A přesně tak nejde mít vysoký úrok, vysokou likviditu a nízké riziko zároveň. Něco je třeba obětovat.
Těžko říci, co si mysleli a myslí lidé hromadně nakupující firemní dluhopisy s krásnými úroky jako sedm nebo devět či i více procent ročně od společností, o kterých kromě jejich vlastních prezentací určitě nic neslyšeli a které nemají žádný projekt, žádný podíl na trhu, v podstatě žádnou minulost a, což si investoři nyní pomalu začínají připouštět, ani žádnou budoucnost.
Otevřete si stránky www.nesplacene-dluhopisy.cz. Stojí to za to. Jenom zde je mnoho „emisí“ firemních dluhopisů dohromady za více než 411 milionů korun jistiny, které nebyly splaceny či nevyplácejí úrokové kupóny. A to jde pouze o případy jednoznačně prověřené, zcela zmapované. Kolik jich bude mimo pozornost této webové stránky? Osobně odhaduji nejméně za deset miliard korun, ale možná i podstatně více.
Než někdo řekne, že tohle se může stát jen u nás. Ani náhodou. Toto se děje všude po světě, i v těch nejvyspělejších zemích. Jde o naprosto běžnou situaci ve Spojených státech, ve Velké Británii, v podstatě kdekoliv. A než někdo začne volat po přísnější regulaci: Ale no tak! Tento problém ve skutečnosti nevznikl kvůli nedostatku zákazů, ale kvůli lidské představě, že investiční trojúhelník platí vždycky, ovšem kromě této jedné situace, této jedné úžasné, neopakovatelné investiční příležitosti.
Aby bylo jasno. Dluhopis je normální investiční nástroj. Není na něm jako takovém nic špatného. To je jako se zbraní. Nestřílí zbraň, ta nemá svou hlavu. Spoušť mačká vždycky člověk. Pokud si někdo chce pořídit firemní dluhopis velké firmy zapsané třeba na burze nebo společnosti existující roky, která má nějaký zajímavý podíl na svém trhu, tak hurá do toho. Když někdo hodlá riskovat se start-up firmou, co nabízí zajímavý projekt, inu – proč ne. Je to velké riziko, ale má to hlavu a patu. Neměly by do toho jít všechny peníze naspořené na důchod, ale může to znamenat skvělý výnos.
Ale co si myslet o investici do dluhopisů firmy, která přeprodává zdravou stravu vyrobenou její mateřskou firmou, kdy obrat této vlastně prodejní společnosti je po letech fungování 80 milionů ročně a objem emise dluhopisů 300 milionů? Přitom mateřská společnost nemá žádný nový produkt, kterým by se chystala „převálcovat konkurenci“ a z ničeho nic zdesetinásobit obrat. A dále: obchodní dcera na finančním trhu poptává oněch 300 milionů na rekonstrukci „vlastní nemovitosti“ (avšak zjevně nemovitosti patřící právě oné mateřské firmě), přičemž půjčené peníze hodlá vrátit za dva roky. To prostě nevychází, jakkoliv je úrok přes devět procent jistě velmi pěkný.
Kdo si chce užít riziko, tak když vsadíte dvě stovky, můžete v číselné loterii vyhrát i stovky milionů!
Že to nejde srovnávat? Ano, to je fakt. Sportka je rozumnější investice než většina podobných dluhopisů. Zažijete velmi podobné dobrodružství a napětí, jen ve Sportce přijdete o pár korun, s dluhopisem o podstatně větší sumu.
Opravdu netvrdím, že každý firemní dluhopis je „bullshit“. To naprosto ne. Jistě má mnoho emitentů velmi rozumný důvod, proč poptávat dražší peníze na dluhopisovém trhu než levnější v bance. Za řadou emisí je dost možná reálný projekt, rozumný plán a kvalitní finanční kalkul. Ale i jen letmý pohled na weby nabízející tyto firemní dluhopisy ukazuje, že o dost obvyklejší jsou emise, za kterými není vůbec nic.
Předem je mi líto lidí, kteří v těchto v podstatě „letadlech“ přijdou o peníze. Ale ti, jejichž peníze už v černé díře zmizely, i ti, kteří ještě mohou doufat, že to dobře dopadne, si za svoje neštěstí mohou sami. Je mi líto.
P.S. Jen na okraj. Někteří emitenti se chlubí „prospektem schváleným Česku národní bankou“. Tak takový prospekt má jen a pouze razítko, že obsahuje všechna čísla a náležitosti, jaké prospekt obsahovat má. Ale neznamená to, že někdo ta čísla kontroloval a přepočítával. A už vůbec ne, že by ČNB dávala na takové dluhopisy cokoliv, co by i jen nekonečně vzdáleně připomínalo „záruku“.
