Abych to řekl přesněji. To neznamená, že na měsíc nebo dva se nemůžeme dostat na 3,0 nebo 2,9 procenta, což reálně znamená v podstatě pořád to stejné. Desetina procentního bodu nehraje ve statistice v principu žádnou roli. Mám tím na mysli, že si pro celý stát nelze představit hodnoty někde pod 2,5 procenta nebo kolem dvou procent. To by už byla socialistická pohádka, ne tržní ekonomika.
Zároveň bych se zase tolik nebál problému s produkčním stropem. Ano, asi řada podniků občas nebo i dlouhodobě narazí na potíž s tím, že v dané situaci nemůže zvýšit produkci, i když by odbyt byl. Ale s tím se potýká hospodářství již několik let a data o investicích ukazují, že podniky reagovaly. Proces nahrazování manuální práce nesporně pokročil. Jak se na dobu rychlého růstu ostatně sluší a patří.
Navíc vrchol konjunktury je zřejmě za námi. Ochlazujeme, zatím v rámci dobrého vychování mírně brzdíme. Potenciál ekonomiky proto není to, co budeme v příštím roce nebo dvou řešit. Hlavně, abychom místo stropu nezkoumali dno.
V danou chvíli se toto zpomalení děje v podstatě naprosto přesně tak, jak to mnoho ekonomů předpovídalo. Žádné velké překvapení se (naštěstí) nekoná. Dojezd velké jízdy bude snad relativně hladký. A dokonce i Řecko se zatím dokáže financovat na světových trzích, což je po letech pobytu na umělé výživě skutečně vítaná změna.
S jistou dávkou nadsázky by se dalo říci, že všechno jde tak, jak to jít má.
Tedy když odhlédneme od pár drobných potíží.
Třeba jako je hrozící bankrot Itálie (ten ale hrozí už deset let, takže si všichni zvykli).
Nebo nejasný pokrok v politických dohodách evropských zemí v oblasti migrační krize (když se řešení zatím smrsklo do uplácení některých států, aby ten problém řešily za nás, a do zatím pouhého snění o Marshallově plánu pro Afriku).
Či namátkou skutečnosti, že Velká Británie a Evropská unie jsou po roce a půl usilovných jednání o podobě brexitu zhruba na stejné úrovni, jako v březnu 2017 (a máme před sebou perspektivu, že další půlrok bude vyplněn snahou obou stran dokázat, že za nulový pokrok mohou ti druzí).
Neměli bychom jistě zapomínat na to, že stále máme na krku lapálii v podobě možné obchodní války Unie s USA.
Zažíváme nezaměstnaneckou selanku, kdy volných míst je více než lidí bez práce. Tak si ji užijme, dokud to jde. Protože, jak dobře ví každý rolník, horké dny končívají bouřkou. Zatím je všechno veselé, nic se nehroutí. V roce 2008 touto dobou to vypadalo podobně (s jistou nadsázkou). Časy byly dobré, i když rizik nepočítaně. Ale ty se zdály takové v oparu, všichni věřili, že je „někdo“ vyřeší.
Než 15. září 2008 požádali Lehman Brothers o ochranu před věřiteli...
Tak schválně, co to bude tentokrát?
