Socialismus nikdy nefungoval a ani nebude, ale…
Dvě výchozí premisy.
První: Socialismus/komunismus ve smyslu společenského vlastnictví a všech těch dalších hlubokých omylů jako je plánované hospodářství nikdy nefungoval, ani fungovat nemůže, vždy bude extrémně neefektivní a nakonec spotřebuje víc energie na své udržení, než ji dokáže vyprodukovat. A navzdory naivnímu doufání každé nové mladé generace, že jí se to konečně podaří, že přetaví člověka do podoby, ve které bude socialismus schopný provozu, je každý takový pokus banální a odsouzený předem k tragickému nezdaru. V podstatě na okraj poznámka: Je zajímavé, že ačkoliv máme mnohokrát historicky vyzkoušené, že jakýkoliv socialistický či komunistický experiment končí ve finále krvavou diktaturou, pořád se najdou lidé ochotní strkat s nadšením hlavu do socialistické či komunistické oprátky. Což platilo za husitů stejně, jako v dnešní Venezuele.
Druhá: Čistý kapitalismus (což je strašně ošklivé a v principu chybné slovo, ale je vhodné k vyjádření onoho antagonismu) také reálně nefungoval. A pokud byl někdy relativně „na dosah“, pak po pár letech či desetiletích ztratil podporu, rozředil se. Trh bez přívlastků a bez pravidel nad rámec těch naprosto elementárních, jako je svoboda smlouvy a její vynutitelnost, je stejně nedostižná vize, jako jeho „levicový“ protiklad. Nikdy fungovat nebude, protože má shodný problém – jde vlastně o umělý myšlenkový konstrukt, který nepočítá s takovou drobností, jako jsou lidé a jejich zájmy. Proto také stát zajišťující jen a pouze obranu, vnitřní bezpečnost a vymahatelnost smlouvy dosud nevznikl a ani nevznikne.
Jeden velký rozdíl tady ale je. Zatímco v každé další generaci se najde mnoho nadšenců pro socialismus ochotných obětovat mnohé a možná i život, aby se otevřela cesta ke světové revoluci, skutečně volný trh takové mezigeneračně děděné emoce nevzbuzuje. Vysvětlení je vlastně banální. Socialismus slibuje rovnost, bratrství a něco jako ráj na zemi, ve kterém zmizí důvody nenávisti a nevraživosti. Socialismus je svého druhu náboženství. Volný trh v podstatě říká opak. Každý bude mít jen to, co si svou snahou a dravostí urve. Emoce chybí. Je to vize světa bez důchodového systému, bez sociálních dávek, bez státního solidárního zdravotního pojištění, bez jakéhokoliv státem financovaného a organizovaného veřejného školství (a bez osnov a školského systému), bez státní či municipální veřejné dopravy a tak dále.
Rozdíl mezi socialismem a volným trhem se dá popsat i takto: Socialismus nemůže nikdy fungovat jako efektivní hospodářský systém, ale hodně lidí po něm touží. Volný trh by byl nesporně a nad veškerou pochybnost nejefektivnějším hospodářským systémem z hlediska výkonnosti, ale v principu ho nikdo nechce (myšleno skoro nikdo).
Dost často vidím v diskusích na sociálních sítích, ale také zaslechnu v hádkách studentů na škole, vcelku ostrá a nesmiřitelně stavěná vyjádření, že ten nebo onen dělá „pravicovou“ nebo „levicovou“ hospodářskou politiku (ve smyslu pro trh – proti trhu). Bylo by dobré vnímat, že v této zemi neexistuje žádná politická strana s podporu vyšší než jedno či dvě procenta, která by měla v programu skutečně „tržní ekonomiku“ v tom pravém, ekonomickém, drsném a jednoznačném smyslu slova. Bylo by dobré vnímat, že na našem světě není ani jedna národní ekonomika, která by se alespoň vzdáleně blížila skutečnému obsahu pojmu „volný trh“. Bylo by dobré si uvědomit, že hospodářská politika „pravice“ a „levice“ je ve skutečnosti pouze různými variantami kompromisu mezi trhem a plánem a že ten kompromis je obvykle hodně či velmi přichýlen k plánu.
Že to tak není?
Ale je. Výše byl zmíněn namátkový výčet znaků skutečné tržní ekonomiky bez státních důchodů a dalších desítek věci, které už drtivá většina lidí považuje za samozřejmost. A pokud vím, nemáme tady žádnou politickou sílu, která by hodlala státní důchody vynulovat, zrušit státní zdravotní a sociální pojištění nebo ukončit vládní dotace na rozvoj venkova, stavbu hřišť či hasičáren a na všechno další. A to ani nemluvím o veřejném školství nebo dopravní obslužnosti. Představa rušení tisíců regulatorních předpisů od zavádění léků na trh přes státem limitovanou rychlost provozu na silnicích až po maximální povolené škodliviny z různých výrob je pro naprostou většinu obyvatel (voličů)… Jak to říci? Třeba absurdní.
Mám proto někdy pocit, že ty diskuse zbytečně moc prožíváme a děláme z nich nadmíru ideologickou záležitost. A přitom jsou to vlastně spory mezi takovým „trochu socialismem“ a „víc socialismem“, které občas opepří závan levého extrému a vskutku děsivé vize skutečného plánování bez soukromého vlastnictví.
Bojovníky na barikádách „trhu“ bych pak rád upozornil, že (až na několik veřejnosti téměř neznámých lidí) povětšinou nebrání vůbec barikádu „trhu“, ale nějaké veskrze osobní kompromisní verze plné regulatorních a dotačních kliček. Nejzábavnější je, že už tyto kličky téměř nikdo nevnímá. Neboť – a to je podstatné – naprostá většina obyvatel je bere jako samozřejmost a jejich demontáž by pro ně byla nepřijatelná.
Smiřme se s tím. Jsme odsouzeni ke kompromisu, protože jsme lidé. My vlastně skutečný holý a absolutně efektivní trh vůbec nechceme. On by totiž pro naprostou většinu nebyl moc k žití.
Luboš Smrčka
Zemřel demýtizátor racionality
Než se do toho se svým kolegou Amosem Tverskym pořádně pustili, ekonomie byla přesvědčena, že v podstatě bohatě vystačí s matematickým aparátem, sofistikovanými vzorci a důvěrou v lidskou racionalitu.
Luboš Smrčka
Jak se to má s tou naší hlubokou krizí
Obecně panuje přesvědčení, že procházíme ekonomickou krizí. Dokonce i mnozí studenti na VŠE o tom často hovoří. Na to musím říct jediné: Krize vypadá skutečně jinak. Nemáme dobré časy. Ano. Ale krizi?
Luboš Smrčka
Je (nebo bude) čínská ekonomika větší než americká?
Studenti mi na pražské VŠE občas kladou vcelku záludné dotazy. Často jsou inspirované denním tiskem nebo úvahami na internetu. Jedním z oblíbených je: Kdy čínská ekonomika překoná svou velikostí americkou?
Luboš Smrčka
Plíživá, nenápadná a soustavná euroizace
Sleduji diskuse o euru s jistým pobavením. Bavíme se (s mimořádnou vášní) o přijetí eura v zemi, kde přesně ten proces (přijímá eura) průběžně a dosti dynamicky probíhá bez ohledu na to, co si kdo myslí a k čemu se kdo upíná.
Luboš Smrčka
Čína už není motor, sotva setrvačník
Samozřejmě to na Západě mnoho lidí nechce příliš slyšet, ale Čína byla v posledních dvou či dokonce třech dekádách jedním z motorů světové ekonomiky. Teď je z ní snad setrvačník. A málo stačí, aby byla brzdou.
Luboš Smrčka
Jak to, že ruská ekonomika roste a jak dlouho jí to vydrží?
Lidé občas mívají tendenci brát některé budoucí události jako hotovou věc, jako téměř osudově danou jistotu. Obvykle to nedělá žádné velké škody. Problém je, když jde o ekonomiku. Pak může být předpojatost problém.
Luboš Smrčka
Argentina: Pokusná laboratoř moderní ekonomie
Nový argentinský prezident Javier Milei zahájil asi největší ekonomický experiment od transformace postkomunistických ekonomik a od čínských reforem. A třetí největší od novozélandských reforem Rogera Douglase před čtyřiceti lety
Luboš Smrčka
Stoletý stařík, který změnil svět
Smrt Henryho Kissingera s konečnou platností uzavřela 20. století. Století, které bylo podobně rozporuplné, jako byl rozporuplný i sám Henry Kissinger: Nositel Nobelovy ceny míru, pro některé válečný zločinec.
Luboš Smrčka
Měli bychom s eurem nižší inflaci?
Podle informace Eurostatu poklesla inflace v říjnu v eurozóně na úroveň 2,9 procenta v meziročním vyjádření. Což je tedy o hodně lepší číslo, než v jaké jsme mohli doufat při stejném srovnání my (bylo to 9,5 procenta).
Luboš Smrčka
Konec Erdoganovy doktríny
Před několika týdny oslavila ekonomická věda (za tichého nezájmu médií) naprosté vítězství nad tezí, kterou by bylo možné v nadsázce nazvat Erdoganova doktrína. Ta zní (přesněji ta zněla): S inflací lze bojovat zlevňováním peněz.
Luboš Smrčka
Proč nerosteme? Protože proto!
Letošní růst ekonomiky je nerůst, řekl by prezident Klaus. On je to ve skutečnosti pokles – jakkoliv v pásmu, které by bylo lépe nazývat stagnací. Protože několik desetin je v tak agregovaném ukazateli, jako HDP, vlastně nula.
Luboš Smrčka
BRICS? Jako opravdu?
Summit BRICS v Johannesburgu vyvolal novou lavinu úvah o konci západní moci a nástupu nových zemí na světové kolbiště. Přesně to stejné poslouchám již 22 let od chvíle, kdy Jim O ́Neill z Goldman Sachs s tím názvem přišel.
Luboš Smrčka
Za nulové sociální dávky!
Většinu lidí to asi hodně překvapí, ale pokud by tato země škrtla najednou všechny platby občanům, které lze alespoň trochu označit za sociální dávky, schodek rozpočtu (aktuální) by se nesnížil ani o polovinu.
Luboš Smrčka
Kroupy nic nepopírají. Ani ledové
Nejsem klimatický alarmista. Pochybuji naopak, že za stav planety či tak zvané globální oteplování může lidská činnost. Ale letní závěje ledových krup nebudu používat jako podporu mých pochybností, protože závěje nic nedokazují.
Luboš Smrčka
Nic není zadarmo, i hotovost má náklady
Rád bych nadšené příznivce hotovosti upozornil, že nic není zadarmo. I hotovost má náklady. Možná nejsou tak vidět, jako náklady bezhotovostních plateb. Ale když něco není očividné, neznamená to neexistenci.
Luboš Smrčka
Mezi rozpočtovou Skyllou a Charybdou
Neříkám, že je úplně jedno, zda je v pololetí schodek státního rozpočtu 215 miliard nebo 271 miliard korun. Je to sakra rozdíl. Ale o budoucí české prosperitě bude rozhodovat něco jiného.
Luboš Smrčka
Nebojte se. Chtějte víc peněz
Nebojte se, řekněte si o přidání, pomůžete sobě i ekonomice. Vážně, je to tak. Výzkum společnosti PwC odhalil, že v disciplíně „chci za svoji práci více peněz“ jsou Češi nejhorší na světě. Tedy ze zkoumaných zemí.
Luboš Smrčka
O zemi žijící na dluh
Budu vám vyprávět pohádku o zemi, která si zvykla žít na dluh. Ta země se jmenuje Česká republika. V rámci úspor se rozhodla říkat si jenom Česko, má to méně písmenek. Ale jinak se v ní rozhazuje plnými hrstmi.
Luboš Smrčka
Vida, jak političky fungují
Francouzský Playboy si mne ruce. Státní tajemnice (což je ve Francii prakticky členka vlády) Marléne Schiappa vyprodala náklad 100 tisíc výtisků a zřejmě vyprodá i 60 tisíc kusů dotisku. A to jsou její fotky vskutku decentní.
Luboš Smrčka
Statistika jsou přesné součty nepřesných čísel
Statistika je samozřejmě důležitá. Ekonomové ostatně mají rádi statistiky, bez nich by byli v mnoha směrech v koncích. A proto také vědí lépe než kdo jiný, že statistika je skutečně jenom přesný součet nepřesných čísel.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 361
- Celková karma 22,04
- Průměrná čtenost 1391x