Samozřejmě už jenom použití slova „okupují“ je nepřístojné. Zvykli jsme si, že v některých oblastech novináři nejsou schopni mluvit a psát tak, jak normálnímu člověku zobák narostl, takže branka je svatyní, stadion svatostánkem a zrychlení běžce na lyžích je zapnutí turbomotorů. Ale to jsou nevinné žertíky. Okupace bytů zní poněkud zlověstně protože – a to tak je – v sobě má víc než prvek nadsázky.
Skutečný obsah textu by se dal shrnout pod daleko méně dramatický, o to ale přesnější titulek: „Stát neví, jak zdanit sdílenou ekonomiku“. O tom je totiž celý problém. Jestliže do české republiky podle autora dorazilo 2,2 milionu turistů, kteří se ubytovali přes servery jako Airbnb či Booking v soukromí, což je jaksi pociťováno jako cosi „špatného“, tak je třeba naopak říci, že to je skvělé. Krátkodobé pronajímání bytů je obrovský impuls pro ekonomiku, do jisté míry to mění ustálená pravidla turismu a posunuje ho dopředu. Jen na okraj – představitelé investiční skupiny CPI, která mimo jiné podniká v hotelích, oznámili projekty, jak právě tomuto trendu jít vpřed a nabízet specifické hotelové služby vyhovující této komunitě.
Možná to moc lidí neví, ale podíl turismu na tvorbě domácího produktu v naší zemi již před nějakou dobou překonal podíl zemědělství. A to mluvíme pouze o přímém podílu turistiky, který je asi 3 procenta HDP. Další zprostředkované dopady ho ještě zvyšují. Jenom se špatně odhadují.
Zákazy nebo regulace krátkodobých pronájmů by nutně znamenaly ohrožení dynamického růstového trendu. Ve skutečnosti jediné, co by stát měl dělat, je dohoda s organizátory sdílené ekonomiky o tom, jak zajistit zdanění tohoto podnikání a jak také zajistit, že obcím jsou správně odváděny místní poplatky. V řadě zemí to velmi spolehlivě funguje. Možná by se stačilo zeptat třeba italských kolegů, jak to dělají. Určitě lepší, než mudrovat o zákazech a regulacích.
A teď k tomu „okupování“ bytů. Zase jsou tu dvě roviny. Pokud jde o byty v soukromém vlastnictví, tak není co řešit. Jestli se majitel rozhodne byt nechat prázdný nebo ho dlouhodobě pronajmout nebo jestli se rozhodne ho pronajímat turistům, to je jen a pouze jeho osobní věc. Dostaneme-li se do situace, že opravdu někdo začne vážně uvažovat o tom, že by takové podnikání zakázal, tak můžeme rovnou znárodňovat, protože to je to stejné.
Nepřijatelné pochopitelně je, pokud by někdo k takovému podnikání používal byt obecní nebo státní. Ale to si musí vyřešit obce, které k tomu pravomoci mají nebo si musejí o další požádat stát.
Nicméně vinit Airbnb nebo Booking, že kvůli zprostředkovávání bytů turistům ubývá nabídky dlouhodobých pronájmů a že kvůli tomu rostou ceny nemovitostí, je prostě hloupé. Ve skutečnosti je hypotéční bublina nafouknutá především kvůli neskutečně složitým stavebním řízením. Pokud by města a zvláště Praha nechala investory alespoň trochu dýchat, byly by ceny podstatně níže.
Podobný případ je Uber a sdílené taxi. Jediný skutečný problém je zdanění.
Dnes už skoro nikdo neví, kdo byli luddité. Mýtický otec hnutí Ned Ludd údajně roku 1779 v Leicesteru rozbil pletací stroj, který bral jemu a ostatním tkalcům práci. Po dalších několik desetiletí se útoky periodicky opakovaly a v letech 1811 a 1812 propukly téměř masově. Máme i neoluddity. Naprostá většina z nich jenom brojí v článcích a přednáškách proti moderním technologiím a za jejich nahrazení technologiemi šetrnějšími k tomu či onomu, ale Theodore Kaczynski (známý jako Unabomber) to vzal ostřeji. Jeho poštovní pumy zabily v osmdesátých a devadesátých letech minulého století tři lidi a řadu zranily.
Pokusy pozvedat hlas, nové zákony a nové regulace proti projevům sdílené ekonomiky jsou ve skutečnosti něco podobného, jenom méně násilnými prostředky. Tvrzení, že cizinci okupují byty, což vede k jejich nedostatku a růstu cen, stejně jako tvrzení, že Uber ničí taxislužby a podnikatelské prostředí, ve skutečnosti nemají moc daleko k Nedu Luddovi a jeho ranám kladivem do nebohého mechanického stavu. A mohou vývoj učinit možná pomalejším, možná ho i pozdržet, ale určitě ho nezastaví.
Jenom při tom vznikne mnoho škod.
