Středa 21. dubna 2021, svátek má Alexandra
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Středa 21. dubna 2021 Alexandra

Dilema po italsku: Lhát si nebo nelhat si?

3. 06. 2019 9:31:33
Jeden z klíčových politiků italské vlády Matteo Salvini zcela vážně položil otázku, zda je spravedlivé, aby trhy chtěly po italské vládě daleko vyšší cenu za financování dluhu, než chtějí po vládě německé.

Považuji to za jeden z nejlepších ekonomických vtipů poslední doby.

Je třeba si trochu přiblížit italskou situaci.

Země je v podstatě platebně neschopná, což se dařilo dlouhé roky maskovat tím, že vládní dluhopisy nakupovala Evropská centrální banka. To mělo dát Itálii prostor pro reformy ekonomiky. Touto dobou máme za sebou deset promarněných let. Všechny pokusy o smysluplnou reformu zabrzdily odbory nebo politici. A hlavně voliči, protože kdokoliv přišel s ekonomickými reformami, byl poslán do propadliště dějin. Země má dluh stále na úrovni vyšší než 130 procent HDP, schodky rozpočtu jsou v podstatě neudržitelné pod třemi procenty ročně. O tom, že by se Itálie posunula k vyrovnanému rozpočtu, se ani nemluví. To by bylo jako přednášet studentům kurzu makroekonomie na VŠE dějiny sci-fi.

Výsledek je jasný. Jenom za první letošní čtvrtletí zaplatila Itálie za obsluhu svého dluhu miliardu eur navíc. Když jste rizikový klient, investoři prostě chtějí za svoje peníze vyšší cenu. To je jeden z nejjednodušších a nejstarších ekonomických zákonů.

Matteo Salvini to samozřejmě ví. Jeho podiv nad tím, že Itálie má za peníze platit daleko více než Německo, to je poselství politické a poselství vlastním voličům. Říká jim: Co pak my, hrdí Italové, jsme horší než Němci? Nejsme! Máme právo na stejně levné peníze, jako oni! To je vnitropolitická teze. Nic jiného. Takže nemá ani milimetr reálného obsahu.

Konec konců ekonomický program jeho Ligy severu není nějaký venezuelský nesmysl. Snížení daní pro drobné podnikatele – správně. Italská ekonomika je protkaná spletí složitých vazeb velkých firem, efektivita koncernů v průmyslu i dalších oblastech je více než problematická. Navíc za posledních dvacet let proběhla významná deindustrializace, úroveň investic je hanebná. Podpora malých podnikatelů a malých podniků má tedy logiku. Pokud se mají poměry změnit, nebude toho dosaženo reformami koncernů, ale vytvořením nové silné vrstvy agilních firem.

Tak zvaný občanský příjem. To je věc, která je u nás s oblibou pasována mezi „bolševické“ nápady, ale v italské situaci vysoké nezaměstnanost a obecně relativně rozsáhlé chudoby, má logiku. V celkovém zmatku místní administrativy navíc umožní zpřehlednit systém dávek v nezaměstnanosti a sociálních dávek a navíc může složit jako dotace vzniku nových pracovních míst.

Zásahy do důchodového systému a pravidlo 100, kdy věk odchodu do důchodu je určen vzorcem 100 – počet let přispívání do systému. Čili při odpracování 40 let lze jít do důchodu v šedesáti, při odpracování 35 let v 65 a tak dále. Je to hodně odvážné – současný věk nároku na důchod je 67. Jenže díky mnoha italským specifikům, což by bylo na dlouhé povídání, to pro řadu lidí bude hodně tvrdé.

Zjednodušuje se systém DPH, vláda zavedla nové paušální daně pro živnostníky a místní obdobu OSVČ. A tak dále.

Nemusíme s takovými kroky souhlasit, ale nelze jim brát racionalitu, nejsou to žádné šílenosti. Vedle nich jsou výkřiky o ceně peněz zvláště absurdní.

Ale zatím platí, že výsledky ekonomiky se za vlády Ligy severu a Hnutí pěti hvězd spíše zhoršují. Pět let růstu (hanebně malého, ale růstu) nahradila ve druhém loňském pololetí stagnace. Míra investic je hanebná, což řada odborníků vysvětluje děsem finančníků z toho, co vláda skutečně udělá a co ještě vymyslí. Cena peněz pro vládu roste a každé nové prohlášení jenom snižuje ochotu trhů něco si s Itálií začínat.

Protože co vlastně Řím říká zbytku Evropy? Zhruba toto: Nechte to na nás, my budeme utrácet, snížíme nezaměstnanost, porosteme jako z vody, ale vy to budete platit. Pokud na toto přistoupil někdo v roce 2009 nebo 2010, tak teď už je to nepřijatelné.

Jakkoliv jsou prosazené a uskutečňované reformy italské vlády příslibem, tak co se týká finančního zdraví země, nemají šanci na úspěch. Itálie nutně musí projít očistným mechanismem ozdravění vládních financí. A Itálii i Evropě by bylo lépe, pokud by se to dělo bez eura, pokud by se Řím vrátil k vlastní měně a k jasné konkrétní odpovědnosti za vlastní problémy. Protože je zjevné, že dokud bude mít Itálie možnost exportovat svůj problém do zbytku kontinentu a oddalovat tak přiznání platební neschopnosti, těžko přistoupí k tomu, co je nevyhnutelné.

Italské dilema těchto dnů zní: Budeme si dále lhát do kapsy a hrát si na hrdou Itálii nebo si přiznáme, že krachujeme a žijeme na dluh?

No, není to jednoduché rozhodování.

Autor: Luboš Smrčka | pondělí 3.6.2019 9:31 | karma článku: 30.67 | přečteno: 2705x

Další články blogera

Luboš Smrčka

Proč je politická korektnost zhouba

Politická korektnost je jeden z nesmírných omylů naší doby. A také jeden z velkých ekonomických problémů. Politická korektnost v podstatě (mimo jiné) znamená, že některé informace jsou tabu, nelze je zjistit.

8.3.2021 v 8:38 | Karma článku: 31.16 | Přečteno: 813 | Diskuse

Luboš Smrčka

Proč má Ivermektin zpoždění a proč nepoužíváme léky na „první dobrou“

Dnes už názvy Contergan či Kevadon něco říkají jen odborníkům a fandům historie farmaceutického průmyslu. A také těm několika málo z desítek tisíc postižených dětí, kterým se podařilo dosáhnout více než šedesáti let věku.

3.3.2021 v 10:37 | Karma článku: 28.51 | Přečteno: 984 | Diskuse

Luboš Smrčka

Covid je pro nemocnice finanční problém. Na něm se nevydělá

Dokonce i od lidí vzdělaných a nesporně inteligentních jsem slyšel, že nemocnice máme plné pacientům s covidem proto, že je to pro zdravotní zařízení finančně výhodné. Rád bych je upozornil, že to není tak jednoduché.

1.3.2021 v 8:47 | Karma článku: 33.04 | Přečteno: 4786 | Diskuse

Luboš Smrčka

Zájem o těžbu na Aljašce: Prakticky nula

Donald Trump jede až do konce volebního období svou agendu „na plné kecky“ a tak zahajuje aukce licencí na těžbu ropy na Aljašce přímo v centru národního parku. Pod heslem národní energetické soběstačnosti.

11.1.2021 v 8:13 | Karma článku: 13.22 | Přečteno: 370 | Diskuse

Další články z rubriky Ekonomika

Lubomír Sedlák

Okradl i režiséra Spielberga a ve vězení měl alespoň monopol na obchod s čokoládou

Minulý týden ve středu oznámila světová média, že zemřel Bernie Madoff, údajně největší podvodník v dějinách Spojených států (a možná i světa, to nevím).

20.4.2021 v 18:50 | Karma článku: 5.45 | Přečteno: 141 | Diskuse

Lukas Baloga

Robinhood – broker, který změnil finanční svět

Obecně známý internetový broker, který si zakládá na nulových obchodních provizích a žádném minimálním zůstatku na obchodních účtech, přinesl novou éru účasti běžných lidí na finančních trzích.

20.4.2021 v 11:29 | Karma článku: 5.38 | Přečteno: 131 | Diskuse

Ladislav Dvořák

Kdo to tam dá?

Ve filmu Ducháček to zařídí majitel advokátní kanceláře praví prokuristovi, panu Ducháčkovi: „Tady na tom stole bude odpoledne dvacet tisíc!“ A pan Ducháček odvětí s lidovou prostotou: „A kdo to tam dá?“

17.4.2021 v 20:43 | Karma článku: 12.90 | Přečteno: 354 | Diskuse

Lukas Baloga

Realitní bublina nepolevuje v růstu

Akcie společností na finančních trzích stejně jako nemovitosti mají za sebou historicky silné jednoleté výnosy. Růst cen častokrát připomíná bublinu s bydlením z roku 2000 nebo nejznámější hypoteční krizi z let 2007-2009.

15.4.2021 v 14:09 | Karma článku: 5.91 | Přečteno: 307 | Diskuse

Gabriela Bretschneiderová

Kniha Vítězové nikdy nepodvádějí

Tato kniha mě opravdu nadchla a na základě ní je další článek. Možná toho nemáme mnoho, ale dáváme z toho, co máme.

15.4.2021 v 11:25 | Karma článku: 8.66 | Přečteno: 332 |
Počet článků 300 Celková karma 30.91 Průměrná čtenost 1412

Jsem původním povoláním biolog, ale od roku 1990 se zabývám ekonomikou, především podnikovou. Specializuji se na problematiku sanací a restrukturalizací. Profesor podnikové ekonomiky na Vysoké škole ekonomické v Praze.

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

více

Najdete na iDNES.cz