Protože ale dobrými úmysly dlážděná cesta do pekel patří mezi oblíbené společenské výletní destinace, je dobré tyto nápady demaskovat a odmítnout co nejdříve.
Okolnosti asi všichni známe. Ceny másla a jeho občasný nedostatek zaměstnávají veřejnost nějaký ten týden či měsíc. A podobnou dobu trvá hledání viníků.
Za tu dobu se objevily i zcela oficiálně prezentované, nicméně zcela chybné teorie.
Hned na začátku byla na paškále České národní banka. Růst ceny údajně souvisí s dlouhodobým ovlivňováním kurzu koruny, který měl vést ke snížení produkce mléka, jeho nedostatku a následně k růstu ceny. Tvůrci se ani neobtěžovali pokusem vysvětlit, jak by oslabená koruna měla vést ke snížení produkce mléka, když logickým výsledkem by mělo být spíše zvýšení produkce a výhodný export. Autorům této vize ale zřejmě stačilo pouze vtáhnout do věci ČNB. Tato teorie nemá žádný obsah, což se ostatně lehce prokázalo ve chvíli, kdy se veřejnost začala zajímat o ceny v cizině. Protože tam rostly také. Někde nikoliv tak razantně, ale jinde dokonce ještě více.
Oblíbená byla také teze o dopadech zemědělské politiky EU. Znovu mělo platit, že její vinou zemědělci vybíjejí krávy, snižuje se produkce mléka a roste cena. Znovu vedle – podle statistických dat kryje domácí české mléko spotřebu celé země z více než ze 130 procent. Takže při nemalém zjednodušení lze říci, že asi čtvrtinu naší produkce vyvážíme. A navíc platí to stejné, jako výše. Ceny rostou celoevropsky. A dokonce celosvětově.
Dalším hitem mezi teoriemi je, že cenu šroubují nahoru řetězce (prodejci) a jejich vysoká marže. To již vypadá zajímavěji, ale proč by se to mělo týkat speciálně másla, u kterého naopak poslední roky zuřila cenová válka slevových akcí? Zatímco ministerstvo zemědělství tvrdí, že prodejci si berou až padesát procent ceny, samotné řetězce uvádějí svoji marži na úrovni nějakých 15 procent, což je spíše podprůměrná obchodní hodnota.
Jak to v našem globálním světě obvykle chodí, pravda bude poněkud jiná. A je souhrnem řady faktorů. Prvním je růst poptávky v Číně a dalších rozvíjejících se zemích. No jo, je to tak – když si nemalá část z miliardy a půl Číňanů řekne, že bude jako my a namaže si pořádně svůj krajíc (a do ranního kafe si nalije smetanu), tak to už s poptávkou skutečně zamává. Druhým důvodem jsou produkční problémy v Austrálii a na Novém Zélandu. V podobné době udělala EU to, co po ní už roky leckdo chtěl, totiž zrušila systém mléčných kvót. Čili podobně jako nyní u cukru liberalizovala svoji zemědělskou politiku. K tomu jediné: Konečně. Ale trhu prostě chvíli trvá, než se s tím porovná. Určitý vliv asi hrají i spekulanti. U tak na skladování náročné komodity, jako je máslo, však nepůjde pravděpodobně o vliv zásadní.
Toto všechno se děje již nějaký rok. Mléčné kvóty v EU padly (pod taktovkou britských konzervativců, kteří byli hybnou silou procesu) v dubnu 2015 a již tehdy odborníci říkali, že dalších několik let je třeba očekávat cenové a nabídkové výkyvy.
A jaké překvapení! Po dvou letech, kdy jsme si užívali extrémně nízké ceny másla (celá Evropa), přišlo relativně prudké zvýšení. No, přátelé, to se dalo čekat. Na tom není nic divného. Teď to možná ještě půjde trošku nahoru, pak zase nějakou dobu dolů a někdy tak v roce 2019 se situace ustálí „kdesi mezi“. Totéž nás čeká s cukrem a výhledově i s dalšími zemědělskými komoditami tak, jak se EU v této oblasti zbavuje přítěže své „zemědělské politiky“.
Jestli nyní opravdu populisté všech barev trikolóry prosadí nějakou „cenovou regulaci“ – ať by již měla být jakákoliv, tak dosáhnou jediné – vnesou do vcelku logicky fungujícího trhu nový zmatek. A napáchají nové škody, které budou na 1000 procent podstatně větší, než je současná cenová bublina.
