Středa 21. dubna 2021, svátek má Alexandra
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Středa 21. dubna 2021 Alexandra

Důchodová reforma: yetti a jitrnice, jakou svět neviděl

4. 09. 2019 7:28:27
Důchodová reforma je yetti. Všichni o ní mluví, ale nikdo ji ještě neviděl. Nebo paní Colombová. Či jitrnice z pohádky Obušku, z pytle ven! To všechno je důchodová reforma. Obrovský pytel slov, ale nic, co by připomínalo dohodu.

Zopakujme si základní fakta.

Důchodový systém v České republice je tak zvaný průběžný. Je tedy financován tak, jak jde čas. Hodně jednoduše platí, že co se v roce X vybere, to se v roce X také vyplatí.

Existují důchodové systémy postavené na fondech. Lidé si Y let spoří a z toho, co si naspoří, je pak financován jejich důchod.

Jako obvykle, všechno má klady i zápory.

Fondový systém je zranitelný nízkými výnosy, aktiva mohou být znehodnocena během krize. To je potíž, ale největší neštěstí jsou politická rozhodnutí. Stačí zavzpomínat na rok 1953. Neproběhla jen měnová reforma, ale také zabavení obrovských prostředků, na které si netroufli sáhnout ani nacisté v době Protektorátu. Několik milionů lidí mělo rázem místo velmi slušných důchodů právo na několik málo stokorun zajišťujících sotva pomalé umírání. Ale proč chodit tak daleko do historie. V roce 2010 znárodnilo miliardy eur v důchodových fondech Maďarsko, v roce 2013 Polsko a ostatně v nepoměrně mírnější verzi sáhla do soukromého vlastnictví i slovenská vláda či o něco později česká vláda. Na okraj – ve většině případů šlo o kabinety, které se označovaly za pravicové či dokonce konzervativní. Voličům nic nepomohlo, že volili strany, které se zaklínaly úctou k vlastnictví.

Jak to mohlo projít? To je přece jednoduché. Bohatší menšina si vždycky našetří více, než chudší většina. Pokud se to vezme pěkně po Jánošíkovsku, tak jsou důchodové fondy první na ráně.

Průběžný systém má největšího nepřítele v demografii, dále pak v lepší lékařské péči, čistém vzduchu a snižování spotřeby cigaret (plus alkoholu). Dokud čtyři nebo alespoň tři pracující platí důchod jednomu seniorovi, je všechno v nejlepším pořádku (či alespoň v pořádku). Když se lidé začnou dožívat vyššího věku a mají méně dětí, když přestane fungovat i jen prostá reprodukce, systém začne mít velké potíže. Při poměru dva pracující na jednoho starobního důchodce již jdou „tlusté do tenkých“.

Žijeme v zemi, kde se o nutnosti reformy penzijního systému mluví třicet let. Vlastně i o něco déle, protože zcela vážně se tím problémem zabývaly již poslední komunistická Adamcova vláda a před ní pátá a šestá vláda Lubomíra Štrougala. A to minimálně od roku 1986 nebo 1987. Během této dosti dlouhé doby bylo podniknuto tolik reformních pokusů, že jen jejich popis by vydal na knihu. Ostatně seznam členů všech komisí a poradních sborů ustanovených k tomuto úkolu by zabral pár stránek.

Yetti nicméně uniká, paní Colombová pořád nebyla v záběru a jitrnici, kterou svět neviděl, stále nikdo neviděl.

Albert Einstein definoval šílenství jako opakování stále stejného postupu s tím, že doufáme v odlišný výsledek. Což je přesně to, co těch třicet let děláme. A je jedno, zda s pravicovou nebo levicovou rétorikou.

Možná by bylo dobré přestat si nalhávat, že penzijní reforma je ekonomický problém. Není. Ekonomicky je vyřešená mnoha způsoby. Některé jsou na fondové bázi, jiné na průběžné bázi, ale to vlastně není vůbec podstatné. Obě základní vize mají svoje problémy a není na světě nikdo, kdo by je dokázal vyřešit. I když se nad tím sejde padesát držitelů Nobelovy ceny, nic nového nevymyslí. Mohou jenom sepsat po stoprvé možnosti, které již popsány byly.

Penzijní reforma je politický problém. Což politici strašně neradi slyší (a já se jim vůbec nedivím). Nikomu, kdo odvozuje mandát od vůle voličů se do toho nechce, aby vystoupil před davy a řekl: Buď budete platit daleko více, aby bylo možné financovat důchody, nebo budete pracovat daleko déle, aby bylo možné financovat důchody, nebo budete strašně moc šetřit, abyste v budoucnosti možná měli nějaké důchody. A nebo se smiřte s tím, že důchod, který budete od státu dostávat, bude daleko nižší.

Protože v tom je celé tajemství problému. Není ekonomický. Je politický.

Poslední nesměle ohlášený a obratem zavržený vládní plán na prodloužení důchodového věku na 67 let byl drsný, nicméně z finančního pohledu na první pohled realistický. Na první pohled. Potíž je, že v některých povoláních není 67 let zase tak velký problém (třeba u nás – vysokoškolských pedagogů). Ale u zedníků nebo profesionálních řidičů (a dalších stovek profesí)? To je prostě absurdní.

Ekonomové již mnoho let říkají, že i když zvyšování obvyklého věku dožití je obdivuhodné, věk dožití ve zdraví se zvýšil podstatně méně. Můžeme si nastavit věk odchodu do důchodu klidně na sedmdesát nebo třeba 75 let, ale dosáhneme tím jediného – budeme mít sice krásně vybalancovaný penzijní účet, ale rozpočet vykrvácí na jiných sociálních nákladech a na dávkách v nezaměstnanosti. Tím problém nevyřešíme. Tím ho jenom přejmenujeme.

Chtěl bych se jednou dožít chvíle, kdy před veřejnost předstoupí předsedkyně a předsedové všech parlamentních i alespoň trochu relevantních neparlamentních stran a řeknou: Vážení voliči. Máme zde velký problém. Ten problém je ve hlavách nás všech. Očekáváme od důchodového systému něco, co nám nemůže v budoucnu splnit. Tak pojďme měnit naše myšlení.

Protože jediné řešení problému penzijního systému je v našich hlavách. Neboť nikdo nedokáže vytvořit finanční perpetuum mobile.

Autor: Luboš Smrčka | středa 4.9.2019 7:28 | karma článku: 27.04 | přečteno: 783x

Další články blogera

Luboš Smrčka

Proč je politická korektnost zhouba

Politická korektnost je jeden z nesmírných omylů naší doby. A také jeden z velkých ekonomických problémů. Politická korektnost v podstatě (mimo jiné) znamená, že některé informace jsou tabu, nelze je zjistit.

8.3.2021 v 8:38 | Karma článku: 31.16 | Přečteno: 813 | Diskuse

Luboš Smrčka

Proč má Ivermektin zpoždění a proč nepoužíváme léky na „první dobrou“

Dnes už názvy Contergan či Kevadon něco říkají jen odborníkům a fandům historie farmaceutického průmyslu. A také těm několika málo z desítek tisíc postižených dětí, kterým se podařilo dosáhnout více než šedesáti let věku.

3.3.2021 v 10:37 | Karma článku: 28.51 | Přečteno: 984 | Diskuse

Luboš Smrčka

Covid je pro nemocnice finanční problém. Na něm se nevydělá

Dokonce i od lidí vzdělaných a nesporně inteligentních jsem slyšel, že nemocnice máme plné pacientům s covidem proto, že je to pro zdravotní zařízení finančně výhodné. Rád bych je upozornil, že to není tak jednoduché.

1.3.2021 v 8:47 | Karma článku: 33.04 | Přečteno: 4786 | Diskuse

Luboš Smrčka

Zájem o těžbu na Aljašce: Prakticky nula

Donald Trump jede až do konce volebního období svou agendu „na plné kecky“ a tak zahajuje aukce licencí na těžbu ropy na Aljašce přímo v centru národního parku. Pod heslem národní energetické soběstačnosti.

11.1.2021 v 8:13 | Karma článku: 13.22 | Přečteno: 370 | Diskuse

Další články z rubriky Ekonomika

Lubomír Sedlák

Okradl i režiséra Spielberga a ve vězení měl alespoň monopol na obchod s čokoládou

Minulý týden ve středu oznámila světová média, že zemřel Bernie Madoff, údajně největší podvodník v dějinách Spojených států (a možná i světa, to nevím).

20.4.2021 v 18:50 | Karma článku: 5.45 | Přečteno: 141 | Diskuse

Lukas Baloga

Robinhood – broker, který změnil finanční svět

Obecně známý internetový broker, který si zakládá na nulových obchodních provizích a žádném minimálním zůstatku na obchodních účtech, přinesl novou éru účasti běžných lidí na finančních trzích.

20.4.2021 v 11:29 | Karma článku: 5.38 | Přečteno: 131 | Diskuse

Ladislav Dvořák

Kdo to tam dá?

Ve filmu Ducháček to zařídí majitel advokátní kanceláře praví prokuristovi, panu Ducháčkovi: „Tady na tom stole bude odpoledne dvacet tisíc!“ A pan Ducháček odvětí s lidovou prostotou: „A kdo to tam dá?“

17.4.2021 v 20:43 | Karma článku: 12.90 | Přečteno: 354 | Diskuse

Lukas Baloga

Realitní bublina nepolevuje v růstu

Akcie společností na finančních trzích stejně jako nemovitosti mají za sebou historicky silné jednoleté výnosy. Růst cen častokrát připomíná bublinu s bydlením z roku 2000 nebo nejznámější hypoteční krizi z let 2007-2009.

15.4.2021 v 14:09 | Karma článku: 5.91 | Přečteno: 307 | Diskuse

Gabriela Bretschneiderová

Kniha Vítězové nikdy nepodvádějí

Tato kniha mě opravdu nadchla a na základě ní je další článek. Možná toho nemáme mnoho, ale dáváme z toho, co máme.

15.4.2021 v 11:25 | Karma článku: 8.66 | Přečteno: 332 |
Počet článků 300 Celková karma 30.91 Průměrná čtenost 1412

Jsem původním povoláním biolog, ale od roku 1990 se zabývám ekonomikou, především podnikovou. Specializuji se na problematiku sanací a restrukturalizací. Profesor podnikové ekonomiky na Vysoké škole ekonomické v Praze.

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

více

Najdete na iDNES.cz