Proč ve Venezuele lidé umírají hlady

28. 05. 2018 8:09:34
Asi by se v dějinách žurnalistiky těžko našel titulek článku, který by přesněji definoval rozdíl mezi funkčním kapitalismem a běžným socialismem, než „Švýcar si na snídani vydělá za pět minut, Venezuelan za 9 hodin“.

Podařil se redaktorům iDnes a musím jim gratulovat.

Obsahuje totiž všechny odpovědi na otázku, jak země oplývající nerostným bohatstvím (například největšími zásobami ropy na světě, kvalitní železnou rudou a tak dále), dostatkem levné vodní energie, vhodným klimatem pro rozsáhlou zemědělskou produkci... může čelit takovým problémům, jako je všudypřítomný hlad, nekonečná chudoba a zcela neuvěřitelná inflace.

Ještě na konci sedmdesátých letech měla Venezuela druhou nejvyšší životní úroveň v Jižní Americe, v letech osmdesátých a devadesátých, kdy celá Jižní Amerika procházela dvaceti léty, které byly nazývány „ztracené“, útočila přes přetrvávající zmatky na čelo pomyslného pelotonu. Souběžně však rostla korupce, s ní provázaná politická nestabilita, vláda ztrácela schopnost bránit se sílícímu partyzánskému hnutí, nastal rozvoj drogového byznysu a s tím i kriminalita...

Pak přišli dva muži s vizí, jak z Venezuely udělat socialistický ráj. Na konci roku 1998 zvítězil ve volbách Hugo Chavez, armádní plukovník a vůdce jednoho z pokusů o převrat (šest let před svým zvolením). Všimněme si rozhodnutí voličů – dali hlasy v ústavně korektních volbách někomu, kdo nedlouho před tím usiloval o neústavní převzetí moci. Volili slib pořádku proti nejistotě rozháráné politické scény.

Poučné.

Chavez se udržel u moci až do své smrti v roce 2013, nicméně volby byly stále méně demokratické. Odolal několika pokusům o sesazení i lidovým bouřím. Nicméně jeho vláda připomínala stále více diktaturu, průmysl byl znárodněn, stejně tak část obchodu, investic ubývalo. Nicméně vysoké příjmy z ropy a nerostného bohatství umožňovaly udržovat relativně vysokou životní úroveň obyvatel. Jakkoliv ve srovnání s jinými státy regionu, který se jako celek dostal z hlubokých problémů konce minulého století, šlo o přešlapování na místě. Venezuela při nejlepším stagnovala v oblasti, která dynamicky rostla. Hlavní problém byl ale skrytý – rozsáhlé programy přerozdělování a uplácení širokých vrstev obyvatel vedly k tomu, že stát jako majitel naprosté většiny ekonomiky prakticky vůbec neinvestoval.

Po charismatickém Chavesovi přišel Nicolas Maduro, víceprezident z jeho posledního období, řidič autobusu a podstatně méně vizionářský politik. Ještě za Chavese propukla hluboká ekonomická krize, propadly se ceny ropy a Venezuela, rozhazovačná země závislá tou dobou již prakticky zcela na příjmech z těžby, šla rychle ke dnu. Tento pád do hlubin, které jsou skutečně netušené, pokračuje dál. Již volby v roce 2013, ve kterých Maduro těsně zvítězil, byly s velkou pravděpodobností čistý podvod. Při posledních volbách letos v květnu se režim už ani nesnažil o nějaké zdání demokracie – za hlas pro Madura byly vydávány poukázky na vyšší příděly potravin. Apatie obyvatel je však bezbřehá. Účast klesla hluboko pod padesát procent a v třicetimilionové zemi stačilo Madurovi k „historickému“ zisku 68 procent pouhých osm milionů (koupených a dost možná z nemalé části i zfalšovaných) hlasů.

Socialistický experiment ve Venezuele skončí prakticky jistě občanskou válkou, rozuzlení bude krvavé a tragické. V tomto smyslu slova jde vlastně o nudný (opakující se) příběh, samozřejmě nekonečně smutný pro třicet milionů lidí, kteří tráví svůj život způsobem nad veškerou pochybnost nedůstojným a ponižujícím a kteří se v nějakém historicky nedlouhém čase ocitnou uprostřed dějů, které budou daleko za hranicí jakékoliv lidskosti. Nám ostatním přináší socialistický experiment ve Venezuele na jedné straně úsměvné zážitky z fotografií kabelek vyrobených z bezcenných papírků, kterým Maduro říká národní měna, na straně druhé stresující obrázky novorozeňat umírajících na banální choroby, protože země není schopna vyrobit nebo dovést ani ty nejzákladnější léky. A to dokonce v situaci, kdy cena ropy vzrostla na velmi komfortních osmdesát dolarů za barel.

Venezuela je skutečně daleko. Ale vztyčení sochy Karla Marxe v Trevíru říká, že svým způsobem je pořád „za rohem“.

Což je také poučné.

Autor: Luboš Smrčka | pondělí 28.5.2018 8:09 | karma článku: 40.11 | přečteno: 2797x

Další články blogera

Luboš Smrčka

Bomby obchodní války dopadají na usurpátory a žrouty dotací

Obvykle z válčení těžko může povstat něco konstruktivního. Tedy kromě technického pokroku. To je ostatně zajímavé – málo co posune techniku tak rychle dopředu, jako válečný konflikt. Lidská vynalézavost je potvora.

15.5.2019 v 8:04 | Karma článku: 16.06 | Přečteno: 357 | Diskuse

Luboš Smrčka

Hlavně nepanikařit

Průmysl stagnuje. Výroba zpomalila. Krize začíná. Utahování opasků. To je jen namátkou několik výsečí z titulků novin v posledních dnech. Z věrozvěstování faktu, že krize bude, se stal oblíbený mediální byznys.

14.5.2019 v 9:01 | Karma článku: 18.97 | Přečteno: 503 | Diskuse

Luboš Smrčka

Brexit je (možná) stezka k zářným výhledům, ale bolí a bolet bude

Jak lze jedním titulkem vystihnout nepochopení celé situace. „S Británií bude chtít i po brexitu obchodovat celý svět, tvrdí britský komisař pro obchod s Evropou Andrew Mitchell,“ hlásá titulek prestižních českých novin.

29.3.2019 v 8:10 | Karma článku: 11.71 | Přečteno: 356 | Diskuse

Luboš Smrčka

Panda hlásí špatné zprávy

Nová studie uvádí, že celkový objem čínské ekonomiky je asi o dvanáct procent menší, než se předpokládalo. Zdá se, že země rostla v letech 2006 až 2016 zhruba o 1,7 procenta pomaleji, než udávaly oficiální statistiky.

14.3.2019 v 7:40 | Karma článku: 11.56 | Přečteno: 301 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Radana Večeřová

Škola a...zapomínání

Zase. Zase zapomněl. Tentokrát pravítko. Takže mu to v té aktovce radši denně kontroluju, už mě ta upozornění v deníčku od učitelky nebaví! Mám doma nesamostatné a nezodpovědné dítě!

27.5.2019 v 11:07 | Karma článku: 11.69 | Přečteno: 348 | Diskuse

Petr Binder

Pirátům všem!

Po víkendu jsem se rozhodl sepsat tuto vážně míněnou výzvu. Situace je neúnostná, protože jde o životy. O naše životy. Je třeba zásadní změna.

27.5.2019 v 10:21 | Karma článku: 20.94 | Přečteno: 584 | Diskuse

Jenda Šilhavý

Bachaři přejdou do mateřinek

V souvislosti s vyhořením většiny učitelek a učitelů mateřských škol uvažuje MŠMT o jejich náhradě bachaři.

27.5.2019 v 9:09 | Karma článku: 15.05 | Přečteno: 349 | Diskuse

Michal Konečný

Chcete vyhynout?

Je to katastrofa! A neptejte se co. Když si otevřete nějaká media, tak všechno. Tají ledovce. Sobotní přílohy novin vykreslují mapky, kdy bude celý Manhatan pod vodou a kdy dorazí Severní moře až k Děčínu.

27.5.2019 v 8:39 | Karma článku: 12.14 | Přečteno: 308 | Diskuse

Libor Čermák

Sedm míst spojených s heydrichiádou

Dnes 27. května by byl jistě hřích nevzpomenout na atentát na Reinharda Heydricha, zastupujícího říšského protektora. Proto jsem se rozhodl, že dnešní blog věnuji 7 místům spojených s touto událostí, které jsem osobně navštívil.

27.5.2019 v 8:30 | Karma článku: 14.01 | Přečteno: 219 |
Počet článků 247 Celková karma 15.58 Průměrná čtenost 1417

Jsem původním povoláním biolog, ale od roku 1990 se zabývám ekonomikou. Působím jako daňový poradce, soudní znalec, přednáším na Vysoké škole ekonomické v Praze.

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

více

Najdete na iDNES.cz