Za prvé: Rozvoj obchodu s Ruskem je nesporně dobrý. Jako rozvoj prakticky jakýchkoliv obchodů, tedy kromě prodeje těžké vody do KLDR.
Za druhé: Rusko může být někdy v relativně vzdálené budoucnosti skutečně významným obchodním partnerem České republiky. Konec konců je to obrovský trh. Sice s nízkou kupní sílou, ale je to trh s jasným potenciálem růstu. Teoreticky může jít o zajímavé místo pro export. Import je zřejmě dán na dlouhé časy – viz níže.
Za třetí: Jakkoliv jsem dalek zjednodušených hodnocení, tak stále platí, že ruský trh nepatří k nejnáročnějším a je možné na něm uplatnit i výrobky technicky nikoliv špičkové, ale postavené spíše na výhodném poměru mezi kvalitou a cenou. To je pro řadu výrobců rozumná cesta k vlastní prosperitě. Zároveň je Rusko nerostná základna, kterou nelze přehlížet.
Za čtvrté: Při vší ústě k ruské kosmické a vojenské technice platí, že některé produkty na skutečně vyspělých trzích pomalu končí svoji éru (například a jenom namátkou svíčky do spalovacích motorů), v Rusku budou ale žít déle, než v jiných dostupných a alespoň trochu solventních regionech.
Kdo nevidí tento potenciál, ten je ekonomickým slepcem.
A teď důvody, proč ani 132 účastníků mise a kontrakty za 20 miliard nejsou nic oslnivého.
Náš obchod s Ruskem nestojí ve skutečnosti za řeč. Ano, je v tom trochu dopad sankcí motivovaných krizí kolem Krymu, ale jenom částečně. Popravdě obchod s Ruskem klesal či stagnoval již před jejich uvalením. Ekonomická krize vyvolaná poklesem cen ropy byl ten hlavní důvod.
Co se dovozu týká: Snížení jeho fyzického objemu je dlouhodobě dáno diverzifikací na poli dodavatelů energetických surovin, protože závislost ČR na dodávkách z Ruska je nyní nepoměrně nižší než před deseti nebo dvaceti lety. Nízký finanční objem dovozů je pak zesílen právě vyfouknutím komoditní bubliny a poklesem cen energetických (i mnoha jiných) surovin. Dovoz z Ruska do České republiky tvoří z 88 procent paliva, suroviny, polotovary a hrubé materiály. Zřejmě neexistuje jiný stát, jehož vývoz k nám by měl tak tristní bilanci (obchod s Ukrajinou je proti tomu vrcholně sofistikovaný). V podstatě nikdy v dějinách samostatné České republiky to nebylo jiné a vskutku není důvod předpokládat nějakou změnu. Ale suroviny jsou suroviny, bez nich to nejde. Je tu tedy racionální důvod usmívat se východním směrem. Popravdě států ochotných těžit cokoliv, kdekoliv a za jakýchkoliv podmínek ubývá.
Co se vývozu týká: Kdybychom si chtěli přiblížit význam českého exportu do Ruska, lze použít tento příměr: Je celkově (rok 2016) o něco nižší, než kolik jsme vyvezli do Německa za pouhé tři týdny. Kdybychom to přepočítali na celou Evropskou unii, tak je to asi osm a půl dne.
Celkově o obchodní bilanci zboží: Podíl Ruska na objemu českého zahraničního obchodu nebyl nikdy významný a v současnosti činí asi dvě procenta.
A nyní k těm smlouvám za dvacet miliard korun. Ani to není nic světoborného. I při vší malé významnosti obchodní výměny s Moskvou je to objem českého vývozu do Ruska asi na tři měsíce.
Přesto je dobře, když obchodní vztahy s Ruskem nejsou ponechány tak zcela ladem. Nicméně nynější ekonomická megamise je skutečně jenom hledání jehly v kupce sena. Samozřejmě pro jednotlivé podniky může mít velký význam. Ale jinak je to rozumná investice do nějaké vzdálenější budoucnosti.
