Sobota 6. června 2020, svátek má Norbert
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Sobota 6. června 2020 Norbert

Dilema po italsku: Lhát si nebo nelhat si?

3. 06. 2019 9:31:33
Jeden z klíčových politiků italské vlády Matteo Salvini zcela vážně položil otázku, zda je spravedlivé, aby trhy chtěly po italské vládě daleko vyšší cenu za financování dluhu, než chtějí po vládě německé.

Považuji to za jeden z nejlepších ekonomických vtipů poslední doby.

Je třeba si trochu přiblížit italskou situaci.

Země je v podstatě platebně neschopná, což se dařilo dlouhé roky maskovat tím, že vládní dluhopisy nakupovala Evropská centrální banka. To mělo dát Itálii prostor pro reformy ekonomiky. Touto dobou máme za sebou deset promarněných let. Všechny pokusy o smysluplnou reformu zabrzdily odbory nebo politici. A hlavně voliči, protože kdokoliv přišel s ekonomickými reformami, byl poslán do propadliště dějin. Země má dluh stále na úrovni vyšší než 130 procent HDP, schodky rozpočtu jsou v podstatě neudržitelné pod třemi procenty ročně. O tom, že by se Itálie posunula k vyrovnanému rozpočtu, se ani nemluví. To by bylo jako přednášet studentům kurzu makroekonomie na VŠE dějiny sci-fi.

Výsledek je jasný. Jenom za první letošní čtvrtletí zaplatila Itálie za obsluhu svého dluhu miliardu eur navíc. Když jste rizikový klient, investoři prostě chtějí za svoje peníze vyšší cenu. To je jeden z nejjednodušších a nejstarších ekonomických zákonů.

Matteo Salvini to samozřejmě ví. Jeho podiv nad tím, že Itálie má za peníze platit daleko více než Německo, to je poselství politické a poselství vlastním voličům. Říká jim: Co pak my, hrdí Italové, jsme horší než Němci? Nejsme! Máme právo na stejně levné peníze, jako oni! To je vnitropolitická teze. Nic jiného. Takže nemá ani milimetr reálného obsahu.

Konec konců ekonomický program jeho Ligy severu není nějaký venezuelský nesmysl. Snížení daní pro drobné podnikatele – správně. Italská ekonomika je protkaná spletí složitých vazeb velkých firem, efektivita koncernů v průmyslu i dalších oblastech je více než problematická. Navíc za posledních dvacet let proběhla významná deindustrializace, úroveň investic je hanebná. Podpora malých podnikatelů a malých podniků má tedy logiku. Pokud se mají poměry změnit, nebude toho dosaženo reformami koncernů, ale vytvořením nové silné vrstvy agilních firem.

Tak zvaný občanský příjem. To je věc, která je u nás s oblibou pasována mezi „bolševické“ nápady, ale v italské situaci vysoké nezaměstnanost a obecně relativně rozsáhlé chudoby, má logiku. V celkovém zmatku místní administrativy navíc umožní zpřehlednit systém dávek v nezaměstnanosti a sociálních dávek a navíc může složit jako dotace vzniku nových pracovních míst.

Zásahy do důchodového systému a pravidlo 100, kdy věk odchodu do důchodu je určen vzorcem 100 – počet let přispívání do systému. Čili při odpracování 40 let lze jít do důchodu v šedesáti, při odpracování 35 let v 65 a tak dále. Je to hodně odvážné – současný věk nároku na důchod je 67. Jenže díky mnoha italským specifikům, což by bylo na dlouhé povídání, to pro řadu lidí bude hodně tvrdé.

Zjednodušuje se systém DPH, vláda zavedla nové paušální daně pro živnostníky a místní obdobu OSVČ. A tak dále.

Nemusíme s takovými kroky souhlasit, ale nelze jim brát racionalitu, nejsou to žádné šílenosti. Vedle nich jsou výkřiky o ceně peněz zvláště absurdní.

Ale zatím platí, že výsledky ekonomiky se za vlády Ligy severu a Hnutí pěti hvězd spíše zhoršují. Pět let růstu (hanebně malého, ale růstu) nahradila ve druhém loňském pololetí stagnace. Míra investic je hanebná, což řada odborníků vysvětluje děsem finančníků z toho, co vláda skutečně udělá a co ještě vymyslí. Cena peněz pro vládu roste a každé nové prohlášení jenom snižuje ochotu trhů něco si s Itálií začínat.

Protože co vlastně Řím říká zbytku Evropy? Zhruba toto: Nechte to na nás, my budeme utrácet, snížíme nezaměstnanost, porosteme jako z vody, ale vy to budete platit. Pokud na toto přistoupil někdo v roce 2009 nebo 2010, tak teď už je to nepřijatelné.

Jakkoliv jsou prosazené a uskutečňované reformy italské vlády příslibem, tak co se týká finančního zdraví země, nemají šanci na úspěch. Itálie nutně musí projít očistným mechanismem ozdravění vládních financí. A Itálii i Evropě by bylo lépe, pokud by se to dělo bez eura, pokud by se Řím vrátil k vlastní měně a k jasné konkrétní odpovědnosti za vlastní problémy. Protože je zjevné, že dokud bude mít Itálie možnost exportovat svůj problém do zbytku kontinentu a oddalovat tak přiznání platební neschopnosti, těžko přistoupí k tomu, co je nevyhnutelné.

Italské dilema těchto dnů zní: Budeme si dále lhát do kapsy a hrát si na hrdou Itálii nebo si přiznáme, že krachujeme a žijeme na dluh?

No, není to jednoduché rozhodování.

Autor: Luboš Smrčka | pondělí 3.6.2019 9:31 | karma článku: 30.67 | přečteno: 2705x

Další články blogera

Luboš Smrčka

Vítejte v ekonomickém předpeklí

Noční můra ekonomů? Vysoká inflace a souběžný ekonomický pokles. To je smrtící kombinace. Letos čekejme v České republice pokles HDP dejme tomu osm procent. Inflaci máme aktuálně přes tři procenta.

25.5.2020 v 11:36 | Karma článku: 23.11 | Přečteno: 1077 | Diskuse

Luboš Smrčka

Dnešní levný benzín = příští extrémní náklady

Také rád tankuji za málo. Je dost rozdíl, jestli natankujete „plnou“ za 1200 korun nebo za 1500 nebo třeba za 1800 korun. Tedy – jsou mezi námi někteří, kterým to může být skutečně jedno. Ale všichni ostatní si libujeme při první

12.5.2020 v 8:03 | Karma článku: 16.27 | Přečteno: 680 | Diskuse

Luboš Smrčka

Česko melou eurokameny

A máme zde novou vlnu diskuse o tom, zda přijmout euro, nebo jestli už jsme dávno neměli být v eurozóně či bychom naopak neměli utéct z Evropské unie „dokud to jde“. Koronavirus udělal z těchto úvah mediálně přitažlivá témata.

11.5.2020 v 7:40 | Karma článku: 12.76 | Přečteno: 429 | Diskuse

Luboš Smrčka

Hledá se lék na koronokrizi

S trochou nadsázky se ještě neusadil všechen prach po pádu Dvojčat v září 2001, když prezident Bush mladší vyzval Američany, aby vyrazili do obchodů a nakupovali, co to dá. Mnozí se mu smáli, ale popravdě to byla dobrá rada.

30.3.2020 v 8:01 | Karma článku: 13.56 | Přečteno: 587 | Diskuse

Další články z rubriky Ekonomika

Markéta Šichtařová

Amerika hoří. Prý kvůli rasismu. Já vidím frustraci.

Vyděste lidi, že jde o život. Zavřete je v domácím vězení. Zrušte kulturu. Zrušte sport. Zrušte návštěvy. Zrušte společenské odreagování. Zvyšte nezaměstnanost. Snižte příjmy. A pak už jen čekejte, komu přeskočí prvnímu.

5.6.2020 v 8:00 | Karma článku: 47.86 | Přečteno: 18372 | Diskuse

Jaroslav KUBOŠ

Dva typy člověka – který jste vy?

Zjistěte si, zda máte geny pro ředitelování a šéfování! A myslíte si, že Lopata musí zůstat Lopatou, ať se snaží sebevíc, nebo se může přešoupnout mezi Vykořisťovatele a začít pěkně rejžovat?

4.6.2020 v 9:32 | Karma článku: 16.66 | Přečteno: 589 | Diskuse

Tomáš Volf

Jižní Korea se nebojí podpořit svou ekonomiku, proč my ano?

Jižní Korea myslí podporu své ekonomiky skutečně vážně. Česká vláda zvolila vlažnou pomoc a vlažný bude i efekt. Korejci si prostě věří, proč ne Češi?

3.6.2020 v 9:08 | Karma článku: 7.60 | Přečteno: 348 | Diskuse

Lukas Baloga

Přežije Evropská unie koronakrizi?

Hlavním tématem celé Evropské unie je během posledních měsíců francouzsko-německý návrh založení evropského fondu oživení.

1.6.2020 v 14:52 | Karma článku: 9.86 | Přečteno: 396 |

Miroslav Křížek

Záchranný kruh evropské ekonomiky - ale s olověným závažím

Evropská unie musí začít restartem, nikoli zadlužováním našich dětí a vnoučat, protože v téhle podobě je to asi taková pomoc jako, když hodíte tonoucímu záchranný kruh s olověným závažím.

1.6.2020 v 8:36 | Karma článku: 40.70 | Přečteno: 3460 | Diskuse
Počet článků 278 Celková karma 16.43 Průměrná čtenost 1410

Jsem původním povoláním biolog, ale od roku 1990 se zabývám ekonomikou, především podnikovou. Specializuji se na problematiku sanací a restrukturalizací. Profesor podnikové ekonomiky na Vysoké škole ekonomické v Praze.

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

více

Najdete na iDNES.cz