Ekonomické počasí? Je to padesát na padesát

17. 09. 2019 8:31:17
Čtyři potěšující zprávy nabídnul internet v posledních dnech. První byla na téma nezaměstnanost, druhá se týkala maloobchodu, třetí zájmu o kancelářské prostory a čtvrtá (ze světa) zlata.

Povětšinou čteme, že krize je za rohem a už se na nás sápe. Konec konců i Michael Burry, o kterém se traduje, že předpověděl krizi v roce 2008, věští splasknutí investičních bublin. Tedy krizi.

K tomu jen malou poznámku – Michael Burry předpověděl krizi v roce 2008 v čase, kdy sice ještě nepadli Lehman Brothers (to se stalo 15. září 2008), ale ve skutečnosti krize již více než rok běžela. Její počátek je totiž třeba směřovat daleko spíše k letům 2006 a 2007, kdy dosáhl vrcholu počet konfiskací domů ve Spojených státech a drasticky narostl počet nesplácených hypotéčních úvěrů. Ale to je vedlejší a nesnižuje (ani nezvyšuje) to relevantnost předpovědi.

Asi ani nemá smysl připomínat, že krizi ohlašují i čeští věrozvěsti problémů. Někteří z nich neochvějně už osm let tvrdí, že hned příští rok začne a bude děsivě hluboká. Asi nikdy na mne z internetu nevyskakovalo tolik článků a tolika tragickými titulky, jako zvláště v posledních dvou letech. Všimněme si, že kdyby se jen třetina z nich měla ukázat jako pravdivá, tak bychom měli mít touto dobou pokles HDP pět procent a milion lidí bez práce. Byly však vycucané z prstu.

Raději k těm potěšujícím zprávám.

Nezaměstnanost v České republice je nadále neuvěřitelně nízká (2,7 procenta) a firmy hledají oficiálně 350 tisíc lidí, spíše ale asi 500 tisíc lidí. První číslo vychází z dat úřadů práce, druhé je odhad vyšší proto, že mnoho pozic se firmy přes úřad práce ani nesnaží obsadit, protože nevěří, že by mohly touto cestou uspět.

Coworkingová centra (sdílené kanceláře) hlásí prudký rozvoj a vysokou poptávku. Sdílené kanceláře se vyplatí především menším firmám, vysoká poptávka tedy značí, že menšímu a střednímu podnikání se (přes všechny komplikace, které jsou mu kladeny) daří dobře.

Maloobchodní tržby za červenec se (meziročně) zvýšily o sedm procent. To je velké číslo a určitě nenaznačuje problém s domácí poptávkou – i když ho očistíme o vyšší počet pracovních dnů oproti červenci 2018, pořád jsme na téměř pěti procentech meziročního růstu, což je prostě výborný údaj.

A konečně – cena zlata na světových trzích, která se 4. září dostala nad 1560 dolarů za unci, následně poslušně poklesla pod 1500 dolarů za unci (a po útoku na ropné terminály v Saúdské Arábii šla překvapivě jen těsně nad 1500 dolarů). To je sice stále strašně moc, ale setrvalý růst vypadá jinak. Mimochodem – i když nynější ceny jsou nominálně velmi vysoké, není to vlastně tak horké, jak se zdá. Pokud by unce zlata měla mít nyní stejnou kupní sílu, jako v době, když byla historicky nejdražší (ve smyslu kupní síly), tak by musela dosáhnout 2764 dolarů (aby se vyrovnala 21. lednu 1980).

Co z toho všeho plyne?

Vlastně pořád to stejné. Ve světě je mnoho rizik, namátkou: neřízený brexit, obchodní válka USA se zbytkem světa (už ani ne se samotnou Čínou), ochabnutí poptávky v Číně, Hongkong či italský dluhový problém, divné nálady v Německu, zmíněný útok v Saúdské Arábii a tak dále. Celkové makroekonomické prostředí je stále vcelku dobré.

Někdo by mohl říci, že udržování růstu (či bránění recesi v některých zemích) je umělý produkt vyvolaný například postupem Evropské centrální banky, snižováním sazeb a hromadným nákupem dluhopisů. Nemyslím si to. Ve skutečnosti existuje jiný vliv, který je daleko silnější. Globalizace (jak na ni půlka světa nadává) nadále přináší obrovské benefity a pořád chrlí neuvěřitelné prorůstové impulsy.

Vytváří jich tolik, že to dokáže přehlušit řadu rozhodnutí, která by jinak měla fatální následky – namátkou urputné snahy zašlapat do země dieselové motory nebo italské pokusy vymyslet měnu, která není měnou, hloupé dotační systémy... Nebo ty obchodní války. Ale to skutečně jen namátkou. Dala by se popsat celá stránka dalšími příklady.

Zatím stále není potřeba panikařit. Ano: Prožíváme nejistou dobu, která se může překlopit na jednu nebo druhou stranu. Což je – Bohužel – to nejkonkrétnější, co se o těchto časech dá říci. Možná bude slunečno, ale stejně dobře mohou přijít bouřky.

Nic moc? Souhlasím. To je předpověď počasí na nic. Nicméně i ta má svůj význam. Obsahuje totiž realistickou verzi budoucnosti – zpomalování možná až ke stagnaci, čekání na další prorůstový impuls.

Nebo na paniku. V onom výčtu rizik chybí jedno obrovské, totiž lidské jednání. Panika. Když se spouštěla krize v roce 2008, mělo to jednu zvláštní okolnost, kterou je možné si ukázat na příkladu českého průmyslu. Do zhruba podzimu 2008 byly údaje o nových objednávkách skvělé. A pak – dalo by se říci, že den ze dne – se propadly meziročně o desítky procent. Vypukla panika.

Krize je totiž ve skutečnosti tak trochu stav mysli, způsob chování. A k tomu doporučuji tento nesmrtelný skeč (po krátkém úvodu v AJ jsou k dispozici i české titulky): https://www.youtube.com/watch?v=YbD-omir4c0

Autor: Luboš Smrčka | úterý 17.9.2019 8:31 | karma článku: 13.10 | přečteno: 323x

Další články blogera

Luboš Smrčka

Státní dluh je ten menší problém

Zase máme na stole téma "vláda rozhazuje" a s tím oblíbené dilema, jak státní dluh může zároveň růst i klesat. Tedy přichází čas pro trochu osvěty k tématu, které mnoho lidí považuje za politické, ale které je hlavně ekonomické.

22.10.2019 v 8:25 | Karma článku: 17.03 | Přečteno: 509 | Diskuse

Luboš Smrčka

Luddité, vzor CZ2019

Politické strany mívají občas podivuhodné nápady a v oblasti ekonomické to bývá taková trochu lidová umělecká tvořivost. Ta mívá smutnou vlastnost. Nejvíc potěší autory, nejméně ty, kteří se na to z nějakých důvodů musejí koukat.

21.10.2019 v 8:23 | Karma článku: 9.71 | Přečteno: 233 | Diskuse

Luboš Smrčka

Špatný je stát s málo dětmi? Kéž by to bylo tak jednoduché

Andrej Babiš pronesl na konferenci o demografii v Budapešti projev, ve kterém (mimo jiné) prohlásil, že dobrému státu roste populace i bez migrace. Při jisté vulgarizaci, tak dobrý stát je takový, kde je hodně dětí.

11.9.2019 v 8:06 | Karma článku: 14.62 | Přečteno: 387 | Diskuse

Další články z rubriky Ekonomika

Luboš Smrčka

Státní dluh je ten menší problém

Zase máme na stole téma "vláda rozhazuje" a s tím oblíbené dilema, jak státní dluh může zároveň růst i klesat. Tedy přichází čas pro trochu osvěty k tématu, které mnoho lidí považuje za politické, ale které je hlavně ekonomické.

22.10.2019 v 8:25 | Karma článku: 17.03 | Přečteno: 509 | Diskuse

Luboš Smrčka

Luddité, vzor CZ2019

Politické strany mívají občas podivuhodné nápady a v oblasti ekonomické to bývá taková trochu lidová umělecká tvořivost. Ta mívá smutnou vlastnost. Nejvíc potěší autory, nejméně ty, kteří se na to z nějakých důvodů musejí koukat.

21.10.2019 v 8:23 | Karma článku: 9.71 | Přečteno: 233 | Diskuse

Tomáš Marek

Malá velká Čína v Praze

Není to tak dlouho, co mediálně známý český ekonom Lukáš Kovanda spočítal, že rozepře mezi Pekingem a Prahou budou stát Českou republiku 23 miliard. Já tedy tvrdím, že tyto rozepře nebudou naši zemi stát ani korunu.

21.10.2019 v 7:59 | Karma článku: 19.22 | Přečteno: 414 | Diskuse

Jan Hevessy

Stavitelé chrámů – japonská rodinná pohádka trvala 1428 let a desítky generací

Pokud chcete rodinnou firmu provozovat téměř 15 století, vyberte si stabilní odvětví, nebojte se mísit tradici s modernitou a na výzvy doby reagujte uvážlivě.

18.10.2019 v 13:40 | Karma článku: 16.72 | Přečteno: 341 | Diskuse

Markéta Šichtařová

Kde asi soudruzi dělají s eurem chybu?

V posledních dnech jsem si mnohokrát vzpomněla na okřídlenou hlášku: Kde asi soudruzi udělali chybu? To když hned z několika různých pikantních míst přišla kritika hospodářské politiky eurozóny.

18.10.2019 v 8:00 | Karma článku: 48.05 | Přečteno: 18392 | Diskuse
Počet článků 260 Celková karma 17.19 Průměrná čtenost 1406

Jsem původním povoláním biolog, ale od roku 1990 se zabývám ekonomikou, především podnikovou. Specializuji se na problematiku sanací a restrukturalizací. Profesor podnikové ekonomiky na Vysoké škole ekonomické v Praze.

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

více

Najdete na iDNES.cz