Proč ve Venezuele lidé umírají hlady

28. 05. 2018 8:09:34
Asi by se v dějinách žurnalistiky těžko našel titulek článku, který by přesněji definoval rozdíl mezi funkčním kapitalismem a běžným socialismem, než „Švýcar si na snídani vydělá za pět minut, Venezuelan za 9 hodin“.

Podařil se redaktorům iDnes a musím jim gratulovat.

Obsahuje totiž všechny odpovědi na otázku, jak země oplývající nerostným bohatstvím (například největšími zásobami ropy na světě, kvalitní železnou rudou a tak dále), dostatkem levné vodní energie, vhodným klimatem pro rozsáhlou zemědělskou produkci... může čelit takovým problémům, jako je všudypřítomný hlad, nekonečná chudoba a zcela neuvěřitelná inflace.

Ještě na konci sedmdesátých letech měla Venezuela druhou nejvyšší životní úroveň v Jižní Americe, v letech osmdesátých a devadesátých, kdy celá Jižní Amerika procházela dvaceti léty, které byly nazývány „ztracené“, útočila přes přetrvávající zmatky na čelo pomyslného pelotonu. Souběžně však rostla korupce, s ní provázaná politická nestabilita, vláda ztrácela schopnost bránit se sílícímu partyzánskému hnutí, nastal rozvoj drogového byznysu a s tím i kriminalita...

Pak přišli dva muži s vizí, jak z Venezuely udělat socialistický ráj. Na konci roku 1998 zvítězil ve volbách Hugo Chavez, armádní plukovník a vůdce jednoho z pokusů o převrat (šest let před svým zvolením). Všimněme si rozhodnutí voličů – dali hlasy v ústavně korektních volbách někomu, kdo nedlouho před tím usiloval o neústavní převzetí moci. Volili slib pořádku proti nejistotě rozháráné politické scény.

Poučné.

Chavez se udržel u moci až do své smrti v roce 2013, nicméně volby byly stále méně demokratické. Odolal několika pokusům o sesazení i lidovým bouřím. Nicméně jeho vláda připomínala stále více diktaturu, průmysl byl znárodněn, stejně tak část obchodu, investic ubývalo. Nicméně vysoké příjmy z ropy a nerostného bohatství umožňovaly udržovat relativně vysokou životní úroveň obyvatel. Jakkoliv ve srovnání s jinými státy regionu, který se jako celek dostal z hlubokých problémů konce minulého století, šlo o přešlapování na místě. Venezuela při nejlepším stagnovala v oblasti, která dynamicky rostla. Hlavní problém byl ale skrytý – rozsáhlé programy přerozdělování a uplácení širokých vrstev obyvatel vedly k tomu, že stát jako majitel naprosté většiny ekonomiky prakticky vůbec neinvestoval.

Po charismatickém Chavesovi přišel Nicolas Maduro, víceprezident z jeho posledního období, řidič autobusu a podstatně méně vizionářský politik. Ještě za Chavese propukla hluboká ekonomická krize, propadly se ceny ropy a Venezuela, rozhazovačná země závislá tou dobou již prakticky zcela na příjmech z těžby, šla rychle ke dnu. Tento pád do hlubin, které jsou skutečně netušené, pokračuje dál. Již volby v roce 2013, ve kterých Maduro těsně zvítězil, byly s velkou pravděpodobností čistý podvod. Při posledních volbách letos v květnu se režim už ani nesnažil o nějaké zdání demokracie – za hlas pro Madura byly vydávány poukázky na vyšší příděly potravin. Apatie obyvatel je však bezbřehá. Účast klesla hluboko pod padesát procent a v třicetimilionové zemi stačilo Madurovi k „historickému“ zisku 68 procent pouhých osm milionů (koupených a dost možná z nemalé části i zfalšovaných) hlasů.

Socialistický experiment ve Venezuele skončí prakticky jistě občanskou válkou, rozuzlení bude krvavé a tragické. V tomto smyslu slova jde vlastně o nudný (opakující se) příběh, samozřejmě nekonečně smutný pro třicet milionů lidí, kteří tráví svůj život způsobem nad veškerou pochybnost nedůstojným a ponižujícím a kteří se v nějakém historicky nedlouhém čase ocitnou uprostřed dějů, které budou daleko za hranicí jakékoliv lidskosti. Nám ostatním přináší socialistický experiment ve Venezuele na jedné straně úsměvné zážitky z fotografií kabelek vyrobených z bezcenných papírků, kterým Maduro říká národní měna, na straně druhé stresující obrázky novorozeňat umírajících na banální choroby, protože země není schopna vyrobit nebo dovést ani ty nejzákladnější léky. A to dokonce v situaci, kdy cena ropy vzrostla na velmi komfortních osmdesát dolarů za barel.

Venezuela je skutečně daleko. Ale vztyčení sochy Karla Marxe v Trevíru říká, že svým způsobem je pořád „za rohem“.

Což je také poučné.

Autor: Luboš Smrčka | pondělí 28.5.2018 8:09 | karma článku: 40.06 | přečteno: 2756x


Další články blogera

Luboš Smrčka

Souzený policista, motorkář a informační asymetrie

Je dobře, že proběhl soud s policistou Šimonem Vaicem. Je dobře, že máme jasný rozsudek. A je špatně, že se věc stala politickým tématem.

13.10.2018 v 9:32 | Karma článku: 20.93 | Přečteno: 1136 | Diskuse

Luboš Smrčka

Krize začne na jihu

Startovací knoflík další ekonomické krize leští v Itálii. Nikdo neví, kdy přesně a kdo přesně ho zmáčkne. Ale že na něj dojde, to začíná být docela jasné.

9.10.2018 v 8:23 | Karma článku: 25.86 | Přečteno: 985 | Diskuse

Luboš Smrčka

Už rubeme to slavné lithium nebo ne?

Mnozí sní o tom, jak by bylo krásné mít naleziště něčeho nekonečně cenného a moci žít z práce těžařů či horníků. Je to jako si představovat výhru ve Sportce. Před rokem jsme začali snít o tom, že nás bude živit lithium.

13.9.2018 v 8:19 | Karma článku: 29.12 | Přečteno: 867 | Diskuse

Luboš Smrčka

Řidič nám veze uprchlickou krizi z druhé strany

Venezuela měla donedávna asi 31,6 milionu obyvatel. Nyní je to kolem 29 milionů. Možná ještě méně. Počet uprchlíků ze státu, který disponuje největšími zmapovanými zásobami ropy na světě, totiž jen odhadujeme.

12.9.2018 v 8:31 | Karma článku: 23.09 | Přečteno: 740 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Richard Peterka

Murphy zákony aneb Zelené společenství zm....

Kamarád novinář mi dnes ukázal dopis hnutí Greenpeace, který obdržel minulý týden do e-mailu. David Murphy, výkonný ředitel Greenpeace, v ní žádá prezidenta Zemana, aby státním vyznamenáním honoroval Jana Rovenského,

20.10.2018 v 20:59 | Karma článku: 22.35 | Přečteno: 611 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Recenze knihy „Vlastní životopis“ od Agathy Christie

Téměř v 60 letech se spisovatelka Agatha Christie rozhodla, že sepíše své vzpomínky. Psala do své smrti v roce 1976, celých 15 let. „Vlastní životopis“ Agathy Christie nám přiblíží nejen její život, ale i jak psala knihy.

20.10.2018 v 19:20 | Karma článku: 10.39 | Přečteno: 185 | Diskuse

Štěpánka Bergerová

Dobrý skutek, který se nekonal …

Odpolední špička v supermarketu gradovala, všechny pokladny byly obsazeny a mezi nakupujícími byla cítit páteční nervozita a nedočkavost, aby už konečně vypadli na čerstvý vzduch.

20.10.2018 v 16:16 | Karma článku: 18.73 | Přečteno: 377 | Diskuse

Filip Vracovský

Mlátička Ondráček se taky dočkal svého metálu

jo, svět se v .... obrací.Řekla by nebožka babička cestou na zahradu, nebo pole. Na rozdíl ode mě, neměla ani internet, ani čas u něj vysedávat.

20.10.2018 v 15:58 | Karma článku: 27.55 | Přečteno: 520 | Diskuse

Alena Kulhavá

Učitel musí jít příkladem svým denním rozvrhem a ne být obětním beránkem upadající

a i komplikující se společnosti. Zcela konkrétní rozebrání daného fenoménu z praxe. Ministerstvo ani pedagogičtí teoretici realitu a pozemské zákony neobejdou.

20.10.2018 v 13:55 | Karma článku: 16.87 | Přečteno: 412 |
Počet článků 230 Celková karma 22.15 Průměrná čtenost 1427
Jsem původním povoláním biolog, ale od roku 1990 se zabývám ekonomikou. Působím jako daňový poradce, soudní znalec, vyučuji na vysoké škole.

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

více




Najdete na iDNES.cz