Proč ve Venezuele lidé umírají hlady

28. 05. 2018 8:09:34
Asi by se v dějinách žurnalistiky těžko našel titulek článku, který by přesněji definoval rozdíl mezi funkčním kapitalismem a běžným socialismem, než „Švýcar si na snídani vydělá za pět minut, Venezuelan za 9 hodin“.

Podařil se redaktorům iDnes a musím jim gratulovat.

Obsahuje totiž všechny odpovědi na otázku, jak země oplývající nerostným bohatstvím (například největšími zásobami ropy na světě, kvalitní železnou rudou a tak dále), dostatkem levné vodní energie, vhodným klimatem pro rozsáhlou zemědělskou produkci... může čelit takovým problémům, jako je všudypřítomný hlad, nekonečná chudoba a zcela neuvěřitelná inflace.

Ještě na konci sedmdesátých letech měla Venezuela druhou nejvyšší životní úroveň v Jižní Americe, v letech osmdesátých a devadesátých, kdy celá Jižní Amerika procházela dvaceti léty, které byly nazývány „ztracené“, útočila přes přetrvávající zmatky na čelo pomyslného pelotonu. Souběžně však rostla korupce, s ní provázaná politická nestabilita, vláda ztrácela schopnost bránit se sílícímu partyzánskému hnutí, nastal rozvoj drogového byznysu a s tím i kriminalita...

Pak přišli dva muži s vizí, jak z Venezuely udělat socialistický ráj. Na konci roku 1998 zvítězil ve volbách Hugo Chavez, armádní plukovník a vůdce jednoho z pokusů o převrat (šest let před svým zvolením). Všimněme si rozhodnutí voličů – dali hlasy v ústavně korektních volbách někomu, kdo nedlouho před tím usiloval o neústavní převzetí moci. Volili slib pořádku proti nejistotě rozháráné politické scény.

Poučné.

Chavez se udržel u moci až do své smrti v roce 2013, nicméně volby byly stále méně demokratické. Odolal několika pokusům o sesazení i lidovým bouřím. Nicméně jeho vláda připomínala stále více diktaturu, průmysl byl znárodněn, stejně tak část obchodu, investic ubývalo. Nicméně vysoké příjmy z ropy a nerostného bohatství umožňovaly udržovat relativně vysokou životní úroveň obyvatel. Jakkoliv ve srovnání s jinými státy regionu, který se jako celek dostal z hlubokých problémů konce minulého století, šlo o přešlapování na místě. Venezuela při nejlepším stagnovala v oblasti, která dynamicky rostla. Hlavní problém byl ale skrytý – rozsáhlé programy přerozdělování a uplácení širokých vrstev obyvatel vedly k tomu, že stát jako majitel naprosté většiny ekonomiky prakticky vůbec neinvestoval.

Po charismatickém Chavesovi přišel Nicolas Maduro, víceprezident z jeho posledního období, řidič autobusu a podstatně méně vizionářský politik. Ještě za Chavese propukla hluboká ekonomická krize, propadly se ceny ropy a Venezuela, rozhazovačná země závislá tou dobou již prakticky zcela na příjmech z těžby, šla rychle ke dnu. Tento pád do hlubin, které jsou skutečně netušené, pokračuje dál. Již volby v roce 2013, ve kterých Maduro těsně zvítězil, byly s velkou pravděpodobností čistý podvod. Při posledních volbách letos v květnu se režim už ani nesnažil o nějaké zdání demokracie – za hlas pro Madura byly vydávány poukázky na vyšší příděly potravin. Apatie obyvatel je však bezbřehá. Účast klesla hluboko pod padesát procent a v třicetimilionové zemi stačilo Madurovi k „historickému“ zisku 68 procent pouhých osm milionů (koupených a dost možná z nemalé části i zfalšovaných) hlasů.

Socialistický experiment ve Venezuele skončí prakticky jistě občanskou válkou, rozuzlení bude krvavé a tragické. V tomto smyslu slova jde vlastně o nudný (opakující se) příběh, samozřejmě nekonečně smutný pro třicet milionů lidí, kteří tráví svůj život způsobem nad veškerou pochybnost nedůstojným a ponižujícím a kteří se v nějakém historicky nedlouhém čase ocitnou uprostřed dějů, které budou daleko za hranicí jakékoliv lidskosti. Nám ostatním přináší socialistický experiment ve Venezuele na jedné straně úsměvné zážitky z fotografií kabelek vyrobených z bezcenných papírků, kterým Maduro říká národní měna, na straně druhé stresující obrázky novorozeňat umírajících na banální choroby, protože země není schopna vyrobit nebo dovést ani ty nejzákladnější léky. A to dokonce v situaci, kdy cena ropy vzrostla na velmi komfortních osmdesát dolarů za barel.

Venezuela je skutečně daleko. Ale vztyčení sochy Karla Marxe v Trevíru říká, že svým způsobem je pořád „za rohem“.

Což je také poučné.

Autor: Luboš Smrčka | pondělí 28.5.2018 8:09 | karma článku: 40.11 | přečteno: 2793x

Další články blogera

Luboš Smrčka

Panda hlásí špatné zprávy

Nová studie uvádí, že celkový objem čínské ekonomiky je asi o dvanáct procent menší, než se předpokládalo. Zdá se, že země rostla v letech 2006 až 2016 zhruba o 1,7 procenta pomaleji, než udávaly oficiální statistiky.

14.3.2019 v 7:40 | Karma článku: 10.80 | Přečteno: 261 | Diskuse

Luboš Smrčka

Klidně sedíme, nic neděláme, čekáme

Stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko, není dobré – jak nás ostatně učí staré přísloví. A vyvozovat brzký příchod krize kvůli tomu, že loňský růst HDP byl pomalejší než ten předloňský, to je prostě absurdní.

6.3.2019 v 7:44 | Karma článku: 15.54 | Přečteno: 469 | Diskuse

Luboš Smrčka

Dluhopis? Lepší je sázet sportku

Schrödingerova kočka existuje pouze ve kvantové fyzice. A žena, která je těhotná i netěhotná zároveň, ta žije jen ve snech, protože buď chcete dítě, nebo kouřit 40 cigaret denně a vypít láhev bourbonu navrch.

5.3.2019 v 9:38 | Karma článku: 33.81 | Přečteno: 2731 | Diskuse

Luboš Smrčka

Případ „Vaic“ nekončí. A to je dobře

Začnu tím, že osobně nepřeji policistovi Šimonu Vaicovi odsouzení za způsob, jakým zastavil motorkáře Tomáše Berku. Přesto je dobře, že jeho případ nekončí a půjde „výš“, k soudům vyšší instance.

26.2.2019 v 8:59 | Karma článku: 33.06 | Přečteno: 5403 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Pavel Pavel

Šedivé myši

Tak kdo, když ne Václav Klaus? Kdo může probudit ODS a vtisknout ji novou tvář, která by přitáhla voliče?

20.3.2019 v 11:11 | Karma článku: 16.04 | Přečteno: 215 | Diskuse

Michal Konečný

Prarodič číslo dvě.

Jak tak sleduji zprávy ze světa, dozvěděl jsem se, že ve Francii (a možná už i někde jinde na Západě, nebo se to aspoň chystá) se už nějakou vyhláškou nebo nařízením neříká père a mère, totiž táta a máma.

20.3.2019 v 9:25 | Karma článku: 15.47 | Přečteno: 247 | Diskuse

Michael Laitman

Prospěch z fyzického trestání dětí

Nedávno byly publikovány výsledky výzkumu dětí a rodičů, který byl prováděn v průběhu padesáti let. Během výzkumu bylo vyslechnuto 160 tisíc příběhů dětí.

20.3.2019 v 8:00 | Karma článku: 13.53 | Přečteno: 390 | Diskuse

Richard Peterka

Ozbrojte se a braňte se. Kdo a proti komu?

Ruský šéf českých muslimů (!) vyzval své ovečky, aby se ozbrojily a ozbrojeni hlídali své mešity. Útok na dvě mešity ve městě Křesťanský chrám na Novém Zélandu je k tomu prý dostatečným důvodem. Projde mu to?

20.3.2019 v 7:37 | Karma článku: 25.37 | Přečteno: 367 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Dvě postavy slovenských presidentských voleb

Slovensko pořád vnímáme tak trochu jako "naši" zem, takže volby hlavy státu sledujeme intenzivněji, než třeba ty rakouské. I s jejich bizarnostmi.

20.3.2019 v 6:29 | Karma článku: 27.93 | Přečteno: 1100 | Diskuse
Počet článků 244 Celková karma 21.83 Průměrná čtenost 1428
Jsem původním povoláním biolog, ale od roku 1990 se zabývám ekonomikou. Působím jako daňový poradce, soudní znalec, vyučuji na vysoké škole.

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

více

Najdete na iDNES.cz