Rakovina, umělá noha… Co bude příště?
Mnoho ekonomických zákonů obsahuje mnohdy dosti tvrdá ustanovení, která se snaží informační asymetrii potírat – viz třeba ustanovení o zneužití informací. A třeba celý systém veřejně přístupných registrů (od obchodního rejstříku přes třeba insolvenční rejstřík, registr smluv nebo katastr nemovitostí) má přesně stejný smysl, totiž dát všem účastníkům trhu stejnou zprávu ve stejnou chvíli. Ne, že by se to vždy dařilo. Ale vůle tu je.
Ve společenském životě funguje informační asymetrie dosti podobným způsobem. Jde o vytváření určitého dojmu, společenské nálady, stavu znalostí, které pak umožňují tomu, kdo ovlivňuje, užívat benefity (kterými nemusí být vůbec peníze, stačí pocit ovlivnění společnosti, pošpinění někoho a podobně). Dosti obvyklé je, že využití informační asymetrie má podobu tak zvaných fake news, tedy buď výrazně zkreslených, nebo přímo lživých zpráv. Samozřejmě dopady to má primárně na politiku.
Mechanismus je jednoduchý. V našem světě, jakkoliv je plný informací nejen k prasknutí, ale doslova tak, že jsme jimi obklopeni nikdy předtím nepoznaným způsobem, existují dva zajímavé jevy. První je společenská poptávka po dalších zprávách, jakkoliv ani ty minulé nebyly konzumovány, využity, registrovány, absorbovány a hierarchizovány. S tím souvisí skutečnost, že společnost získala pocit „práva“ na znalosti i o velmi intimních či osobních věcech „veřejně činných“ osob. Tento pocit je zajisté přinejmenším částečně oprávněný, ale znakem našich časů je dynamické rozšiřování obsahu tohoto „práva“ hraničící s naprostou ztrátou soukromí.
Druhým jevem je nepřítomnost hierarchizace. Ztrácí se příčina a následek. Informací je tolik, že není v lidských silách jejich utřídění, analýza a proces, který bychom lidově označili jako „oddělení zrna od plev“. Mohli bychom to nazvat přiřazením nějaké stupnice pravdivosti či shody s realitou k tomu, co každou minutou chrlí zdroje útočící na občana.
Ještě před nedlouhými lety jsme žili v situaci, kdy informace byla „drahá“ nebo alespoň měla svou cenu vyjádřenou třeba platbou za noviny nebo nějakým podobným způsobem. Teď je stav, do jisté míry, opačný. Média v tom nejširším smyslu slova (neomezujme se na klasická média) jsou nejen „zadarmo“, ale naopak se soustavně nabízejí a vnucují.
Samozřejmě se tohle všechno nemůže vyhnout ani takové události, jako volba prezidenta. Pokud se podíváme půl roku zpět a budeme sledovat (dejme tomu) nejvíce šířené informace o Miloši Zemanovi, tak je zde vcelku nemalý zástup podivuhodných zpráv. Kdybychom z toho vybrali v podstatě namátkou zprávy obzvláště kruté či obzvláště absurdní, tak prezident přišel při tajné operaci o nohu, trpí rakovinou v rozvinutém stádiu, jeho voliči údajně nemusí k prvnímu kolu volby, protože od letoška stávající prezident automaticky postupuje do kola druhého (což původně vzniklo jako vtip v satirickém pořadu, ale vznikl z toho klasický hoax) či přijal při tajném obřadu ve Spojených arabských emirátech muslimské jméno.
První dvě „zprávy“ využívají zmíněného hladu po informacích. Hrad je tradičně skoupý na zprávy o prezidentově zdravotním stavu, přičemž poptávka po nich za prvé existuje, za druhé je logická, neboť zdraví nejvýznamnějšího ústavního činitele a hlavy státu je skutečně jakýmsi „obecným“ majetkem (řečeno s jistou nadsázkou). Další dvě zprávy jsou vybrané z druhé kategorie a počítají s tím, že občan, zahlcený vším možným, si nedokáže „podstrčenou“ informaci zařadit a přiložit k ní onu potřebnou „míru shody s realitou“.
Vyhrocená doba mezi prvním a druhým kolem povede k šíření dalších „zaručených“ informací. Existuje v podstatě jediný způsob, jak se s tím vyrovnat – pustit z hlavy cokoliv jiného, než co volič uslyší přímo od kandidátů. A rozhodovat se podle toho, který z obou mužů pro něj představuje přesnější ztělesnění toho, co ten který volič od prezidenta země očekává. Neboť, abych se držel příkladů z jedné strany, po rakovině a amputované noze už může přijít v podstatě cokoliv.
Luboš Smrčka
Zemřel demýtizátor racionality
Než se do toho se svým kolegou Amosem Tverskym pořádně pustili, ekonomie byla přesvědčena, že v podstatě bohatě vystačí s matematickým aparátem, sofistikovanými vzorci a důvěrou v lidskou racionalitu.
Luboš Smrčka
Jak se to má s tou naší hlubokou krizí
Obecně panuje přesvědčení, že procházíme ekonomickou krizí. Dokonce i mnozí studenti na VŠE o tom často hovoří. Na to musím říct jediné: Krize vypadá skutečně jinak. Nemáme dobré časy. Ano. Ale krizi?
Luboš Smrčka
Je (nebo bude) čínská ekonomika větší než americká?
Studenti mi na pražské VŠE občas kladou vcelku záludné dotazy. Často jsou inspirované denním tiskem nebo úvahami na internetu. Jedním z oblíbených je: Kdy čínská ekonomika překoná svou velikostí americkou?
Luboš Smrčka
Plíživá, nenápadná a soustavná euroizace
Sleduji diskuse o euru s jistým pobavením. Bavíme se (s mimořádnou vášní) o přijetí eura v zemi, kde přesně ten proces (přijímá eura) průběžně a dosti dynamicky probíhá bez ohledu na to, co si kdo myslí a k čemu se kdo upíná.
Luboš Smrčka
Čína už není motor, sotva setrvačník
Samozřejmě to na Západě mnoho lidí nechce příliš slyšet, ale Čína byla v posledních dvou či dokonce třech dekádách jedním z motorů světové ekonomiky. Teď je z ní snad setrvačník. A málo stačí, aby byla brzdou.
Luboš Smrčka
Jak to, že ruská ekonomika roste a jak dlouho jí to vydrží?
Lidé občas mívají tendenci brát některé budoucí události jako hotovou věc, jako téměř osudově danou jistotu. Obvykle to nedělá žádné velké škody. Problém je, když jde o ekonomiku. Pak může být předpojatost problém.
Luboš Smrčka
Argentina: Pokusná laboratoř moderní ekonomie
Nový argentinský prezident Javier Milei zahájil asi největší ekonomický experiment od transformace postkomunistických ekonomik a od čínských reforem. A třetí největší od novozélandských reforem Rogera Douglase před čtyřiceti lety
Luboš Smrčka
Stoletý stařík, který změnil svět
Smrt Henryho Kissingera s konečnou platností uzavřela 20. století. Století, které bylo podobně rozporuplné, jako byl rozporuplný i sám Henry Kissinger: Nositel Nobelovy ceny míru, pro některé válečný zločinec.
Luboš Smrčka
Měli bychom s eurem nižší inflaci?
Podle informace Eurostatu poklesla inflace v říjnu v eurozóně na úroveň 2,9 procenta v meziročním vyjádření. Což je tedy o hodně lepší číslo, než v jaké jsme mohli doufat při stejném srovnání my (bylo to 9,5 procenta).
Luboš Smrčka
Konec Erdoganovy doktríny
Před několika týdny oslavila ekonomická věda (za tichého nezájmu médií) naprosté vítězství nad tezí, kterou by bylo možné v nadsázce nazvat Erdoganova doktrína. Ta zní (přesněji ta zněla): S inflací lze bojovat zlevňováním peněz.
Luboš Smrčka
Proč nerosteme? Protože proto!
Letošní růst ekonomiky je nerůst, řekl by prezident Klaus. On je to ve skutečnosti pokles – jakkoliv v pásmu, které by bylo lépe nazývat stagnací. Protože několik desetin je v tak agregovaném ukazateli, jako HDP, vlastně nula.
Luboš Smrčka
BRICS? Jako opravdu?
Summit BRICS v Johannesburgu vyvolal novou lavinu úvah o konci západní moci a nástupu nových zemí na světové kolbiště. Přesně to stejné poslouchám již 22 let od chvíle, kdy Jim O ́Neill z Goldman Sachs s tím názvem přišel.
Luboš Smrčka
Za nulové sociální dávky!
Většinu lidí to asi hodně překvapí, ale pokud by tato země škrtla najednou všechny platby občanům, které lze alespoň trochu označit za sociální dávky, schodek rozpočtu (aktuální) by se nesnížil ani o polovinu.
Luboš Smrčka
Kroupy nic nepopírají. Ani ledové
Nejsem klimatický alarmista. Pochybuji naopak, že za stav planety či tak zvané globální oteplování může lidská činnost. Ale letní závěje ledových krup nebudu používat jako podporu mých pochybností, protože závěje nic nedokazují.
Luboš Smrčka
Nic není zadarmo, i hotovost má náklady
Rád bych nadšené příznivce hotovosti upozornil, že nic není zadarmo. I hotovost má náklady. Možná nejsou tak vidět, jako náklady bezhotovostních plateb. Ale když něco není očividné, neznamená to neexistenci.
Luboš Smrčka
Mezi rozpočtovou Skyllou a Charybdou
Neříkám, že je úplně jedno, zda je v pololetí schodek státního rozpočtu 215 miliard nebo 271 miliard korun. Je to sakra rozdíl. Ale o budoucí české prosperitě bude rozhodovat něco jiného.
Luboš Smrčka
Nebojte se. Chtějte víc peněz
Nebojte se, řekněte si o přidání, pomůžete sobě i ekonomice. Vážně, je to tak. Výzkum společnosti PwC odhalil, že v disciplíně „chci za svoji práci více peněz“ jsou Češi nejhorší na světě. Tedy ze zkoumaných zemí.
Luboš Smrčka
O zemi žijící na dluh
Budu vám vyprávět pohádku o zemi, která si zvykla žít na dluh. Ta země se jmenuje Česká republika. V rámci úspor se rozhodla říkat si jenom Česko, má to méně písmenek. Ale jinak se v ní rozhazuje plnými hrstmi.
Luboš Smrčka
Vida, jak političky fungují
Francouzský Playboy si mne ruce. Státní tajemnice (což je ve Francii prakticky členka vlády) Marléne Schiappa vyprodala náklad 100 tisíc výtisků a zřejmě vyprodá i 60 tisíc kusů dotisku. A to jsou její fotky vskutku decentní.
Luboš Smrčka
Statistika jsou přesné součty nepřesných čísel
Statistika je samozřejmě důležitá. Ekonomové ostatně mají rádi statistiky, bez nich by byli v mnoha směrech v koncích. A proto také vědí lépe než kdo jiný, že statistika je skutečně jenom přesný součet nepřesných čísel.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 361
- Celková karma 22,04
- Průměrná čtenost 1391x