Diskuse o minimální mzdě v této zemi je neobvykle poťuchlá. Skoro by se dalo říct, že málokdy člověk slyší tak absurdní ideologické argumenty, jako u tohoto tématu. Podnikatelé: Zkrachujeme, zvýší se nezaměstnanost! Odbory: Chceme jenom spravedlnost! Mzdy obecně jsou nespravedlivě nízké!
Chce to jistý odstup, protože z velké části je to marketing.
Samozřejmě nikdo nezkrachuje. Pokud zkrachuje, tak viz níže. Nezaměstnanost nevzroste. A pokud, tak určitě ne kvůli minimální mzdě.
Mzda je cena práce. Ceny nejsou spravedlivé nebo nespravedlivé. Ceny jsou tržní. Spravedlnost je subjektivní či sociální nebo společenský pojem. Cena je naopak výsledek objektivního vztahu nabídky a poptávky. Z tohoto pohledu by bylo nejlepší žádnou zákonem definovanou minimální mzdu nemít, protože jenom vnáší nerovnováhu do tržních vztahů. V tom mají podnikatelé v principu pravdu. Jenže to je trochu potíž – jako obvykle totiž i tady platí, že většina regulací nevzniká kvůli nezřízené lásce k regulacím, ale protože nějaká skupina zneužívá svobody. Je mi líto, ale v tomto případě jsou to úplně na začátku povětšinou podnikatelé v mnoha odvětvích. Platí zaměstnancům oficiálně minimální mzdu, a z minimální mzdy také sociální a zdravotní pojištění, zbytek jde šedými nezdaněnými cestami. Kdyby neexistovala hranice minimální mzdy, tento „podfuk“ by byl podstatně rozšířenější a masivnější.
Minimální mzda má jistě také ideologické a politické důvody. Pro sociální demokracii a obecně levici je způsobem ochrany práv zaměstnanců. Na to by přísahaly i odbory. Ale její hlavní reálná úloha v ekonomice je tlačit na šedou zónu a omezovat prostor pro maximalizaci zisku na úkor daní a pojistného.
A teď ta navrhovaná výše 13 350 korun. Bylo by vhodné podívat se (když už ji máme a nezbavíme se jí) na minimální mzdu tak trochu realisticky a hlavně na základě faktů.
Jedním z principů minimální mzdy by mělo být, že bude dostatečně vyšší, než hranice chudoby. Proč hranice chudoby? Protože nejnižší mzdy ztrácejí smysl, pokud nezajistí pracujícím lepší životní úroveň, než jakou jim zajistí sociální dávky. Ano, hranice chudoby a výše sociálních dávek nejsou v přímé úměře. Jedno je určitý propočet vůči společenskému nastavení, druhé je určováno na základě životního minima a dalších instrumentů. Ale díky řadě převodních pák spolu relativně složitým způsobem propojeny.
Hranice příjmové chudoby je definována jako 60 procent mediánu příjmu. Medián není průměr, ale prostředek příjmů, tedy hranice, pod kterou je padesát procent lidí a nad kterou je také padesát procent lidí, medián u příjmů je o něco nižší než průměr. Loni bylo 60 procent mediánu 11 195 korun (po zdanění) pro jednotlivce. Což znamená, že loňská minimální mzda byla (po odvedení pojistného atd.) o zhruba 1500 korun nižší než hranice relativní chudoby.
A tady se naskýtá ekonomicky zapeklitá otázka. Má smysl (ve vyspělé a bohaté zemi), aby existovaly pozice, které zaměstnancům nezajistí ani takový čistý příjem, který převýší hranici příjmové chudoby? Neboť pokud takové pozice existují, neznamená to, že zároveň je tím zpomalována restrukturalizace ekonomiky a její posunování k takové podobě, která je založena na vyšší přidané hodnotě?
Nechci vnucovat svou odpověď. Ale tak tedy (když už tu minimální mzdu máme zavedenou, viz všechny pochybnosti výše) chápejme minimální mzdu i jako mechanismus, který vytváří tlak na restrukturalizaci hospodářství. Možná by vláda neměla být hybatelem takové snahy. Ale pak po ni nechtějme, abychom nebyli země montoven (což nota bene nejsme), ale jedno velké Silicon Valley (to nikdy nebudeme) nebo Země zaslíbená průmyslu 4.0. Všechny politické strany (včetně pravice) i veřejnost neustále hovoří o podpoře přeměny země na technologického tygra. Všichni to chtějí. A pak se máme dojímat nad příběhem podnikatele, který bude zničen zvýšením minimální mzdy o necelých deset procent, což popravdě stále nebude tolik, aby to znamenalo, že v čisté podobě vzroste minimální mzda nad hranici příjmové chudoby?
Ale no tak! Dobové tance kolem minimální mzdy jsou skutečně jenom marketing. Protože jinak by stejný člověk nemohl říkat skoro současně věty jako: „Musí se vyplatit pracovat!“ (překlad: kdo pracuje, musí mít dostatečně vyšší plat, než jsou příjmy z dávek) a „Zvýšení minimální mzdy dusí podnikatele“ (překlad: nelze mzdu omezit „zespoda“). Nelze mít oboje najednou.
Něco jiného by bylo, kdybychom jasně slyšeli požadavek na zrušení minimální mzdy a zrušení všech sociálních dávek. Pak by šlo o konzistentní požadavek. Ale nevím o nikom relevantním, kdo by to reálně požadovat – nesporně z důvodu politické sebevražednosti takového programu.
Minimální mzda je principiálně zlo. Ale v našem společenském a hospodářském systému je to zlo logické.
