Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Proč ve Venezuele lidé umírají hlady

28. 05. 2018 8:09:34
Asi by se v dějinách žurnalistiky těžko našel titulek článku, který by přesněji definoval rozdíl mezi funkčním kapitalismem a běžným socialismem, než „Švýcar si na snídani vydělá za pět minut, Venezuelan za 9 hodin“.

Podařil se redaktorům iDnes a musím jim gratulovat.

Obsahuje totiž všechny odpovědi na otázku, jak země oplývající nerostným bohatstvím (například největšími zásobami ropy na světě, kvalitní železnou rudou a tak dále), dostatkem levné vodní energie, vhodným klimatem pro rozsáhlou zemědělskou produkci... může čelit takovým problémům, jako je všudypřítomný hlad, nekonečná chudoba a zcela neuvěřitelná inflace.

Ještě na konci sedmdesátých letech měla Venezuela druhou nejvyšší životní úroveň v Jižní Americe, v letech osmdesátých a devadesátých, kdy celá Jižní Amerika procházela dvaceti léty, které byly nazývány „ztracené“, útočila přes přetrvávající zmatky na čelo pomyslného pelotonu. Souběžně však rostla korupce, s ní provázaná politická nestabilita, vláda ztrácela schopnost bránit se sílícímu partyzánskému hnutí, nastal rozvoj drogového byznysu a s tím i kriminalita...

Pak přišli dva muži s vizí, jak z Venezuely udělat socialistický ráj. Na konci roku 1998 zvítězil ve volbách Hugo Chavez, armádní plukovník a vůdce jednoho z pokusů o převrat (šest let před svým zvolením). Všimněme si rozhodnutí voličů – dali hlasy v ústavně korektních volbách někomu, kdo nedlouho před tím usiloval o neústavní převzetí moci. Volili slib pořádku proti nejistotě rozháráné politické scény.

Poučné.

Chavez se udržel u moci až do své smrti v roce 2013, nicméně volby byly stále méně demokratické. Odolal několika pokusům o sesazení i lidovým bouřím. Nicméně jeho vláda připomínala stále více diktaturu, průmysl byl znárodněn, stejně tak část obchodu, investic ubývalo. Nicméně vysoké příjmy z ropy a nerostného bohatství umožňovaly udržovat relativně vysokou životní úroveň obyvatel. Jakkoliv ve srovnání s jinými státy regionu, který se jako celek dostal z hlubokých problémů konce minulého století, šlo o přešlapování na místě. Venezuela při nejlepším stagnovala v oblasti, která dynamicky rostla. Hlavní problém byl ale skrytý – rozsáhlé programy přerozdělování a uplácení širokých vrstev obyvatel vedly k tomu, že stát jako majitel naprosté většiny ekonomiky prakticky vůbec neinvestoval.

Po charismatickém Chavesovi přišel Nicolas Maduro, víceprezident z jeho posledního období, řidič autobusu a podstatně méně vizionářský politik. Ještě za Chavese propukla hluboká ekonomická krize, propadly se ceny ropy a Venezuela, rozhazovačná země závislá tou dobou již prakticky zcela na příjmech z těžby, šla rychle ke dnu. Tento pád do hlubin, které jsou skutečně netušené, pokračuje dál. Již volby v roce 2013, ve kterých Maduro těsně zvítězil, byly s velkou pravděpodobností čistý podvod. Při posledních volbách letos v květnu se režim už ani nesnažil o nějaké zdání demokracie – za hlas pro Madura byly vydávány poukázky na vyšší příděly potravin. Apatie obyvatel je však bezbřehá. Účast klesla hluboko pod padesát procent a v třicetimilionové zemi stačilo Madurovi k „historickému“ zisku 68 procent pouhých osm milionů (koupených a dost možná z nemalé části i zfalšovaných) hlasů.

Socialistický experiment ve Venezuele skončí prakticky jistě občanskou válkou, rozuzlení bude krvavé a tragické. V tomto smyslu slova jde vlastně o nudný (opakující se) příběh, samozřejmě nekonečně smutný pro třicet milionů lidí, kteří tráví svůj život způsobem nad veškerou pochybnost nedůstojným a ponižujícím a kteří se v nějakém historicky nedlouhém čase ocitnou uprostřed dějů, které budou daleko za hranicí jakékoliv lidskosti. Nám ostatním přináší socialistický experiment ve Venezuele na jedné straně úsměvné zážitky z fotografií kabelek vyrobených z bezcenných papírků, kterým Maduro říká národní měna, na straně druhé stresující obrázky novorozeňat umírajících na banální choroby, protože země není schopna vyrobit nebo dovést ani ty nejzákladnější léky. A to dokonce v situaci, kdy cena ropy vzrostla na velmi komfortních osmdesát dolarů za barel.

Venezuela je skutečně daleko. Ale vztyčení sochy Karla Marxe v Trevíru říká, že svým způsobem je pořád „za rohem“.

Což je také poučné.

Autor: Luboš Smrčka | pondělí 28.5.2018 8:09 | karma článku: 40.06 | přečteno: 2723x


Další články blogera

Luboš Smrčka

Děs v Čechách: Kdosi se „pakuje“ našimi mozoly!

Česká sociální média oplývají schopností objevovat Ameriku a děsit se. V občasných vlnách je zaplavují strašidelné zprávy o smrtícím odlivu dividend ze země. Jen si to představte! 270 miliard korun v tahu...

8.8.2018 v 7:42 | Karma článku: 19.01 | Přečteno: 758 | Diskuse

Luboš Smrčka

Ekonomický smysl války v Afghánistánu

Rovnou varuji přívržence konspiračních teorií – tohle nečtěte. Nebudu tady rozvíjet nic o tom, že Spojené státy se potřebují zbavit staré munice a proto vedou letitou válku s teroristy v zemích, o kterých jinak nic nevíme.

7.8.2018 v 9:19 | Karma článku: 29.87 | Přečteno: 1538 | Diskuse

Luboš Smrčka

O bezvýznamnosti Airbnb pro trh s byty

Přibývá tvrzení, že regulace Airbnb vyřeší bytovou krizi v Praze. I když tuto formu podnikání zakážeme, nevyřešíme vůbec nic. Ve skutečnosti jsou kořeny bytové krize jinde a jsou hlubší, než aby je ovlivnily krátkodobé pronájmy.

7.8.2018 v 8:06 | Karma článku: 15.98 | Přečteno: 631 | Diskuse

Luboš Smrčka

Až bude euro za dvacku, plat 40 tisíc a Itálie na uzdě…

V médiích ta diskuse na čas utichla, ale ekonomové ji vedou dál. Kdy bude doba pro přijetí eura? Část kolegů zarputile odpovídá: Nikdy! Nebyl bych tak přísný. Moje verze: Až bude euro za dvacku, plat 40 tisíc a Itálie na uzdě...

20.7.2018 v 8:05 | Karma článku: 40.74 | Přečteno: 4906 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Vladimíra Bošková

Lékařské prohlídky nařízené zaměstnavatelem

Ve skutečnosti jde spíše o lékařská vyšetření, která nám nařídilo ministerstvo zdravotnictví a zcela vyrušilo naše právo nepodrobit se něčemu, s čím nesouhlasíme.

18.8.2018 v 14:50 | Karma článku: 9.43 | Přečteno: 174 | Diskuse

Vladimír Havránek

Chlastem za lepší ovzduší.

Mrknul jsem do kalendáře, zda není Apríl. Od toho jsme ale hodně vzdáleni. Pražský magistrát dal chytré hlavy dohromady, spojil se s pivovarem Lobkowicz, který vlastní známá čínská skupina CEFC a vzniklo pivo Pražský chodec.

18.8.2018 v 8:07 | Karma článku: 20.04 | Přečteno: 597 | Diskuse

Josef Nožička

Příběh muslimky, odmítající při pohovoru podat ruku – jde opravdu o malichernost?

Švédský soud se tento týden zastal muslimky, která při pracovním pohovoru odmítla přítomnému muži podat ruku, a přiznal jí odškodné ve výši 40 tisíc švédských korun.

17.8.2018 v 18:10 | Karma článku: 44.95 | Přečteno: 3651 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Židovské vtipy III

Nauč se smát, aniž bys plakal, říká jedno přísloví. Židovský humor odráží složitost historie vyvoleného národa. Přináším svým milým čtenářům další porcí oblíbených vtipů.

17.8.2018 v 17:50 | Karma článku: 34.00 | Přečteno: 1225 | Diskuse

Petr Polák

Protiimigrační politik a není rasista? Skandál!

Včerejší článek Novinek převzatý z ČTK a hojně citovaný i na ostatních webech mě nadzvedl ze židle natolik, že jsem musel sepsat tenhle článek.

17.8.2018 v 15:15 | Karma článku: 37.97 | Přečteno: 1937 | Diskuse
Počet článků 223 Celková karma 26.70 Průměrná čtenost 1443
Jsem původním povoláním biolog, ale od roku 1990 se zabývám ekonomikou. Působím jako daňový poradce, soudní znalec, vyučuji na vysoké škole.

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

více




Najdete na iDNES.cz