Nafukování realitní bubliny pokračuje
Tolik poslední data Eurostatu.
Co je však podstatnější. Existuje několik dalších důležitých odlišností mezi Českou republikou a většinou evropských zemí.
První je, že v České republice trvá tento boom už dost dlouho a ceny nemovitostí jsou podstatně nad úrovní předkrizového roku 2007 – hovoříme přitom o desítkách procent. V ostatních zemích (nikoliv ve všech, třeba ne v Rakousku nebo ve Švédsku, ale jednoznačně ve většině) trvá boom také nějakou dobu, ale situace je poněkud odlišná. Dnešní cenová hladina je zhruba na úrovni předkrizové doby plus inflace.
Druhá je, že v České republice je dynamický růst dán nejen vysokou poptávkou, kterou lze vcelku dobře vysvětlit ekonomickým růstem a velmi výhodnou cenou hypoték, ale také drasticky nízkou nabídkou.
Z toho plyne třetí aspekt situace. A právě kvůli němu lze v ČR hovořit o realitní bublině na jednu stranu jednoznačněji, než v kterékoliv jiné evropské zemi, na stranu druhou ale s jistými rozpaky.
Zatímco v jiných zemích (zase platí nikoliv ve všech, jistě ale ve většině) jde souběžně s poptávkou (přesněji v přirozeném zpoždění za poptávkou) nahoru také bytová výstavba a trhu je tedy dána možnost, aby reagoval, v České republice tomu tak není. Neuvěřitelná byrokratická zátěž výstavby naopak nabídku dusí. Tuším někdy v roce 2006 přišel Jiří Paroubek ještě jako ministr pro místní rozvoj se změnou stavebního zákona, která měla významně zjednodušit povolovací řízení i další okolnosti. Všichni jeho nástupníci deklarovali podobné plány. A po jedenácti letech úporných snah jsme na tom (v tuto chvíli) hůře než tehdy.
Je to jako v Hospodě na mýtince. „Vzduchoplavci startovali ze Stuttgartu a měli namířeno do Bruselu. Avšak vlivem silného protivětru nechali brzy Stuttgart daleko před sebou a po sedmihodinovém letu na Brusel přistáli nedaleko Varšavy.“
Z řečeného snad vyplývá, že za situaci nemůže Evropská unie. Jinde se staví podstatně pružněji. Ale pozor. Novela stavebního zákona, která nabyde účinnosti od 1. ledna 2018, přináší konečně zásadní změny i v českém právu (a končící vládě je třeba ji připsat k dobru). Zatím se zdá (uvidíme, jak to bude fungovat v reálném světě), že tyto změny budou skutečně výrazné.
Dosavadní restrikce a byrokracie jsou totiž skutečnými důvody, proč nafukování cen pokračuje v ČR tak rychle. A zároveň je třeba se ptát, jaká situace by nastala, kdyby podmínky pro novou výstavbu byly alespoň podobné, jako v EU. (Což v podstatě přinese ona novela stavebního zákona.)
Nicméně byrokratické překážky sice nové investice zatím brzdí, nemohly je však zastavit – pouze zpozdily růst nabídky za dynamickou poptávkou. A tím vedou k vyššímu růstu cen, než jakého by bylo dosaženo v normálně fungující zemi. Pokud například v Německu platí, že od získání stavební parcely po zahájení výstavby uběhne obvykle necelý rok (a u běžných rodinných domů sotva pár měsíců), u velkých projektů cca 1,5 až necelé dva roky, v ČR to trvá i pět let. To je zásadní zásah do fungování trhu. A tento zásah se nutně musí vymstít. Lze to říci i tak, že v ČR se právě teď začínají stavět byty, které by v Německu byly právě teď dokončovány.
Co se tedy stane? Dlouhodobě opožděná výstavba spolu se zásadní liberalizací stavebního práva přijdou do období, kdy trh začne chladnout a pouze zvýrazní vypuštění bubliny. Ukazují to indexy výstavby nově zahájených bytů ve statistikách ČSÚ – od posledního loňského čtvrtletí je vidět výrazný růst. V době od října 2016 do konce července 2017 byla zahájena výstavba o zhruba 3700 bytových jednotek více, než v odpovídajících předchozích obdobích (z toho nárůstu je asi 1500 v Praze). Je otázkou roku či spíše možná dvou, kdy se zhoršení podmínek na finančních trzích projeví v poklesu hypotéční aktivity. Pak ale místo stabilizace cen na nové úrovni dorazí vlivy minulého dušení investiční aktivity a také dopady jednodušších předpisů po 1. lednu 2018. Na trh dorazí nové byty a domy. To nutně povede k propadu cen.
Až za nějakou dobu budou ještě stále novopečení majitelé nemovitostí štkát nad tím, že tržní cena jejich bydlení poklesla a jejich investice se ukázala jako méně výhodná či nevýhodná, bylo by fajn, kdyby si vzpomněli, že na jejich problém bylo založeno už pěkně dávno. Že za tím – mimo jiné – stojí dvacet let přešlapování v oblasti stavebního práva, hloupé regulatorní předpisy a řada podobných vlivů. Protože pokud by neexistovaly, nynější ceny nemovitostí v ČR by byly podstatně nižší. Nechci říkat, zda o 15 nebo dvacet procent. Nevím to a neví to nikdo. Ale byly by o dost nižší.
Luboš Smrčka
Zemřel demýtizátor racionality
Než se do toho se svým kolegou Amosem Tverskym pořádně pustili, ekonomie byla přesvědčena, že v podstatě bohatě vystačí s matematickým aparátem, sofistikovanými vzorci a důvěrou v lidskou racionalitu.
Luboš Smrčka
Jak se to má s tou naší hlubokou krizí
Obecně panuje přesvědčení, že procházíme ekonomickou krizí. Dokonce i mnozí studenti na VŠE o tom často hovoří. Na to musím říct jediné: Krize vypadá skutečně jinak. Nemáme dobré časy. Ano. Ale krizi?
Luboš Smrčka
Je (nebo bude) čínská ekonomika větší než americká?
Studenti mi na pražské VŠE občas kladou vcelku záludné dotazy. Často jsou inspirované denním tiskem nebo úvahami na internetu. Jedním z oblíbených je: Kdy čínská ekonomika překoná svou velikostí americkou?
Luboš Smrčka
Plíživá, nenápadná a soustavná euroizace
Sleduji diskuse o euru s jistým pobavením. Bavíme se (s mimořádnou vášní) o přijetí eura v zemi, kde přesně ten proces (přijímá eura) průběžně a dosti dynamicky probíhá bez ohledu na to, co si kdo myslí a k čemu se kdo upíná.
Luboš Smrčka
Čína už není motor, sotva setrvačník
Samozřejmě to na Západě mnoho lidí nechce příliš slyšet, ale Čína byla v posledních dvou či dokonce třech dekádách jedním z motorů světové ekonomiky. Teď je z ní snad setrvačník. A málo stačí, aby byla brzdou.
Luboš Smrčka
Jak to, že ruská ekonomika roste a jak dlouho jí to vydrží?
Lidé občas mívají tendenci brát některé budoucí události jako hotovou věc, jako téměř osudově danou jistotu. Obvykle to nedělá žádné velké škody. Problém je, když jde o ekonomiku. Pak může být předpojatost problém.
Luboš Smrčka
Argentina: Pokusná laboratoř moderní ekonomie
Nový argentinský prezident Javier Milei zahájil asi největší ekonomický experiment od transformace postkomunistických ekonomik a od čínských reforem. A třetí největší od novozélandských reforem Rogera Douglase před čtyřiceti lety
Luboš Smrčka
Stoletý stařík, který změnil svět
Smrt Henryho Kissingera s konečnou platností uzavřela 20. století. Století, které bylo podobně rozporuplné, jako byl rozporuplný i sám Henry Kissinger: Nositel Nobelovy ceny míru, pro některé válečný zločinec.
Luboš Smrčka
Měli bychom s eurem nižší inflaci?
Podle informace Eurostatu poklesla inflace v říjnu v eurozóně na úroveň 2,9 procenta v meziročním vyjádření. Což je tedy o hodně lepší číslo, než v jaké jsme mohli doufat při stejném srovnání my (bylo to 9,5 procenta).
Luboš Smrčka
Konec Erdoganovy doktríny
Před několika týdny oslavila ekonomická věda (za tichého nezájmu médií) naprosté vítězství nad tezí, kterou by bylo možné v nadsázce nazvat Erdoganova doktrína. Ta zní (přesněji ta zněla): S inflací lze bojovat zlevňováním peněz.
Luboš Smrčka
Proč nerosteme? Protože proto!
Letošní růst ekonomiky je nerůst, řekl by prezident Klaus. On je to ve skutečnosti pokles – jakkoliv v pásmu, které by bylo lépe nazývat stagnací. Protože několik desetin je v tak agregovaném ukazateli, jako HDP, vlastně nula.
Luboš Smrčka
BRICS? Jako opravdu?
Summit BRICS v Johannesburgu vyvolal novou lavinu úvah o konci západní moci a nástupu nových zemí na světové kolbiště. Přesně to stejné poslouchám již 22 let od chvíle, kdy Jim O ́Neill z Goldman Sachs s tím názvem přišel.
Luboš Smrčka
Za nulové sociální dávky!
Většinu lidí to asi hodně překvapí, ale pokud by tato země škrtla najednou všechny platby občanům, které lze alespoň trochu označit za sociální dávky, schodek rozpočtu (aktuální) by se nesnížil ani o polovinu.
Luboš Smrčka
Kroupy nic nepopírají. Ani ledové
Nejsem klimatický alarmista. Pochybuji naopak, že za stav planety či tak zvané globální oteplování může lidská činnost. Ale letní závěje ledových krup nebudu používat jako podporu mých pochybností, protože závěje nic nedokazují.
Luboš Smrčka
Nic není zadarmo, i hotovost má náklady
Rád bych nadšené příznivce hotovosti upozornil, že nic není zadarmo. I hotovost má náklady. Možná nejsou tak vidět, jako náklady bezhotovostních plateb. Ale když něco není očividné, neznamená to neexistenci.
Luboš Smrčka
Mezi rozpočtovou Skyllou a Charybdou
Neříkám, že je úplně jedno, zda je v pololetí schodek státního rozpočtu 215 miliard nebo 271 miliard korun. Je to sakra rozdíl. Ale o budoucí české prosperitě bude rozhodovat něco jiného.
Luboš Smrčka
Nebojte se. Chtějte víc peněz
Nebojte se, řekněte si o přidání, pomůžete sobě i ekonomice. Vážně, je to tak. Výzkum společnosti PwC odhalil, že v disciplíně „chci za svoji práci více peněz“ jsou Češi nejhorší na světě. Tedy ze zkoumaných zemí.
Luboš Smrčka
O zemi žijící na dluh
Budu vám vyprávět pohádku o zemi, která si zvykla žít na dluh. Ta země se jmenuje Česká republika. V rámci úspor se rozhodla říkat si jenom Česko, má to méně písmenek. Ale jinak se v ní rozhazuje plnými hrstmi.
Luboš Smrčka
Vida, jak političky fungují
Francouzský Playboy si mne ruce. Státní tajemnice (což je ve Francii prakticky členka vlády) Marléne Schiappa vyprodala náklad 100 tisíc výtisků a zřejmě vyprodá i 60 tisíc kusů dotisku. A to jsou její fotky vskutku decentní.
Luboš Smrčka
Statistika jsou přesné součty nepřesných čísel
Statistika je samozřejmě důležitá. Ekonomové ostatně mají rádi statistiky, bez nich by byli v mnoha směrech v koncích. A proto také vědí lépe než kdo jiný, že statistika je skutečně jenom přesný součet nepřesných čísel.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 361
- Celková karma 22,04
- Průměrná čtenost 1391x