (i když lepší by bylo pracovat s přidanou hodnotou, nicméně budiž). Ano, Česká republika je s úrovní něco málo před 40 procent za průměrem EU. Jenže bych rád upozornil autory, že na konci komunistického režimu byl tento podíl v ČR o zhruba deset procentních bodů nižší (jde o odhady, socialistická statistika nic podobného nesledovala a z tehdejší struktury dat nelze provést odpovídající výpočty). Ve srovnání s dřívějším stavem vyspělé Evropy jsme rozdíl stáhli na cca polovinu. Takže doháníme.
Můžeme hovořit o tom, zda dostatečně rychle. Ano, po návratu naší země k racionálnímu politickému a společenskému uspořádání po roce 1989 se objevovaly hlasy, že vyspělý svět doženeme za pět, deset nebo dvacet let. Mnohdy je to připisováno Václavu Havlovi, ale popravdě podstatně vyšší podíl na šíření podobných mýtů měl třeba Valtr Komárek a lidé z jeho okruhu, i když jsou či byli nesmírně sečtělí a odborně zdatní. Čtyřicet let devastace (kterých bylo ve skutečnosti padesát) nelze „dohnat“ za třicet let. Zaostávání je daleko rychlejší než dohánění. Průměrnou zemí EU se staneme možná za dalších dvacet nebo třicet let, možná za padesát. Bylo by dobré si to přiznat.
Přesto nechci nasazovat autorům studie od Social Watch psí hlavu – v řadě věcí mají totiž pravdu. Ano, jedním z hlavních problémů této země je institucionální nedostatečnost. To pro příklad. Ale pokud je jejich zpráva prezentována v médiích jako „objektivní“ vyhodnocení vývoje České republiky, pak je to omyl a je to omyl především těch médií. Protože tato zpráva je ideologickým hodnocením několika málo aspektů, kterými se „dohánění“ dá měřit. Nic více. Ale tak nic méně.
Luboš Smrčka
Zemřel demýtizátor racionality
Než se do toho se svým kolegou Amosem Tverskym pořádně pustili, ekonomie byla přesvědčena, že v podstatě bohatě vystačí s matematickým aparátem, sofistikovanými vzorci a důvěrou v lidskou racionalitu.
Luboš Smrčka
Jak se to má s tou naší hlubokou krizí
Obecně panuje přesvědčení, že procházíme ekonomickou krizí. Dokonce i mnozí studenti na VŠE o tom často hovoří. Na to musím říct jediné: Krize vypadá skutečně jinak. Nemáme dobré časy. Ano. Ale krizi?
Luboš Smrčka
Je (nebo bude) čínská ekonomika větší než americká?
Studenti mi na pražské VŠE občas kladou vcelku záludné dotazy. Často jsou inspirované denním tiskem nebo úvahami na internetu. Jedním z oblíbených je: Kdy čínská ekonomika překoná svou velikostí americkou?
Luboš Smrčka
Plíživá, nenápadná a soustavná euroizace
Sleduji diskuse o euru s jistým pobavením. Bavíme se (s mimořádnou vášní) o přijetí eura v zemi, kde přesně ten proces (přijímá eura) průběžně a dosti dynamicky probíhá bez ohledu na to, co si kdo myslí a k čemu se kdo upíná.
Luboš Smrčka
Čína už není motor, sotva setrvačník
Samozřejmě to na Západě mnoho lidí nechce příliš slyšet, ale Čína byla v posledních dvou či dokonce třech dekádách jedním z motorů světové ekonomiky. Teď je z ní snad setrvačník. A málo stačí, aby byla brzdou.
Luboš Smrčka
Jak to, že ruská ekonomika roste a jak dlouho jí to vydrží?
Lidé občas mívají tendenci brát některé budoucí události jako hotovou věc, jako téměř osudově danou jistotu. Obvykle to nedělá žádné velké škody. Problém je, když jde o ekonomiku. Pak může být předpojatost problém.
Luboš Smrčka
Argentina: Pokusná laboratoř moderní ekonomie
Nový argentinský prezident Javier Milei zahájil asi největší ekonomický experiment od transformace postkomunistických ekonomik a od čínských reforem. A třetí největší od novozélandských reforem Rogera Douglase před čtyřiceti lety
Luboš Smrčka
Stoletý stařík, který změnil svět
Smrt Henryho Kissingera s konečnou platností uzavřela 20. století. Století, které bylo podobně rozporuplné, jako byl rozporuplný i sám Henry Kissinger: Nositel Nobelovy ceny míru, pro některé válečný zločinec.
Luboš Smrčka
Měli bychom s eurem nižší inflaci?
Podle informace Eurostatu poklesla inflace v říjnu v eurozóně na úroveň 2,9 procenta v meziročním vyjádření. Což je tedy o hodně lepší číslo, než v jaké jsme mohli doufat při stejném srovnání my (bylo to 9,5 procenta).
Luboš Smrčka
Konec Erdoganovy doktríny
Před několika týdny oslavila ekonomická věda (za tichého nezájmu médií) naprosté vítězství nad tezí, kterou by bylo možné v nadsázce nazvat Erdoganova doktrína. Ta zní (přesněji ta zněla): S inflací lze bojovat zlevňováním peněz.
Luboš Smrčka
Proč nerosteme? Protože proto!
Letošní růst ekonomiky je nerůst, řekl by prezident Klaus. On je to ve skutečnosti pokles – jakkoliv v pásmu, které by bylo lépe nazývat stagnací. Protože několik desetin je v tak agregovaném ukazateli, jako HDP, vlastně nula.
Luboš Smrčka
BRICS? Jako opravdu?
Summit BRICS v Johannesburgu vyvolal novou lavinu úvah o konci západní moci a nástupu nových zemí na světové kolbiště. Přesně to stejné poslouchám již 22 let od chvíle, kdy Jim O ́Neill z Goldman Sachs s tím názvem přišel.
Luboš Smrčka
Za nulové sociální dávky!
Většinu lidí to asi hodně překvapí, ale pokud by tato země škrtla najednou všechny platby občanům, které lze alespoň trochu označit za sociální dávky, schodek rozpočtu (aktuální) by se nesnížil ani o polovinu.
Luboš Smrčka
Kroupy nic nepopírají. Ani ledové
Nejsem klimatický alarmista. Pochybuji naopak, že za stav planety či tak zvané globální oteplování může lidská činnost. Ale letní závěje ledových krup nebudu používat jako podporu mých pochybností, protože závěje nic nedokazují.
Luboš Smrčka
Nic není zadarmo, i hotovost má náklady
Rád bych nadšené příznivce hotovosti upozornil, že nic není zadarmo. I hotovost má náklady. Možná nejsou tak vidět, jako náklady bezhotovostních plateb. Ale když něco není očividné, neznamená to neexistenci.
Luboš Smrčka
Mezi rozpočtovou Skyllou a Charybdou
Neříkám, že je úplně jedno, zda je v pololetí schodek státního rozpočtu 215 miliard nebo 271 miliard korun. Je to sakra rozdíl. Ale o budoucí české prosperitě bude rozhodovat něco jiného.
Luboš Smrčka
Nebojte se. Chtějte víc peněz
Nebojte se, řekněte si o přidání, pomůžete sobě i ekonomice. Vážně, je to tak. Výzkum společnosti PwC odhalil, že v disciplíně „chci za svoji práci více peněz“ jsou Češi nejhorší na světě. Tedy ze zkoumaných zemí.
Luboš Smrčka
O zemi žijící na dluh
Budu vám vyprávět pohádku o zemi, která si zvykla žít na dluh. Ta země se jmenuje Česká republika. V rámci úspor se rozhodla říkat si jenom Česko, má to méně písmenek. Ale jinak se v ní rozhazuje plnými hrstmi.
Luboš Smrčka
Vida, jak političky fungují
Francouzský Playboy si mne ruce. Státní tajemnice (což je ve Francii prakticky členka vlády) Marléne Schiappa vyprodala náklad 100 tisíc výtisků a zřejmě vyprodá i 60 tisíc kusů dotisku. A to jsou její fotky vskutku decentní.
Luboš Smrčka
Statistika jsou přesné součty nepřesných čísel
Statistika je samozřejmě důležitá. Ekonomové ostatně mají rádi statistiky, bez nich by byli v mnoha směrech v koncích. A proto také vědí lépe než kdo jiný, že statistika je skutečně jenom přesný součet nepřesných čísel.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 361
- Celková karma 21,50
- Průměrná čtenost 1391x