S tou migrací je to vůbec dost vtipné.
Někteří tvrdí, že masovou migraci zavinila Angela Merkelová „pozváním“ migrantů do Evropy a Německa. Jiní přísahají, že ji zavinil Západ podporou Arabského jara. A další, že za ni mohou dávné „koloniální mocnosti“ tím, že vykořisťovaly po dlouhá staletí celé kontinenty od Jižní Ameriky přes Afriku až po Asii.
Všechny ty teorie vypadají na papíře docela logicky. Jen to prostě nesedí s tím nejpodstatnějším. Tedy s fakty. A s ekonomikou.
Představa toho, jak si obyvatel vesničky Guindi Guiri v jihozápadním Nigeru přečte v místních novinách článek „Merkelová zve všechny do Německa“, sebere svých pět švestek i početnou rodinu a vypraví se na zhruba 5800 kilometrů dlouhou cestu za štěstím do Mnichova, je prostě absurdní. Stejně, jako na nějaké pozvání dámy, o které ostatně sotva něco zaslechl, nereagoval obyvatel městečka Al Sawanah východně od syrského Homsu. Jakkoliv by to měl s 3400 kilometry v podstatě „za rohem“.
Daleko reálnější než představa polnice Merkelové svolávající migranty celého světa do Evropy je dvojverší Francoise Villona: „Bída z lidí lotry činí a vlky z lesů žene hlad.“ A historicky vyzkoušený fakt, že před válkou prostě lidé utíkají. Těžko se jim divit. Snaží se dostat tam, kde je bezpečí. Což obvykle znamená i bohatství.
Ani Arabské jaro nevzniklo proto, že by si ho naplánoval George Soros a že by zaplatil pár stovek nebo i pár tisíc demonstrantů. To si skutečně může myslet jen naprostý šílenec. Režimy v Libyi, Sýrii, v Egyptě a dalších zemích (třeba v Jemenu) byly papinovy hrnce napěchované tlakem. Statisícové masy nedá do pohybu jeden člověk – ani miliardář. Leda by to byl Ghándí, ale tomu trvalo celý život, než se mu to podařilo. Možná lze masy za vhodných okolností povzbudit, to asi ano. Ale především musejí chtít ti lidé, musejí mít všeho plné zuby a musejí být vedeni touhou jít proti moci i za cenu vlastního bezpečí či života. Jistě, pravda – výsledky jsou občas ještě horší, než předchozí stav. Ale říkejte to nadšeným dobyvatelům Bastily. Ti si také asi tak úplně neuměli představit, že po 14. červenci 1789 přijde v letech 1793 a 1794 jakobínská diktatura.
A konečně koloniální období, jakkoliv bylo zločinné, zcela jistě nepřineslo ekonomický úpadek porobených zemí. To spíše naopak. Co přineslo, to byly nesmyslné hranice a politické zmatky spojené s dobou po odchodu kolonizátorů. Jenže to je už přes padesát let. Navíc, i když samozřejmě byly kolonie prakticky bez náhrady připraveny o část obrovského bohatství nerostů či přírody, je otázka, nakolik pozdější samostatné státy na stejném území poznamenala právě tato část koloniální minulosti. Ostatně v roce 1910 byly v celé Africe (stejně jako i padesát let před tím) jediné dva nezávislé státy – Etiopie a Libérie. Dnes patří s přehledem k nejchudším zemím světa a to s velkým odstupem za dlouhou řadou bývalých kolonií.
Přesto lze říci, že Západ si skutečně může za migraci do jisté míry sám. Pokud by alespoň v posledních třiceti letech podporoval skutečně svobodný obchod bez bariér a na férových základech, stav afrických a jistě i drtivé většiny dalších rozvojových zemí by byl podstatně lepší, než je nyní. Pokud by (pro příklad) Evropa uznala, že její zemědělská dotační politika vedoucí k exportu levných přebytků poškozuje hospodářství dlouhé řady rozvojových států, lze tvrdit s naprostou jistotou, že migrační vlna posledních let by byla daleko menší.
Ta už se však stala, zpět to nevrátíme. Ale můžeme se konečně začít na Afriku (a jiné rozvojové státy) dívat s respektem alespoň nyní. Rodí se tam například konečně zóna volného obchodu. Jakkoliv je politická situace v řadě zemí velmi výbušná, přibývá postupně takových, které už dekádu či dokonce dvě nezažily občanskou válku nebo vojenský puč. Nearabská Afrika je (na místní poměry) stabilní. A její ekonomika také poměrně dynamicky roste.
Evropská unie (která se v tento týden úterý ve Vídni setkala na velkém ekonomickém fóru s Africkou unií) by konečně měla přistoupit ve vztahu k jižnímu sousednímu kontinentu (a ke všem dalším zemím) na to, že nejlépe všichni vydělají, když obchodní bariéry padnou co nejdříve. Což ale také znamená, že EU čestně přizná, o kolik jsou uměle a pomocí dotací zlevněny například její zemědělské produkty a umožní tento rozdíl vyjádřit clem.
Je to vlastně velmi vtipná (a smutná) situace. Africké země Evropě říkají naprosto to stejné, jako americký prezident Donald Trump, který hrozí Unii obchodní válkou: „Chceme volný obchod bez cel. Ale také bez dotací. Protože pokud je váš export podpořen dotací, není to volný obchod. Dotace je dumping, dumping není férový obchod, protože dumpig je záporné clo.“
Takže masová migrace (z jihu i odjinud) tady bude tak dlouho, dokud Evropa nezačne brát Afriku (a ostatní)jako respektovaného partnera a ne jako kontinent slabý tak, že je mu možné vnutit jakékoliv nevýhodné postavení.
Pořádný průlom do pravidel Světové obchodní organizace by udělal lepší službu, než padesát paktů o uprchlících a migrantech.
