Důchodová reforma: yetti a jitrnice, jakou svět neviděl

4. 09. 2019 7:28:27
Důchodová reforma je yetti. Všichni o ní mluví, ale nikdo ji ještě neviděl. Nebo paní Colombová. Či jitrnice z pohádky Obušku, z pytle ven! To všechno je důchodová reforma. Obrovský pytel slov, ale nic, co by připomínalo dohodu.

Zopakujme si základní fakta.

Důchodový systém v České republice je tak zvaný průběžný. Je tedy financován tak, jak jde čas. Hodně jednoduše platí, že co se v roce X vybere, to se v roce X také vyplatí.

Existují důchodové systémy postavené na fondech. Lidé si Y let spoří a z toho, co si naspoří, je pak financován jejich důchod.

Jako obvykle, všechno má klady i zápory.

Fondový systém je zranitelný nízkými výnosy, aktiva mohou být znehodnocena během krize. To je potíž, ale největší neštěstí jsou politická rozhodnutí. Stačí zavzpomínat na rok 1953. Neproběhla jen měnová reforma, ale také zabavení obrovských prostředků, na které si netroufli sáhnout ani nacisté v době Protektorátu. Několik milionů lidí mělo rázem místo velmi slušných důchodů právo na několik málo stokorun zajišťujících sotva pomalé umírání. Ale proč chodit tak daleko do historie. V roce 2010 znárodnilo miliardy eur v důchodových fondech Maďarsko, v roce 2013 Polsko a ostatně v nepoměrně mírnější verzi sáhla do soukromého vlastnictví i slovenská vláda či o něco později česká vláda. Na okraj – ve většině případů šlo o kabinety, které se označovaly za pravicové či dokonce konzervativní. Voličům nic nepomohlo, že volili strany, které se zaklínaly úctou k vlastnictví.

Jak to mohlo projít? To je přece jednoduché. Bohatší menšina si vždycky našetří více, než chudší většina. Pokud se to vezme pěkně po Jánošíkovsku, tak jsou důchodové fondy první na ráně.

Průběžný systém má největšího nepřítele v demografii, dále pak v lepší lékařské péči, čistém vzduchu a snižování spotřeby cigaret (plus alkoholu). Dokud čtyři nebo alespoň tři pracující platí důchod jednomu seniorovi, je všechno v nejlepším pořádku (či alespoň v pořádku). Když se lidé začnou dožívat vyššího věku a mají méně dětí, když přestane fungovat i jen prostá reprodukce, systém začne mít velké potíže. Při poměru dva pracující na jednoho starobního důchodce již jdou „tlusté do tenkých“.

Žijeme v zemi, kde se o nutnosti reformy penzijního systému mluví třicet let. Vlastně i o něco déle, protože zcela vážně se tím problémem zabývaly již poslední komunistická Adamcova vláda a před ní pátá a šestá vláda Lubomíra Štrougala. A to minimálně od roku 1986 nebo 1987. Během této dosti dlouhé doby bylo podniknuto tolik reformních pokusů, že jen jejich popis by vydal na knihu. Ostatně seznam členů všech komisí a poradních sborů ustanovených k tomuto úkolu by zabral pár stránek.

Yetti nicméně uniká, paní Colombová pořád nebyla v záběru a jitrnici, kterou svět neviděl, stále nikdo neviděl.

Albert Einstein definoval šílenství jako opakování stále stejného postupu s tím, že doufáme v odlišný výsledek. Což je přesně to, co těch třicet let děláme. A je jedno, zda s pravicovou nebo levicovou rétorikou.

Možná by bylo dobré přestat si nalhávat, že penzijní reforma je ekonomický problém. Není. Ekonomicky je vyřešená mnoha způsoby. Některé jsou na fondové bázi, jiné na průběžné bázi, ale to vlastně není vůbec podstatné. Obě základní vize mají svoje problémy a není na světě nikdo, kdo by je dokázal vyřešit. I když se nad tím sejde padesát držitelů Nobelovy ceny, nic nového nevymyslí. Mohou jenom sepsat po stoprvé možnosti, které již popsány byly.

Penzijní reforma je politický problém. Což politici strašně neradi slyší (a já se jim vůbec nedivím). Nikomu, kdo odvozuje mandát od vůle voličů se do toho nechce, aby vystoupil před davy a řekl: Buď budete platit daleko více, aby bylo možné financovat důchody, nebo budete pracovat daleko déle, aby bylo možné financovat důchody, nebo budete strašně moc šetřit, abyste v budoucnosti možná měli nějaké důchody. A nebo se smiřte s tím, že důchod, který budete od státu dostávat, bude daleko nižší.

Protože v tom je celé tajemství problému. Není ekonomický. Je politický.

Poslední nesměle ohlášený a obratem zavržený vládní plán na prodloužení důchodového věku na 67 let byl drsný, nicméně z finančního pohledu na první pohled realistický. Na první pohled. Potíž je, že v některých povoláních není 67 let zase tak velký problém (třeba u nás – vysokoškolských pedagogů). Ale u zedníků nebo profesionálních řidičů (a dalších stovek profesí)? To je prostě absurdní.

Ekonomové již mnoho let říkají, že i když zvyšování obvyklého věku dožití je obdivuhodné, věk dožití ve zdraví se zvýšil podstatně méně. Můžeme si nastavit věk odchodu do důchodu klidně na sedmdesát nebo třeba 75 let, ale dosáhneme tím jediného – budeme mít sice krásně vybalancovaný penzijní účet, ale rozpočet vykrvácí na jiných sociálních nákladech a na dávkách v nezaměstnanosti. Tím problém nevyřešíme. Tím ho jenom přejmenujeme.

Chtěl bych se jednou dožít chvíle, kdy před veřejnost předstoupí předsedkyně a předsedové všech parlamentních i alespoň trochu relevantních neparlamentních stran a řeknou: Vážení voliči. Máme zde velký problém. Ten problém je ve hlavách nás všech. Očekáváme od důchodového systému něco, co nám nemůže v budoucnu splnit. Tak pojďme měnit naše myšlení.

Protože jediné řešení problému penzijního systému je v našich hlavách. Neboť nikdo nedokáže vytvořit finanční perpetuum mobile.

Autor: Luboš Smrčka | středa 4.9.2019 7:28 | karma článku: 26.92 | přečteno: 765x

Další články blogera

Luboš Smrčka

Státní dluh je ten menší problém

Zase máme na stole téma "vláda rozhazuje" a s tím oblíbené dilema, jak státní dluh může zároveň růst i klesat. Tedy přichází čas pro trochu osvěty k tématu, které mnoho lidí považuje za politické, ale které je hlavně ekonomické.

22.10.2019 v 8:25 | Karma článku: 17.50 | Přečteno: 520 | Diskuse

Luboš Smrčka

Luddité, vzor CZ2019

Politické strany mívají občas podivuhodné nápady a v oblasti ekonomické to bývá taková trochu lidová umělecká tvořivost. Ta mívá smutnou vlastnost. Nejvíc potěší autory, nejméně ty, kteří se na to z nějakých důvodů musejí koukat.

21.10.2019 v 8:23 | Karma článku: 9.71 | Přečteno: 234 | Diskuse

Luboš Smrčka

Ekonomické počasí? Je to padesát na padesát

Čtyři potěšující zprávy nabídnul internet v posledních dnech. První byla na téma nezaměstnanost, druhá se týkala maloobchodu, třetí zájmu o kancelářské prostory a čtvrtá (ze světa) zlata.

17.9.2019 v 8:31 | Karma článku: 13.10 | Přečteno: 323 | Diskuse

Luboš Smrčka

Špatný je stát s málo dětmi? Kéž by to bylo tak jednoduché

Andrej Babiš pronesl na konferenci o demografii v Budapešti projev, ve kterém (mimo jiné) prohlásil, že dobrému státu roste populace i bez migrace. Při jisté vulgarizaci, tak dobrý stát je takový, kde je hodně dětí.

11.9.2019 v 8:06 | Karma článku: 14.62 | Přečteno: 387 | Diskuse

Další články z rubriky Ekonomika

Luboš Smrčka

Státní dluh je ten menší problém

Zase máme na stole téma "vláda rozhazuje" a s tím oblíbené dilema, jak státní dluh může zároveň růst i klesat. Tedy přichází čas pro trochu osvěty k tématu, které mnoho lidí považuje za politické, ale které je hlavně ekonomické.

22.10.2019 v 8:25 | Karma článku: 17.50 | Přečteno: 520 | Diskuse

Luboš Smrčka

Luddité, vzor CZ2019

Politické strany mívají občas podivuhodné nápady a v oblasti ekonomické to bývá taková trochu lidová umělecká tvořivost. Ta mívá smutnou vlastnost. Nejvíc potěší autory, nejméně ty, kteří se na to z nějakých důvodů musejí koukat.

21.10.2019 v 8:23 | Karma článku: 9.71 | Přečteno: 234 | Diskuse

Tomáš Marek

Malá velká Čína v Praze

Není to tak dlouho, co mediálně známý český ekonom Lukáš Kovanda spočítal, že rozepře mezi Pekingem a Prahou budou stát Českou republiku 23 miliard. Já tedy tvrdím, že tyto rozepře nebudou naši zemi stát ani korunu.

21.10.2019 v 7:59 | Karma článku: 19.23 | Přečteno: 415 | Diskuse

Jan Hevessy

Stavitelé chrámů – japonská rodinná pohádka trvala 1428 let a desítky generací

Pokud chcete rodinnou firmu provozovat téměř 15 století, vyberte si stabilní odvětví, nebojte se mísit tradici s modernitou a na výzvy doby reagujte uvážlivě.

18.10.2019 v 13:40 | Karma článku: 16.72 | Přečteno: 341 | Diskuse

Markéta Šichtařová

Kde asi soudruzi dělají s eurem chybu?

V posledních dnech jsem si mnohokrát vzpomněla na okřídlenou hlášku: Kde asi soudruzi udělali chybu? To když hned z několika různých pikantních míst přišla kritika hospodářské politiky eurozóny.

18.10.2019 v 8:00 | Karma článku: 48.05 | Přečteno: 18420 | Diskuse
Počet článků 260 Celková karma 17.22 Průměrná čtenost 1406

Jsem původním povoláním biolog, ale od roku 1990 se zabývám ekonomikou, především podnikovou. Specializuji se na problematiku sanací a restrukturalizací. Profesor podnikové ekonomiky na Vysoké škole ekonomické v Praze.

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

více

Najdete na iDNES.cz