Pražská schizofrenie jako obecný ekonomický problém
Krásné doby? Proč? Protože tehdy ještě úředníci podepisovali papíry, byli schopni rozhodovat, udělat nějaké reálné ekonomické rozhodnutí. Ano, možná někdy s nějakým bonusem. To neumím vyloučit. Ale věci se hýbaly, systém alespoň relativně fungoval.
Dnes máme v hlavním městě ceny bytů o třicet i padesát procent vyšší (a inflace za ty roky byla sotva nějakých deset nebo těsně nad). Ceny dynamicky rostou a stejně tak i ceny nájmů – zvyšují se způsobem, který se vymyká možnostem nemalé části společnosti. Pokud nedojde k nějakému relativně rychlému zásahu, musíme očekávat, že během nedlouhé doby budeme mít v Praze (ale i v dalších velkých městech) nebezpečný tlak na „vybydlování“. Na situaci, kterou dobře znají v řadě zahraničních metropolí, kdy se bydlení v určitých rozsáhlých částech země stane luxusem, a to nikoliv kvůli kvalitě samotné konkrétní nemovitosti, konkrétní ulice nebo jedinečné lokality, ale prostě kvůli samotnému širokému regionu.
Ekonomicky je lákavé postavit vedle sebe různé bubliny, které se nyní nafukují a hrozí skutečně výrazným prasknutím. Vidíme je na burze, vidíme je u bitcoinu a ostatně i dalších kryptoměn, vidíme je u bydlení. Někdo ji může vidět i u koruny…. Jenže popravdě je ekonomická podstata těchto nafukování poněkud odlišná.
A právě u toho bydlení nesouvisí nutně pouze s nabídkou a poptávkou v čistě ekonomickém smyslu slova, ale také s regulacemi (neekonomickým vlivem), které velmi tvrdě omezují právě nabídku.
Ve skutečnosti totiž tehdy (v dobách, kdy systém fungoval alespoň částečně) nešel tento systém „na ruku“ developerům. Šel na ruku spotřebitelům, tedy zájemcům o nemovitosti, zájemcům o bydlení. A popravdě je jedno, zda to byli ti, kteří chtěli v dané nemovitosti skutečně bydlet, nebo investoři, jejichž cílem byl další pronájem nebo prodej v době, kdy ceny budou vyšší. Tak nebo onak totiž platí, že každý metr nové plochy k bydlení uspokojuje poptávku a přičiní se o to, že cena neroste nebo roste v souladu s jinými ukazateli.
Představme si situaci, že teď právě by v Praze bylo k dispozici tisíc pozemků na tisíc nemovitostí s potenciálem třeba dvaceti tisíc bytů. Abychom si to zařadili do souvislostí. V roce 2016 bylo v Praze dokončeno asi 6 tisíc bytů a zahájena byla stavba pouhopouhých ani ne 2800 bytů. Což je dluh ve výstavbě, který budou spotřebitelé platit ve vysokých cenách v dalších letech. Pokud by ale skutečně oněch dvacet tisíc bytů začalo vznikat, jak by se to projevilo v cenách?
Objevují se tvrzení, že za problémem s cenou bydlení v Praze mohou krátkodobé pronájmy turistům (typicky služba Airbnb) nebo spekulanti. Nikoliv, určitě nikoliv z hlediska hlavních ekonomických důvodů. Za dynamickým růstem cen je skutečnost, že v posledních letech růstu poptávky nebylo možné stavět v hlavním městě (a znovu – ani jinde) dostatek nových nemovitostí. Pokud by průměrný počet dokončených bytových jednotek dosahoval ročně hodnoty někde nad deset tisíc bytů, stav by byl naprosto jiný.
Objevují se také nápady, že situace v bydlení by měla být řešena nějakými novými regulacemi. Například omezením krátkodobých pronájmů, stropem nájemného a podobně. Jen to ne! Je to naprosto opačný problém – potřebujeme skutečně nutně co nejrychleji dosáhnout stavu, kdy se systém povolování staveb stane racionálním a především velmi rychlým, kdy do něj budou moci vstupovat nové investiční peníze. Vytvoření nového regulatorního rámce by vedlo naopak k zakonzervování vysokých cen „na věčné časy“ (i když, jak víme, věčné časy nejsou nikdy tak úplně věčné).
Trh s nemovitostmi potřebuje šok, to ano. Ale ten šok musí být nabídkový a musí znamenat zásadní změnu na této straně základní ekonomické rovnice. Peníze investorů (developerů) jsou připravené. Stačím jim dát šanci, aby se daly do práce. Jistě, investoři vydělají. Ale skutečným vítězem bude spotřebitel.
Luboš Smrčka
Zemřel demýtizátor racionality
Než se do toho se svým kolegou Amosem Tverskym pořádně pustili, ekonomie byla přesvědčena, že v podstatě bohatě vystačí s matematickým aparátem, sofistikovanými vzorci a důvěrou v lidskou racionalitu.
Luboš Smrčka
Jak se to má s tou naší hlubokou krizí
Obecně panuje přesvědčení, že procházíme ekonomickou krizí. Dokonce i mnozí studenti na VŠE o tom často hovoří. Na to musím říct jediné: Krize vypadá skutečně jinak. Nemáme dobré časy. Ano. Ale krizi?
Luboš Smrčka
Je (nebo bude) čínská ekonomika větší než americká?
Studenti mi na pražské VŠE občas kladou vcelku záludné dotazy. Často jsou inspirované denním tiskem nebo úvahami na internetu. Jedním z oblíbených je: Kdy čínská ekonomika překoná svou velikostí americkou?
Luboš Smrčka
Plíživá, nenápadná a soustavná euroizace
Sleduji diskuse o euru s jistým pobavením. Bavíme se (s mimořádnou vášní) o přijetí eura v zemi, kde přesně ten proces (přijímá eura) průběžně a dosti dynamicky probíhá bez ohledu na to, co si kdo myslí a k čemu se kdo upíná.
Luboš Smrčka
Čína už není motor, sotva setrvačník
Samozřejmě to na Západě mnoho lidí nechce příliš slyšet, ale Čína byla v posledních dvou či dokonce třech dekádách jedním z motorů světové ekonomiky. Teď je z ní snad setrvačník. A málo stačí, aby byla brzdou.
Luboš Smrčka
Jak to, že ruská ekonomika roste a jak dlouho jí to vydrží?
Lidé občas mívají tendenci brát některé budoucí události jako hotovou věc, jako téměř osudově danou jistotu. Obvykle to nedělá žádné velké škody. Problém je, když jde o ekonomiku. Pak může být předpojatost problém.
Luboš Smrčka
Argentina: Pokusná laboratoř moderní ekonomie
Nový argentinský prezident Javier Milei zahájil asi největší ekonomický experiment od transformace postkomunistických ekonomik a od čínských reforem. A třetí největší od novozélandských reforem Rogera Douglase před čtyřiceti lety
Luboš Smrčka
Stoletý stařík, který změnil svět
Smrt Henryho Kissingera s konečnou platností uzavřela 20. století. Století, které bylo podobně rozporuplné, jako byl rozporuplný i sám Henry Kissinger: Nositel Nobelovy ceny míru, pro některé válečný zločinec.
Luboš Smrčka
Měli bychom s eurem nižší inflaci?
Podle informace Eurostatu poklesla inflace v říjnu v eurozóně na úroveň 2,9 procenta v meziročním vyjádření. Což je tedy o hodně lepší číslo, než v jaké jsme mohli doufat při stejném srovnání my (bylo to 9,5 procenta).
Luboš Smrčka
Konec Erdoganovy doktríny
Před několika týdny oslavila ekonomická věda (za tichého nezájmu médií) naprosté vítězství nad tezí, kterou by bylo možné v nadsázce nazvat Erdoganova doktrína. Ta zní (přesněji ta zněla): S inflací lze bojovat zlevňováním peněz.
Luboš Smrčka
Proč nerosteme? Protože proto!
Letošní růst ekonomiky je nerůst, řekl by prezident Klaus. On je to ve skutečnosti pokles – jakkoliv v pásmu, které by bylo lépe nazývat stagnací. Protože několik desetin je v tak agregovaném ukazateli, jako HDP, vlastně nula.
Luboš Smrčka
BRICS? Jako opravdu?
Summit BRICS v Johannesburgu vyvolal novou lavinu úvah o konci západní moci a nástupu nových zemí na světové kolbiště. Přesně to stejné poslouchám již 22 let od chvíle, kdy Jim O ́Neill z Goldman Sachs s tím názvem přišel.
Luboš Smrčka
Za nulové sociální dávky!
Většinu lidí to asi hodně překvapí, ale pokud by tato země škrtla najednou všechny platby občanům, které lze alespoň trochu označit za sociální dávky, schodek rozpočtu (aktuální) by se nesnížil ani o polovinu.
Luboš Smrčka
Kroupy nic nepopírají. Ani ledové
Nejsem klimatický alarmista. Pochybuji naopak, že za stav planety či tak zvané globální oteplování může lidská činnost. Ale letní závěje ledových krup nebudu používat jako podporu mých pochybností, protože závěje nic nedokazují.
Luboš Smrčka
Nic není zadarmo, i hotovost má náklady
Rád bych nadšené příznivce hotovosti upozornil, že nic není zadarmo. I hotovost má náklady. Možná nejsou tak vidět, jako náklady bezhotovostních plateb. Ale když něco není očividné, neznamená to neexistenci.
Luboš Smrčka
Mezi rozpočtovou Skyllou a Charybdou
Neříkám, že je úplně jedno, zda je v pololetí schodek státního rozpočtu 215 miliard nebo 271 miliard korun. Je to sakra rozdíl. Ale o budoucí české prosperitě bude rozhodovat něco jiného.
Luboš Smrčka
Nebojte se. Chtějte víc peněz
Nebojte se, řekněte si o přidání, pomůžete sobě i ekonomice. Vážně, je to tak. Výzkum společnosti PwC odhalil, že v disciplíně „chci za svoji práci více peněz“ jsou Češi nejhorší na světě. Tedy ze zkoumaných zemí.
Luboš Smrčka
O zemi žijící na dluh
Budu vám vyprávět pohádku o zemi, která si zvykla žít na dluh. Ta země se jmenuje Česká republika. V rámci úspor se rozhodla říkat si jenom Česko, má to méně písmenek. Ale jinak se v ní rozhazuje plnými hrstmi.
Luboš Smrčka
Vida, jak političky fungují
Francouzský Playboy si mne ruce. Státní tajemnice (což je ve Francii prakticky členka vlády) Marléne Schiappa vyprodala náklad 100 tisíc výtisků a zřejmě vyprodá i 60 tisíc kusů dotisku. A to jsou její fotky vskutku decentní.
Luboš Smrčka
Statistika jsou přesné součty nepřesných čísel
Statistika je samozřejmě důležitá. Ekonomové ostatně mají rádi statistiky, bez nich by byli v mnoha směrech v koncích. A proto také vědí lépe než kdo jiný, že statistika je skutečně jenom přesný součet nepřesných čísel.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 361
- Celková karma 21,50
- Průměrná čtenost 1391x